Dopisy Olze

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

(červen 1979 - září 1982) / Václav Havel: z aut. dopisů, odesílaných v letech 1979-1982 z vyšetřovací vazby a věznic.

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15727/dopisy-olze-GDp-15727.jpg 3.785
Žánr
Literatura faktu, Literatura česká
Vydáno, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Dopisy Olze

Přidat komentář
Ronnie68
01. ledna

Knihu jsem přečetla i z důvodu, že jsem si ji zařadila do čtenářské výzvy … dalo se to přečíst … je to prakticky pohled dramatika, který kvůli svému názoru (Charta 77) skončil ve vězení …

Iljič
01.07.2020

Zajímavý pohled na moudrost, dobrou pozorovací schopnost a až dětinskou sebestřednost skvělého dramatika.


Bagii
14.12.2019

Knihu jsem nedočetla do konce. Je ale úžasným náhledem do duše politika s neskutečnou pokornou, sebereflexí a vstřícností. Něco, co dnešní politici absolutně postrádají.

jirka9453
14.11.2019

Soubor dopisů z vazeb a věznic, kterými pan Havel otevřeně, byť místy nezbytně skrytě, komunikoval se svou ženou, paní Olgou, dával jí informace i pokyny a tím se místy tak trochu mistrně vysmál systému, ale i zdroj jeho vlastních vnitřních úvah a zamyšlení. Pro ty z nás, kdo jsme se narodili "až po", místy těžká četba, kdy se snažíte vcítit do toho, co se tehdy vlastně dělo, ale přečtení určitě nelituji.

zlatkr
23.07.2019

Ač se mi to nestává často,knihu jsem nedočetla. Havla mám opravdu ráda a tak jsem tuto knihu dlouho sháněla,ale bylo to pořád to samé (pošli vitamíny,bolí mě hemeroidy, piš mi častěji,,co děláš)Souhlasím s panem Havlem to neměla Olga vůbec jednoduché, já bych ho doma nesnesla:-) Doufám, že až budu mít více času,tak se ke knize vrátím. Ale prozatím pro mě velice nezáživné

mirektrubak
22.04.2019

„Vždy znovu, vždy od začátku a vždy s toutéž původní pronikavostí musí každé smysluplné společenství konfrontovat své počínání s jeho zamýšleným cílem, vždy znovu musí zkoumat, zda neterorizuje či nefanatizuje sebe samo i svět svou zvěcnělou ‚pravdou‘, vždy znovu, teď, zde, ihned, pořád a kdekoli – bez ohledu na všechna účelová pokušení – musí vážit, co je pravda a co lež, co opravdové a co falešné, co mravné a co nemravné, co živoucí a co umrtvující; nikdy nesmí zapomenout, že první drobná lež v zájmu pravdy, první drobná nespravedlnost ve jménu spravedlivého cíle, první malá nemravnost zaštítěná mravností ‚věci‘ a první nezreflektované selhání této trvalé bdělosti znamenají bezpečný začátek konce.“

U dopisů z vězení bychom čekali, že budou mít pochmurnou atmosféru, že budou znít temnými tóny a vyvolají pocity zoufalství. Ale pro Dopisy Olze to neplatí! Samozřejmě, prezident Havel píše hodně i o negativních zážitcích a smutcích, to ano, vypisuje se z různých obtížných situací, vnitřních i vnějších, které v komunistických věznicích zažívá. Ale přesto jsem měl z jeho dopisů vyloženě pozitivní pocity. Téměř radostné. Četl jsem jeho psaní totiž zejména jako svědectví o tom, že ani totalitní vězení nedokáže zlomit lidského ducha, že i v krajně nepříznivých podmínkách (s cenzurou za zády, v hlučném prostředí, bez přístupu k zásobené knihovně atd.) lze vytvořit dílo nejen inteligentní a promyšlené, ale především vnitřně svobodné.

Docela značnou část dopisů tvoří praktické věci, organizační pokyny – zde jsem se často neubránil úsměvu nad tím, jak pedantský pan prezident dokázal být a docela jsem soucítil s paní Olgou :-) Ale to bylo zřejmě dáno tím, že v informační izolaci a pro svůj pocit klidu potřeboval mít obraz vnějšího světa co nejpreciznější. Trochu horší pocit jsem měl z nálady dopisů, působilo to opravdu spíš tak, jako by Olga Havlová byla dlouholetá sekretářka, a ne milovaná manželka.
Největší hodnotou sbírky dopisů jsou Havlovy úvahy. Ty se rozbíhají do mnoha stran, ale nikdy se nevzdálí příliš daleko od těch otázek, které jsou pro prezidenta Havla celoživotním tématem – život v pravdě, odpovědnost za druhé, práce pro společné blaho... Václav Havel věci nezjednodušuje (ty jeho nekonečné věty! :-), přesto dokáže být srozumitelný a podnětný. Dokáže přinutit k zamyšlení i inspirovat – a to (jak jsem pevně přesvědčen) i čtenáře bez přímé zkušenosti s totalitním režimem. Klást si etické otázky a promýšlet náš vztah ke světu je totiž nikdy nekončící proces.

„Uvažuji-li jako to, co ze mne tento svět dělá – totiž jako lidské identity zbavený šroubek gigantického soustrojí –, pak opravdu nemohu dělat nic: ničení zeměkoule, ohlupování národů a výrobu tisíců nových termojaderných bomb samozřejmě nezastavím. Uvažuji-li však jako to, čím každý z nás původně je, resp. čím každý z nás má – nezávisle na stavu světa – základní možnost se stát, totiž jako svéprávná lidská bytost, schopná odpovědnosti ke světu a za svět, pak samozřejmě mohu dělat mnoho.
Například snažit se chovat tak, jak si myslím, že je správné se chovat a jak by se podle mého nejhlubšího přesvědčení měli chovat všichni – totiž odpovědně. Na námitku, že to nemá smysl, odpovídám velmi prostě: má!“

Hoper14
07.02.2019

Skvostne dílo Pohledem z druhé strany a za socialismu. Zvláštní jak je některými českými čtenáři nepochopeno. Zima a nemoce, a přesto dokázala VH rozvádět úvahy, které dnes obdivuje cely svět. Skoda, ze scházejí některé dopisy.????

Matty
14.02.2018

Od Juráčkova Deníku mne žádná kniha tak nepotěšila zachycením způsobu, kterým někdo přemýšlí. Stále platné úvahy nad morální zodpovědností člověka, jeho odcizeností světu, odlidštěnosti systému a prázdnotě společenských mechanismů (mimo jiné). Havel nesděluje hotové pravdy. Ptá se, přemítá, pochybuje. Kéž by více lidí bylo schopno tak pronikavé sebekritiky a reflexe vlastních úvah. Kniha tolika myšlenek, že se k ní budu zřejmě vracet po zbytek života a vypůjčovat si z ní citáty, které elegantně a srozumitelně sdělují to, s čím se ztotožňuji, ale zformulovat to nedokážu: „Každé své místo v řádu světa pociťuji jako něco nejistého a problematického, pořád jako bych podezíral svět z toho, že mě z něčeho podezírá, že mi nevěří a tiše se mi posmívá – jako bych pociťovat potřebu přesvědčovat ho o svém dobrém úmyslu, ospravedlňovat svou existenci a vysvětlovat, že nejsem ničím vinen (tuto potřebu provází otázka, zda nejsem vyčleňován právem)."

1