Gothard komentáře u knih

Text, který vznikl v polovině 19. století, není možné posuzovat měřítky používanými k hodnocení současné beletrie. Kniha má vše, co očekáváme od romantické četby: poněkud tajuplný rámec (finské lidové zvyky, nadpřirozené schopnosti), osudový vztah (byť se nejedná o přímo vztah milostný), velkou ruskou duši, dotek mystiky a alchymie. Velmi příjemné čtení, které je třeba vychutnat si v klidu nejlépe s šálkem silného černého čaje či pohárkem vodky (samozřejmě finské či ruské). Ve stínu velikánů ruské prózy Odojevskij samozřejmě zapadl, jedná se však o dílko zajímavé, kvalitní a hodné přečtení.

2 16.09.2016

Síla této knihy není v množství dat, které autor předkládá (ostatně klasické politické události - války, nástupy panovníků, korunovace atd. - zde takřka vůbec nenajdeme), ale ve způsobu, jakým autor o roku tisíc a o tehdejší společnosti přemýšlí. Značnou část textu tvoří citace z děl tehdejších kronikářů (samozřejmě v češtině, ne v latině; kronika jednoho z hojně citovaných autorů - Rudolfa Glabera - vyšla nedávno česky). Autor se na základě jejich interpretace pokouší rekonstruovat myšlení a představy tehdejších lidí (tedy především vzdělanců), což je poněkud ošidné, ale v podání Dubyho nesporně inovativní a do značné míry i půvabné. Kapitoly o způsobu (a limitech) tehdejšího vzdělávání, o vnímání a přemýšlení o víře a zbožnosti jako síle formující vztahy i pohledy na svět, o představách současníků roku tisíc o vývoji světa a také o tom, jak toto vše (a zda vůbec) dokážeme uchopit a poznat - je to vše velmi propracované, promyšlené, zajímavé. Čtenář se nesmí nechat odradit dlouhými citáty, a rozhodně to není kniha do vlaku nebo na přečtení na jeden zátah. Při podrobnějším studiu se celkem jasně objeví interpretační limity dané povahou narativních pramenů, ale o to je to mnohdy zajímavější, protože Duby se s těmito nástrahami vyrovnává velmi zdatně. Dle mého názoru brilantní kniha, která by si ovšem zasloužila závěrečnou shrnující poznámku od některého z našich předních odborníku. Originál totiž vyšel původně v roce 1980, zcela jistě by bylo vhodné zhodnotit vliv této knihy na další bádání i na náhled na mikrohistorii okamžiku (nezní to dobře, ale jiný termín mě nenapadá).

2 21.12.2015

Asi to není nejlepší kniha Isaaca Asimova, ale i tak se čte bezvadně. Když si uvědomíme, že poprvé kniha vyšla v roce 1950, a Asimov se zde zabýval nejen otázkou radioaktivity, ale i (pseudo)řešením populační krize, pokusy ovlivnit mentální schopnosti lidí nebo použitím biologických zbraní v masovém měřítku - klobouk dolů. Samotný příběh je celkem průměrný, milostná zápletka naivní, rozuzlení očekávatelné, ale asi to tak musí být. Vlastně je to velice raná sci-fi, která ale v některých ohledech nestačila zestárnout. To je, myslím, docela hodně pozitivní konstatování.

2 25.09.2015

Asi jsem knihu četl v nesprávném období, protože až tak výjimečná mně nepřišla. Netradiční příběh, který je možné interpretovat mnoha způsoby. V tom je snad i jeho síla - každý ho může pochopit po svém, každý si z něho může vzít přesně to své podle toho, v jakém rozpoložení se právě nachází. Zajímavé postavy, pěkné dialogy, příjemně nesmyslný děj se sympatickou dávkou nostalgie. A jen zdánlivě jednoduché nebo přímočaré - autor si s textem vyhrál, aby sdělil přesně to, co chtěl sdělit, a způsobem, který je přesný do posledního slovíčka. Ale kult kolem této knihy mě míjí. Na druhou stranu - kult není možné vysvětlovat nebo chápat: buď jdeš s námi, nebo stojíš opodál. Tak já jsem v tomto případě ten, co se jen dívá.

2 02.08.2015

Kniha obsahuje pět povídek: dvě z cyklu o Geraltovi a tři další, které obsahují fantastické prvky (v případě V kráteru po bombě se jedná o prvky fikce). Nemůžu si pomoct, ale povídky se zaklínačem se mi zdají o třídu lepší než ty ostatní (zejména Poslední přání je nápaditá a dobře propracovaná). Tři povídky mimo cyklus sice nejsou nezajímavé, ale mám pocit, že autor zůstal na půl cesty, že téma nebylo tak nosné, aby z něho vznikla dobrá povídka nebo že se Sapkowski zapletl do vlastní snahy o přílišnou originalitu. A to platí i o vychvalované V kráteru po bombě: autor přebíjí jedno absurdní tvrzení druhým, pohrává si s interpretačními možnostmi dějin, vysmívá se nacionalismu, udivuje originalitou nebo postmoderní provázaností - ale celé je to takové samoúčelné. A zdá se mi, že příklon autora k místy velmi jadrné mluvě je právě u této sbírky již celkem výrazný.

2 02.08.2015

Kniha zkušeného historika se zabývá osudy snad nejznámějšího kolaboranta (a protektorátního ministra školství a lidové osvěty) Emanuela Moravce. Asi jen málokdo ví, že Moravec byl rovněž ruský legionář, teoretik vojenství, jehož práce byly odbornou veřejností značně oceňovány, že si ho jako vojáka a plukovníka generálního štábu vážil i T. G. Masaryk - a že dokonce Moravec stál čestnou stráž u Masarykova katafalku. Dobře je popsán Moravcův přerod z vojáka naší armády v obdivovatele nacistického Německa a posléze nenáviděného kolaboranta. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Moravec již jako mladý občas projevoval sklony k nepříliš demokratickému chování. Škoda, že autor se nepokusil lépe popsat a charakterizovat další osoby, které se provinily proti národní cti - třeba kolaboranty z řad novinářů. Naopak uznání zaslouží náhledy do Moravcova osobního života, jeho vztah k ženám byl zajímavý, a jeho slepá oddanost k Němcům tím nejhorším způsobem ovlivnila i osudy jeho nejbližších. Kniha je napsána velmi svižně, je určena všem poučeným zájemcům, a proto občas uváděné výtky v tom smyslu, že text je místy povrchní a autor se mohl popisovaný problém pokusit zhodnotit lépe a hlouběji, nejsou na místě. Místy až beletristický styl je ovšem vyloženě na škodu a jinak velmi zajímavou monografii poněkud degraduje. Tak jako tak kniha rozhodně stojí za přečtení.

2 31.05.2015

Rozsahem nevelký, avšak velmi zajímavý román. Echenozův úsporný styl vyprávění, ta přesnost, dokonalé odměřování emotivních pasáží a sugestivních popisů, to vše je fascinující. Je to jako Bolero, jak se jednou zaposloucháte, musíte vydržet až do konce. Knihu jsem si půjčil pouze náhodou, protože jsem autora do té doby vůbec neznal, a byl jsem velmi příjemně překvapen. Není to čtení na cesty, čtenář by asi měl být naladěn na tento styl vyprávění, ale požitek z četby je pak bezvadný.

2 10.03.2015

Soubor pěti krátkých povídek většinou s minimálním dějem, avšak s velmi svébytnou (a pozoruhodnou) atmosférou, které jsou navíc napsány s ohromujícím mistrovstvím. Hlavními tématy jsou čas, stáří a vzpomínky. Ale není to takové to uslintané "jó, když jsem byl mladý, to byl svět ještě v pořádku", na to je Claudio Magris příliš výsostný intelektuál a příliš kvalitní autor. Jeho hrdinové si uvědomují stárnutí a běh času jako přirozený proces, se kterým se nelze než smířit. Životní zkušenosti nebo vzpomínky představují nevyčerpatelný zdroj, ze kterého je možné nejen získat sílu k překonávání dalších životních překážek, ale i inspiraci k porozumění modernímu světu. Titulní povídka, která si pohrává s relativitou času (a otázkou vracejících se časových smyček), je tak zamotaná, že jsem ji prakticky vůbec nepochopil. Asi je to moje chyba, ale proto jsem z hodnocení ubral jednu hvězdičku.

1 11.09.2023

Cestovat v tuhé zimě na motorce (nebo na sajdkáře) mi příliš rozumné nebo dokonce romantické nepřipadá. Kličkovat na motorce na hlavním tahu na kluzké silnici mezi kamiony - to je nerozum. Chlubit se, že jsem tak krátkozraký, že stěží rozeznám světla vozů před sebou - to je hazard. Autor chtěl společně se svými přáteli uctít a připomenout muže Napoleonovy armády, kteří v otřesných podmínkách ustupovali zpět do Francie. To samo o sobě vůbec není špatný nápad, jen jeho reálné provedení mi přijde trošku jako samolibé pozérství. Protože zatímco vojáci každou noc mrzli ve strašlivé ruské zimě a umírali po stovkách hladem, vyčerpáním a zimou, Tesson se vždy ubytoval v nějakém hotelu, dopřál si horkou sprchu, teplou večeři a poměrně výrazné množství alkoholu. Proč třeba jednu noc nepřespal venku ve stanu, aby alespoň vzdáleně poznal, co každý den zažívali ustupující Napoleonovi vojáci? Reflexe celého tažení je celkem zajímavá, postřehy o ruské duši a vnímání velikosti Ruska jsou vzhledem k současnému dění takřka pozoruhodné. Je třeba doplnit, že i v češtině máme k tažení do Ruska více kvalitních titulů. Celkově Je dobře, že Tesson umí psát čtivě a zajímavě, jinak by kniha byla jen záznamem nabubřelého zbytečného dobrodružství.

1 11.09.2023

Čechov byl skvělý povídkář a prakticky vše, co v této oblasti napsal, stojí za přečtení. Kniha obsahuje vedle Černého mnicha, který je uváděn snad ve všech výborech Čechovových povídek, i méně známé texty, které ovšem nejsou o nic horší. Některé zmiňovaný motiv záhadnosti prakticky vůbec neobsahují, tak to prostě berme tak, že editor vybral různé zajímavé povídky a spojil je berličkou rádoby společného tématu. Ve výsledku je to jedno, podle mého mínění se tak jako tak jedná o skvělou četbu. V doslovu se urputně a kostrbatě hledá aktuální význam Čechovovy tvorby - nestačilo by snad jen konstatovat, že Čechov byl skvělý autor, jehož díla dodnes oslovují a inspirují generace vnímavých čtenářů i umělců?

1 10.09.2023

V letech 1982-1984 napsal Robert Jordan sedm knih s Conanem. Černý mág z Vendhye je poslední z nich. Všechny knihy s Conanem byly napsány na objednávku a především z finančních důvodů, ale pro Jordana to asi byla dobrá zkušenost. U Černého mága paradoxně lépe funguje vlastní dobrodružný příběh (Conanova cesta za lékem a snaha objasnit tajemství neznámých beden) než "magická" linka s čarodějem. Závěr tradičně není nic moc, rozsah daný smlouvou byl patrně naplněn. Ale jako oddechovka docela dobré, Jordan zde už piloval vlastní styl a alespoň v některých pasážích se tak vyhnul tradičním naivním stereotypům.

1 12.04.2023

Byl jsem zvědavý, co nového autor dnes již klasického cyklu Kolo času přinese do světa Conana, ale výsledkem bylo jedno velké zklamání. Nezáživný příběh, zoufale průměrné zpracování, tuctové postavy (hlavní ženská hrdinka byla místy až nechtěně směšná). R. E. Howard by musel zaplakat (určitě vícekrát). Kouzlo původních příběhů s nádhernou (byť možná původně ani nezamýšlenou) atmosférou se zde nepodařilo oživit ani na okamžik. Škoda. K této knize se už určitě nevrátím.

1 01.01.2023

Velmi dobře, přehledně a fundovaně zpracovaná kniha od profesionálního historika. Je to zajímavé téma: v roce 1939 se etnografický spolek Národopisná Morava (vznikla z Moravsko-slovenské společnosti) v čele s Janem Uprkou, synem známého malíře Joži Uprky, pokusil prosadit připojení části Moravy ke Slovenskému státu. Ukázkový příklad zneužití národopisu ke kolaboraci. Je třeba ovšem doplnit, že Národopisnou Moravu bral jen málokdo vážně, a její snaha vyvolala spíše jen posměch nebo v lepším případě úžas. Jan Uprka byl podivný člověk, spolek měl nulovou poltickou podporu, a také dopis zaslaný přímo do rukou Adolfa Hitlera s žádostí o pomoc svědčí o naprosté ztrátě soudnosti. František Mezihorák problém pěkně, jasně a srozumitelně objasnil, takže kniha je bez nejmenších pochyb přínosem k poznání moderních dějin Moravy.

1 13.08.2021

Krátké, jednoduché a přímočaré povídky. Některé byly původně určeny pro rozhlasové vysílání, a tak ani nemohly být složité, aby se posluchač v ději neztratil. Autorka často využívá několika osvědčených postupů, které jsou završeny dějovým paradoxem, takže pointy jsou občas předvídatelné. Na druhou stranu je zde několik skutečně pěkných příběhů s velmi zajímavým či netradičním námětem. Tajuplných či duchařských povídek je zde více, ale vesměs je zřejmé, jak příběh dopadne a o co se jedná. Celkově docela příjemná kniha, jejíž obsah však po čase poněkud splývá, takže si vybavíte jen několik málo námětů.

1 13.08.2021

Stále více jsem přesvědčen, že Babel je velmi nedoceněný autor, a nejen proto, že je většinou zmiňován jen v souvislosti s Rudou jízdou (v tomto ohledu je strašná škoda, že sovětští soudruzi strážící čistotu sovětské literatury spálili rukopisy dalších povídek a delších textů). Tento svazek je tematicky lehce roztříštěný, zahrnuje povídky z různých období, eseje, vzpomínky, povídky na cizí námět. Jsou to často syrové texty, které dobře odrážejí otřesnou realitu doby svého vzniku, prodchnuté originální poetikou a úžasným citem pro detail. Některé zde uveřejněné texty (zejména v první třetině knihy) patří k tomu nejlepšímu, co Babel napsal a co vzniklo v ruské sovětské literatuře první poloviny 20. století. Škoda, že autor neměl více času a jeho dílo není rozsáhlejší. Tak jako tak - mimořádně zajímavý autor a skvělý čtenářský zážitek. Kdo chce pochopit vývoj ruské sovětské literatury, nemůže Babela minout. K tomu je třeba připojit i skvělý překlad a celkem netradiční grafiku (chválím).

1 06.06.2021

Dle mého názoru kvalitní sbírka povídek - vážných, myšlenkově zajímavých, literárně dobře zpracovaných. Varley se zde hrdě hlásí k autorům, kteří se snaží sci-fi rehabilitovat a přiblížit k hlavnímu proudu literatury. Titulní povídka poněkud zastarala, ale třeba Mé oči se za mnou zavřely nebo Vrah barbie jsou skvělé i po letech. Škoda, že geniální myšlenka povídky Létající komando je přehlušena tuctovým příběhem a nevýrazným zpracováním. A škoda, že u nás nevyšlo více knih tohoto zajímavého autora.

1 02.04.2021

Výborný román. Autorka vymyslela hodně složitý vesmír, ve kterém není jednoduché se orientovat, je třeba při čtení nespěchat. Úvahy týkající se filozofie, náboženství nebo sociologie jednotlivých světů a společností jsou bezvadné (hvězdička navíc za promyšlenou koncepci a odvahu, se kterou se autorka do budování "intelektuální sféry" pustila - byť to možná bude samoúčelné). Vlastní příběh se rozvíjí pozvolna, ale zápletka je docela netradiční, a tak to vlastně ani nevadí, tím spíše, že vyprávění sympaticky graduje. Lehce mě zklamalo, jak někteří z aktérů nalézají dříve nezmíněné a netušené schopnosti. A škoda, že vydání dalšího dílu v češtině je tak neuvěřitelně zpožděné (proč proč proč?).

1 04.09.2019

Tři nostalgické příběhy s dobře vystiženou atmosférou a místy i zajímavými postavami. Autorův poetický návrat do dětství je čtenářsky příjemný, byť s odstupem času vám povídky splynou do jednoho těžko popsatelného pocitu bez výraznějšího záchytného bodu.

1 04.09.2019

Jeden z nejlepších románů Čeňka Kramoliše. První část velmi zajímavě a napínavě popisuje tažení valašského dobrovolnického sboru, který se zapojil do války proti Prusům a zúčastnil se několika šarvátek a bojů při dobývání měst obsazených pruskými oddíly. Druhá část - již výrazně méně povedená - popisuje povstání Valachů proti vrchnosti, kdy se poddaní domáhali přislíbených úlev. Povstání bylo pochopitelně krvavě potlačeno. Inspiračním zdrojem byly skutečné události, autor dále vycházel z dobře nastudovaných lokálních archivních pramenů, kde získal řadu podrobností. Kramoliš pak - tak jako téměř vždy - nezapomněl přidat milostnou linku vyprávění, pokus o humorné scény, a patetický obdiv k prostému valašskému lidu. Ale zejména první část knihy, která líčí tažení valašského sboru, je zajímavá a napsaná s až překvapujícím švihem.

1 28.10.2018

Výborný román, zajímavý a dobře propracovaný příběh, kdy se zdánlivě banální problém promění v urputný boj o existenci milionů lidí a jejich světů. Autor si připravil pečlivou síť odkazů a náznaků, a tak v závěru může vytahovat jedno efektní řešení za druhým (no, někdy je to lehce přepálené - třeba odhalení původu Hodináře mi přišlo hodně nelogické a přitažené za vlasy). Škoda, že jedna velice zajímavá vypravěčská linie je uzavřena již v polovině románu a dál nepokračuje, a dvojitá škoda odbytého závěru, kdy si autor sice připravil půdu pro další pokračování, ale řadu událostí pak pouze konstatuje, než aby je svižně odvyprávěl. Ale i tak je to v hranicích žánru skvělá kniha.

1 30.07.2018