Frangipani komentáře u knih

Čistá úchylárna, myslím, že citlivější čtenáře to může znechutit, ale ty myšlenka... přečtěte si to. Pochopíte, co vás může zachránit od morální a duševní degradace. Možná.

Škoda, že od téhle spisovatelky nevyšlo nic v ČJ.

14.08.2022

(SPOILER) Jak dostat potoky krve na stránky knížky.
Začátek je tak strašně rozvláčný, že působí jako ta část scénáře, která popisuje, kde bude stát lampa a jakou bude mít dnes hrdina na hlavě čepici a kde měl v minulém záběru šmouhu.
Takové ty zastaralé rekvizity, které občas pomohly ději, třeba kulomety v lustru, tištěné ruské mapy... na mne nepůsobily důvěryhodně. Ani ta představa budoucnosti, jak se lidi pohybují, čím se zabývají, jak se chovají se mi nezdála věrohodná, bylo v ní moc děr, nedrželo mi to pohromadě...možná to nakonec bylo super, ale po 100 stránkách mne to unudilo k odložení. A to se mi moc často nestává, to já u jídla dočtu i Babišův novoroční projev.

1 27.02.2022

(SPOILER) No nevim. Už to čtu několik měsíců, jsem tak v první třetině, a už jsem zapomněla, kdo je kdo, jak mne to nebaví. Hezká atmosféra, ale kvůli rozvláčnosti nejsem schopná chytit příběh, vůbec nemám chuť se večer začíst, ti lidi mi nejsou sympatičtí ani zajímaví, nejživější postava je tam ta mumie...držím mne u toho jen zdejší vysoké hodnocení, kvůli kterému jsem si knížku i koupila, a očekávání, že se to najednou zlomí a začne děj odsejpat.
Přišla jsem se podívat, jestli tady nenajdu spoiler, ale když teď vidím, že jsou tady jen čtyři recenze, tak...no nic, asi to odložím. Nejnudnější kniha od Lempriérova slovníku nebo Odyssea.

20.12.2021

Ježiš, já jsem se nasmála! Zvonokosy po italsku.

19.08.2021

Švejka nemůžu, je na mne příliš švejkovitý. Ale Haškovy povídky jsou vtipné, chytré, vypointované, někdy až střelené...a tato satira o práci novinářů je mistrovská. Odkryje vám leccos z toho, jak dnes vznikají noviny: "Rum byl toho dne obzvláště lahodný".
Plný počet hvězdiček.

28.12.2020

(SPOILER) Já jsem se bavila od začátku do konce, přestože jde opravdu o román nepravidelný. Na začátku popis poměrů v emigraci tak vtipně komentující národní rysy a lidské povahy, pak exkurze do historie a současnosti, že valíte oči, co ten váš soused je vlastně zač, a ten Opšlstis na konci taková parádička na čtenáře...
Škoda, že Komárek nepíše beletrii víc, ty jeho poučné texty nejsou až tolik zábavné (ale jsou!).
Obdivuju jeho jazyk, vysoká čeština a přitom lidová, důmyslně vystavěné věty, nic není ozdoba, všechno má význam, člověk musí být furt ve střehu - protože jinak na další stránce nechytnete návaznost. Občas jsem se musela vrátit.
Není to líbivka obecná! Chce to soustředění, zkušenost a taky "openmind" (nevím česky - otevřená hlava? tolerance názorů?) protože Komárek přijímá všechno, milionář roven červovi, rozdíly mezi organismy minimální, liší se jen počtem nohou a z toho plynoucím způsobem získávání potravy; věci jako pohlaví, původ nebo barva pleti ignoruje, pokud nemají dopad na biologickou podstatu tvora.
Naopak kulturní a životní prostředí z jakési biologické existence vytvařuje člověka (nebo zvíře), takže je potřeba s Komárkem pořádně probrat.
Baví mne neustálé porovnávání kulturních rozdílů nás tady v údolíčků se světovým děním.

Komárek neustále podsouvá propojení, dopady, pověstné mávnutí křídel motýlka, začala jsem chápat, jak strašně jsou všichni lidi, národy, události na světě propojené a neoddělitelné od začátku světa (proto by měl Komárka číst každý ekolog a politik). Změní vám pohled i na úplně běžné události a zvyky.

Komárek ja takový český Umberto Ecco v mantinelech "naši furianti". Asi ho platonicky miluju.
A Nadace v mém žebříku jedna z nejlepších knih vůbec.

22.08.2020

Četlo se to docela dobře, ale celou dobu jsem měla pocit, že už to znám - příběh je takový schématický, očekávatelný.
No a ten hloupý konec...jako když někoho přestane bavit živá internetová diskuse, napíše "karma ti všechno oplatí" a opustí ji - tak se zachovala spisovatelka, na pár řádkách se najednou se všema porovnala, vytáhla těžko uvěřitelné motivy, aby se neřeklo, a čtenáři čau.

6 19.07.2020

Tahle knížka se extrémně dobře čte: odsejpá to, nic není navíc, je tam jen pár postav, které se dobře pamatují, krátké věty, pěkný překlad, živé zápletky, jemné napětí, vzbuzení zvědavosti...
Bohužel ten příběh je úplně studený. Takové zamyšleníčko pro maminky, vychovávající dcery, něco jako Coelho - rádoby hluboká myšlenka zpracovaná instatní formou kázaníčka na reklamním letáčku z kostela.

Ale protože hrdinka (nebo hrdinky, četla jsem dvě knížky) nemají prostor získat sympatie čtenáře, jsou studené a vypočítané, tak to morální poučení nemá žádnou emotivní hloubku a čtenářky to nějak nezasáhne... Tragédie hrdinčiny matky není smutná, ani tragická, je to prostě jen jeden z bodů obsahu k odškrtnutí po přečtení. Ani u kuchtiček ze satelitních vesniček nemůže vyvolat pověstnou zamáčknutou slzičku, protože ono je to jaksi jedno i všem postavám v knížce, jedou si svoje podle obsahu.

Už ale vím, kdo je Elena Ferrante: počítačová aplikace. Ta přesná vypočítanost textu určeného širokým masám nudících se čtenářek časopisu "Moje malá psychložka" by tomu odpovídala. Přesné dávkování textu a zápletek, kovový chlad postav, nula emocí... je to jasné, Italové mají appku Elena_1.0

Nicméně je to celkem prima oddechovka, četla jsem od Eleny ještě jednu knížku, už ani nevím, o čem to bylo, ale bavilo mne to, i když tam ten příběh byl asi ještě plytší. Ale další už asi číst nebudu. Ale vy si to přečtěte, je to na jeden večer.

3 28.06.2020

Já jsem to sice moc nepochopila, ale dobře se mi to četlo, taková napínavá historická mysteriózní detektivka. Pobavila jsem se.

29.05.2020

(SPOILER) Zakoupeno na základě kladných hodnocení zde + je tlustá, takže vydrží mi celou dovolenou. To taky vydržela, natrápila jsem se s ní celý týden.

Toto je nepopsatelá ...blah!... ze všech stran. Pozor - následují spoilery!

Hlavní hrdina, strašně krásný gay, který uhranul všechny ostatní postavy knihy, je nezodpovědný citový vyděrač. Celý život řeší jen sebe a svoje mindráky a laskavost okolí projevuje pouze tím, že je vezme do snobské restaurace, kterou si může dovolit jen on a jeho blízký kamarád z vlády US. Proč někdo chtěl adoptovat sobeckého gigola, když na světě je asi 8 miliard milejších lidí, mi dodnes hluboce vrtá hlavou.

Když přesvědčil celkem promiskuitního předního filmového herce typu Alain Dellona, jemuž skáčou nejskvělejší světové ženy do postele a on to miluje, že má kvůli němu změnit sexuální orientaci, ačkoli mu až do konce odpírá sex, smála jsem se nahlas.

Celá ta partička kluků se "náhodně" potkala na univerzitě - ve složení: gay nebo asexuál - sám neví; gay milionář který se pak rozhodne pro hetero; hetero herec se stane nakrátko homo aby skončil jako bi, ne přece jen homo; rozmazlený gay zůstane gay je snová. Jejich kamarádi, kteří volně přecházejí mezi sexuální orientací až se většina z nich spokojení ukotví v milionářské gay komunitě je takovým reálným vzorkem současné US populace, že.

Já jsem měla normálně radost, když milenec konečně zelenookému nabančil a potrestat milence bolestivou smrtí mi přišlo od autorky nespravedlivé. Protože mi přišel jako jediný, kdo prokoukl to nebetyčné samožerství a neochotu zelenookého řešit svoje problémy, s kterými s chutí týral svoje okolí. K mému údivu to vždycky dokázal navlíknout tak, aby ho litovali a pomáhali, nechali všechno ležet a letěli se o něj starat.

Stupňující se fyzická i mentální degradace naprosto nevyhnutelně směřující k tomu, co se nakonec stalo, vás nutí kroutit hlavou a říkat si: "Proč ho, proboha, nenechali do toho blázince zavřít, důvodů byla hromada, proč mu pořád ustupují a nechají se týrat, vždyť jim všem pokazil život?!" Rozmazlený fracek.

Co se týká literárního stylu takto: stupňované napínání, že v hrdinově minulosti je "něco strašného, co provedl" nedošlo naplnění, prostě na to autorka asi zapomněla - a takový otevřených dějů je tam víc, což mne jako čtenáře rozdráždilo a v podstatě zvědavost byla jediná věc, proč jsem se raději nešla potápět. Přesněji to bylo tak, že voda v moři měla 17 stupňů a mně byl po Vánocích malý neopren, což hodně nahnalo body této knížce.

Celkové hodnocení: blah!

7 24.05.2020

Od Pamuka čtu nekriticky všechno, ale toto opravdu nešlo: jakmile pochopíte, co je hüzün, hledáte a najdete ho ve všech jeho knihách. A k tomu knížka Istanbul slouží jen jako doslov na předsádce. Ani samotný Istanbul a Bospor tady nedostává tu nádheru, kterou si zaslouží - daleko krásnější si ho poskládáte z jeho ostatních próz, kde ho najdete zasazený do událostí, barev, skutečného významu pro dobovou komunitu, lidských osudů, a to od časů sultánů do současnosti.
Jediná knížka od Pamuka, kterou nikdy nedočtu. Pamuk je mistr románu, výpravného příběhu, a ten mi tady chybí.

28.12.2019

Krásné, důmyslně romantické.

28.12.2019

Zvláštní, díky poetickému stylu dost náročná knížka na čtení.
Rozkryje vám pohled na africkou politiku v dobách totality u nás: rozhodně pobaví studená válka Ruska a Ameriky, jejichž vlivu náčelníci domorodých kmenů, povýšení západním způsobem na prezidenty uměle vytvořených států, plně využívají ve svůj osobní propěch.
Kontrast mezi tím, jak se snaží světové mocnosti nastolit v Africe řád prostřednictvím dosazených domorodých vůdců, vnutit jim moderní metody života a vlády, a ti si mezitím řeší lokální a osobní konflikty po svém, kouzly, zaklínáním, obřady, zástupy manželek s nedozírným bohatstvím v zemích lidí umírajících na epidemie...
Mezi vládci poznáte identifikujete arických prezidentů, které komunistický/postkomunistický režim tak oslavoval nebo zatracoval v médiích a jestli si neukroutíte hlavu nad tím, že jeden z nich, co se líbal v televizi s Brežněvem, se dostal k vládě tak, že mnohokrát zaříkával, nechal vařit, lektrvary a až byl připraven, zabil svého předchůdce v prezidentském paláci, uřezal mu varlata a nacpal mu je do úst, aby ten ztratil magickou sílu a pár dní na to mu přiletěl pogratulovat americký prezident k nastolení cesty k demokracii, tak už nevím, co vás překvapí.
Kontrastní, beznadějné, šokující, zábavné. Plné hodnocení.

1 28.12.2019

Zvláštní krvavá poetika - válečná Afrika zjednodušeným pohledem dětského vojáka. Domorodí sirotci neřeší světový mír a dostatek hraček, když je potřeba někoho zabít nebo mu useknout ruku mačetou, nemají žádnou maminku nebo dědčka, který by jim řekl, že se to nemá dělat.
Po přečtení přijdou myšlenky, jako je vůbec možní válku v Africe zastavit, nepleteme se náhodou do ničeho, o čem nic nevíme a řešíme to úplně špatně? Je západní moderní řešení války fakt to, co pomáhá míru? Co se všemi těmi bude, když nemají žádnou jinou hodnotu než zabíjení v pralese a ani nevědí, proč by to neměli dělat, když v tom vyrostli?
Je to beznadějně opravdové.

2 28.12.2019

Koupila jsem díky pozitivním recenzím, ale vůbec mne nenadchla jako ostatní. Je to taková červená knihovna, předvídatelné milostné zápletky, celou knížku naznačovaná "hrůza", která když přijde je tak očekávatelná, že už ani neděsí, hlavní hrdinka měla vlastně ve všem štěstí, o které se nijak nezasloužila, všechno jí vyšlo bez jejího přičinění, maminka ji protéžovala, sousedka taky, manžel ji ochraňoval...akorát chviličku ji trápily cizí děti, ale nakonec se do ní chlapeček zamiloval.
Nedořešená záplatka se sourozeneckým vztahem finálního páru - to mi přišlo, že už autorka chtěla mít knížku z krku, tak to nechala být, ale je to tam!
Dobrý je popis války v tom regionálním prostředí.

Jako jedna z knížek na dovolenou v Chorvatsku to jde.

13 28.12.2019