Kniha je takovým zdrojem levného dopaminu. Každou stranu hltáte stejně jako reelsy při doomscrollu a je to naprosto v pořádku. Styl psaní je jednoduchý a čtivý a děj rychle plyne, autorka umí vzbudit pozornost a napětí, budování světa, obzvláště historie, mě překvapilo svou propracovaností. Ovšem tady chvála končí. Co se týče postav a motivů, máme zde archetypy, archetypy a další archetypy a mě už to unavuje. Hlavní hrdinka sice reprezentuje lidi s osteoporózou, ale to jaksi nestačí na to, abych ji nazvala originální. O romantice se ani nezmiňuji. Nevím, kdo byl ve vztahu Violet a Xadena více nevyspělý, patetický a teatrální, ale mají tendence se v tom předhánět.
Kdybych knihu četla sama pro sebe a ne do školy, tak by mě zřejmě bavila. Nesvíraly by mě termíny a já bych si tuhle antickou tragédii mohla v klidu vychutnat. Takhle to ale bylo těch nejdelších a nejbolestivějších osmdesát stran, co jsem četla.
Dialogy se daly pochopit, s menším zahřátím mozkových závitů, docela jednoduše, dokonce jsem si je i užila, ale v momentě, kdy na scénu přišel sbor, jsem si chtěla prostřelit hlavu, protože předlouhé monology nahraditelné pár větami nejsou něco, čemu bych úplně fandila.
Na druhou stranu zápletka byla dobrá a děj sám o sobě měl spád.
Historické pozadí, skvělé postavy a moc dobře zpracovaná romantika, to vše vykreslené pomocí květnaté a místy skoro lyrické slovní zásoby, se bohužel topí v tom, jak strašně zdlouhavé to je.
Začátek se tak vlekl, že mi kniha asi tři týdny ležela netknutá na nočním stolku. Když jsem se přes první polovinu prokousala a děj dostal spád, trvalo to pouhých asi dvě stě stran, ke konci, kde se sice odehrávaly akční a dramatické pasáže, jsem se bohužel už zase nudila.
Atmosférou pokulhává za prvním dílem, celá zápletka s nestvůrami už mi připadala nadbytečná a vystačila bych si jen s nacionalisty.
Ve výsledku to nebylo vůbec špatné - prostředí, vývoj postav, jazyk, emoční vypětí i zápletka samy o sobě měly něco do sebe, jen celek už tak hezký nebyl.
Já nevím, co mají všichni za problém - ano nejedná se o vrcholné dílo, přestože se ohání literáty, ale jakožto první díl nové mangy, jejímž hlavním tahákem jsou postavy, které nesou ze své inspirace většinou pouze jméno a jejichž schopnosti odkazují na jistá vrcholní literární díla, která daní autoři napsali, je to vlastně nadprůměrné. Asi mám trochu pochroumaný humor, ale vtipy o sebevraždě jsou prostě sranda a Dazai táhne většinu děje.
Celé je to strašně jednoduché a odpočinkové, ale můžeme s trochou toho "kopání" zabřednout i do hlubších témat, pokud se nám bude chtít, a spřádat teorie. Konec hezky uzavírá díl, ale zároveň vzbuzuje otázky a nabádá k pokračování, byť ne přímo nutí.
Osobnosti postav jsou, přestože v hodně případech prakticky založené na jedné stěžejní věci, poměrně dobře vykreslené (možná to říkám, protože vím jak bude děj dále pokračovat a jak se budou rozvíjet) a každý si dříve nebo později najde oblíbence.
Jsem na vážkách. Autorčino vyjadřování a popisná stránka jsou velmi květnaté, romantika a postavy skvěle napsané. Atmosféra, kterou kniha navozuje, je jedinečná a hlavní zápletka, kde se prolíná skutečné historické prostředí a politika s magickým realismem, je poměrně dobře zpracovaná. Bohužel mě nic nenutilo číst pořád dál a dál a místy se to vleklo, už jsem se těšila až to skončí.
Zasmála jsem se asi jen u tří stránek, zbytek byl takový plochý, nucený. Cením nápaditost scének a taky nepřehlédnutelnou snahu českého překladu udržet atmosféru knihy, ale čekala jsem víc.
Líbilo se mi historické prostředí a zápletka taky nebyla špatná. Bavila mě Luziina magie a používání rčení z ladino a frází ze španělštiny.
Hlavní hrdinka mě unavovala a frustrovala. Ostatní charaktery byly šablonovité či plytké.
Styl psaní se od takřka poetického měnil na banální, podobný problém byl i s dějem. Dynamické dialogy měly hluchá místa.
Na knihu jsem se velmi těšila, protože jsem velká fanynka Leigh Bardugo a o to hořčejší zklamání teď pociťuji. Jedná se o slušný průměr, ale nic co bych očekávala od takzvané královny YA fantasy.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, a tak mě velmi příjemně překvapila.
Už jenom kvůli worldbuildingu stojí za to si ji přečíst. Solar punk estetika zasazená do prostředí inspirovaného Japonskem v kombinaci se zajímavou historií a systémem fungování vás uhrane. Myslím si a doufám, že autorka s tímto světem ještě zdaleka neskončila.
Velmi jsem ocenila slovníček, ale mohl být klidně obsáhlejší.
Dějově je kniha taky velice kvalitní - má napětí, gradaci, zvraty, intriky slibované v anotaci a zajímavou zápletku. Od začátku až do konce není prostor pro nudu. Místy jsem se prakticky nedokázala odtrhnout.
Sympatické postavy, z nichž má každá své motivy a tajemství, dělají v knize hodně. Obzvlášť Nacuami, kolem kterého je tolik záhad, že by stačily na samostatnou novelu, a nebo Vlnochodec, který se stal obětí sebe sama.
Styl psaní autorky je velmi dobrý a čtivý a dokázal si mě omotat kolem prstu.
Nádherné ilustrace byly příjemné zpestření a dělají z knihy vizuální skvost, který se vyjímá v každé knihovně.
Většina témat je vysvětlena dobře, ale spousta úloh je těžší než skutečné testy. Také se zde objevuje učivo, které jsem v zadáních od Cermatu nikdy neviděla.
Tato kniha mě bavila a nudila zároveň. Styl psaní byl relativně čtivý.
Líbilo se mi sledovat jak se Jozó v průběhu let mění, ale vlastně v jádru zůstává stejný. Je nejistý sám sebou a bojí se lidí. Časté "facky" v příběhu, tedy momenty, kdy hned za milou a hezkou scénu autor postaví takřka traumatizující situaci, byly ledovou sprchou vytvářející kontrasty.
V jednu chvíli máte pocit, že si hlavní hrdina jakž takž našel své místo ve světě, ale hned na další straně klesne ještě hlouběji než předtím. Několika slovy bych děj popsala jako syrovost, beznaděj a doufání.
Jozó vám ve většině případů nebude sympatický. Na začátku knihy se jedná o člověka, který nezapadá, závěr nám naproti tomu ukazuje bytost, jež je opravdu odepsaná, není nadále člověkem. Tady před autorem smekám - postava hlavního hrdiny je stejně odporná jako tragická. To byl myslím hlavní cíl knihy.
Celá série začala opravdu slibně. Dobré budování světa a výpravu lehce kazily stylistické chyby a překlepy v českém překladu. První dva díly byly velmi dobré, ale čím blíž jsem byla konci tím víc nezáživných či nepodstatných pasáží tam bylo. Pěti temným osudům není moc co doslova vytknout, jde tady o knihu jako celek, kdy se chyby překladu, slabé momenty v ději a místy nezáživné pasáže slily v jedno a byly korunovány tím vesměs nijakým koncem.
Tři temné koruny nejsou v žádném případě špatná série a našla jsem v nich pár opravdu povedených situací a scén. Proměny vztahů napříč všemi čtyřmi díly byla radost sledovat. To ovšem jaksi nestačí, abych mohla říct, že si sérii přečtu znova.
Kniha obsahuje spoustu citátů a myšlenek, které přimějí čtenáře se zamyslet, přestože některé z nich jsou "profláklé", pohladí po duši a připomenou člověku, co je vlastně důležité.
Nádherné ilustrace.
Nikdy jsem neměla v plánu přečíst knihu celou, jen jsem potřebovala informace o určitém období.
Z odborného hlediska nemůžu hodnotit - nejsem odborník, ale informace byly podávány srozumitelnou formou, dobře se v nich orientovalo a čtení mě bavilo.
V anime jsem popředu, a tak mě manga moc nepřekvapí, ale na Pilíře jsem se opravdu těšila. První setkání s nimi je klidné a chaotické zároveň a mě to prostě baví. Zbytek už tak dobrý nebyl.
Ateliér je ta nejmilejší, nejroztomilejší věc, co jsem kdy četla, ani po jedenácti dílech se nemůžu vynadívat na tu krásnou kresbu. Ne všechny díly jsou dějově úplně vychytané, ale přesto jsem si tuhle sérii zamilovala. Nemůžu se dočkat pokračování.
Neuvěřitelné.
Hořkosladký příběh odehrávající se na strašném místě, ve strašné době. Nevinná perspektiva, ze které je vyprávěn a její použití je neskutečně originální a povedené. Zatímco Bruno absolutně netuší, co se děje, čtenáři je to jasné a to knize dodává něco jedinečného, stejnou měrou hezkého i smutného. Milá dětská naivita.
(SPOILER) Tento díl se mi velmi líbí, protože děj se zatemňuje a dostává hloubku, která na, tak trochu pohádkovém začátku, chyběla. - Pořád je to ten snový Ateliér, ale už je v něm něco jinak, jako když se váš dětský pokoj dostane do mezifáze, kdy je polovina upravená pro teenagera, ale v druhé polovině zůstávají vaše staré hračky, jen to působí méně nesourodě a bizarně.
Jednoho dne budete tenhle díl číst. A pokud jste už něco přečetli, od začátku série je vám jasné, že na Qifreym něco nesedí, a že by se tam mohla vyrýsovat nějaká ta tragická minulost. Moje intuice mě opět nezklamala - ale v budoucnu by mohla.
Pojďme si to sesumírovat (čistě hypoteticky) - Qifrey: na první pohled sluníčková postava, která má ovšem tragickou minulost a jeho světlá stránka místy ustupuje, aby nám odkryla jeho nenávist vůči Kloboukům s krempou - ten člověk se chce pomstít a já věřím, že to udělá. Navíc se rozhodl, že svému nejlepšímu příteli, člověku, kterému věří nejvíce, nebude věřit tak moc (nebo ho bude chtít ochránit před.. volbami, které by mohl udělat) a vymaže mu vzpomínky na svou minulost. (= moje chaotické a nepochopitelné popisování děje a spoilerování).
Na druhou stranu se mi nechce věřit, že by se z postavy jako Qifrey mohl někdy stát úplně záporák, jen je to hezká představa.
A teď si vezměte, že máte všechny tyto divoké teorie a myšlenky a jedna za druhou vám víří v hlavě, tak jdete do knihovny, abyste si půjčili další tři díly Ateliéru. Malý problém - knihovna má celý týden zavřeno.
(SPOILER) Čtenářská krize pokračuje a já začala další mangu.
Prvních pár stránek, kdy navazoval děj z minulého dílu mě neuvěřitelně vtáhlo a líbilo se mi podání jakým byl zpracován souboj Tandžira s démonem při závěrečné zkoušce - návrat do minulosti, moment, kdy si démon uvědomil, že je konec a komparace Tandžirova a Urokodakiho vítězství nad tím samým démonem, (ano mám ráda parallely). Start byl opravdu bezvadný, ale celkově si myslím, že první díl byl lepší.
Svět a systém magie se mi strašně líbí a jsem zvědavá jak se to dál rozvine, protože nabízí neuvěřitelný potenciál a myslím si, že právě budování světa bude tím, co ze série udělá něco víc.
Když se nebude spoléhat jen na tu úžasnou kresbu a rozvíjení prostředí a postavy s příběhem dostanou prostor k růstu a větší hloubku, bude Ateliér opravdu úžasná série.
