hedvikasylar
komentáře u knih
Jedna želva za druhou
John Green
ještě to nemám dočtený, jsem asi v polovině, ale skoro uvažuju, že to nedočtu... knížka na mě vyskakoval z reklam, říkala jsem si, že si ji přečtu, že to bude dobrý... ale nějak nevim... ta holka mi začíná lézt na nervy s těmi jejími myšlenkami...nesmysly, mikroby... je to malinko nudný... není to úplně špatný, ale nějak mě to nebere, asi to dočtu, ale podle toho humbuku kolem, jsem myslela, že mě to sttrhne, což se nestalo.
Vegetariánka
Han Kang
Kniha se mi líbila, byl to zvláštní zážitek. Jednání postav bylo chvílemi malinko nelogické, ale je to asi jednak projev kulturní odlišnosti( např. u knih H. Murakamiho také člověk musí chápat japonskou mentalitu, aby dokázal pochopit někdy pro Evropana nesmyslné jednání postav v jeho románech) a asi také překladu. V doslovu je zmíněno, že anglická překladatelka vynechala některé pasáže a v podstatě dosti dílo upravila. Možná, kdybychom měli možnost porovnat ho s nezkráceným originálem, vzniklo by úplně jiné a snad celistvější. Ale i i v této podobě je to velice působivý zážitek. Kdybych tušila, do čeho jdu, asi bych si knihu nevybrala, bylo to drsné, syrové a zároveň chvílemi zcela poetické a duchovní a symbolika mi unikala. Nedokážu odhadnout, jestli bych byla schopna knihu znovu přečíst.
Mám pocit, že existuje něco jako "asijská mentalita" a jako taková podprahová nitka se to objevuje u Murakamiho, čínských autorů, a viditelně i u Korejců. Je to zvláštní odvaha k sebeobětování, i za cenu ztráty života neuhnout z vytyčené cesty. A to je zde velice patrné.
Kniha posledního soudu
Connie Willis
pettulko.t ta kráva mohla symbolizovat i to, že je jediný tvor, který to přežil... všichni lidi zemřeli a nakonec zůstane pouze nešťastná kráva, která nic nechápe a hledá svoje lidi.... ale je fakt, že člověk čekal, že z toho něco bude... nějaký smysl viditelný.... no nic. :)
Kniha posledního soudu
Connie Willis
Začátek poněkud zbytečně rozvláčný a hodně mi připomínal jinou knihu od této autorky(I když budu kráčet vstříc šeré smrti...), neustále někdo někoho scháněl a nemohl najít, ale od třetí části se příběh tak rozběhl, že se nedalo odtrhnout, jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Pobyt ve středověku byl popsán podle mých názorů velice autenticky a věrohodně. Doporučuji k přečtění a na začátku hlavně vydržet, vyplatí se to.
Omyl komisaře Palmua
Mika Waltari
Zatím mám jen rozečteno, ale už teď na 80 straně mě to velice baví. Je to vtipné, zábavné, a i když je autor Fin, tak to není taková drasťárna jako současné "severské detektivky" a to je pro mě v současné naladění, po přečtení Keplerů a dalších švédských detektivních knih,příjená změna. Doporučuji a souhlasím s dalším komentářem, že to trochu připomíná Agátu Christie a to je fajn.
I když půjdu roklí šeré smrti
Connie Willis
Kniha me chytla od prvních řádků, což není vždy úplná samozřejmost. Nemusela jsem se vůbec snažit a četlo se sama. Téma knihy mě zaujalo a příběh hned od začátku nabral spád, žádné omáčky okolo.
Překvapilo mě několik výrazných zvratů a jeden velice definitivní mě až zaskočil. I přesto měl příběh i nadále smysl a s chutí jsem došla až k úplnému závěru.
I když má kniha přes 700 stránek, měla jsem ji přečtenou asi za týden, vůbec mi to nepřišlo.
Postavy jsou propracované a mají charisma, žádné rozplizlé a neurčité charaktery. zajímavá je dívka Maisie, která má specifický humor a je to velice hezky propacovaná postava.
I když téma jako takové může působit děsivě, sama kniha byla skoro až laskavě pojatá, žádné drastické scény nebo temná místa, vše bylo v hranicích, které se dají snést a číst i před spaním :)
Vřele doporučuji k přečtení, zřejmě se od ní nebudete moct odtrhnout.
Dědictví
Susan Kay
Úžasná kniha, plna vášně a citu, vcítíte se do života Alžběty I. tak, jako byste byli na jejím místě. Vychází ze známých faktů a zároveň je čtivá a chytne za srdce. Kniha ve mě zanechala hlubokou stopu a vřele doporučuji k přečtení.
Princezna Alžběta
Alison Weir
Moc pěkně napsaná kniha. I když jde o historický román, je velice čtivá a lehce jí proplouváte.
Navíc vychází ze skutečných faktů ze života Alžběty I.
Neubráním se srovnání s knihou Dědictví, taktéž o Alžbětě, a musím říct, že Dědictví ve mě zanechala hlubší stopu.
Ale Princezna Alžběta byla "lehčí " ke čtení, popisovala události jakoby s většího odstupu a tím pádem to člověk lépe "pobral".
Celkově výborná kniha, doporučuji.!
Hrdina
Rhonda Byrne
když jsem začala knihu číst, nejprve mě zarazilo, jakým stylem je napsaná - text autorky je průběžně doplňován komentáři osobností, které jsou v úvodu knihy uvedení jako spoluautoři poskytující inspiraci svým vlastním životem.
Zpočátku mě to malinko rušilo, ale po druhé kapitole jsem si na tento sytl už tak zvykla, že jsem ho začala vnímat jako takový rozhovor a čtení mě začalo opravdu bavit.
Kniha opět srší pozitivní energií a dokáže člověka povzbudit ve chvílích malomyslnosti, nebo prostě jen příjemně naladit po náročném dni. Doporučuji.
Muži, kteří nemají ženy
Haruki Murakami
Murakamiho knížky mám velice ráda, Kafka na pobřeží je pro mě nezapomenutelný a hluboký zážitek. Tato kniha mě trochu překvapila, když jsem zjistila, že to jsou povídky. Připadá mi, že autor neměl dost prostoru rozvinout svůj pověstný styl. Přečetla jsem první a kousek druhé a pak knihu odložila, nějak mi to nesedlo, nezaujalo mě to. Snad to není ani tou knihou, jen to chce jinou chvíli, jiné naladění, třeba se k ní ještě nědy vrátím.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Výborná kniha, čte se sama a nedá se přestat. doporučuji. koho by zajímalo podrobněji tak koukněte v recenzích.