holkaslebkou komentáře u knih

Pět hvězd bez výčitek.

1 07.03.2017

když jsem knihu rozečetla, tak "bylo vysoko ve vzdálenym nebi, padalo v cárech, pak v jednolitý vrstvě, ta neuvěřitelně pevná bílá opona sekla spodkem do města, zhltla ho, zakryla vesmíru, padla náhle, sjela jak roleta přes výlohu krámu".

četlo se to samo, plynulo jako voda, jako když se přelévají vlny, akorát tady místo vody tekla slova. úplnej gejzír slov. tohle šílenství mne baví, baví!

1 04.03.2017

Jednoduše kouzelné.

"Navždy mne bude víc o tu noc,
kdy jsem tě vyvolával z měsíčných par
a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar
něčeho, co už není, zatímco tys žila
a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már,
ne bludička, ne bysta náměsíčně bílá,
ale láska, jež v krvi žil a cév
divoce tepá"

7 25.02.2017

libůstka! radost! pitomá infantilní zadnička! moc formy! lidé konstruováni konstrukcí!
Vytváříme formu my, nebo forma vytváří nás?

Gombrowicz mne dokáže unést a držet do chvíle, kdy přečtu poslední větu knihy (a vlastně ještě dlouho potom). Naprosto jedinečný autor. Ráda bych dala pět hvězd, ale když si vzpomenu na čtenářský zážitek, který ve mně zanechal Kosmos či Pornografie... Ferdydurke je na tom o něco hůř. Jen o malounko, o nepatrnou část - o jedno moderní lýtko!

2 24.02.2017

Ačkoliv jsou povídky celkem kraťoučké, byl to dobrý čtenářský zážitek!

Otevřené konce v sobě schovávají něco překrásného - mezery. A příležitost pro čtenáře, který se v tu chvíli může také podílet na konstrukci textu. Pokud ale vyhledáváte příběhy, kde už bylo vše vyřčeno (a tudíž není třeba nic domýšlet), pak tahle povídková sbírka nebude ta správná volba...

08.02.2017

,,Jsme přinuceni mlčet, ale na druhé straně jsme nebezpeční svým mlčením.“

Kolář mi byl vždy blízký jako výtvarník, do jeho literárního já jsem se však trochu bála zabloudit. Zbytečně! Prométheova játra toho v sobě ukrývají víc než dost.
Našla bych i místa, která jsou pro mě osobně hluchá (těžko říct, jak to bylo myšleno...), ale je jich jen pár, zbytek jsem hltala.
Nejlepší část jednoznačně Jásající hřbitov.

2 07.02.2017

Milá a vcelku kouzelná knížka, která se čte sama. Ale asi jsem v ní neobjevila nic, co by mne donutilo ji vytáhnout podruhé...

2 06.02.2017

Vyborne, vyborne a jeste jednou vyborne! Tehle klasice jsem se dlouho obloukem vyhybala (ackoliv ji mam uz nejakou dobu v knihovne), odrazoval me vysoky pocet stran (z vlastni zkusenosti vim, ze je kniha pak vetsinou preplnena zdlouhavymi popisy a prazdnym tlachanim)... Kazdopadne jsem ji nakonec otevrela - aniz bych si to uvedomila, byla jsem za stranou 200. Jde tedy o neuveritelne ctivou (samozrejme bravurne napsanou a do detailu propracovanou - Dostojevskij je mistrem sveho remesla) knihu, ktera bavi, i kdyz jste jiz davno obeznameni s dejem...
Kazda strana za to stoji!

4 02.02.2017

"Dávejte dobrej pozor, co vám teďka řeknu. Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí."

A tak to bylo i v mém případě, ačkoliv má Hrabal v literárním zákoutí mého srdce už dlouho své místo (Příliš hlučná samota! trilogie Svatby v domě,...). K Obsluhoval jsem anglického krále jsem se jednoduše nemohla dostat strašně dlouho. Nakonec mne donutila povinná četba (že by to neštěstí? samozřejmě - jak studovat bohemistiku, aniž bych nečetla takhle zásadní dílo?) a jsem za to moc ráda!
Hrabal, jeho pábitelské přehánění a osobitý styl jsou mi vážně blízké. Velká osobnost české literatury - velké dílo.

1 15.01.2017

...Je pravda, že některé části postrádaly jednotu a určitou ucelenost, ale dohromady spolu koexistují dokonale. (Na řádcích nejsou poskládána slova, ale básně.)
Bylo to pohlcující čtení (a pro mne naprosto jedinečné).
Jedno z těch zemitých, voňavých setkání, které bylo opravdové a naprosto prožité.

2 25.12.2016

Gombrowicz je autor, na ktereho jsem tech dvacet let cekala... Ano! Ano!
Snad nikdo! si neumi pohrat s formou tak genialnim zpusobem jako prave on - citite, jak se zamotava, rozmotava, rozpada a zase sklada...

Je to tak nadherne podivne, perverzni; je to uplne jine. O tom se neda mluvit, to se musi zazit.

26.10.2016

jemná próza z Banátu
smíchaná s kapkou hořké pálenky a šedí severočeského sídliště...

3 25.10.2016

Ach... Woolf ma talent zachytit dojem, pocit - moment! Ale momenty prece unikaji, mizi. Prijde jeden a ten hned prekrici druhy. Vzajemne se skladaji, ale i nici. To je na tom to krasne. Jeji povidky kolem sebe hazi miliony nejruznejsich (barevnych) odlesku, vybarvuji nam svet pred primo ocima.
Citliva a nadherna proza. Az bych rekla, ze se nesklada ze slov. Ani z vet. Je napsana z emoci..

3 22.09.2016

Tuhle povídku nenapsal on.. To ona napsala Kafku.

7 12.06.2016

Kunderovy romány patří mezi mé nejoblíbenější, ale tyhle verše.. Ty pro mě znamenají ještě něco víc. Něco tak překrásně neuchopitelného.

1 10.06.2016

To byla jízda!
Ale jsem ráda, že jsem ji mohla podstoupit.. Roth mě čím dál víc vtahuje do svého světa. A já z něj ještě nějakou dobu nechci pryč.

3 27.05.2016

Nebylo to lehké čtení, to opravdu ne. Četla jsem ji aspoň měsíc.
Některé části jsem hltala, od jiných jsem odcházela. Jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla. Jsou v ní věci, na které nezapomenu.

Velmi milé čtení. Vcelku jednoduchá, avšak vůbec ne obyčejná kniha.
Autorovy závěrečné rozmluvy (jak s manželkou, tak milenkou) mne zaujaly nejvíce.

16.04.2016