janca6129 komentáře u knih

Krásně ilustrovaná únikovka pro holky i kluky s tajemným domem a hromadou úloh, které zavaří mozkové závity i nejednomu dospělému.

1 08.12.2022

Krásně graficky zpracovaný dětský gamebook s vánoční tematikou. Příběh se čte lehce, tak jak si dětská kniha zaslouží. Může posloužit i jako zábava pro celou rodinu - klidně jako netradiční adventní kalendář!

05.12.2022

Gwynne je bezpochyby skvělým vypravěčem. Vhodí vás do svého světa bez zbytečného vysvětlování, což pro znalce či milovníky severské literatury a mytologie znamená velkou výhodu, budou mu rozumět víc než čtenáři severem nepolíbení.

To však neznamená, že si čtení neužijí. Stín bohů je skutečně dobrou fantastikou, které nechybí nic, co od tohoto žánru očekáváte: zajímavý svět, znamenitě napsané postavy, tajemné záporáky, odvážné válečníky, krvavé bitvy, hon za pomstou, draky, magii, mýty, intriky, zradu i lásku…

(Osobně bych ocenila slovníček severských pojmů na konci nebo pod čarou, ale s překladačem se dá taky pracovat. :))

4 01.12.2022

Originální knižní únikovka pro děti od 9 let. Dobrodružný, vánočně laděný příběh, krásné ilustrace a záludné hlavolamy jsou vhodným dárkem pro všechny zvídavce, kteří se nemohou dočkat Vánoc. Vhodné nejen jako skvělý dárek pod stromeček, ale třeba též jako netradiční adventní kalendář.

29.11.2022

Na kvalitě trochu ubírá nedotažená korektura, ale jinak je to vymazlená antologie - obzvlášť po grafické stránce.

Texty jsou některé slabší, jiné průměrné i nadprůměrné, ale ani jedna mi nepřišla vyloženě špatná. Skvělá je rozmanitost jak subžánrů fantastiky, tak jednotlivých pojetí Mendela a jeho práce.

Za mě velmi slušná připomínka jednoho z našich významných vědců!

3,75/5

1 23.11.2022

Půjdu tu proti proudu... Mně se kniha dost líbila. Je sice, pravda, poněkud pomalejší, ale zajímavá světem, postavami, které jsou jednoduše lidské, občas hloupé, dost chybující, ale své, s vlastním vývojem - ať dobrým směrem či špatným - a vlastně o té lidskosti kniha je. A taky o politikaření. O životě na cizí planetě. O touze někam zapadnout. O hledání sebe sama. O přátelství. Lásce. Nenávisti...

22.11.2022

Hodnotím mezi 3 A 3,5 hvězdami.

Knížka je to oddechová, milá, dost čtivá, protkaná jemným humorem i hlubšími myšlenkami, bohužel ale pozbyta výraznějších emocí, s plochými postavami a několika chybami (např. přání upřímné soustrast).

22.11.2022

Moc krásná a naučná publikace pro děti všeho věku. Obzvlášť si ji oblíbí ty, které milují přírodu a stromy!

22.11.2022

Hrůzné události moderního světa, odehrávající se jen pár set kilometrů od nás, se dotýkají každého z nás. Někdo se to snaží ignorovat, jiní hledají pravdu na nesprávných místech, další pomáhají, jak a kde mohou, všemi různými prostředky, ať už materiálně či psychicky... a každý má nějakou potřebu se vyjádřit (nebo ne, to už je člověk od člověka). Na sociálních sítích, v médiích nebo prostřednictvím své tvorby. Třeba jako duo Wolfová a Podeszwa.

Přiznám se, že název se mi k náplni antologie příliš nehodí, ale co si pamatuji, autoři jej vybírali na základě hlasování čtenářů, tedy zde nemohu říct ani popel. :) A nebudu lhát, neuškodilo by ještě jedno kolo korektury, ač jde spíše jen o drobnosti, převážně čárky. Proto hodnotím 3,75/5.

Jinak se ale jedná o zdařilou, útlou sbírečku nadupanou mrazivými emocemi. Podeszwa se ve svých 3 povídkách zaměřil na soudobost, na krutou realitu války na Ukrajině, při bombardování Mariupolu, ač se smyšlenými hrdiny. Jenže bolestně realistickými. Obzvlášť z povídky Telefon mi mrazilo. A velmi oceňuji to drobné propojení mezi jednotlivými příběhy.

Nikol Wolfová zas prostřednictvím své fantazie ukázala, co by mohlo nastat, kdyby... kdyby se válka rozšířila za hranice. Kdyby to byla válka konečná, poslední, zničující. Jak by se tenhle svět plný krutosti ze své krutosti tak úplně nevyhrabal a jak by obyčejní lidé museli bojovat o životy své a svých milovaných – obzvlášť pak dětí.

Její tři povídky, zasazené do budoucnosti našeho světa po Konečné válce, vypráví o jedné rodině, každý z příběhů pohledem jiného z jejich členů. Ukazují jak neutuchající surovost lidí, tak ale též naději, zrození a soudržnost milovaných, kterých se celou tu poválečnou dobu držela neskutečná Štěstěna.

4 09.10.2022

Už dlouho jsem nečetla knihu s tak skvěle vykresleným světem plným zajímavé magie, rodinných dramat, klanových bojů a nečekaných zvratů. Citelná je inspirace asijskými městy, ostrovy i kulturou, zlehka i starými gangsterkami. Leeová svůj román označila za "moderní gangsterskou rodinnou ságu", což obsah dokonale shrnuje.

Nejedná se o přemrštěle akční vyprávění. Začátek je pomalejší, spíš taková sonda do Žanlungu a jeho nefritového bohatství, seznamuje nás se zdejšími klany, jejich hierarchií a pomalu doutnajícímu sporu mezi Horou a Nezdolnými. A právě prostřednictvím vůdčí rodiny Nezdolných sledujeme, jak narůstá klanová rivalita a jak je touha po magickém, sílu dopujícímu nefritu spalující - dokonce i mezi Zelenými kostmi (tedy těmi, kdo jsou vůči němu tolerantní).

Kniha se i přes pomalejší tempo četla nadmíru dobře. Dokáže čtenáře dokonale vtáhnout, nepustit ho a unášet na vlnách skvěle vystavěného světa a jeho představitelů. Charaktery tu rozhodně nejsou dokonalé, všichni mají své mouchy a slabiny, zároveň dokáží být silní, odvážní i milující.

4 25.09.2022

Podle názvu jsem čekala víc toho britského, dokonale gentlemanského pana Darcyho, kterého jsem se dočkala jen v několika zmínkách, nikoli v samotném ději. Trochu mě to zklamalo, za mě by si to možná i zasloužilo jiný název...

Nicméně nemohu říct, že by mě knížka zklamala. Jedná se o jednoduchou oddechovou četbu se sympatickým hrdinkami, hromadou "kouzelných" koláčů, lehkou romantikou a několika vážnými životními tématy, jako je například adopce, otěhotnění v nízkém věku a následná nepomoc rodiny nebo vnitřní boj mezi kariérou a mateřství... Nutno dodat, že vše je zpracováno velmi jemně a citlivě.

1 15.09.2022

Cestovatelská krev není vůbec špatnou prvotinou. Obsahuje širokou škálu pozoruhodných myšlenek, literárních narážek, komplikovaných vztahů i zajímavých postav - třeba Vespa ovládající vosy nebo samotný záporák, Victor Nazollo, který připomíná gentlemana a mafiána zároveň.

Věřím, že kdyby se titulu věnovalo více péče ze strany nakladatele (který se ke všemu na svých stránkách prezentuje nabídkou lektorských posudků ještě před samotným přijetím rukopisu a vydáním) - ať už se jedná o stylistickou, jazykovou či redaktorskou úpravu textu nebo o následnou reklamu - jednalo by se o zdařilý debut nadějné české autorky.

30.08.2022

Do téhle knihy jsem jednoduše musela vyrůst.

Zpočátku jsem měla chuť knížku zahodit. Byla jsem zmatená jako včela ve městě, bezradná jako ryba na suchu. Tolik jmen a odkazů do minulosti, o které jsem nevěděla vůbec nic, náznaky magie, která mi nedávala smysl...

Polovinou knihy jsem se prokousávala fakt dlouho, abych v půlce zjistila, že se najednou nemůžu odtrhnout a chci vědět víc, protože toho pořád vím tak málo.

Díky bohu za seznam jmen na začátku a rejstřík na konci. Ač tedy musím uznat, že v postavách se časem dalo krásně vyznat - každá z nich má svůj vlastní charakter, specifické rysy chování i uvažování, jedinečnou příběhovou linku, která spoustu naznačí, málo vysvětlí... a donutí tak netrpělivě čekat na další díl.

Ač tedy už všechny vyšly, já si s chutí počkám na ta nová, krásná, pro oči lahodná vydání od Planety9. Protože takhle vymazlenou edici najdete jen málokdy.

(A já už začínám pomalu chápat tu oblíbenost v hate-to-love romantice. Protože přesně to jsem právě prožila.)

8 22.08.2022

(SPOILER) Druhá šance pro Zoe je za mě příběhem s velkým, avšak špatně uchopeným potenciálem. Téma pěkné, stejně tak použití dvou vypravěček, Zoe a její matky Terezy o 20 let dříve. Bohužel jsem se při čtení spíš trápila...

V příběhu je víc dramat jak v americkém teen filmu – spousta smrti a množství neuvěřitelných náhod, a to všechno bez hlubších emocí (nevím no, kdyby mi umřela mamka a pak babička, asi by mi byl nějaký James u zádele...). Kdyby tím autorka trochu šetřila, mohlo by to být i dobré.

Kdyby jednotlivé části nebyly označeny jmény hl. hrdinek, ztratila bych se – jejich vyprávění bylo jako přes kopírák. Navíc to celé dost působilo jako fanfiction náctileté fanynky na oblíbenou kapelu/zpěváka.

Podle kladného hodnocení si to ale své čtenáře jistě najde.

1 27.07.2022

Tak jo, koukám, že má Království těla a ohně fakt vysoký hodnocení, takže to moje mezi vším tím "hajpem" bude vypadat jako pěst na oko. :D

Nicméně jsem nedočetla. Přišlo mi to nudné, zbytečné čtení, postavy se nevyvíjely, děj ubíhal tak rychle jako unavená želva na slunci, milostná linka mě nebavila a to Casteelovo věcné "jsi tak vzrušující, když..." mi přišlo žalostné. Pořád jsem si nezvykla na jméno Poppy, nebavilo mě, jak se furt ptá (na což měla samozřejmě nárok, jen mě ten popis světa touhle formou nezaujal) a za těch 300 stran, co jsem dala, se toho prostě nic moc nedělo (až teda na ten jeden pokus o útěk, no).

Omlouvám se všem fanynkám a fanouškům, jedničku jsem žrala, ale tohle mě prostě nenadchlo. Odkládám. Za mě zatím největší zklamání roku.

2 14.07.2022

Tohle bylo moc příjemné čtení – a o dost vyzrálejší než jednička, co se týče stylu vyprávění.

Na rozdíl od Města čarodějů byla Kouzla na obzoru akčnější, protkané cizokrajnými vůněmi, kouzly i tvory a čtivější. Líbilo se mi, že nepokračují Kiařina dobrodružství, ale navazuje na ně její dcera.

Trochu rozpačitá jsem byla ze závěru, který na můj vkus působil až moc urychleně, a z korektury – ta bohužel pokulhávala i u prvního dílu.

Nicméně i tak se jedná o jedno z nejkrásnějších a nejpohádkovějších YA fantasy počinů, co jsem od našich autorů dosud četla. :)

13.07.2022

Nápoj lásky je vtipným a milým příběhem, který se zároveň opírá o tíživá témata. Hlavní hrdinka je však prožívá s životním nadhledem, i když už má někdy chuť se na všechno vykašlat.

Čtení jsem si moc užila, autorčin styl psaní mi sedl jak hrnec na zadek. Sice jsem nepochopila roli Marie v celém tom příběhu a hlavní hrdiny bych zařadila spíš někam do devadesátek, max na počátek tisíciletí, ale jako oddechová, jednoduchá knížka to posloužilo skvěle.

Škoda, že není i tištěná verze, hned bych si ji pořídila.

Doporučuji!

3 21.06.2022

Odkaz popela je za mě celkem zdařilým, ač vcelku obsáhlým debutem. I navzdory zmatenému začátku, obzvlášť co se týká postav, a pocitu, že byste si jako čtenář zasloužili znát víc informací o světě, se to skvěle četlo. Bylo to svižné, akční a místy napínavé.

Je pravda, že kniha obsahuje dost zajetých klišé (intriky, mocenské boje, válečné konflikty, milostné pletky apod.), na druhou stranu je to podáno osobitým způsobem a má to své kouzlo.

Největší plus shledávám u postav a jejich vzájemně se proplétajících se osudů.

23.05.2022

Upřímně nevím, co si o knížce myslet. Pokud k ní budu přistupovat jako k prvotině a k "dětské", pohádkově laděné knížce (věkově bych to dala číst tak 12-13letým), možná bych o jednu hvězdičku přidala. Kouzelné prostředí města čarodějů, Univerzity i ztraceného města se mi moc líbilo, vytvořené reálie či školní předměty jakbysmet. Navíc se to hezky a rychle četlo - styl psaní byl velmi jednoduchý, což ale zároveň bylo tou největší slabinou celé knihy.

Víc u mě - bohužel - převládají negativa. Za úplně největší slabinu považuji dialogy. Ty byly snad všechny nepřirozené a dost usekané. Pak trochu nepochopitelné chování hlavní hrdinky - zaprvé mi nepřišla jako sedmnáctiletá, pro její mluvu a někdy i chování bych jí klidně pár let ubrala. A zadruhé, upřímně – to jí nepřišlo divné stýkat se s cizím chlapem, o kterém nic nevěděla? Který byl navíc minimálně o dekádu starší než ona?

Za další minus považuji překlepy, chybějící znaménka a zejména rychlé přechody v ději. Dost často mi to přišlo skokové a opět nepřirozené. Jako by se autorka snažila na krátké místo narvat co nejvíc zajímavých situací, bohužel to ale příliš nefungovalo.

Co se týká konce samotného, nepřekvapil. Tak nějak jsem to čekala. Nebylo to úplně zlé ukončení, spíš takové jakoby bez nápadu, bez gradace, ušité rychlou nití.

Nicméně jako celek to tak hrozné nebylo. Knížka má krásné ilustrace, krásný svět i zajímavý, pěkně popletený příběh. Věřím, že kdybych se k Erilianu dostala o pár let dřív, hodnotila bych ho lépe. Docela mám - i přes všechna zmíněná negativa - chuť si přečíst i další díly. :)

2 15.03.2022

Jestli někdo umí překvapit a totálně navnadit, dokonce navodit pocit, jestli jste se náhodou nezbláznili, tak je to rozhodně Tamsyn Muirová.

Harrow Devátá je oproti Gideon temnější, zamotanější, tajemnější a celkově prostě "divnější". To vše umocňuje forma vyprávění, která se moc často nevidí (mám takový pocit, že jsem se s tímhle pohledem ještě nesetkala), a už od začátku navození zmatení nejen hlavní hrdinky, ale i čtenáře.

Já to ale žrala. Od první stránky do poslední si to udržuje určitou gradaci, která vás donutí číst dál a dál. Hltat. Snažit se přijít na ty podivnosti, kdy vám některé možná dojdou, u jiných ale nemáte šanci.

Těším se na další díl. Jsem zvědavá, jak moc se bude lišit. V čem nás autorka ještě překvapí, protože tak odlišné pojetí navazujících dílů se jentak nevidí.

2 09.03.2022