Rok tisíc

2 21.12.2015

Síla této knihy není v množství dat, které autor předkládá (ostatně klasické politické události - války, nástupy panovníků, korunovace atd. - zde takřka vůbec nenajdeme), ale ve způsobu, jakým autor o roku tisíc a o tehdejší společnosti přemýšlí. Značnou část textu tvoří citace z děl tehdejších kronikářů (samozřejmě v češtině, ne v latině; kronika jednoho z hojně citovaných autorů - Rudolfa Glabera - vyšla nedávno česky). Autor se na základě jejich interpretace pokouší rekonstruovat myšlení a představy tehdejších lidí (tedy především vzdělanců), což je poněkud ošidné, ale v podání Dubyho nesporně inovativní a do značné míry i půvabné. Kapitoly o způsobu (a limitech) tehdejšího vzdělávání, o vnímání a přemýšlení o víře a zbožnosti jako síle formující vztahy i pohledy na svět, o představách současníků roku tisíc o vývoji světa a také o tom, jak toto vše (a zda vůbec) dokážeme uchopit a poznat - je to vše velmi propracované, promyšlené, zajímavé. Čtenář se nesmí nechat odradit dlouhými citáty, a rozhodně to není kniha do vlaku nebo na přečtení na jeden zátah. Při podrobnějším studiu se celkem jasně objeví interpretační limity dané povahou narativních pramenů, ale o to je to mnohdy zajímavější, protože Duby se s těmito nástrahami vyrovnává velmi zdatně. Dle mého názoru brilantní kniha, která by si ovšem zasloužila závěrečnou shrnující poznámku od některého z našich předních odborníku. Originál totiž vyšel původně v roce 1980, zcela jistě by bylo vhodné zhodnotit vliv této knihy na další bádání i na náhled na mikrohistorii okamžiku (nezní to dobře, ale jiný termín mě nenapadá).