Hezy komentáře u knih

Obrázky Pavla Kantorka jsem sbíral jako dítě od první třídy na základní škole, kdy tehdy vycházely jako samolepky, které byly k dostání v benzinových pumpách a za kasou vždy byly dávány zákazníkům. Tehdy mi je otec vozil a já je měl hrozně rád. Vždy, když rodiče pro mne jeli k babičce, očekával jsem i další samolepku s obrázky Kantorka, které se mi moc líbily. Postavičky pro mne byly škádlivé, srandovní a uklidňující. Vyvolávaly mi úsměv na rtech. Pamatuji si moji oblíbenou samolepku, na které byl manžel s kašpárkem a prosil svoji ženu, aby ho pustila do hospody. Jsou to přesně ty obrázky, u kterých máte jako dítě pocit, že se odehrávají ve vašem obýváku, ve vaší kuchyni, ve vašem městě, u vašich lékařů a tak hezky u vás zdomácní, že je nepouštíte z rukou a nosíte si je s sebou. Měl jsem těch samolepek velikou sbírku, kterou jsem si tehdy rozlepil po palandě. Leč, časem se samolepky ztratily, palanda šla pryč a já s dospíváním skoro až zapomněl, jak jsem je měl rád. Autor nedávno zemřel a přiznám se, že až tehdy jsem objevil zdejší knihu, kterou jsem si momentálně objednal, abych si vzpomněl na část mého dětství. Těším se až v ní znovu uvidím první ilustrace, které jsem tehdy dostával na oblíbených samolepkách, neboť jsem je od té doby v rukou již neměl. Probouzí se tím ve mne opět malý kluk a to mám moc rád.

7 24.06.2018

Velmi ostré střípky s kapkami krve a potu těch lidí, kteří vytvořili tu Ameriku, jakou dnes známe. A nebyla to ona Amerika, jakou dnes vidíme. Byla plná netolerance, politických bojů, zločinů a tvrdého hájení půdy. Jedna fotografie je v knize velmi silná a bolestivá. Ta mne u knihy donutila přemýšlet o „spravedlnosti“, lidské nenávisti a neúprosné síle davu, kdy lid pouští uzdu své nenávisti. Kniha je velmi čtivá a v historii je mnoho dobrodružství.

4 12.06.2018

Ačkoliv jsem člověk, který nemá rád, když se začalo po druhé světové válce zasahovat do ústní slovesnosti lidové s humorem a nadlehčeností, u knih Radovana Krátkého mi to nikterak nevadilo, jelikož například jeho kniha „Jihočeské pověsti“ se svým osobitým humorem a autorovým „jazykem“ ponechala pověstem i tak své důležité kouzlo, neboť humor jeho do pověstí nezasahuje ale spíše je nekonfliktně doprovází a to tak, že se člověk rád zasměje. Samozřejmě jiné „humoristické“ zasahování do slovesnosti lidové jakožto do našich drahých tradic bylo u jiných autorů ku veliké škodě, neboť se vytrácel důležitý smysl bájesloví a lidové poezie. Některé ty pověsti a zkazky samy o sobě skýtají mnoho lidového humoru. Stačí ho jen vidět. Kniha „Bubáci“ dovede vskutku už od úvodu kouzlit úsměv na rtech samotného čtenáře. V knize jsou výtažky krajinných bájí a pověstí. Do těch však autorův humor zasahuje mnohem více. Zejména tam, kde se jedná o téma náboženství. Což je mnohdy ku škodě, dle mého názoru. Pověsti jsou autorem převyprávěné ve smyslu této knihy. Tudíž hledat lidovost v této knize nelze. Autor si ovšem nebere servítky a já jsem se i tak zasmál, jelikož mám humor rád. Některá strašidla v knize jsou autorská, nikoliv z lidové slovenosti, ač si berou z lidových motivů a bájných bytostí inspiraci. Jsou spíše z obrazotvornosti autora, pokud jsem knihu dobře pochopil. Většina těch bájných bytostí je z naší slovesnosti lidové, jakožto jednotlivé pověsti. Humor kouzlí úsměv na rtech už od samotného úvodu. Pro děti je tato knížka více než výborná. Tyto ilustrace děti vnímají jako strašidelné, z mnohých je zamrazí ale přece v sobě ty hezké obrázky Miloslava Váši nesou osobitý až veselý důvtip pro tuto knihu. Kniha jako taková je spíše pro zasmání, nikoliv pro hledání hlubšího smyslu ústní slovesnosti lidové a našich tradic. Nevylučuje se ovšem to, že malé dítě, díky těmto knihám, počne jevit hlubší zájem o lidovou poezii jako takovou.

V téhle knížce autor vypráví pověsti velmi hezky, že se dají krásně číst. Ilustrace Milady Marešové se k ní moc hodí a jsou velmi hezké. U pověstí vždy krásně a srozumitelně poodhalí skrytou podstatu jednotlivých pověstí a bájí, stejně tak jako v úvodu knihy. Pověsti jsou roztříděné do kategorií. Vyprávění je místy krásně básnické a velmi si cením u autora, že pověsti nepodává s tím „humorem“, který se do pohádek, bájí a pověstí v době komunismu neustále vtíral. U knihy Kratochvíla se mi líbí, že jeho dávka veselosti pověstem kouzlo neubírá a tudíž veselá pověst je veselou pověstí a smutná pověst zůstává smutnou pověstí. Jeho vyprávění je lidské a knihu bych doporučil dětem i mládeži či dospělým, kteří se s lidovou poezií seznamují. Stejně tak si v ní pěkně počte člověk, jemuž jsou již pověsti v mnoha variantách známé.

1 18.04.2018

U pohádky jak dal sedlák vola „študýrovat“ jsem se „takříkaje“ opravdu od srdce zasmál. Krásná kniha v krásném nářečí, které pohádkám dává příjemný nádech prostředí, kde byly vypravovány. Ilustrace V. Malého jsou moc nádherné.

2 05.04.2018

Chodské pověsti Jindřicha Šimona Baara mám velmi rád a to především díky krásnému humoru, který ve spojení s tím nářečím velmi vyniká. Pověsti jsou krásně veselé a zároveň i smutné či strašidelné. Tak, jak si je zdejší lid vyprávěl. A obrázky V. Malého? To je nádhera sama o sobě.

3 31.03.2018

Pro mne výborná sbírka pověstí tohoto německy píšícího sběratele pověstí a lidových tradic. Pověsti, ve kterých je lidovost ponechána a není do nich nikterak vypravěčsky zasahováno. Velmi obsáhlá kniha toho nejhlavnějšího z říše lidské obrazotvornosti. Ať už českých či německých obyvatel.

1 31.03.2018

Tato kniha mne doprovázela mým dětstvím v prvních třídách. Jako malý jsem ji dostal od jednoho pána po vyklízení knih z jedné školy. Kniha ve mne vyvolávala velmi silné pocity a mrazení v zádech a vždy jsem si s ní oživoval paměť z doby, kdy naše vlast těžce zkoušela a bojovala o svůj život, hrdost a celkovou existenci. Tuto knihu jsem skoro vůbec nečetl ale stále jsem si jen prohlížel fotografie. Kniha mi v dětstvím byla též adrenalinovým strachem z války, o které jsem před spaním často přemýšlel. Často se mi o tom zdály děsivé sny a občas i zdají. Bohužel, pamětníci již vymírají a tato paměť začíná již generačně mizet. Nebude již zbývati, než sahat po knihách, až i ten poslední z nejposlednějších pamětníků těch hrozných dob nebude moci o nich mladým lidem vyprávět, aby tak varoval před dalšími těžkými dny. A co teprve, kdyby nebyly ani ty knihy?

3 27.02.2018

Tato krásná kniha s pověstmi a vzpomínkami ze života Václava Beneše Třebízského vyloženě člověka pohladí u srdce, neboť se v nich zrcadlí život samotný. Vyprávění je velmi čtivé a je v něm mnoho lidskosti z velmi bohatého života tohoto ve své době velmi uznávaného muže naší vlasti, který zápasil se zdravotními potížemi, za to však duše jeho byla čistá a zdravá. Ilustrace malíře Viktora Olivy jsou též nádherné.

3 12.02.2018

Výborné a veselé příběhy plné českého humoru, starých časů, čtveráctví, krásné přírody a lidovosti. Všechny výtisky mám v původních vydáních doma a patří mezi mé oblíbené v knihovně.

1 28.01.2018

Vynikající kniha, která nepoukazuje jen na velmi zajímavý příběh zlatokopů putujících za svým štěstím a jejich složité vztahy uprostřed divočiny v potu těžké práce a to především daleko za civilisací, ale poukazuje též hlavně na poměry v tehdejším starém Mexiku, líčí morálku, způsob života a myšlení starých horalů s indiánskou krví a vliv ještě tehdy železné církve v těch dávných a tvrdých končinách. Setkáme se zde se zajímavými a jednotlivými příběhy, které si hrdinové v knize vypravují při dlouhých večerech v divočině po namáhavé a tvrdé práci. Tyto příběhy líčí především člověka jako takového a kniha by se dala coby nazvat hlubokou, psychologickou prací autora, který byl s poměry a politickou situací ve starém Mexiku velmi dobře obeznámen, neboť tam prožil svůj život. V knize bylo též zajímavé popisování smýšlení vrahů a banditů ve starém Mexiku a jejich špatného vykládání si křesťanské víry, kterou mnohdy omlouvali své hrozivé činy, které museli utnout zrovna tak tvrdí a pro bandity nemilosrdní členové jízdní policie Federales. A to nemluvíme ještě o předchozí mexické revoluci, která byla velmi krvavá. Kniha líčí celkově jak politickou a mravní situaci ve starém Mexiku tehdejší krizové a chudobné doby, tak i osudy lidí hledajících v těžké posedlosti bohatství, slávu a štěstí. Je to popravdě jeden z nejlepších dobrodružných románů, jaký jsem kdy četl. Nejstrašidelnější pro mne byla část, kdy se paranoidní Dobbs snaží vyrovnat se svojí domnělou vraždou Curtina. Z toho mi běhal doslova mráz po zádech.

4 07.01.2018

Kniha s kratším obsahem barvitého vyprávění těch pověstí Adolfa Daňka, které začínají nejspíše uměle do knihy zasazenými a jednotlivými situacemi, při nichž si lidé vypráví ony lidové pověsti, které Adolf Daněk sbíral. Děje, při nichž si lidé v jednotlivých situacích pověsti vypráví jsou s lidovým sběrem hezky propojené a doprovází je barevné i černobílé ilustrace, které kreslil Vilém Wünsche. Tento originální výtisk se dá řadit mezi sběratelský kus. Kratší obsah toho, co je ve výtisku „Báje českého pošumaví“ vydaného v roce 1948.

03.01.2018

Velmi nádherné vyprávění pověstí Adolfa Daňka též v doprovodu krásných, barevných a černobílých ilustrací J. S. Hauptmana. Pozor, tato kniha stejnojmenného názvu je obsahem jiná než vydání z roku 1948 s ilustracemi J. Jareše. Většina výtisků je značně opotřebovaných, což svědčí o oblíbenosti u dětí a mládeže. Výtisk již ojedinělý a sběratelský. Těžko hledaný. Fotografie je z mé sbírky. Kniha je moc krásná.

1 01.01.2018

Velmi barvité líčení a vypravěčské umění činí z těchto zlomků lidových pověstí a zkazek opravdu příjemné čtení, neboť pověsti jak je podává Josef Svátek, jsou velmi napínavé a představivost čtenáře u nich pracuje téměř sama a to i díky staré poetické a romantické češtině. Kniha jako taková by podávala mnohé, co nasbíráno a upotřebeno bylo již i v dalších knihách své doby, leč Josef Svátek pověsti podával s nadšením a stejně tak s láskou, kterou choval i k našemu prastarému městu hlavnímu, krásné a tajemné Praze. Je veliká škoda, že u tématu démonologických pověstí již nit života tohoto historika byla na samém konci ustřižena. Těšme se však z toho, co nám i v tomto též hojném sběru zanechal.

1 01.01.2018

Kniha, která jako díl předešlý zahřeje u srdce každého, kdo naslouchati chce staré moudrosti předků a pohlédnouti díky příjemnému vyprávění Jaroslava Pulkrábka na staré doby, které přikryla mlha času ale které lze opět viděti a cítiti citlivostí srdce svého. Jako hluboký zájemce o pověsti bych tyto knihy nejradši dával čísti jak dospělým, tak i dětem, aby tak nezapomínali v době této na lidskost a uměli rozlišovati mezi dobrem a zlem a měli též v lásce hlavně naší krásnou přírodu. Je to dnes veliká potřeba. Ceňme si proto spisovatelů, kteří stále sbírají lidovou slovesnost a učí nás tak nezapomínati jak na své předky, tak na své drahé tradice.

4 18.12.2017

Velmi pěkné příběhy a pověsti šumavského básníka a sběratele pověstí Hanse Watzlika, silně působící na duši člověka v doprovodu velmi atmosferických dřevorytů Arnošta Hrabala. Tuto knihu mám doma v originálním vydání jako devátý výtisk ručně očíslovaný a to přímo s podpisem Hanse Watzlika a Arnošta Hrabala, neboť prvních 25 výtisků bylo ručně očíslováno a autory podepsáno.

Knížka s velmi hezkými sběry pověstí, Jaroslavy Voráčkové, která naší Šumavu chová ve svém srdci a naslouchá tomu dávnému odkazu našich předků s velikým porozuměním a láskou, která je v těch pověstech velmi znát. Do knížky je sice trochu zasahováno vypravěčstvím, leč naprosto lidským způsobem, tudíž to čtenářovi ani vůbec nepřipadá a knížka se celkově čte velmi příjemně. Nejzajímavější pro mne byl závěr knihy, kde autorka poodhaluje tajemství pověstí a velmi zajímavě tak pojednává o našich předcích i o jejich vyprávění.

3 26.11.2017

Pověsti z velice nádherného města, ve kterém jsem se narodil a které chovám od malička ve veliké lásce, neboť Písek jest místem neobyčejně veselým a člověka vždy rád uvítá atmosférou svého kouzelného, kamenného mostu, kde člověk může zapomenouti na čas, problémy a běžné strasti a jen se kochati volně tekoucí řekou Otavou, která něžně vypráví o tom, jak se mění čas a s ním i lidé.

4 26.11.2017

Výborná kniha šumavských pověstí, které autor přeložil z německých pramenů a vše důležité ponechal v nepozměněné a pokud možno v co nejlidovější podobě tím, že do pověstí vypravěčsky nezasahoval, díky čemuž se kniha čte velmi dobře. Už samotný úvod Martina Stejskala, který je velmi silný a ne zbytečně dlouhý, krásně čtenáře připraví na atmosféru starých a tajemných pověstí a zároveň se čtenář s knížkou krásně rozloučí v závěru Jaroslavy Voráčkové, který se zrovna tak čte velmi krásně a působí na čtenáře velmi příjemně a silně. V celkovém smyslu úvod i závěr tvoří dva autoři, kteří jsou v tomto tématu velice vzdělaní, zkušení a mají k tomu co říci.

3 26.11.2017

Výborné sběry pověstí zkušeného spisovatele a básníka, Ondřeje Fibicha.

21.11.2017