Harmonika_one komentáře u knih

Každá autorova kniha mě donutila se zamyslet, ať už v obecné rovině, nebo jak bych se zachovala v kůži některé z postav. To vnímám jako velké plus a je to i důvod, proč mám autorovy knihy v oblibě. Opět zde předestírá palčivé téma dnešní doby, přes geneticky modifikované potraviny/zvířata až k vylepšení lidského genomu. Líbí se mi, že nastiňuje i důsledky, resp. širší kontext, aneb jak se "dobrý" úmysl může vymknout z rukou a obrátit proti stvořitelům potažmo lidstvu. Je to děsivé. Příběh, který vychází z reálných základů a dost dobře by se mohl stát... Kdo ví, co nás čeká v budoucnu? Z toho prostě mrazí.
Blackout však u mě na pomyslném řebříčku vede. Zřejmě je to tím, že na autorovu první knihu (kterou čtete, ne nutně tu první, která byla vydána) se nezapomíná stejně jako na první lásku. :-) I téma Blackoutu mu bylo bližší.
A co vy, chtěli byste moderní dítě?

Tento úryvek z knihy vystihuje proč mám autora ráda:

„Stojíme před mnohem závažnější otázkou,“ namítl George Vanouskaukis, profesor filosofie a etiky ze Stanfordu. „Byly nově definovány samy hranice lidství. A v budoucnu budou stále přepisovány. Jsou tyhle děti lidmi v běžném slova smyslu? A pokud ne, kým vlastně jsou? Platí pro ně lidská práva? A pokud jsou oni novými lidmi, kým jsme my? Odpovídají-li popisy a propagační videa skutečnosti, budeme pro ně zhruba tím, čím jsou mladší sourozenci nebo geniální lidoopi pro nás! Budou pak lidská práva platit pro nás? A to je teprve začátek!“

4 04.11.2019

Fanoušci autora (mezi které patřím) si knihu koupí, proto můžu být trošku kritická, snad mi to odpustíte. Hetešu většinou zhltnu na jeden zátah, tady jsem měla několikadenní pauzy, až posledních cca 150 stran mě chytlo tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Těžko se mi orientovalo v postavách, protože astrálové si "vypůjčili" během svého působení na zemi několik těl, tj. spousta jmen a příjmení. Dočkala jsem se Jacka Danielse i zrzek (mrzelo by mě, kdyby ne), camelky chyběly. V každé scéně mezi Zionou a Yaranem byly zmiňovány vibrace, za mě trošku otravné.
Nováčkovi bych doporučila začít jinou knihou. U ostatních bude záležet na tom, zda vám sedne téma. Budu si muset opět přečíst knihu Démoni jsou věční (však po dočtení pochopíte proč). Rozhodně musím vyzdvihnout autorovy ilustrace. Wow. A asi začnu používat výraz "neexistence" pro spánek. ;))
Zkrátka, pro mě osobně se tato kniha bohužel nezařadí mezi TOP 3 autorovy knihy, rozhodně tím nechci říct, že je špatná. Podruhé bych si ji nepřečetla.

První kniha od tohoto spisovatele, kterou jsem četla a tleskám. Skvěle napsáno (znáte nějakou jinou knihu, kde se za celou dobu nedozvíte jméno hlavního hrdiny? Přitom vám to nevadí, postava je natolik uvěřitelná, že se do příběhu ponoříte, aniž by vám celou dobu vrtalo hlavou "jak se sakra hlavní hrdina jmenuje, tak už to vyklop, autore!"), příběh graduje a má dynamiku (je stále těžší se od knihy odtrhnout), pro mě rozhodně zajímavý pohled pod pokličku Policie ČR (uvěřitelné, palec nahoru za očividné konzultace), a co mě osobně se hodně líbilo, a teď budu citovat doslov, Praha je tu jednou z hlavních postav.

22 04.04.2019

První díl mě vůbec nevzal, přisuzuji to svým chybějícím znalostem severské mytologie a také nemám příliš ráda povídky, druhý a třetí díl si už moc nevybavím, zatímco čtyřka mě naprosto dostala. V závěru jsem si pomyslela - odpouštím ti autore, že jsem se "musela" prokousat celou sérií, protože pro ten závěr (kterej jsem fakt nečekala) to opravdu stálo za to. Přiznávám, že 2,5 už ale číst nebudu.

Prvních 150 stran jsem si říkala, že knihu odložím, protože se nic nedělo, postavy mě nezaujaly, žádná výrazně nevyčnívala natolik, abych si ji oblíbila a žila příběh s ní. Ale vydržela jsem a jsem za to ráda, protože pak to začlo být sakra zajímavé, až do té míry, že nestačíte obracet stránky, nemůžete se od knihy odtrhnout, nechce se vám jít spát. :-) Epilog až mrazivý. Doufám, že tohle nenastane.
Těžko se mi kniha hodnotí právě pro tu rozpolcenost, nudnej začátek kontra svižná napínavá druhá třetina.
Zrcátko jsem začla číst hned po knize Zero od Elsberga, a to možná byla chyba. Ve srovnání se Zero je na tom Zrcátko hůř. Jestli bych Zrcátko doporučila? Záleží na tom, zdali chcete 150 stran čekat na skvělý zážitek.

Přiznávám, že šlo o mé první seznámení s autorovou tvorbou. A dopadlo dobře. Moc se mi líbily dialogy mezi Denisem a Michailem, retrospektivní momenty z Denisova života, příběh, nápady, úvahy, které ve čtenáři kniha probouzí. A než se nadějete, je konec. Jenom jsem si po celou dobu nemohla zvyknout na výraz "povstanci", přestože do příběhu perfektně sedí, já pořád a pořád četla "povstalci". :-)

Znepokojivé až děsivé čtení, po kterém budete mít tendenci z telefonu odstranit nepoužívané aplikace. Možná se zamyslíte, kolik toho o sobě sdělujeme... Autor znovu výborně ukazuje na nebezpečí naší doby. Přesto si myslím, že Blackout osloví širší skupinu čtenářů, protože každý jsme zažili, jaké je to být pár hodin bez elektřiny, důsledky jsou pro nás víc představitelné, hmatatelnější. Mně osobně kniha Zero bavila zhruba do poloviny... v závěru už pro mě kniha neměla takové kouzlo, možná proto, že jsem (ale to už by byl spoiler).

2 28.10.2018

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout!!! Hltala jsem každou stránku, napětí od začátku do konce. Přestože počítačům nerozumím, knihu jsem si užila, všechny ty kybernetické/IT/hackerské věci. Pokud to máte rádi, nebudete zklamaní! V průběhu četby několik překvapivých momentů, kdy vám spadne brada, celou dobu si říkáte - kdo sakra za stránkama bounty4justice.com stojí? Tahle kniha, to je jízda!
Je to skvěle napsané, autor nevaří z vody, zajímavá filozofická otázka: Pokud justice/soudnictví selže, mají obyčejní lidé právo vzít spravedlnost do svých rukou?
Jednoznačně 5*

1 14.12.2017

Atraktivní až znepokojující námět, plus za autorovu připravenost k tématu, nevaří z vody. Děsivé uvědomění zranitelnosti naší civilizace a totální závislosti na elektřině. Kniha nutí k zamyšlení. Silná scéna v nemocnici. Trošku jsem se ztrácela v místech, kde se zrovna děj odehrává a částečně i v postavách, ale nelituju přečtení a i tak doporučuji.

13 04.12.2017

V originále kniha vyšla už v roce 2002, jde tedy o ranou autorčinu tvorbu.
Zklamalo mě téma knihy, přes které jsem se nedokázala přenést, přestože k životu patří (bohužel). S Julií jsem se ztotožnila v úvodní kapitole, když v restauraci čekala na svého přítele, po zbytek příběhu vůbec. Do čtení jsem se musela nutit. Hodně předvídatelný příběh. Kniha pro mě neměla ono magické poetično, které ze mě udělalo fanynku autorčiných knih, to je dáno určitě daným tématem.
Poznámkový aparát byl až obtěžující, množství poznámek neúnosné pro beletrii. Poznámky redaktora z mého pohledu nemají vliv na porozumění příběhu, pokud v knize musely v takovém množství nezbytně být, mohly být uvedeny souhrně v závěru knihy. Za mě zklamání. S Julií jsem se zkrátka neztotožnila.

3 04.12.2017