Huarascán
komentáře u knih
1984
George Orwell (p)
Zejména v souvislosti s politikou a zákony uslyšíte lidi často říkat, že "to je jako z Orwella". Přitom ale mám po přečtení pocit, že to většina z nich ani neotevřela. Mě osobně zaujal nejen ten systém, ale spíše sorta lidí, které vytváří - informačně negramotné, ale o to agresivnější hlupáky, anebo naopak ignoranty, kteří se o nic nezajímají a snaží se maximálně tak uspokojit vlastní pudy. Mrazivě aktuální. Jinak je ale knížka jako obrovská bonboniéra, ze které si každý může vybrat, co chce.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
S tím, jak mám najeto stále víc km, začínám být k podobným dílům, která jsem kdysi nadšeně hltal, čím dál kritičtější. Kniha obsahuje jen náhodné výjevy z navzájem nesouvisejících zemí. Nedozvíme se o nich nic víc, než byste vyčetli z kteréhokoli průvodce. Navíc pociťuji nechuť k „cestovatelům", kteří si zajedou na týden na dovču, prochodí pár nejznámějších atrakcí a mají ze sebe pocit dobrodružných objevitelů. Některé země jsem navštívil také a autorčiny postřehy jsou někdy dost mimo, často nezná nic, než centra hlavních měst. Pardon, ale když se chci něco dozvědět, přečtu si odborníka, který zná jazyk, má zkušenosti a doopravdy se orientuje. Když budu chtít dobrodružství, přečtu si lidi, kteří podnikají inspirativnější věci, než že si udělají dovču v pár turistických pastech. A duševní výlevy autorky patří tak na sociální síť, žádnou hloubku jsem v nich nenašel. Na druhou stranu svým způsobem chápu, co na tom lidi baví.
Tajuplný ostrov
Jules Verne
(SPOILER) Na rozdíl od třeba Robinsona to Verne to hodně okořenil tím, že se objevuje Ayrton, piráti, Nemo a nakonec ničivá sopka. Jinak na jednu stranu trpí klasickými "verneovskými" neduhy, jako jsou naprosto černobílé postavy, psychologická plochost, nebo nepřirozeně skákající děj, který na třech stránkách popisuje přírodu, aby na čtvrté stránce trosečníci jen tak mimochodem postavili loď. Na druhou stranu ale přináší svoje typické kouzlo síly vědy a techniky ve spojení s exotickými lokacemi, přičemž je vidět, že autor psal s nadšením a měl extrémně široký přírodovědný přehled. Je pak jen na vás, jestli až pohádkovou naivitu, a fakt, že se kolonisté za tři roky ani nepohádají a všechno se jim do puntíku daří, zařadíte mezi klady nebo zápory. U mě to první - vidím verneovky jako únik do fantazie spíše než jako díla reflektující skutečnost, a proto se mi Lincolnův ostrov opouštěl těžko.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
(SPOILER) Tahle klasika s originální zápletkou obsahuje to nejlepší z typického stylu Agathy Christie :-) Oproti jiným příběhům tady postupně dochází k třem vraždám, čímž autorka udržuje napětí až do konce a vyvažuje u ní občas trochu zdlouhavé konverzace podezřelých. Vytkl bych jen pár věcí: zaprvé, prostředí Egypta není vůbec dostatečně popsané ani vytěžené, klidně by se to mohlo odehrávat na Labi a téměř nic by se nezměnilo. A zadruhé, fakt, že každý druhý na palubě je shodou okolností zločinec - terorista, kleptomanka, padělatel - což už začíná být samoúčelné a překombinované. Jinak jsem to ale hltal od začátku do konce.
Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
Jedna z Verneových pozdních knih. Možná i díky tomu už netrpí takovou naivitou, jako některé jiné. Verne tady výrazně propracoval povahy a příběhy svých postav a také vyladil soudržnost děje. Přitom ale nechybí věda, dobrodružství, ani zajímavá lokace. A vždycky mě udiví, jak v 19. století dokázal Verne detailně vylíčit atmosféru rumunského venkova, kde nikdy nebyl.
Tintin v Kongu
Hergé (p)
Nejslabší Tintin. Dobový pohled na Afriku reprezentovaný nechtěně legendární scénou s nosorožcem a dynamitem bych sám o sobě klidně přešel. Ale potíž je v tom, že si Hergé evidentně nedělal absolutně žádný průzkum, jak vypadá prostředí, o kterém píše, a to špatné u autora v jakékoli době - a obzvlášť, když už o století dříve vznikala díla, která různé exotické lokace líčila celkem věrohodně. Navíc tomu chybí celistvý děj, je to jenom sled komických scének, které ale nejsou vtipné. Charakter Tintina není ještě vytříbený. Dnešnímu čtenáři už to nic neřekne. Ale díky bohu, že se Hergé nevzdal a zapracoval na tom, takže mohla vzniknout moje oblíbená komiksová série.
Míříme na Měsíc
Hergé (p)
Spíš jen lehce zdlouhavá příprava na (mnohem zajímavější) navazující díl. Je to v podstatě směs krátkých scének provázaných tématem, ale chybí tomu ta Tintinova typická akčnost a dobrodružnost.
První kroky na Měsíci
Hergé (p)
První část je slabší, jde spíš o sled komických scének, od odhalení černého pasažéra a problému s kyslíkem ale přijde jedna z nejakčnějších a nejnapínavějších pasáží celé série. Z pohledu kosmonautiky je to v mnoha věcech naivní, nicméně je třeba si uvědomit, že to Hergé psal dávno před prvními opravdovými lety, a když to vezmeme v úvahu, poradil si s tím vlastně dost dobře.
Chrám Slunce
Hergé (p)
Tenhle dvoudílný příběh je podle mě možná nejlepším Tintinovým dobrodružstvím vůbec. Sice už nejde o tak tajemné a napínavé dílo jako Sedm křišťálových koulí, nicméně pokud si to přečtete po sobě, je to geniální. Hergé využívá skok na jiný kontinent k doplnění příběhu o jiné silné stránky. Tajemné pátrání ve Francii střídá skok do neznáma, z lovců se stávají oběti. Větší množství akce navíc doplňuje autorův sympatický humor, a hlavně působivé andské prostředí. Je škoda, že v zemi, kde mají obecně lidé rádi komiksy, zůstal Tintin skoro neznámý!