jindrich7442 komentáře u knih
Musím dát plný počet hvězd a chválit Bauerovu starou tvorbu . Bohužel Příběhy soudce Melichara, které jsem četl chvíli před tím, nestojí ani za řeč, ve srovnání s tímto příběhem. V závěru jsem už myslel, že přece jenom budu mít jednu hnidopišskou výčitku, ale k mému samotnému překvapení je šikmá věž v Pise starší, než jsem si myslel. Díky za poutavý výklad dějin respektující historická fakta. Těším se na pokračování a doufám, že i z nové tvorby se dočkáme tak vysoké úrovně.
Asi nejhorší z celé série. Hlavní postavy série se objevují až ve druhé čtvrtině knihy. Tím končí nejakčnější část knihy, poté se prakticky nic neděje a až na posledních 3 stránkách se "vše" vyřeší. Nicméně se můžeme těšit na další zážitky se Šilhavým Otmarem.
Bohužel kvalita Bauerovych knih se zřejmým důrazem na kvantitu značně upadá. Příběh sice čtivý, ale nezáživný. Spousta událostí se vymyká logickým předpokladům.
Bohužel musím hvězdy ubrat. Po přečtení prvních dvou dílů jsem se na knihu těšil a dokonce i zvažoval její koupy. Teď jsem rád, že jsem si počkal až se mi objeví v knihovně k vypůjčení. Nemastné, neslané, uhnané, neustále opakované fráze a četná shrnutí posledních událostí v nových kapitolách. Některé fráze a absurdita některých situací. Božetěch jako soudcův pomocník projevuje neuvěřitelnou dávkou nezodpovědnosti... Má vyslechnout svědka a on si odskočí "zašpásovat" se šenkýřkou? Když se dozví, že jeho pán je v nebezpečí, začne utíkat aby ho varoval, ale mezitím se ale zastaví ve dvou hospodách a kopne do sebe 6 korbelů piva? Takového pomocníka by si určitě každý vladyka a královský úředník pochvaloval...
Opět mě příběh nezklamal. Jediným problémem pro mě je, že čtu série de facto odzadu. Takže Vím, že Rachel a Gray nejsou pro společný život to pravé ořechové :-D , ale napětí, mytologie a mystika zkrátka Rollinsovi knihy doprovází ve všech knihách.
Četl jsem synovi před spaním. I když mi chvíli trvalo přivyknout strohým popisům a dialogům, ve směs je to hezká pohádka. Nemohu si ale pomoci, nesedělo mi pár detailů. Např. z pohádky Kuželkář, žena která mluví o tom, že chce být mrtvá a pod drnem... Pocity jako smutek a nešťastnost se dá určitě popsat lépe, než dvěma větami o smrti.
Kniha pěkná, už mám za sebou pár knih o Sigmě, a celou dobu čtení jsem se snažil vzpomínat na 12. díl Sedmá pohroma, kde se Safia opět objevuje ale nevzpomínám si, že by tam byla řeč o Omahovi, na jejichž svatbu na závěr Painter obdržel pozvánku. Nicméně jsem zvědav na další vývoj, a protože jsem začal sérii číst jaksi pozpátku, tak i na to jak do sebe zapadnou další dějové souvislosti.
Z této série knih jsem vždycky nadšený. Tedy do chvíle kdy se hlavní postava začne "teleportovat" v čase, nebo se objeví démon trhající lidi jako papírové letáky. Není to vyloženě můj šálek, ale čtivost a napětí mě nutí smířit se s tímto literárním žánrem.
Po celkem dlouhé době jsem opět sáhl po naučné literatuře. Nejen, že se jednalo o příjemnou změnu, ale i překvapující uvědomnění toho, jak žalostně málo soudobích zdrojů ke kořenům našeho státu máme a jak úrodné jsou tato pole pro literární tvorbu. Velice oceňuji autorovu netradiční polemiku nad prameny jejich porovnávání. Čtenáři nejsou předsouvány deduktivní závěry, nýbrž pouhé porovnání dochovaných zdrojů, což umožňuje povolit uzdu bujné fantazii. V takovém případě je každá, na první pohled nezáživná stránka plná dat, napínavým příběhem tehdejšího života. Těším se na druhý díl.
Přípomínka krásných dětských let, která mě utvrzuje v tom, že si žádné dítě nezaslouží, aby mu byli naše krásné staré české pohádky, nejen v podání pana Lady, odepřeny.
Zajímavé, s touto knihou jsem se přesvědčil, že nejen víno zraje postupem času. I tato kniha nyní byla mnohem "chutnější" než když mi rukou prošla prvně před téměř 20ti lety.
Krásná kniha, vzhledem k zhruba 50ti stranám textu se dá přečíst doslova jedním dechem. S odstupem času, který uplynul od doby sepsání je až s podivem jaký "rozpor" panuje v několika krásných příbězích. Na jedné straně dokonale zakomponovaná historická fakta (např. pověsti Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, Planá hruška). Na straně druhé trochu zkomolená a upravená historie. Pověst "O založení Helštýna" popisuje -ačkoliv trochu poupravenou- rodovou pověst zakladatele rodu Pernštejnů (zisk panství a erbu se Zubří hlavou). Pernštejnové však pocházejí z Medlova a Veveří. Helfštejn koupil Vilém II z Pernštejna až v roce 1474. Bílá paní je také spjata s hradem Pernštejn, nikoliv Helfštejn.
Nic z toho však neubírá na kráse lidové tvořivosti a krásného vypravěčství.
Když pominu, že je král Zikmund představován pouze jako tyran a despota - což lze celkem pochopit, vzhledem, k době kdy byli román psán - tak se jednalo o velice čtivý a napínavý příběh. S jistotou si něco od paní Janusové znovu přečtu.
S obrovským nadšením jsem se vrhl do četby Bronzového pokladu. Z počátku mě však zarazila domělá náročnost četby. S obtížemi jsem se orientoval v květnatém výkladu a časové nestálosti. Po prvních kapitolách ale začal příběh dostávat základní rysy. S blížícím se koncem rostlo napětí a s upřímností říkám, že v posledních stránkách jsem tajil dech a zamačkával slzy. Krásný dobrodružný příběh se závěrem odpovídajícím těžké době v níž se odehrává.
Krásná knížka. Krátce a stručně podané informace k úžasným monumentům naší bohaté historie.
Nemůžu si odpustit, že jsem sám sobě upíral potěšení z tak nádherných příběhů. Hltám každé slovo, větu, stránku, kapitolu... a teď? Vrhám se po hlavě na další knihu.
Z mládí samozřejmě znám Štorchovi Lovce mamutů a Osadu havranů. S velkou radostí jsem se rozhodl sáhnout po jeho díle, které pro mě doposud bylo "utajeno". Štorchův květnatý a přesto rázný sloh dokáže pomoci čtenáři překonat pochopitelné odchylky a tehdy nepoznaná fakta.
První kniha, kterou znám z dětských let a rozhodl jsem se ji číst před spaní synovy. Ačkoliv v ní není pro dvouletého příliš mnoho obrázků, za nedlouho už sám s knihou za mnou chodil: "táto, číst lišku!".Mohu říct za nás oba, že měla opět úspěch.