Jakubisko
komentáře u knih
Kytice
Karel Jaromír Erben
Vodník, Svatební košile a Zlatý kolovrat jsou snad nejhororovější příběhy, které jsem kdy měl možnost číst. Některé jiné balady ale bohužel padají do nudného průměru.
Pondelok v galérii
Jana Kantorová-Báliková
Autorka se mi tak nějak trefila do nálady. Používá celkem obyčejné obrazy, jazyk je také průměrný, ale mně se to prostě líbí. Tečka. :)
Máj
Karel Hynek Mácha
Hezké...ve světovém měřítku bych dal tři hvězdy, ale musím si trošku přihřát českou polívčičku a tu jednu hvězdu navíc přidat. :) Některé obrazy (vězení) jsou opravdu silné a dechberoucí. Zas tolik mě nebraly romantické momenty.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Plné krásných momentů, ale jako celek poněkud rozvláčné.
Prázdné hory jsou plné větru a deště
* antologie
Typické asijské krátké básně, plné zejména přírodních obrazů. Pro běžného čtenáře snadno srozumitelné a příjemné, nic zásadně hlubokého v nich ovšem nehledejte. Ačkoli možná právě v primitivnosti některých věcí je právě jejich duchovní síla...
Těžká hodina
Jiří Wolker
Malá sbířečka, leč plná velkých skvostů. Můj osobní favorit je závěrečné Moře. A při čtení rozhodně nemám pocit, že bych začal rudnout. :)
Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Zajímavé čtení, ale (zatím) ne tak prorocké jaké by zřejmě chtělo být. Přesto však k jistému zamyšlení donutí a určitě si z něj čtenář nemálo odnese.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Při čtení tohoto románu je až k neuvěření, že vznikl více než před půl stoletím. Jeho nadčasovost a modernost, hraničící až s šílenstvím, dává dohromady neopakovatelnou směs geniality, dobrodružství, akce, pravdy, minulosti i budoucnosti. Kdo může, ať co nejdříve přečte a kdo nemůže, ať raději nečte vůbec. :)
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Poutavě popsané hnusy z prastaré venkovské lékařské ordinace v carském Rusku. Myšlenková hodnota sice není tak vysoká jako u jiných Bulgakovových děl, ale to nic nemění na jeho kvalitě. Nic pro slabší povahy!
2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Za svým starším bratrem vůbec nezaostává, naopak staví laťku možná ještě výše. Oproti prvnímu dílu, dráždícímu hlavně čtenářovu představivost a obrazotvornost, 2010 se zaměřuje více filosoficky a nutí člověka častěji k zamyšlení. I tak je to ale perfektní dobrodružství.
Pásmo
Guillaume Apollinaire
Apollinaire i Čapek byli frajeři. Doporučuji i těm, kteří si jinak k poezii hledají cestu hůře, protože tohle je jeden z vrcholů básnické tvorby, jako jsem doposud mohl číst.
Cesta na sever
Karel Čapek
Řekl bych že veškeré severské ledovce musely vedle Čapkových slov roztát, jak jsou hřejivá. Ohromně zábavné čtení.
Anglické listy
Karel Čapek
Stejně jako Čapkovy ostatní cestopisy - prostě žrádlo...lepší než osobní návštěva. :)
Obrázky z Holandska
Karel Čapek
Čapek by snad mohl napsat i příbalový leták k Aspirinu a nadchl by mě. Nevím čím to je, ale u všech jeho cestopisů jsem se od začátku do konce neubránil přiblblému úsměvu...
Jezerní básníci
Samuel Taylor Coleridge
Opravdu vkusně vybraný sborník. Některé básně jsou pro mě bohužel příliš nečitelné, ty co jsem přelouskal však překypují krásou. Zejména Píseň starého námořníka od S. T. Coleridge je něco, co se mi vrylo do paměti asi navěky...
Poslední kmotr
Mario Puzo
Jde o příběh, ve kterém Puzo spojuje všechny své klasické zbraně - rodina, zločin, akce a samozřejmě filmový průmysl. Bohužel se mi však zdá, že už mu zde trochu dochází dech a začíná se opakovat, navíc dílo už nemá tu správnou kontroverzi a šťávu, kterou měla díla starší. I přesto se jedná o dílo zajímavé, které se běžnému čtenáři líbit může. Ve srovnání s Kmotrem, či Siciliánem je to však jako nebe a dudy. Já však musím přiznat, že jelikož šlo o první Puzovu knihu, kterou jsem četl, byl jsem jí tehdy doslova nadšen. Všechny mouchy jsem pak našel hlavně při srovnávání se slavným Kmotrem.
Synnøve ze Slunečného návrší
Bjørnstjerne Bjørnson
Krásný a dojemný příběh. Z mrazivého severu přichází překvapivě hřejivé čtení. Na zvednutí nálady a příjemné rozbušení srdíčka rozhodně doporučuji. :)
Temná aréna
Mario Puzo
Tato kniha je Puzovým románovým debutem, jenž je zasazený do prostředí poválečného Německa, kde sám autor několik let působil jako úředník pro styk s veřejností. Ústřední postavou je Walter Mosca, voják, který se na začátku knihy vrací po válce domů do USA. Je však určitým způsobem poznamenán válkou a nedokáže se zařadit zpět do klidného rodinného života. Kromě toho v Německu nechal ženu, Hellu, se kterou udržoval milostný poměr a ke které si vybudoval dost intimní vztah. Rozhodne se tudíž k návratu do Brém, kde se mu podaří sehnat místo u americké okupační správy.
Celá kniha sice má nosný příběh, většinou založený na vztahu Waltera a Helly, ale daleko více na mě působí spíš popisným, až reportážním dojmem, ukazujícím situaci v poválečném Německu. Autor se zaměřuje např. na psychologii vztahů Američanů a Němců, kdy jsou Američané navenek považováni za osvoboditele a chvalořečeni na každém rohu, leč uvnitř je mají “pouze” za vítěze války. Velmi působivá je scéna, při které se jakýsi komik převlékne za Hitlera, načež publikum začne halasně požadovat návrat vůdce.
Dalším ústředním tématem je obchodní zločin všeho druhu, produkovaný americkou armádou. Mnoho Američanů zde totiž zůstává zejména proto, že se zde na černém trhu dá sehnat spousta zboží prakticky “za hubičku”, pouze z jejich postavení, jakožto okupantů.
Zajímavostí na Temné aréně je, že hlavní hrdina, Walter, je krajně nesympatický, arogantní zoufalec a v podstatě zločinec. V jiných Puzových knihách jsou sice hrdinové také zločinci, ale přesto si k nim člověk vybuduje pozitivní vztah. I přes, nebo možná právě pro tuto věc mě však tato kniha v kontextu jeho ostatních děl příliš nenadchla. Příběh má velmi pomalý spád a ony popisné scény atmosféry strachu a zničeného města by podle mě také šly vyřešit ještě působivěji. I přesto, že jsem byl v napětí až na posledních cca dvaceti strankách, však nemohu knihu tak úplně zavrhnout. Své čtenáře, zejména se zájmem o válečnou literaturu, si určitě najde.
Sicilián
Mario Puzo
Prostě Puzo...pokud se vám líbil Kmotr, Sicilián je naprostá povinnost. Fakt, že je založený na skutečné postavě sicilského partyzána, dodává celému příběhu ještě sladkou třešničku navrch. Nedá se nedočíst jedním dechem.
Dubliňané
James Joyce
Povídková sbírka o obvyklých i neobvyklých starostech Dubliňanů...dnešnímu českému čtenáři asi neposkytne příliš hlubokého ponaučení, ale i tak četba ubíhá poměrně svižně a najde se tam pár zajímavých a zábavných momentů. Z Joyceovy tvorby asi čtenářsky nejpřijatelnější dílo.