JanMas komentáře u knih

Netušil jsem do čeho jdu a trochu jsem měl obavy, jestli bude kniha moje krevní skupina. Udělal jsem dobře, že jsem sáhl právě po této knize. Měl jsem chuť si přečíst něco nevšedního z prostředí, které právě moc neznám. Ale ke knize konkrétně. Dominika na mě působí jako taková čistá duše, co chce za každou cenu hledat na světě i v lidech to lepší a to i za cenu, že vstoupí vícekrát do stejné řeky. Proč ne. Svět politiky a intrik a ztrát iluzí. Co k tomu dodat. Autorka píše z vlastní zkušenosti. Mě se líbí ta mnohovrstevnost povah. Ty různé motivy, proč kdo co dělá a co sleduje. To mám v knihách rád. Ty spojitosti i různorodosti. Ty srážky a následné důsledky. Snažil jsem se na to nedívat, jako na politický thriller ale jako na příběh Dominiky, která bojuje se zlem a vlastně i dobrem. Hlavně sama se sebou. Kniha mě překvapila a bavila. Vykreslení postav mužů mi připomíná každodenní boj s testosteronem, který asi každý z nás zná velmi dobře. Asi to platí jak v politice, tak ve firmách i jiných lidských sférách. Vyvrcholení příběhu bylo také velmi zajímavé. Určitě Kandidáta doporučuji pro čtenáře, kteří rádi objevují nevšední témata od autorů, kteří píší z vlastní zkušenosti a ještě dokážou příběh zajímavě okořenit. Jo... chystám se v létě na Žárlivku. Jsem za ten objev moc rád. Díky!

3 22.05.2023

Skvělý počin... doporučuji.

2 19.05.2023

Nemohl jsem být překvapen více. Styl téhle Mazáčovky mi přijde tím nejpřirozenějším ze všech knih od tohoto autora, které jsem zatím četl. Děj má spád, postavy jsou přirozené a uvěřitelné i přesto, že jsou doslova aplikovány do českého/karlovarského prostředí nezvyklým stylem. Tu poznámku sem dávám záměrně, protože myslím, že psát stylem amerických autorů a podat to čtenáři jako by se nechumelilo a přesto se mu u toho nekroutí palce u nohou... hmm... to už chce fištróna. Toho právě zřejmě pan Mazáč má, protože mě se Konzultant četl příjemně lehce a zábavné momenty a dialogy to všechno doslova pod-Mazaly. Nejsem na krváky ale když se podají až vědecky, tak proč ne. Nebudu záměrně konkrétní i když bych rád něco o zajímavém zvratu na konci knihy. To se ale nedělá. Prostě je třeba si Konzultanta přečíst. Mám v oblibě Letargii. Bavila mě i Kapka jedu a vlastně i Aristokrat. Mám ale nového favorita a je tomu Konzultant. Zájem který zatím vyvolal u veřejnosti je tedy na místě. Pan Mazáč má skvěle nakročeno k dalším skvělým kouskům... tak sem s tím.

1 26.03.2023

Kapka jedu... nu, co napsat? Budu stručný, jako kapitoly v knize. Mám rád drsné detektivky s drsným /i když bývalým/poldou a drsňáckým sexy příběhem. Od pana Mazáče jsem četl asi vše a přesto, že v této knize odbočil ze svého tradičního stylu, nemyslím, že je to na škodu. Naopak mě styl a spád děje bavil. Ano, je to celé takový poctivý odkaz na autorovu oblíbenou americkou školu a tady si to evidentně užívá. Nejprve jsem si musel trochu zvykat ale brzy mě Max stáhnul do svého světa. Prostě tenhle až komiksový styl mám rád. Vlastně k tomu svádí i moc povedený přebal. Když o tom tak přemýšlím, tak je tahle kniha vlastně logickým krokem v autorově tvorbě. Abych nebyl moc obecný. Co mě zaujalo nejvíce? Dialogy, drsné hlášky a právě to až komiksové vykreslení postav. Finále a propletení bylo také překvapivé a tak za sebe napíšu jen jedno. SPOKOJENOST! Doufejme, že se kniha dostane ke všem hladovým čtenářům a oživí stereotyp knižních regálů. PS: klidně bych si dal do budoucna nějakého toho Maxe v dalším příběhu.

2 11.12.2022

Prostě Jakub... co dodat... krásné spojení obrazu, emocí a slov!

1 16.09.2021

Mám v oblibě "Letargii" a tak nějak jsem doufal, že nám Antonín naváže a překvapí. No, stalo se a musím říct, že jsem spokojen. Spokojen hlavně s tou podivnou atmosférou města a typem postav, které jsou v příběhu zapleteny a čtenářům přímo implantovány do buněk. Čím dál více se mi líbí příběhy, kde Vás autor nejdříve vodí za nos a potom, když už maličko nevíte kudy kam, tak překvapí. Nakonec jsem nechápavě kroutil hlavou nad logikou děje a tím, jak vše do sebe zapadá. Já si oblíbil hlavně dva týpky ale nebudu zkreslovat obraz ostatním... to je na každém z nás. Až mě to štve! Já snad začnu milovat detektivky a k tomu ty hutno - tučné. Aristokrata bych doporučil všem ale hlavně čtenářům mého ražení. Mám na mysli čtenáře, kteří již moc nedůvěřovali české detektivce. Antonín je důkazem toho, že u nás tento žánr nejen žije ale hlavně, že umí a zraje. Tak snad abych se zase těšil na další knihu a budu doufat v další osudy mých oblíbenců.

7 16.09.2021

Mě se před očima odvíjel zvláštní, animovanej film a slyšel jsem zvuky a cítil podivný chvění kolem. Tajemno, mystika a poletování v jiných světech, Jakubovi jdou skvěle. Díky za nakouknutí za další dveře. musím si tu knihu stejně přečíst znovu, abych pobral vše, co jsem možná nezahlédl. Mám rád, když jsou postavy nejednoznačný. Čtenáři a jiní hledači podobných zážitků budou myslím s Vřetenem spokojeni. Za mě... to nejlepší, co Jakub zatím napsal.

6 10.06.2021

Básně v této sbírce jsou spíše takové zjevující se předobrazy, které s vámi jdou po cestě zapadlých míst a zákoutí světa kolem nás ale také světa vnitřního samotné autorky. Dá se říci o poezii, že je dráždivě neklidná? Pokud ano, tak je to právě Liliový prach. Doporučuji všem hledajícím...

1 07.04.2021

Prostě moje TOP čtení roku 2020... v těch příbězích je radost, smutek, moudro a to ticho uzdravuje. Výborná kniha.

5 01.02.2021

Počkal jsem si na tuhle nejnovější knihu od autora abych srovnal s mou oblíbenou Letargií a musím říct, že Mistr Mazáč pokračuje ve stejné kvalitě dál. Kniha je to samozřejmě jiná a příběh trochu jiného ražení ale bavil mě stejně. Prostě super čtení. Zajímalo by mne jestli bude autor pokračovat v Letargii, která si o to prostě říká. Nechme se překvapit.

4 28.01.2021

Pan Mazáč prostě umí psát a tento žánr má v kostech. Letargie je skvělé čtivo od první do poslední strany.

5 28.01.2021

Není jednoduché popsat pocity, které se po člověku až fyzicky dráždivě drápou odněkud z nitra ven a tam drápou znovu po kůži a zaháknou se někam do podvěsku. Tak to cítím, když čtu a když jsem dočetl tuto knihu. Je z tohoto světa a zároveň otevírá skrze oči někoho jiného světy další. Je to duševní bolest a zároveň dotyk prachu a strupů a všeho, čeho se jinak člověk štítí. Kamil se nebojí dotknout a ochutnat a přinášet nám venku zážitky zevnitř... jsem mu za to vděčnej.
Zase tolik odvážlivců mezi námi není. Já musel tenhle román číst po určitých dávkách. Jako bych se mu bál propadnout. Nechtěl jsem si až tak přiznat, jak dalece ta slova chápu. Originalita v symbolech, značkách a zkratkách a přesto zachovává určitou poetiku. Je cítit, ten pot. Autor, jako Kamil píše aby ukázal, že slova jsou jako sedlo, na kterém jedou jen Ti odvážní... Je skvělá. J.M.

2 23.02.2020