freejazz
komentáře u knih
Jiskra
Linda Boström Knausgård
netuším, prečo vydavateľ zmenil názov knihy z Októbrového dieťaťa na Jiskru. ja som v knihe nenašiel ani jedno, ani druhé. našiel som tam človeka, hľadajúceho seba, rozbitého a doráňaného, neistého a ničeného systémom.
bol to šok zistiť, že elektrošoky sú bežnou súčasťou iečby ľudí s duševnými poruchami. čo si od toho páni doktori sľubujú? najskôr nič, en nie sú schopní si to priznať a keď už s tým raz u pacienta začali, musia pokračovať až dovtedy, kým ho úplne nevygumujú. reštartujú. aký fajn výraz. lenže keď reštartujem počítač, nájdem tam úplne všetko, čo tam bolo predtým. keď „reštartujem“ chorého človeka elektrošokmi, dostanem čisté plátno, bezduché telo bez spomienok, ktoré treba znovu naplniť, naformátovať. hrôza a des. nie je to vec, ktorá by sa dala pochopiť. a už vôbec nie vo vyspelej spoločnosti.
samozrejme som túto knihu hľadal najmä preto, že ju napísala žena, ktorá časť života prežila s Knausgardom a má s ním 4 deti. ale o ich vzťahu a o tom, čo sa v ňom rozbilo som sa veľa nedočítal. zato som sa dozvedel, že Linda sa na Karla Oveho pozerala ako na absolútne silnú osobnosť, ktorá jej pomôže žiť a prežiť.
Jiskra je šokujúca výpoveď.
Můj rok 1962
Alena Breuerová
i když si z toho roku samozřejmě nemůžu nic pamatovat a navíc jsem zažil jenom jeho poslední chvilky, byla to zábavná jízda. a je dobře vědět, že v tom roku se toho tolik dělo, co mělo vliv na pozdější vývoj.
hezký dárek, potěšil mně i poučil.
Koberčania
Terry Pratchett
úžasný únik od sivých dní, plných zloby.
a neskutočný humanizmus, ktorý z Pratchetta trčí na všetky strany.
ktovie, či sa niekto niekedy naozaj dostal až na okraj Koberca, ktovie, či niekto preskúmal Smršť a prežil.
Průmysl lži – Propaganda, konspirace a dezinformační válka
Alexandra Alvarová
myslím, že autorka byla k některým okolnostem existence mordoru a jeho trolí armády shovívavá. jak praví staré rčení: Se Sovětským svazem přišla bída na zem. a jak víme setrvává tady dodnes. zhovadilá ideologie třídního boje, výhrůžky na všechny strany a newspeak, že by z něj žasl i Orwell. prostě cokoliv se o říši zla provalí, je dobré pro poučení těch, co se poučit dají.
i proto jsem četl už třetí rozšířené vydání. a jsem rád, že vyšlo.
nejsem přítel konspiračních teorií, ale doložených faktů o neřádech z východu je kolem nás tolik, že jenom šiřitel řetězových mailů je ještě neviděl a neslyšel.
plus knihy je, že ji napsala žena, která se propagandou živila a tak zná finty, které na tlupy konzumentů platí.
je to dobrý rozcestník, když se člověk potřebuje a chce vzdělat.
samozřejmě, jako havloid, sluníčkář a kavárenský povaleč nejsem pro řadu orků relevantní zdroj těch opravdových informací, které vám nikdo neřekne...:)
Sám u stmívání
Jiří Orten (p)
toto bol kedysi môj prvý kontakt s poéziou Jiřího Ortena. v pravej chvíli. asi si ju čo najskôr prelistujem znova. aj všetky ostatné, ktoré sa mi od neho podarilo nazbierať.
dva roky pred touto knihou vyšla LP Petra Černocha Srdce z plíšku na nej skvelá interpretácia piesne Život. až keď som čítal knihu, dal som si dokopy slová a autora.
takže pre tých čo majú radi Ortena a majú radi aj Petra Černocha je tu báseň Život
Život
Už rozsvítili lustry
a muzikanti ladí,
nevědí o písni, již nedovedou hrát,
už krásné šaty šustí
a tvoji kamarádi
učí se brát, k tanci a tobě brát.
Sklenice ve výčepu
potají nalévané,
trnitá cesta smutných promenád,
horečka v cizím tepu
a cizí radost, tvá ne,
tvá u těch poloprázdných sklenic snad,
vír, strašný vír a dýka
hluboko u tušení,
to je ten bál, jehož ses tolik bál,
roztáčí tě a říká,
zatím co stud ti plení:
kam odejdeš, až bude pustý sál?
a našiel som to dokonca aj na tvojej tube:
https://youtu.be/hv_ZjWCZ-R8?feature=shared
ak ste čítali, spomínajte alebo listujte, ak ste nečítali, skúste to.
mimochodom - Orten bol oveľa lepší ako Wolker (a to mám rád oboch:)
Mladík / Událost
Annie Ernaux
chvíľu som váhal, či štyri, či päť. ale surovosť Udalosti vyvážila načrtnutého Mladíka, ktorý bol vlastne iba predskokanom - úvodom k tomu, čo chcela autorka povedať.
brutalita jej výpovede mohla šokovať verejnosť v čase prvého vydania, odvtedy svet pokročil a takéto „dojáky“ s ním už nič nerobia, zažil omnoho drsnejšie udalosti.
napriek tomu všetkému klobúk dole pred autorkinou silou vypovedať o stave spoločnosti v čase, keď tá spoločnosť nechcela o sebe nič (zlé) počuť.
800 let Milevska
Jaroslav Bervida
město s mnoha slavnými rodáky, které se v současnosti zviditelnilo objevem archeologa Pavla Břicháčka (třeba tady: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/milevsky-klaster-je-zapeklity-jeste-dalsi-generace-v-nem-budou-mit-dost-prace_2109182235_voj), vydalo v roce 800-stého výročí pamětní knihu. dneska je to běžná zálwžitost, tehdy to byl málem disidenstký počin.
ovšem vyvážili to tím, že do 17 stran historie vtěsnali 3 strany historie komunistické (čili na 770 let potřebovali 14 stran)
a vedle dominantního kláštera nezapomněli připomenout, že v roce 1973 slavili další z velkých architektonických úspěchů - na místní železniční stanici otevřeli nový bufet.
člověk by se z těch keců zvencnul. a zé bolševické pitomosti taky. naštěstí jsou ty časy zhůvěřilého velebení hovadizmu pryč a Milevsko je dále starým historickým městem českých zemí, které si zaslouží pozornost.
takže číst s výhradou a přeskakovat celé statě:)
Kde kvete tráva
Han Kang
kdo v sobě najde odvahu a napíše dějiny krutosti a brutality? neustále se přitom obracíme do dávné minulosti, hrůzou nám vstávají vlasy nad řáděním římských legionářů při dobývání tehdejšího světa, nedovedeme spočítat miliony mrtvých ve svatých válkách zla proti zlu a nechápeme, jak mohly všechny ty morové rány a hladomory vyhubit větší část civilizvané Evropy.
přitom jakoby zapomínáme, co se kolem nás dělo a děje třeba jenom ve 20. století.
celý čas, co jsem knihu zdolával, mi zněla Stingova písnička They Dance Alone, věnovaná chilským obětem junty, celý čas se mi promítaly záběry rekonstrukce likvidace nepohodlných rebelů, vyhazovaných z letadel nad mořem v Argentině, někde v pozadí mi naskočilo, že přece i Franco do roku 1975 tvrdou rukou likvidoval jakýkoliv odpor vůči své krutovládě, že v Řecku se v té době držela zuby a bodáky další vojenská junta, že v 60. letech zanechal stopu Che Guevara, lékař, který místo léčení a zachraňování lidí je prostě střílel odzadu, jak mu přišli pod ruku, že v Číně na náměstí Nebeského klidu v klidu rozjezdili pásy tanků demonstranty a nám to servírovali v té době jako zásah proti protisocialistickým živlům. a vzpomněl jsem si i na čínskou kulturní revoluci, která způsobila vyzváněním zvonů smrt milionům zpěvavých ptáků, označených za nepřítele socialistického hospodaření a o rok později mohutný hladomor, který zahubil miliony lidí z nedostatku jídla, které sežrali v sýpkách nikým nelovení škůdci - jak snadné bylo narušit rovnováhu v přírodě a jak snadno na to člověk dojel. a vzpomněl jsem si na genocidu, kterou ve 30. letech spustil Stalin na Ukrajině, když z téměř 400 ukrajinských intelektuálů zůstala naživu pouhá desetina a kdy zemřelo hlady kolem 7 - 11 milionů lidí v době, kdy sovětská administrativa vyvážela ukrajinské obilí do celého světa. a to nemluvím o gulagu, souostroví lidského dna, ve kterém zmizeli miliony nepohodlných lidí a kterými se inspiroval i Hitler při organizování svých koncentračních táborů. a vzpomněl jsem si na rudé khméry, pro které nebyl problém zabít miliony občanů vlastního státu ve jménu věčné ideje...
a nakonec mně přepadla vzpomínka na osmihodinový dokument Shoa, který mám někde na DVD...
no, prostě mně to sebralo, protože je to tak silná knížka, že jsem ji musel několikrát odložit a před dalším čtením se nadechnout.
nejvíc mně ale mrzí, že přes všechny zkušenosti, které tato pidlivizace nabrala se neustále objevují zhůvěřilí samozvaní spasitelé zeměkoule, kteří mají recept na všechno a přesně vědí, kdo může za to, co se momentálně děje. neumí nabídnout nic než dutá hesla, koblihy a sliby, neumí nabídnout nic než nenávist k jinak myslícím a žijícím. a co je nejhorší, za nimi se srocují davy, připravené vzít do ruky třeba zbraň a ublížit těm, které krysař v čele označí.
čtěte, kdyby to bylo v mé moci, navrhnul bych to i jako doporučené čtení pro středoškoláky. protože to, co do sebe nenalije člověk před dvacátými narozeninami, to už do sebe nedostane nikdy.
navíc - k čemu jsou všechny ty smyšlené příběhy v hororech a thrillerech? kdyby všichni spisovatelé světa napli své síly a jenom popsali, jak se lidi k sobě dovedou chovat v zdokumentovaných událostech, muselo by to nutně něčím hnout.
Naše ztracená srdce
Celeste Ng
odebírání dětí se dělo i u nás. krom toho se také děla „nenásilná“ sterilizace „nevhodných“ matek. měli jsme našlápnuto do stejného průšvihu.
i když jsme v jiné době a jiné situaci, zase začíná být cítit dav. a zase se dají najít „machři“ co to s ním svedou. buď nikdy neslyšeli, nebo si myslí, že se jich to netýká - kdo s čím zachází, s tím také schází.
knížky Ng jsou jiné, i u téhle mám pocit, že je nedokončená. a je dobře, že to autorka nechává na čtenářích. ti co hledají vědí, že je potřeba dívat se a vidět. i za roh. i když to tam nevypadá zrovna lákavě.
Podivná doba
Caimh McDonnell
lehké komično pozvolna přechází v lehké fantastično.
oceňuji skvělé dialogy a barvité líčení jak to chodí v tabloidu. víc takových osvícených (ne)novinářů by se hodilo i u nás, protože ty naše zrůdy řádí mnohem hůř, než ty literární.
výborná oddechovka, kterou jsem začal číst jenom proto, že mi přišla do ruky (přiznám, po zhlédnutí hodnocení tady na databázi). a najednou jsem byl na straně 75 pak 163 a pak už jsem to dal v jednom kuse až do konečných tuším 411.
ano, celý čas mi do toho lezli různé situace z Terryho Pratchetta, ale McDonnell rozhodně neopisoval!
Dúchanie do pahrieb
Vladimír Mináč
baťko Mináč, dlhoročný predseda Matice slovenskej... myslím, že táto kniha bola jeho prihláškou za predsedu onej obskúrnej organizácie. ale nebolo to vôbec zlé. len som si pri ňom už po prvej knihe zvykol byť ostražitým najmä k faktom a popisu udalostí, ktoré prinášal.
keby to nebolo tu, ani by som si nespomenul, že som to kedysi čítal.
Zvony zvoní na den
Vladimír Mináč
je divné, že tu chýba akékoľvek slovenské vydanie tejto knihy a chýba tu aj vydanie celej trilógie. pritom tieto tri Mináčove knihy nám boli otrieskavané o hlavu a mali sme sa podľa nich učiť chápať dobu. myslím, že sme mnohé pochopili. stačilo prečítať si tieto príbehy a potom sadnúť k telke a sledovať príbehy a šibalstvá jediného správneho policajta Zemana.
pochopili sme. a ak to niekomu ťažšie dochádzalo, tak Bič boží bol tou poslednou kvapkou, aby sme vedeli, ako tieto propagandistické opusy vnímať.
Dlhý čas čakania
Vladimír Mináč
príliš silný ideologický nános, ktorý z knihy robil rozprávku. a pri konfrontácii s tým, ako skutočne žila moja babka to veľmi neobstálo.
napriek tomu treba uznať, že Mináč bol extra zručný remeselník, ktorý presne vystihol, čo sa v ktorej dobe žiada.
Živí a mŕtvi
Vladimír Mináč
najprv to bolo povinné čítanie, inak by som sa k tomu nedostal. ale bravúrne napísané a uveriteľné. o tom, čo sa skutočne dialo a aký to malo dopad na náš svet, sme sa dozvedali oveľa neskôr – vždy, keď sa ktosi dôležitý na besede preriekol, ale ak sa niekto pustil do spomínania a tie spomienky neboli ani zďaleka také čiernobiele ako Mináčove knihy.
Živočichopis
Miloš Macourek
kniha, ktorú budem mať navždy spojenú s Ívermi, pretože cez ne som sa dostal k Macourkovi. také milé drobnosti a hračky.
Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu / Já proti Rommelovi
Spike Milligan
jak daleko je od vojína Spikea Milligana k poručíku Goodbodymu? tito dva borci dokazují, že švejkizmus není výhradně český patent, že blb dovede bořit ducha války a válčení v jakékoliv armádě. kdyby se dali dohromady všichni švejkovití vojáci, byla by z toho taková úžasná sedmá rota... a snad by někomu napadlo, jaká pitomost je umírat pro něčí vzrušení a jak je to blbé, když toho ideologa už nic jiného vzrušit nedovede.
Tehdy a teď
Joseph Heller
kniha, díky které jsem pochopil mnoho detailů z daších knih JH. něco jako příruční slovník naučný o životě a zkušenostech významného spisovatele, sepsaná autorem ne ro slávu, ale pro potěšení odkrýt čtenářům, co se dělo v pozadí a co určovalo jeho osudy.
Neveselá záležitost
Joseph Heller
vynikající motivační literatura. a poklona před hrdinstvím všedních okamžiků.
Hlava XXII
Joseph Heller
jak to, že Yossarianovy příhody a zkušenosti nemám v přečtených knihách?! to bych se musel stydět.
i když je pravda, že napoprvé jsem si s tím opusem nevěděl rady a přečetl ho jenom proto, abych nebyl za blba. ta radost z absurdnosti přišla až pak. a dodnes nechápu, jak mohla tato knížka vyjít u nás v dobách normalizace.