Hanka_Bohmova komentáře u knih

Shodou okolností mi v poslední době přišel do rukou Démon od Lermontova a Jekyll a Hyde, což mě přivedlo na myšlenku zkoumat s dcerou v literatuře romantismus. Mezi autory, od nichž jsem zatím nic nečetla, patří i Sheridan Le Fanu. Jeho strašidlácké historky mě za srdce nechytily, ale pro didaktické účely je to výborný materiál. Akorát si dám pozor, abych po nocích k poradenství a ke studiu nepila zelený čaj. Nestojím o to, aby mě za pár let stalkoval nějaký oživlý paragraf :o)

3 01.04.2023

Mohla bych do toho koukat celé hodiny...

1 01.04.2023

Úlovek z knihobudky, Vonneguta jsem četla už na gymplu, i když mě tehdy moc nenadchnul. Teď to dopadlo dost podobně.
Překvapilo mě, v kolika ohledech se Snídaně podobá Skupinovému snímku s dámou od H. Bölla, který jsem dočetla jen o dva týdny dřív a vznikl asi ve stejné době. Připadá mi, že hlavní odlišnost nějak souvisí s "vírou v budoucnost". Böllova vize cesty mu umožňuje postavit doprostřed šílené společnosti až jakousi pohádkovost, naivitu, a ustojí si to bez posměšků. Z Vonneguta mám pocit, že vidí kompetence člověka mnohem poničenější, proto volí mnohem "poslednější" prostředky a snad i jako by psal spíš pro sebe než pro druhé.

4 01.04.2023

Mám to přesně naopak než nightlybird přede mnou - Skupinový snímek jsem si vybrala kvůli autorovi, jehož předchozí knihy se mi líbily, ale netušila jsem nic o tom, jakým způsobem je to napsané. Takže trochu hukot zezačátku. Hodně zvláštní věc, řekla bych šílená, pečlivě dokumentující šílenství negativní, kontrující "šílenstvím" vlastně pozitivním.
K přemýšlení: odpírání výkonu v éře sociálních sítí.

"On sám není, řekl na závěr Werner Hoyser, žádný nelida, je vstřícný a liberální až k nejzazší hranici, kterou mu jeho výchova vytýčila; je otevřeným příznivcem pilulky i sexuální vlny, a přesto se považuje za křesťana, je, chceme-li to tak vyjádřit, fanatik čerstvého vzduchu, a právě to se musí udělat s tetou Leni: musí se tam vyvětrat. Ne on, to ona je nelidská, protože jak dokázala teologie a jak s tím stále více souhlasí i marxističtí filozofové, zdravé usilování o zisk a majetek tkví v samotné lidské přirozenosti."

(1944/1945) "Ta knihovnice naštěstí hned poznala, že to od Leni není provokace, a tak jí někde stranou přesně, ale úplně přesně vysvětlila, že ten Kafka byl Žid, že všechny jeho knihy jsou zakázaný a spálený atakdál, a Leni určitě zase vyrukovala s tím svým zničujícím "No, a co?", a ta paní jí potom sice pozdě, ale zato důkladně vysvětlila, jak se to má s Židy a s nacisty, a ukázala jí Stürmera - tenhle antisemitský plátek přirozeně v knihovně měla -, a když potom Leni ke mně přišla, byla celá vyděšená. Až teď jí to konečně došlo. Ale stejně nepovolila, toho svýho Kafku chtěla mít a přečíst si ho, a taky ho dostala."

1 01.04.2023

Po předení, tkaní a karetkování jsem se v rámci living history propracovala ke sprangu/krosienkám. Autorka představuje pletení na pravoúhlém rámu nebo jeho improvizované nápodobě, my jsme použili "pravěký" ohnutý lískový prut a šňůry (inspirace z internetu). Základní technika je jednoduchá a na fotografiích dobře názorně vysvětlená, údajně ji zvládne i desetileté dítě. Opravdu, zvládlo po dvou předvedených řadách.
Práce rychle přibývá, severskou čepičku z doby bronzové nebo síťovku na ovoce máte hotovou raz dva. Podle návodů se mi podařilo i barevné vzorování, vyplétání dírek a tkanina. V závěru příručky jsou uvedeny náměty na konkrétní oděvy a oděvní doplňky. Moc mě nelákaly k realizaci, ale potomstvo se dožadovalo aspoň šály, tak jsem pár pěkně barevných umotala (na štaflích).
Za knihu jsem ráda, s internetovými návody bych nejspíš skončila jen u obyčejné jednobarevné síťoviny. Můžu doporučit i pro úplné začátečníky bez speciálního vybavení.

01.04.2023

Kdykoli na výletě vidíme jmelí... no schválně, co byste řekli, že se ozve? Dlouholetý monopol pánů Svěráka a Smoljaka narušila až zcela nedávno písnička Jmelí od Kapitána Kida. Ale je to z louže pod okap.

Geocaching je koníčkem mojí náctileté dcery. Pravidelně spolu jezdíme na výpravy, kde zastávám funkci sponzora a asistenta pro odlov ve výškách :o)
Knížka pomáhá dětem začít s lovením kešek. Vysvětluje, oč jde, co k tomu je potřeba nebo kde najít informace. V druhé části nabízí asi třicítku "propagačních" vlastivědných medailonků o zajímavých destinacích (profláknutých i málo známých), kam se lze za keškami vydat. Rodičům to pomůže organicky zařadit geocaching do rodinného cestování a zároveň tím autor zdůrazňuje vzdělávací aspekt celé hry. Což jsou šikovné argumenty, s nimiž se mohou děti vytasit, když už odloví všechno v okolí bydliště a začnou pro svůj koníček potřebovat odvoz.
Ilustrace se mi nelíbily, stručný slovníček je pro nováčky užitečný. Celkově se mi knížka zdá docela použitelná ke zlákání dítěte pro věc nebo jako motivace malého kačera pro rodinný výlet.

01.04.2023

Nečekala jsem, že mě v titulní povídce ještě něco překvapí. A přece. Ta nevzrušená povznesenost řádného anglického majordoma! :o)

Advokát se chopil jednoduchého, ale masivního nástroje a potěžkal jej. "Chápete, Poole," zvedl oči, "že se chystáme vystavit jistému nebezpečí?"
"To jistě nejsou nepřípadná slova, pane," odvětil majordom.

1 01.04.2023

(Teilhardovu korespondenci jsem nečetla kvůli jeho filosofii, ale jako inspirující svědectví o jeho duchovním životě. To se odráží i v mém komentáři.)

Setkávám se už déle s úryvky z těchto dopisů a tolik mě oslovily, že jsem si nakonec knihu sehnala. Osmého prosince to bylo a ta příslovečná poslední kapka zněla: "Dobře víš, jaká je má nejvroucnější touha, zvlášť na tento svátek: aby nám Bůh skrze naši Paní dal takovou účast na své Čistotě a takovou vášeň pro ni, abychom skutečně mohli svým nepatrným podílem přispět k obnově světa."
Vášeň pro čistotu - když Bůh sám stačí, a nic menšího nestačí. Boží svrchované kralování, kterému jde člověk celou svou bytostí naproti. Pro Teilharda je příznačná radikální velkorysost na této cestě. A z dopisů jeho celoživotní důvěrnici vysvítá i to, jak zakořeněná vášeň pro Boha uspořádává lidské vztahy. Vedle autentické blízkosti a péče tu dýchá obrovská svoboda, úcta a sebeúcta, zralá přiměřenost pramenící z vědomí vlastní identity. Nepěstují se tu problematické motivace v obálkách pěkných slov. Člověk člověku nezdobí oltáříky, nevisí na vztahu/službě jako na zdroji své hodnoty ani se v nich neschovává před nepohodlnými výzvami svého povolání a stavu.
"Víš, Marg, čím více si uvědomuji svou hlubokou náklonnost k Tobě, tím více toužím po tom, abys byla hluboce a pevně ukotvena v Bohu a jedině v Něm. Vidím naprosto jasně, že nikdo nemůže být šťastný jinak - a my dva nejméně ze všech."

Hodně mě zasáhl krizový moment smrti jeho spolupracovníka. V určitém smyslu kolaps budoucnosti, jak o ní přemýšlel a jak k ní byl připraven. Motiv zahrazené cesty se objevuje víckrát (např. cenzura) a autor tyto "pasivity" přijímá coby vzácné nabídky urychleného růstu, kdy se velmi zblízka dotýkáme Boží tvůrčí činnosti v nás. Bez ohledu na to, jak bolestně a zmateně je můžeme prožívat ve své psychice. Jeho odpoutanost a spolehnutí na Boha - u člověka charakterizovaného tak intenzivní činorodostí a úsilím - svědčí o nesmírné hloubce víry. Další důvod pozorně promýšlet jeho duchovní rady (zcela použitelné, i když nejste průkopnická ředitelka školy jako Marguerite).

Nakonec musím zmínit obyčejná "vyprávění ze života". Teilhard je výborný pozorovatel a vypravěč, aniž by ze sebe dělal šaška. Projevuje také ohleduplnou ukázněnost ve způsobu, jakým píše o válečné frontě. Adresátku tím jistě uklidňuje, zároveň ale vymezuje, co je prvořadé a čemu věnovat pozornost. Vůbec z celé korespondence je patrná velká projasněnost motivací a soustředěný vnitřní drajv obou přátel, soulad deklarovaných cílů a používaných prostředků. Nečekaný kontrast k temnotě války pak tvoří pasáže, v nichž Teilhard prokazuje citlivost ke kráse krajiny a schopnost ji působivě vyjádřit. To mi bylo blízké a moc sympatické, stejně jako jeho tepající nadšení pro život a zkoumání světa.

"Nepatříte sami sobě, jste chrám živého Boha" zpíváme o svátku sv. Terezie slova apoštola Pavla. Tyto dopisy ztělesňují stejného ducha. Jejich čtení pro mě bylo velikou vzpruhou a nadějí.

4 04.03.2023

Z knihy mi nejvýrazněji vystupuje velká vnitřní síla a cílevědomost Kristiny. Použitelná ke zlu i k dobru. Z rodičovského pohledu pro mě bylo nepříjemné připomínat si takto plasticky, jak zamilovaný člověk nedohlédá důsledky toho, co má před sebou. Kristina o tuto naivitu přichází v okamžiku, kdy už je pro ni nemožné změnit rozhodnutí. Příběh je dramaticky rozehraný, může skončit zničením hrdinky, anebo vnějším rozvinutím její osobní síly, což také není bez rizika pro ni a její vztahy. Jsem zvědavá na pokračování.

7 04.03.2023

Z příspěvků jsem četla jen ty, které se týkaly mého zájmu. Hodnotím je vysoko, byly čtivé a informačně nabité. Katalogovou část jsem prošla pozorně od začátku do konce. Bohatý a racionálně řazený výběr předmětů, krásné fotografie. Samotné artefakty... to je prostě nádhera a je mi líto, že v době konání výstavy jsem měla úplně jiné starosti, přála bych si ji vidět na vlastní oči.

Atlas spíš skromný co do počtu druhů. Zařadit do něj vedle obecného povídání i recepty, to mi přijde jako pěkný nápad. Úvodní texty určitě stojí za pozornost, třeba odstavce o nejdivnějších houbách jsem studovala s Googlem po ruce a byl to zážitek. Ilustrace jsou zdařilé, také kvůli nim jsem knížku v antikvariátu koupila. A snad nikoho moc nepohorším... zkrátka, nakonec přišly na řadu nůžky a vystříhané obrázky jsem kreativně zapracovala do výukového materiálu pro děti. Vysloužila jsem si tím nečekané pozvání na vzdělávací konferenci, takže přínosnost knihy: nad očekávání :o)

Pět výzkumných studií. Úvodní přehled mapuje motivace rodičů a způsoby realizace - od skutečného učení doma přes komunitní školy nezapsané v rejstříku MŠMT po on-line formu klasické výuky. Dvě zmínky, které se trefily do mých zkušeností a průběžného uvažování o tématu:
- rozsáhlé know-how postupně nabyté rodičem-vzdělavatelem si vyloženě říká o další využití
- aktivní rodiny, které volí domácí školu z ideových důvodů, často vytvářejí inovace a podněcují veřejnou debatu o cílech a prostředcích vzdělávání, což je přínosné pro celou společnost

Další dva příspěvky se zabývají situací v Německu, kde je domácí vzdělávání nezákonné a tvrdě postihnutelné. Rekapitulují důležité soudní spory, posuzují udržitelnost dosavadní právní úpravy a cesty, jimiž rodiče dosahují naplnění svých vzdělávacích představ.
Čtvrtý text popisuje zranitelnost a strategie dvou českých rodin, které se odlišují od mainstreamu nejen domácím vzděláváním (podle autorky už tak viděným jako podezřelé, kontroverzní), ale i náboženstvím/duchovností.
Závěrečný výzkum analyzuje představy žáků o mentálním postižení a prolistovala jsem ho jen letmo.

S nápadem učit děti doma přišel kdysi můj zvídavý manžel. Dnes je to pro mě srdeční záležitost, v níž realizuju svůj potenciál způsobem a v rozsahu, jaký jsem si předem vůbec nedovedla představit (i když s pobavením zpětně vidím, že moje diplomka i disertace k tomu jasně směřovaly). Zároveň nám nepřipadá, že by kvůli tomu naše rodina nějak zásadně společensky narážela. Zčásti je to asi šťastnou povahou a světonáhledem, zčásti vhodným bydlištěm, zčásti postupnou proměnou atmosféry - oba jsme léta zvyklí o domácím vzdělávání mluvit a vstřícných reakcí znatelně přibývá.

O téhle knížce několikrát vyprávěl nebo z ní předčítal kněz, který mě doprovází, a jeho oceňující slova potvrdili další lidé. Po přečtení mám radost, že jsem si pro sebe objevila nového autora.

"On je takový nějaký," popisují sousedé hrdiny těchto povídek. Myslí tím, že dotyčný má silný vnitřní kompas, kterého se drží víc než toho, co je obvyklé, co se dělává nebo je dokonce přikázáno. Někdy mu dá zapravdu i osud v podobně událostí či mocných osob. Ale často je svému svědomí věrný na svůj úkor.
Čtení půvabně koření autorova ironie: "Městský hejtman, k němuž se Ryžov obrátil o policajtské místo, si nepochybně ani nekladl otázku, zda žadatel má způsobilost brát úplatky." :o)

1 31.01.2023

Toužila jsem pro loňský advent a Vánoce jen po několik málo slovech. Prohledala jsem knihovničku a našla modlitbu svaté Alžběty. Boží přebývání v člověku - lidské přebývání v Bohu - a jako odpověď uctívání a víra v Boží lásku, rozšiřující se postupně na všechny životní okolnosti.

... a dají mu jméno Immanuel, to je "Bůh s námi"

Útlá vzpomínková knížka. Otec Metoděj se nejeví nijak mimořádně, nezdá se být předurčen přenést karmelitánský řád nocí komunistické totality. Ale jeho veliká láska k povolání a věrnost řeholi jsou pro tento úkol cennou, možná tou nejlepší výbavou. Krásné mi také připadalo spojení letničního a mariánského akcentu jeho víry, to je mi blízké.
V Kostelním Vydří jsem poprvé pobývala pár týdnů před smrtí otce Metoděje, nikdy jsme se nesetkali. A přece díky téhle knížce ovlivnil, jak prožívám své vlastní povolání. Bohu díky.

28.12.2022

Od obálky do poslední stránky je to celé... naprosto přesné :o))

Knihu P. Kohuta jsem poprvé četla loni touhle dobou a nemůžu ji dost doporučit. Pomohla mi pokračovat tam, kde jsem se před lety zastavila, na stále nově darované cestě vysvobozování a otevírání, vtahování lidského srdce i světa do Boha. Od závislostí ke svobodě, od sentimentality k lásce, od modloslužby k adoraci.

Kdybych měla mít nějakou výhradu, přimlouvala bych se za střídmější užívání vykřičníků.

3 24.11.2022

Letos jsem konečně uspořádala svou mineralogickou sbírku, existující do té doby v silně roztroušeném stavu napříč celým bytem. Přestože je to sbírka jen dokumentační, nejstarší dceři se velmi zalíbila, a tak jsem ji s postranními myšlenkami na výuku chemie povzbudila k založení její vlastní. Knihu jsem pořídila kvůli podrobnějším informacím o nových lokalitách. Posloužila nám dobře, i když od data vydání už některá místa změnila podobu. Bonusem jsou opravdu krásné fotografie.

Podle mě se autorovi jeho úmysl vydařil beze zbytku. Archeoložkou už se stát nestihnu, ale aspoň si to přečtu znova celé od začátku.

4 24.11.2022