Hyaenodon komentáře u knih
S Frédéricem Moreauem bych tedy chtěl mít dvojdomek... Nespolehlivý, nestálý, kam vítr, tam plášť. Svou posedlostí po nedostupné ženě mi připomínal Octavia ze Zpovědi dítěte svého věku, ale ten aspoň neměnil obden své názory. Na druhou stranu, všichni Frédéricovi "přátelé" byli diletanti, tak se není co divit, že chtěl "zapadnout". Perfektně napsaná (otravná) postava.
No, tak to byla pecka. Zase jedna z těch knih, u které bych Alanův příběh s chutí sledoval dál - až do jeho smrti. Atmosféra knihy mi poněkud připomněla Kameny mluví od Thórbergura Thórdarsona (venkov, zvířata, toulání se divočinou), příběh je ale samozřejmě o velmi působivé cestě malého Alana k normálnímu dětství.
Skvělý překlad. Jedna z knih, u kterých si člověk vyčítá, že ví tak málo o křesťanství nebo o antice.
Podle mého by kniha mohla být klidně delší. Vždy jsem si říkal, že by mě život na majáku bavil, ale to jsem ještě nevěděl, kolik bylo s jeho obsluhou spojeno dřiny.
Moje první autorova kniha. Musím říct, že jsem nevěděl, do čeho jdu. No, je to námět na depresi...
Parafráze WTF momentu: V budoucnosti nás čeká jenom štěstí, kde nebude prostor pro humor, ironii ani veselí.
Další klasik, který mi léta unikal. Osobně nemám rád ukňourané (pre)romantické hrdiny a Chamyl to ve svém příspěvku pěkně shrnul. Octavius nemá žádný životní cíl a tak veškerou svou energii vrhá do emoce, které říká láska, ale jde o posedlost ideálním stavem. Celkem osvěžující byly kritiky "současnosti" a opět se mi potvrzuje pocit, že jsme jako společnost v podstatě pořád stejní.
WTF moment: Nemoc tohoto století pramení ze dvou příčin: Nic z toho, co bylo, už není a všechno to, co bude, ještě není.
Autorův historický přehled je působivý a samotný nápad není špatný. Vtipné byly pohanské pohledy na křesťanství a na jeho dobové spory. Co mě neskutečně ubíjelo, byla "nerománovost" knihy. Jde o chronologický soupis událostí, kdy si k žádné postavě nelze vytvořit vztah, protože je autor nenechá promluvit. Dvě hvězdy za dějepisné znalosti autora.
(SPOILER) Osobně pro mě byl třetí díl zklamáním. Všechno se zázračně vyřeší, téměř ze dne na den. Jana ustupuje do pozadí ve prospěch své palmýrské dvojnice, Milovi trochu dochází dech a kromě psího vína prorvavšího plot se už ani nesetkáme s ničím novým z produkce genetických korporací (vodní lidé, dobře). Chybí to, co nabízely předchozí díly, tedy akce a "pornografické" pasáže a na jejich místo nastupují pasáže filozofické (nic proti, ale trochu ruší). A myslím, že celkové zakončení příběhu si Jana nezasloužila...
Bohužel je kniha podle všeho poznamenána datem svého vzniku (1977), takže je Mácha prezentován víceméně pozitivně a samozřejmě zcela schází to, co by asi dnešní čtenáře zajímalo nejvíce - zašifrované pasáže deníků...
Dvě krátké črty o původu a hlavně "současnosti" ekofašismu. Pasáže popisující vznik německé posedlosti ekologií pro mě byly velmi zajímavé, popis "současnosti" mi už přišel těžce tendenční a záměrně ignorující fakt, že radikální ekologismus dnes hlásá hlavně tzv. levice.
Za mě osobně průměrná (průměrně dobrá) kniha, která provází čtenáře moderními dějinami Československa. Přestože základní pohled autorů na to, že si za většinu "národních katastrof" můžeme z části sami, souhlasím, přece jenom mi přijdou některé pasáže zjednodušené (covid, 2. světová válka).
Podruhé přečteno. Je pravda, že Ajvaz se zde ještě "rozjíždí", ale i tak už jsou jeho texty velmi magické a úsměvné (přiznávám, že filozofující pasáže mi nic neříkají, proto mě třeba zcela nenadchly Prázdné ulicie). Za mě každopádně vede Letní noc.
Knížka mě neskutečně pobavila, protože mám rád trochu černější a až groteskní humor (viz třeba Vaněk-Úvalský nebo Jiří Charvát). Jelikož se nám každou chvíli vyskytne v bytě malý Hyaenodon, jsem zvědav, jak moc si budu s vypravěčem podobný. Na druhou stranu, "mateřská" mě nečeká, takže co já vím...
Knihu jsem si docela užil. Je pravda, že mi určité "opakování motivů" už ke konci trochu vadilo, ale jde o pozoruhodnou studii. Jak sám autor v závěru píše, je barokní venkov vnímán jako jižanská plantáž, akorát bez černochů a bavlny; toto dílo ale ukazuje, že tomu tak (minimálně v jižních Čechách) nebylo. Courání poddaných z panství na panství mě překvapilo asi nejvíc. A co se "sexu" týče, nejlepší byl milovník, který chodil k sousedce okukovat, jak jí rostou okurky, a pak pokřtěný žid, který si nechtěl vzít ženu, již zmrhal, protože si chce vzít židovku a přesvědčit ji ke křtu. :D
Historicky velmi cenný pohled, byť subjektivní, do světa raného husitství. Hodnotit si netroufám. :)
Je mi jasné, že hodnotit knihu nyní (dva dny po zákazu pohybu mezi obcemi), je ošemetné, nicméně - kniha je jednostranná (netvrdím, že chybně), nejde o polemický sborník. Některé texty mi přišly trochu na sílu (obří korporáty v pozadí celé pandemie), naopak text MUDr. Svobody byl na hranici - někdy i za hranicí - mých (nepříliš velkých) biologických znalostí. Každopádně je velmi osvěžující si přečíst text o covidu, který zároveň nepanikaří stylem "Všichni na covid umřeme, když nebudeme...".
Nebýt to Lem, tak bych knihu nejspíš ani nedočetl. Pominu-li novelu Pánův hlas samotnou, jde o naprostý průměr, v Lemově případě bych možná hovořil i o podprůměru. Samotná novela Pánův hlas je ovšem úžasná a v ní obsažená věta: "Babička umřela, pohřeb ve středu.", kterou nelze přeložit do jazyka mimozemšťanů, pokud nemají rodiče, množí se dělením, vnímají jinak čas nebo nemají pohřební rituály... Uf, silná káva.
Tato knížka je asi nejznámější z mravně-výchovných textů starověku, středověku a raného novověku. Obsahově nepřínáší žádné novinky (ona pravidla pro spokojený život / správnou vládu jsou víceméně minimálně od období starověkého Řecka stejná), rozsahem také nevyniká, ale přesto na mě svou hutností a přímočarostí velmi zapůsobila. A skřivanova promluva, ve které upozorňuje na neustále se proměňující svět, kde nic není stálé. Když to čtete v tramvaji s hadrem na ústech... Velmi působivé.
Pozoruhodná kniha, ale svůj komentář bych rozdělil na dvě části. Nejdříve klady. Přijde mi nesmírně zajímavý popis mechanismu, kdy společnost potřebuje obětního beránka. Krize, nerozlišování atd. V tom má podle mě autor pravdu a minimálně u stokrát opakované zprávy Guillauma de Machaut jeho teorie perfektně sedí. A teď zápory. Jeho rozbor dalších mýtů (Baldur, Zeus, Kristus) už mi přijdou sice zajímavé, ale na druhou stranu trošku na sílu. Pokud tento text má být vědeckou studií, přijdou mi jeho tvrzení sice podnětná, ale relativně nepodložená. Zcela zbytečně pak v textu působí jeho neustálé narážky (a někdy i urážky) jeho kritiků. Summa summarum, autor podle mě neví, zda píše studii, polemiku, dílo historické, sociologické, nebo co vlastně chce a ve výsledku tato nejednoznačnost knihu kazí. Za mě tři hvězdy.
Některé povídky (poslední dvě) jsem už znal z Rodičů a dětí. Jsem si jist, že si Rais pro svou inspiraci vybíral extrémní modely sedláků a že ne všichni byli tak chamtiví; to ale nic nemění na tom, že postavy jsou perfektně napsané - zejména výminkáři šikanující Pavlu jsou napsaní skvěle. Dávám čtyři hvězdy, protože na Kalibův zločin to podle mě nemá.