Hanka_Bohmova komentáře u knih

"Pracovníci v pastoraci, kteří si myslí, že to všechno dávno mají zvládnuté, že jsou přece služebníky evangelia a zajímá je tedy jen a jen jejich služba a nedělají nic z vlastního zájmu, ti si něco namlouvají. (...) Otázka, o niž zde jde, zní: Kdy je velmi tenká hraniční linie překročena? Od kterého bodu se určujícím faktorem v mé službě stávají mé potřeby?"

Autor se z pozice psychologa zabývá sexuálními delikty v pastoraci, přičemž je nevnímá primárně jako přečin sexuální, ale jako zásadní zranění a narušení důvěry (často dokonce víry) člověka, který přišel vyhledat pomoc. Rozděluje je do několika modelových oblastí na základě působících psychologických mechanismů a tedy i možnosti nápravy pachatele a prognózy jeho návratu k práci. Na jednom konci spektra stojí klasický "predátor" s psychotickými rysy, na opačném konci naivní pomáhající, kterému chybí znalosti, nemá povědomí o svých potřebách a přeceňuje úroveň své osobní zralosti a kompetence prostě proto, že sám sebe důkladněji nezkoumal ani nezkoušel.

Kniha apeluje na dostatečnou přípravu i osobní zralost pracovníků v pastoraci: nalezení vlastní životní a pomáhající identity (tedy i položení si hranic chápaných jako životadárné, nikoli překážející), rozpoznání a zvědomění svých potřeb a integrování sexuality. Současně zdůrazňuje význam supervize, jak platí ve všech pomáhajících profesích.
Součástí knihy jsou i otázky na čtenáře a podněty k sebepoznání a reflexi.

15.03.2022

Pro mě skvělá kniha. Název naneštěstí evokuje poněkud jiný obsah (osobní hledání, konverzi nebo snad sociologické téma), a ona je to přitom praktická příručka svatosti křesťanského laika. Aneb jak žít duchovní život "kategorie A" nikoli navzdory tomu, že jsme ve světě, ale přímo skrze naše bytí ve světě. Protože to se nám jistě nepřihodilo náhodou, to Ježíš nás poslal jako toho muže z evangelia: Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak velké věci pro tebe udělal Pán.
Asi týden po dočtení knihy jsem se účastnila duchovní obnovy zaměřené shodou okolností právě na laickou spiritualitu Madeleine Delbrêl, kde přednášela Pavlína Bílková (vybrala a přeložila Madeleininy texty v této knize) s Katkou Lachmanovou. Byla to taková třešnička na dortu, praxe ještě praktičtěji.

3 15.03.2022

Kdybyste Hellerovu Davidovi sundali brýle, viděli byste na jejich sklíčkách shora dolů napsáno stále totéž:

JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ

Jistě by bylo možné životní příběh takové postavy zkonstruovat na zelené louce, ale využití všeobecně známého, dokonce kanonického materiálu nabízí jinak nedostupné umělecké možnosti. V biblickém králi Davidovi autor získal potřebnou linii úspěchu a životního vzestupu, válečnický naturel i bohatství zápletek přístupných volné reinterpretaci. Kontext v podobě Písma (bohužel části českých čtenářů nedostupný, jak tu bylo vícekrát zmíněno) a historie pak poskytují široké pole pro ironický humor a "zcizovací efekty".

2 15.03.2022

Čte se to pěkně, jako detektivka. Ale neměla jsem pocit, že autor psychologicky zvládnul hlavní postavu, pokusy protlačit tam nějakou slabost byly silové a málo uvěřitelné, i když na tom autorovi očividně dost záleželo. Za mě měl radši vygenerovat dalšího Watneyho, výsledek by méně kodrcal.

4 03.03.2022

Kniha o krajině, které potěší intelekt i smysly. Není to nenáročná publikace, na mnoha místech je určena spíš milovníkům přírodovědy než jen milovníkům přírody. A jedno negativum - pan Cílek mi připadá jako jistého druhu chrlič, která občas nenechává své myšlenky, věty doznít. Takové odstavce se mi obtížně četly.

03.03.2022

Čeho se lidé přidržují, když už se není čeho chytit.

4 08.02.2022

V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.

4 08.02.2022

Psychologický rozměr byl pro mě o hodně zajímavější než ten společenský (jak poznamenal níže Disease, zřejmě proto, že nejsem příslušník americké střední třídy) a zvlášť mě zaujaly postavy Waltera a Connie. U obou se jejich boj s démony navenek projevuje ceněným až obdivuhodným jednáním a postoji. Jenže při bližším pohledu už to tak bezproblémově nevypadá (Walterovy pocity při řízení automobilu jsou popsány skvostně). A stát se plněji člověkem by znamenalo zradit své ideály/"ideály".
3,5 hvězdičky

7 08.02.2022

Na knihu jsem slyšela pozitivní ohlasy, proto jsem trochu zklamaná. Neoslovila mě forma "cestoletopisu" složeného z mnoha vypůjčených a nastudovaných informací, také vypomáhání si proslulými jmény a událostmi, aniž by v textu plnily nějakou funkci. Autorka si užívá svou nespornou schopnost nápaditě popisovat, ale nikde se příliš nezdrží, nikde nekope do hloubky. Celkově se mi kniha zdá docela vnitřně chudá, svědčící hlavně o autorčině potřebě a radosti psát.

4 08.02.2022

hystericwidow zmiňuje Stephena Kinga, já se zas cítila jak u Roberta Holdstocka.
Kniha mi připadala výrazně "mladá", to ta zauzlovanost pod povrchem a nezúčastněnost vůči druhým, podaná s určitým obdivem. Pater Angelo na konci říká, že lidé by za jiných okolností mohli vidět v Josefovi nového Krista - vidět sílu osobnosti a zaujetí posláním a neuhýbavost na cestě, to lidé umí vnímat. Ale v hloubce tahle paralela není pravdivá právě pro Josefův odstup a nevztahovost. Ve skutečnosti mi připadá, že nekomunikuje, svět je pro něj jen ozvučná deska - "dělám to proto, že se mi chce". mirektrubak ve svém komentáři velmi příhodně vzpomněl Goldingova děkana Jocelina, zde je ale poměr autora k postavě odlišný. A tak jsem nakonec víc než o příběhu přemýšlela o tom, co byl Steinbeck za člověka, když tuhle knihu psal.

3 25.12.2021

Pro mě bylo naopak fascinující, jak moc s tehdejšími šumavskými obyvateli sdílíme - stejná ubohost lidí, stejná pohotovost ublížit...

7 25.12.2021

Při čtení jsem myslela na Léona Bloye a nepřekvapuje mě, že byl pak v doslovu zmíněn - zejména druhý román je takový útok na svědomí v jeho stylu (ale pro sytého čtenáře se střechou nad hlavou se mi zdá Böll snesitelnější než Bloy). Nesmlouvavé připomenutí odpovědnosti těch, jimž byla svěřena moc nebo materiální dostatek. Nakolik je náš životní klid zaplacen morální korupcí?

"U každého člověka se ptám, jestli bych mu chtěl být vydán do rukou, a je pramálo těch, u kterých bych řekl: ano."

5 02.12.2021

Paní sousedka se mě ve výtahu ptala, jestli tuhle knížku musím číst kvůli práci. Ale ono to bylo opravdu z osobní potřeby. Cítím to jako naléhavý problém - podle čeho třídit mediální informace/obrazy soutěžící o mou pozornost a jak k nim přistupovat. Rozsáhlou oblast lze rovnou pominout jako ve své podstatě neskutečnou, která nemůže vznášet jakýkoli nárok. Přesto zůstává mnoho položek, které závažné jsou - a také zdeformované výběrem, absencí kontextu, efektním způsobem podání, krátkou životností, řazením podstatného vedle nepodstatného... S jakým postojem, s jakými kritérii a s jakou výzbrojí se nořit do této více či méně nečisté "hry se zprávami", aby výsledkem bylo co největší dobro?
Před lety jsem si k tématu udělala pár poznámek při čtení Konrada Lorenze, Susan Sontag je obohatila nejen o historický přehled a jeho rozbor.

3 02.12.2021

Kapesní atlas hub je moc pěkná kniha, moje děti si jako čtení před spaním vyžádaly odstavečky o praktickém využití a otravách. Jazyk popisů je barvitý, a to doslova, přičemž barvou roku bych vyhlásila "světle nažloutle bledě růžově lososovou" :o)

Intenzivně zobrazená atmosféra velmi nespořádaného přijetí a velmi spořádaného nepřijetí.
I když protagonistou příběhu je Alexandr, mou pozornost strhávaly ženské postavy, především babička Helena. Je to jedna z těch charakteristických Bergmanových hrdinek, které neztratily vnitřní kotvu, které stojí blízko životu.

2 16.10.2021

Přečetla jsem první příběh a připadal mi tak nějak vnitřně odbytý, hodně zkratek, schémat a mávnutí kouzelnou hůlkou. Trochu jako v detektivkách, když autora doopravdy zajímá jen ústřední logická hádanka. Tady mi přišlo, že autor nám chce hlavně sdělit své mínění o společnosti, a postavy a děje v knize existují jen za tím účelem a do té míry, "aby mu to vycházelo". Jenže věci nezačnou fungovat jen proto, že to někdo napíše na papír. Ať už jde o světelné meče, nebo o uzdravování lidských bytostí, potažmo lidstva vůbec.
V mnoha zdrojích se přirovnávalo k Oliveru Sacksovi, ale z mého čtenářského pohledu jsou to nebe a dudy. Dr. Sacks strávil život doprovázením těžce trpících lidí a z jeho textů mi vyzařuje empatie i velká pokora před lidskou duší. Právě proto jsou jeho slova hodna slyšení. Kdežto dr. Brewer nabízí, zdá se mi, jen to své mínění.

Hodně mě překvapilo datum napsání knihy, myslela bych, že je o mnoho starší, z dob, kdy ještě nepanovalo povědomí o teorii attachmentu nebo sociálních experimentech v totalitních státech.

1 04.10.2021

Pátá hvězdička chybí jen proto, že mi nevyhovovala přemíra akce a zápletek. Ale vhled do procesu "stávání se člověkem" je skvělý. Je tu vše podstatné: rozřešit otázku vlastní hodnoty, odhalit ji a/nebo vybudovat, objevit její zdroj. A druhé, stejně veliké: nalézt, co je hodno úcty, a vyvolit si to jako svůj osud. Obojí zkomplikováno "fyziologickými" těžkostmi mládí: silnou sebestředností a určitou selektivní slepotou a nekritičností vůči sobě. Neostrým rozlišováním, podléháním iluzi. Bouřlivou reaktivitou tváří v tvář zklamání a nedokonalosti. Tendencí vystačit si s intenzivním okouzlením myšlenkou, zaměnit nadšení za skutečnou práci, za skutečné dosahování ctnosti. A hříchy otců, o kterých se ne náhodou praví, že působí do třetího a čtvrtého pokolení.
Arkadij stojí na počátku své životní dráhy, ale stejná témata jsou rozehrána i na dalších postavách, není možné jim utéct.

2 04.10.2021

Jestli si to pamatuju správně, věta o teologii jako přímé službě Božímu lidu pochází z pera (tehdejšího) kardinála Josepha Ratzingera. Připadalo mi to vždy jako důležité zdůraznění a Jan Heller je pro mě jeho krásnou ilustrací. Jako v každém oboru je i zde možné pracovat pro sebe - dělat akademickou kariéru, budovat si v komunitě jméno, nechat se strhnout svým tíhnutím k originalitě i lecčíms jiným. Anebo primárně sloužit druhým, což klade nároky jak na zaměření a kvalitu konané práce, tak na osobu vědce samotného, na jeho duchovní život a integritu, protože "slepý nemůže vést slepého".

Těžko si zdůvodnit, proč bych tu jednu citaci mít měla, a desítku jiných, stejně dobrých, nikoli. Přesto jsem tu jednu vybrala, přijde mi, že dnes je zejména potřeba ji slyšet:

"Kdo se odděluje od lásky, dává se v plen nenávisti. To lidé těžko přijímají, poněvadž se domnívají, že nenávist v sobě nějak zvládnou, že si ji zapřáhnou do svého vlastního vozíčku a ona je doveze, kam chtějí (vzpomeňte si na funkci třídní nenávisti v marxistické ideologii). Není to pravda! Je to nenávist samotná, která si nás zapřáhne do svého vozíčku. A pak už následuje jenom cesta shůry dolů."

4 04.10.2021

(SPOILER) Vztahové role manželů Helmerových jsou vymezeny patologicky, takhle se žít nedá. Anebo dá, ale pak to musí být role šité oběma na tělo, resp. na duši. Každý z partnerů musí být a toužit být právě tím, co od něj druhý v jeho roli žádá. To by ovšem vyžadovalo trvalou nezralost, absenci reflexe a směřování k lidské plnosti. Zkrátka být nemocný.
A o to se hraje - co je jen role, a co je v srdci.

Charaktery obou manželů se odkrývají v opačných směrech. O Noře se nejhorší dozvídáme okamžitě a její postava se postupně projasňuje. Torvalda bych zpočátku mohla považovat za rozumného muže trpícího jen hloupou blahosklonností, manýrou - během hry ale sestupujeme hlouběji, až k bezelstně temné větě "zdá se mi, že tě pořád nedržím ještě dost pevně". Klidně by to celé mohlo dospět k požehnanému setkání dvou chybujících bytostí. Čeká se však na Torvalda, až bude vědět to, co Nora už pro sebe objevila - že i jemu mnoho chybí, že i on se musí vychovat.

Zajímavé, ale pro mě ne úplně věrohodné.

6 28.08.2021

"Přidej... přidej... stejně se to zastaví, až přijde pravý čas", blábolí slečna Runciblová v deliriu a shrnuje tím do několika slov, jak je také možno žít tváří v tvář "neúprosné nejistotě". O sto let později je její výkřik stále trefný. Zbývá jen otázka, do čeho narazíme my - jako jednotlivci, i jako společnost.
A kromě toho je to ukrutně zábavné.

2 28.08.2021