jaroslava4405
komentáře u knih
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
Marcel Proust
Po přečtění této knihy (a jejích pokračování) vám budou připadat ostatní knihy nezajímavé a o ničem. Proust popisuje zdánlivě nepodstatné věci s tak geniálním citem, až přímo hmatatelně cítíme, co nám chce sdělit. Rozechvěje v nás vzpomínku, na kterou jsme desítky let ani nepomysleli, vyvolá dávné pocity z dětství. Ani při těch nejdelších popisech se nenudíme. Než si zvykneme na dlouhá souvětí, prohládáná dalšími souvětími v závorkách, chvilku to trvá, ale jakmile chytneme rytmus, lze číst docela plynule. Kniha nás zcela pohltí a jediný důvod ji odložit je buď únava z náročné četby nebo potřeba vstřebat pocity a emoce, které v nás vyvolává.
Možná nejlepší dílo světové literatury vůbec.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Mnohogenerační rodinná sága se skutečnými postavami z historie Stalinem a Berijou. Spousta zajímavých informací o Gruzii, její historii a tradicích a o střetu těchto tradic s reálným socialismem.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Nezaměnitelný styl Chucka Palahniuka ve své nejznámější podobě. Napsal i lepší knihy, ale "Klub rváčů" je díky povedené filmové adaptaci nejpopulárnější.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Téma poválečného vystěhování Němců z druhé strany. Bez politizace, ideových nánosů, z pohledu řadových obyvatel dvojjazyčného Brna. Doba a situace, která dokázala z někoho vysát chuť do života už v relativně mladém věku.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Autenticky až naturalisticky působící příběh, ve kterém se život s postavami nemazlí a často se ocitají na hraně přežití a toho, co člověk ještě dokáže vydržet. Přesto si uchovávají naději a víru a jdou si vytrvale za svým. Platí to hlavně pro časovou rovinu začínající v 30. letech, ale ani Pavel, hrdina novější éry nemá na růžích ustláno - jen doba už nebyla tak nemilosrdně krutá.
Vyzdvihla bych přesvědčivě a syrově podanou část o době strávené v komunistickém vězení. Rovněž popis válečného bombardování města je úchvatný. Jsou to ale jen fragmenty knihy. Jejím cílem není popisovat hrůzy jednotlivých epoch a vytěžit z nich maximum. Jsou jen nutným, ale přesně vykresleným pozadím celoživotní love story dvou hlavních postav. O nich příběh je, o jejich vztahu. Jinak by to byla úplně jiná kniha, jakých dnes vychází hojný počet a vezou se na vlně popularity popisu hrůz minulosti.
A jestli je závěr příběhu adekvátní či nikoliv? Ať si udělá každý obrázek sám. Osobně si nedokážu představit nic lepšího, ani otevřený konec, jak tu kdosi v komentáři navrhoval.