Iljič komentáře u knih
Kniha objevena díky doporučení mého oblíbeného zpěváka. A při čtení jsem si uvědomil, že jsem s bráchou prožil fakt skvěly dětství, akorát už uběhlo tolik času, že na to člověk zapomíná.
U autorů, kteří byli zbožňováni ve své době, dochází k následnému zatracení, ale pokud jsou opravdu kvalitní, přijde další vlna znovuobjevení díla, na které Jirásek teprve čeká. A tato kniha je z jeho nejčtivějších děl. A samozřejmě není pro vyznavače moderního pojetí historie (husité/Češi - lapkové, křižáci/Němci - hrdinové).
Krásný a optimistický pohled na život a velké poučení, že se sklenkou vína se dá překonat vše... Teda pokud tě nepřekoná ta sklenka (ale o tom jsou zas jiné knihy).
Upřímně, nebýt zavřených knihoven, nedočetl bych ji. A zároveň jsem rád, že byly zavřeny. Kniha je o smíření a pochopení se svými rodiči. A kdo z nás tímto neprošel?
A pro mě nové informace o vzniku izraelského státu a velmi vyrovnaný pohled na problémy s tím spojené.
Pro mně tu byl nejzajímavější pohled na to, jak těžce se vyrovnávali nacisté s prohrou války. Na to, co Němci museli překonat a s čím se potýkají dodnes (a že to nebylo hned).
Možná bych víc prožíval příběh Leni v současnosti, když mám dítě.
Už chápu, proč ho tolik lidí nesnášelo (nebál se mluvit nepopulární pravdu, kterou ostatní neviděli nebo nechtěli vidět). Měl skvělý odhad na lidi, u kterých se to projevilo širší veřejnosti až časem (Havel, Klaus, Zeman,...). Zajímalo by mě, co by říkal na lidi, kteří si ho berou v dnešní době do huby. A líbil se mi objektivní pohled Miloše Čermáka, který se nebál pokládat nepříjemné otázky a nebál se odhalit jeho slabší stránky.
Autorovi nejde upřít určitou předvídavost. Částečně s ním i souhlasím s tím, že je Evropa ohrožena přistěhovalectvím ze zemí třetího světa, což se v posledních letech i potvrdilo, ale způsob jakým autor psal o přistěhovalcích, byl tak urážlivý, že urážel i mně, typického árijce. A to jsem na vlastní oči viděl problematické čtvrti v Belgii, Francii.. a znám dobře Paříž, která se postupně mění v hlavní město Afriky. Ale vykreslovat přistěhovalce bez špetky humanismu na úrovni horší jak zvířata, je trochu přes čáru.
Je hořce komické číst si dřívější komentáře o tom, jak se z průběhů zvláštních osvobozeneckých operací v bývalých zemích Jugoslávie je potřeba poučit, aby se historie neopakovala, když zrovna probíhá další osvobozující válka na Ukrajině. Jediné poučení, které mi z toho vyplývá, je to, že je lidstvo nepoučitelné.
Autor je mistr v popisu přírodních zákonů, které skvěle vykresluje u hrdinů zvířecí říše, které se skvěle doplňují s popisem nemilosrdné přírody. Proto odděluju jeho knihy o zvířatech (jako je tato) a o lidech, kde mě uplatňování podobných nietzscheovských principů nesedí.
(SPOILER) Je pravda, že práce má člověka bavit, ale nic se nemá přehánět...
Přestože se můj pohled na indiány v průběhu času odidealizoval, protože sem pochopil, že v každé společnosti (i v té indiánské) jsou stejné typy lidí, je zajímavé číst o tom, na jakých základech se vybudovala západní civilizace. Mám rád Rudého oblaka a Cochize a nechápu Sedícího býka a Geronima.
"Je možné, že se objeví nějaký romský Erben nebo romská Němcová a pokusí se o novou psanou literaturu na základě lidových pohádek. Ale to už nebudou romské pohádky v původním slova smyslu. A tak by bylo škoda, kdyby se romské pohádky, toto poeticky neobratné, intenzivní, procítěně naivní umění, nechaly odejít do hrobu i se svými vypravěči."
Ze závěru předmluvy autorky.
Úžasná, čtivá kniha. Jen mě v druhé polovině knihy neseděl pořád dokola se opakující pohled autora na výklad historie, se kterým sice souhlasím (dějiny neutváří jednotlivci, ale společnost, která dosadí jí vyhovujícího vládce - aneb kdyby nebyl Hitler, společnost by vyprodukovala někoho podobného) , ale ubíralo to na spádu děje.
Je to jedna z knih, která mě v průběhu čtení přišla taková normální, ale s postupem času si uvědomuju její sílu a nemůžu ji dostat z hlavy.
Jak napsal Havel : Umělec, který je schopen nechat umění - aspoň na čas - plavat, je nakonec i jako umělec zajímavější, než ten, který dokáže umění cokoli obětovat - ten posléze obětuje i to umění, protože ho zbaví smyslu... Umělec nejsem a obrázkům nerozumím, ale díky této knize jsem pochopil, že jsou lidé, kteří jsou schopni umění zbavit smyslu, přestože se nesmazatelně zapsali do historie galerií.
Kniha není moc čtivá, ale je zajímavá porovnáním se současností. Vyhlazení rudých, otrokářství, krutovláda bílých, osvobození, krutovláda černých, ... Od začátku až dodnes všechno špatně.
Zajímavý pohled na moudrost, dobrou pozorovací schopnost a až dětinskou sebestřednost skvělého dramatika.
Fakt dobře a čtivě napsaná kniha pro neodbornou veřejnost, která upřímně přiznávala historii a vývoj teorie na vývoj lidstva. Přestože zastávám opačný názor než kniha, jsem rád, že jsem ji přečetl.