IHT komentáře u knih

Usmevne cteni - vzpominani na vesele historky ze zivota profesionalniho chovatele zvirat. Nektere jsou opravdu vtipne, nektere jsou ponekud "mimo misu" (Baltsti ledni medvedi toho o zviratech prilis mnoho nesdeluji), nektere jsou spise horekovanim nad hlouposti a neomalenosti navstevniku (ty se ponekud mijeji ucinkem - takovi lide po knihach pana Zelinky jiste nesahnou). Prijemnym doplnkem jsou vizitky druhu, kterych se kazda kapitola tyka. Fotky jsou prekvapive povedene (autorstvi neuvedeno).
Na styl autorova vypraveni je nutne si chvili zvykat, obraty jsou nekdy prilis casto az zbytecne krkolomne ci treskute vtipne ("prihoda se prihodila" apod.), ale hrubek a chyb je v knize prijemne zanedbatelne mnozstvi :)

4 28.01.2024

Pokud je Yrsa v necem mistr (ano, je! :)), tak to je staveni atmosfery.
Kniha ma dve dejove linky - vysetrovani pripadu vrazdy a dej pred vrazdou. Obe se mistrne protnou v zaveru. Prvni tretinu knihy se prakticky nic nedeje - vyborne se navozuje atmosfera osamelosti odlehleho statku...
Skvele je, ze i pres zajimave vystaveny pribeh a jeho prezentaci ctenar netusi, kdo je pachatelem. A ze az po docteni knihy si dava do souvislosti ty stripky a indicie (napr. z vypovedi svedku), ktere mu pomahaji slozit cely (dobre promysleny) pribeh...
Pribeh je opravdu mrazivy, mrazive hnusny a brutalni a temer zadna postava neni prilis sympaticka. Dokonce ani hlavni postavy detektivu :D Naopak je sympaticke, ze Yrsa v tymu kriminalistu nechala velmi okrajove vystupovat Huldara a Linu (bylo by divne, kdyby tam nebyli - na celem Islandu zije mene lidi, nez v Brne ;))

Yrsa je na mem top-ten listu, takze velka spokojenost.

9 26.01.2024

Vynikajici - velmi silne rozhlasove zpracovani s Filipem Kankovskym, smekam pred autorem, reziserem i protagonisty.

2 25.01.2024

Parada. Krasny klasicky detektivni pribeh situovany do poklidneho svedskeho venkova. Struktura pribehu a vztahy mezi protagonisty kopiruji klasicka schemate detektivnich romanu, proslavena jak Agatou Christie, tak treba Vrazdami v Midsomeru (nebo detektivem Colombem). Na pocatku se jedna postava pohada se spoustou dalsich a pak je mrtva... Podari se detektivum postupne vyloucit vsechny podezrele, aby jim zustal pachatel?
Pridana hodnota teto svedske miniserie je vnitrni zivot detektivu - jejich osobni obavy a peripetie a take dynamika jejich vzajemneho vztahu, s tim se A.Ch. prilis nezatezovala :)
Druhy dil jsem cetl jako prvni, takze jsem se obaval, zda v nem nebyl prilis velky spoiler, ale bez problemu :)

15 22.01.2024

Prijemna naladovka. V sedmicce jsme taky zpivavali Pust vsigda budet solnce, takze jsem si nostalgicky zavzpominal, byt jsem nastesti nechodil do takove bizarni skoly. Trinact let je idealni vek na podobny "pribeh", clovek na konci nevinneho detstvi a krizovatce osudu, kterou cestu si vybrat.
Pripominalo mi to Sabachovy povidky.
Urcite si od autora najdu neco dalsiho.

3 21.01.2024

moc pekna a mila kniha. Uplne z ni cisela ta pohoda "anglickeho" venkova v duchu mych oblibenych Vrazd v Midsomeru. Prijemne jsem si uzil ty dva dny cteni a jen me mrzi, ze jsem zacal druhym dilem :D

9 18.01.2024

Velke zklamani :(
Cestopisum jsem propadl v mladi a stravil s nimi minimalne 15 let zivota. Australii a Oceanii miluji, takze mam (co vim) vsechny cestopisy z teto oblasti, ktere v cestine vysly. Bohuzel knih kupuju vic, nez stiham cist, takze se mi nejake hromadi - letos jsem z teto pomyslne hromady vytahl slibnou Tasmanii...
Jde o klasicky typ cestopisu, ve kterem autor proklada popis vlastniho cestovani mistopisnymi ci prirodopisnymi poznamkami. Takove cestopisy narod hltal v 19. stoleti (Korensky ad.), i pozdeji. U pana Petra by to taky fungovalo skvele, ale...
Vlastni putovani je docela nezajimave - historky se omezuji na brblani na adresu ostatnich spolucestujicich. Hned v uvodu autora prekvapi, ze s cestovkou jedou i deti ("To jsou na tom tak spatne, ze berou i decka?"), pak tuto skupinku (nazyvanou nejdrive Prazaci, posleze rodinka) neustale zminuje, kdyz mu vadi, jak navstevuji cukrarny a obecne preferuji jiny program, nez sam autor. Vytyka jim, ze se foti u kazde vyhlidky (nacez v knize je minimalne tucet fotek, na kterych je autor ci jeho zena - casto zcela bez pointy, treba s vyfocenym autem z pujcovny), ze se ztratili a ostatni na ne museli cekat (zcela bez sebereflexe autor popisuje, jak se sam ztratil na zacatku cesty a pomahali mu hasici) apod. Podobne dehonestujicne pusobi pasaze, kde kmentuje, jak vsechny zeny maji rady trpytive cetky a vune, jak se boji vody, jak neumeji anglicky, jak nechteji splhat na skaly, jak si neumeji vzit spravnou obuv apod. Podruznosti je, ze popis cesty a presunu obcas neodpovida chronologii... Budiz, to je autoruv pohled a jeho nahled na svet.
Po faktograficke strance nas autor krmi spoustou zajimavosti, napriklad popisuje rozmnozovaci cyklus kapradorostu, ci diverzitu kakaduovitych... Nejen v techto pasazich se vsak vyskytuje brutalne vysoke mnozstvi chyb, autor si plete faunu a floru, exponat a unikat, ale take systematicky chybuje v nazvech - napriklad me pobavil pussum (spravne possum), pandam (pandan), dolorit (dolerit), Habart (Hobart - prestoze v knize je i mapa) a podobne. Dost nestastny az urazlivy je preklad "stolen generation" jako "ztracena generace".
Dalsi doklady chybejici redaktorske prace (opravdu v tirazi zadna redakce neni uvedena) jsou opakujici se pasaze v textu a hlavne v zaveru neprijemne vysoke mnozstvi gramatickych chyb.
Zaskoceny jsem byl z fotograficke prilohy - autor je znamy fotograf, ale tahle kniha mu prilis dobrou vizitku nedela. Je v ni docela dost fotek zapujcenych od spolucestujicich, ktere povazuji za zdarilejsi (ostrejsi, zajimavejsi i kompozici). Snad autorovi selhala technika (dle data Vanoc cesta probehla na prelomu let 2011/12, kniha vysla v 2015).
Z precteni mam velmi neprijemnou pachut - pominu-li nesmyslne chyby (autor fotil v Sydney papouska "kralovskeho", s krasnym cervenym-zlutym-modrym zbarvenim, coz tento druh vazne nema) , hodne mi vadila ta "starecka" zatrpklost, se kterou neustale kritizoval chovani ostatnich. Ze zidle me opravdu zvedla historka, jak autor sikovne zaslapl stira, ktery ho malem bodl. Kdyby si ty informace o prirode nacital drive, vedel by, ze tasmansti i australsti stiri jsou medicinsky nezajimavi. Chlubit se takovym barbarstvim je opravdu hloupe.
Pred touto knihou jsem cetl "Vsechny cesty vedou do Santiaga". Nelze nesrovnavat laskavost, shovivavost a nadhled Ladi Zibury, cestovatele o dve generace mladsiho.

3 15.01.2024

Pekna prace. NIc zasadne prevratneho (mam mlhavy dojem, ze podobne tema uz jsem cetl), pachatel jde odhadnout celkem brzo (autorka poctive nechavala voditka), ale melo to zajimavy spad a potesilo me, ze rozuzleni nebylo rychle a odbyte.
moje prvni seznameni s autorkou a urcite planuji pokracovat :)

8 13.01.2024

V dobe vzniku to musel byt sok, v dnesni dobe to ma spise hodnotu historickou. Ano, jiste, chapu sokujici prozreni hlavni hrdinky a zapusobil na me jeji odvazny krok, ale ruku na srdce - realne to prilis neni. V dnesni dobe je jiste take rada zen, ktere si v nejake chvili uvedomi bezobsaznost sveho ziti a nenaplnenost sveho manzelstvi, ale sebrat se a odejit? Udelat takove rozhodnuti behem 31 hodin? Absolutne opustit deti (bez rozlouceni), zakazat manzelovi jakekoliv pokusy o kontakt? Odejit zcela bez prostredku na ulici? Ja na tom nic moc rozumneho, chvalyhodneho ci nasledovanihodneho nevidim...

6 09.01.2024

Princ Ladik, alias poutnik Larry opet chyta druhy dech. Po ponekud bezzube a prvoplanove agitacni ceste po nasi vlasti tu mame opet pribeh plny laskaveho humoru, sebereflexe a emoci.
V urcite chvili uz jsem skoro balil batoh, abych ve finale uznale uznal, ze podobna cesta asi neni uplne pro me. (Radeji bych klasicky trek.) O to vdecnejsi jsem za moznost nakouknuti do duse a beznych dni poutnika na svate pouti. Krasne postrehy, trefna prirovnani, hluboke vhledy a prijemny zazitek. To mi autor opet poskytl a ja opet smekam a dekuji.

14 07.01.2024

Dostal jsem presne to, co jsem cekal.

Moc se mi libila jina Lilienfeldova kniha, tak jsem patral, zda mu v cestine nevyslo jeste neco. Takto jsem se dostal ke Koni. Pribeh Chytreho Hanse znam, presto jsem si knihu poridil a precetl. Je dobra a hezky ilustruje bublinu kolem facilitovane komunikace. Je to potrebna kniha, nejen pro studenty psychologie. Je jich takovych vic...

2 04.01.2024

Sifra Mistra Leonarda byla bombasticka - mozna nebyla prvni v tomto zanru, ale byla prvni, ze ktere se stal bestseller. Dalsi varianty na toto tema nemuseji byt spatne, ale uz jsou to napodoby. V tomto dile jsem zadnou pridanou hodnotu ke klasicke zapletce nenasel.
Me konkretne historie nebavi, takze ty snahy zachytit nejake nadcasove poselstvi ve stredoveke architekture mi zajimave ani napinave neprijdou a trochu mi tyto snahy pripominaji Danikena. Hvezdicku pridavam za prednes pana Prochazky.

3 04.01.2024

Randall jede!!
Tato kniha zrejme musi pobavit fyziky (aspon nekteri totiz zjevne maji smysl pro humor ;)). Krome fyziku vsak dokaze pobavit vsechny zvidave lidi, kteri si neco pamatuji ze skoly o fungovani sveta. Ale tim to nekonci - dokaze pobavit i lidi, kteri si ze skoly nic moc nepamatuji (napr. tam jeste moc casu nestravili) - v tech treba vzbudi uzas, co svechno "ti vedci" dokazi zjistit, pripadne jakymi zalezitostmi se "ti vedci" v praci zabyvaji :D

Jsou znalosti, diky kterym sice nebude chleba levnejsi, ale diky nimz budeme ten splin z predrazeneho chleba zahanet radosti z poznavani, hravosti a humorem.
100+1 dalmatinu "na osobu" me opravdu rozesmalo a je to presne ten styl humoru, ktery me bavi ;)

4 01.01.2024

Dalsi kousek do predlouhe rady knih popularizujicich poznatky ze zivota zvirat. Dokonce i ten obrazek na obalce knihy "odkazuje" na podobnou knihu s nazvem "Proc pandy delaji stojku".
Vyber zajimavosti je pestry, ale zcela neusporadany. Vubec by mi nevadilo, kdyby autor zkusil tyto informace seradit do nejakych vetsich tematicky orientovanych celku.
Informace v knize obsazene jsou povetsinou zname z jinych knih (koneckoncu jsem se ke knize dostal az 15 let po jejim vydani, prestoze si novou literaturu docela peclive hlidam - mala nakladatelstvi bohuzel casto nezvladaji distribuci), to by vsak nevadilo. Osemetny je vsak preklad. Na jednu stranu ocenuji prekvapive kreativni praci s jazykem (mrknete na anotaci - kdy jste naposledy videli tvar "přehršli"?), na druhou stranu u rady druhu prekladatel nedokazal najit spravny cesky nazev (odborny redaktor by vyrazne pomohl). Napriklad v anotaci zmineni mormonsti kobylaci - jsou samci americkych kobylek Anabrus simplex. Stejne tak v knize stonozky alternuji za mnohonozky, "americka kralici sova" je sycek kralici a svijonozec vilejs je predstaven jako "korys druhu...". U nej nastala opravdu komicka situace - autor v textu popisuje, jak si vilejsi kolonizujici pribojovou zonu na skalach voli pohlavi s ohledem na sve sousedy - je-li pobliz nove prisedleho jedince hodne samic, zmeni se on v samce s mimoradne dlouhym penisem. Jim oplodnuje samicky okolo. Tento vilejs ma v anglictine oznaceni barnacle, coz je v anglictine i berneska (ptak). (Nemecky jsou vilejsi Entenmuscheln, cili kaceni mlzi, ci kaceni podvodnici.) Ilustrator zrejme prehledl, ze je rec o vilejsich, a nakreslil kachnu merici jine kachne skladacim metrem genitalie... Ano, je to opravdu zabavna kniha :)

2 27.12.2023

Zajimave, poucne, inspirativni.
Pro me osobne obcas i iritujici, protoze nektere pasaze mi pripominaji spise bezzube filosoficke spekulovani, coz v kontextu zajimavych faktu v teto knize na me pusobi rusive. Priklad: autor uvadi molekularni vyzkum podporujici nezavisly vznik pokrocile organizace nervove soustavy u sepii a chobotnic. Jako paralelu nabizi nezavisly vznik inteligence u ptaku (vrany, papousci) a savcu (delfini, lidoopi). Podtrhuje to tim, ze se oddelili pred podobne stejnou dobou (datace odstepeni savcu 320 milionu let, u chobotnic 270 milionu) a nejak nepovazuje za nezbytne zachazet do takovych podrobnosti, jako ze ptaci jsou odvozeni plazi a jsou aspon o 100 milionu let mladsi nez chobotnice. Pripadne autor v posledni kapitole ukazuje, ze kdyz jsme se vydrapali na sous, prinesli jsme si v kazde bunce sveho tela ocean. Ano, to je hezka metafora, ale i morska zvirata maji ocean ve svych bunkach - tak v cem je to prinosne ci zajimave? Mohli jsme to udelat jinak?)

Abych jen nekritizoval - text je sepsan zajimave a variruje mezi osobnimi vzpominkami a popisy, zajimavymi vedeckymi teoriemi a prezentaci poznatku az k divokym filosofickym spekulacim. (Rad bych podotkl, ze ne vsechno filosoficke se mi tady nelibilo - zaklad je velmi pekny a inspirativni, ale obcas se autor pousti na hodne tenky led.)
Preklad je ctivy, chyb se vyskytuje opravdu malo (ale smecka pavianu me prekvapila). Fotky jsou bohuzel docela male - jsou-li tak unikatni, mohly byt pres celou stranu(?)

5 27.12.2023

Standardni britska komedie o podvodu. Na toto tema i spousta skvelych filmu, napr. serie Podfukari ;-)
Podvudky v teto knize jsou oproti jinym spise podprumerne, ale coby oddychove cteni je to zabavne.

3 23.12.2023

Typicky Paasilinna, pribeh, ktery ma jedinou linii, jednoduche charaktery a primocare jednani. Takova severska jednoducha "poezie", na kterou navazuje i rada soucasnych autoru, nejen z Finska. I v takovem stoletem starikovi byste podobnou inspiraci nasli :-)
Zajimave a usmevne.

4 22.12.2023

Silny pribeh, napinavy. Zpusob vrazdeni je priserny - ale od dob Aghaty Christie se vkus ctenaru zrejme zmenil a ted musi byt kazda detektivka zaroven i thriller. Pominu-li brutalitu vrazd, je celkove rozehrany pribeh docela zajimavy, postavy nejsou cernobile, byt drobnym klise se autor nevyhnul. Jsem zvedavy na dalsi dily :)

5 21.12.2023

Epicke, zabavne, strhujici...
Predvidatelne, ale o to tu neslo - i cesta je cil, respektive "cesta i cil nejsou jedno, ale pet". Vyborna oddechovka, byt musim rict, ze autor za tech 18 let psani romanu skutecne dospel. Je-li vsak 101 minut (2022) bravurnim dilem dospeleho mistra, je Zabíjení (2004) dokladem geniality novorozenete. Zjevne se mame nac tesit :)
Jen tak dal, Stepane!

5 16.12.2023

Sbirka "povidek", ktera ve finale pusobi ponekud nesourode. Ty bonusovky jsou pekne, ale mohly pockat v supliku, az jich bude vic.
Mistr Wolrich je standardnim antihrdinou literatury pro dospele. Kdyz uz ctenare nebavi klasicti hrdinove typu Supermana ci Mirka Dusina, kteri si vystaci s Kantovskou primocarou etikou a drzi se jednoduchych imperativu, tak se muze pokochat vnitrni rozervanosti Batmana, Wolricha a dlouhe rady drsnych detektivu...
Wolrich i v teto spolecnosti kraluje a sve antihrdinstvi nedemonstruje jako rada jinych pouhou zalibou v koureni, chlastu ci sexu, ale jde na dren. Je tak trefny a opravdovy, ze je fakt tezke s nim sympatizovat. Nastesti(?) lze aspon obdivovat jeho britky smysl pro humor a chytrost.

Doslov je nadherny :-)

2 14.12.2023