Evda komentáře u knih

Pravděpodobně jsem hodně ovlivněná filmem s božským Leem, který jsem viděla asi rok zpátky (takže jsem "matně" vzpomínala), a úplně nejvíc asi nádhernou emotivní písničkou Young and Beautiful od Lany Del Rey..ale zkrátka, mně se to fakt líbilo. :)

Velké sny a ambice, nenaplněná láska. Jen to jaksi trochu uteklo, zdá se mi, že jen díky filmu jsem si asi uvědomovala ten přepych a vůbec to všechno okolo.
No a na konci přiznávám, že poslední stránky jsem měla trošku rozmazané.

1 09.03.2016

Knihu jsem vcelku rychle přelouskala, čte se dobře, (*ale!)... vhodná třeba do mhd, když nestihnete dočíst kapitolu, prostě zaklapnete a pak otevřete, začnete někde, kde si myslíte, že jste přestali. Nedonutí vás jet pár zastávek dál, protože ji hltáte, nic takového. Snad ani pokud ji nedočtete, tak se nic nestane, jelikož děj je lehce předvídatelný.
*ale! ... Kniha je pravděpodobně určená pro jinou věkovou skupinu, přibližně tak do sedmnácti. Mě nijak neučarovala. Je mi málo přes dvacet (a stará si nepřipadám! :)).

Od pana Greena jsem zatím nic jiného nečetla, lákala mě profláklá kniha Hvězdy nám nepřály nebo Hledání Aljašky, ale v knihovně jsem nepohrdla jedinou touto nevypůjčenou. Možná škoda, protože teď mě neláká si v blízké době přečíst od autora nějakou jinou. A k této se již vracet pravděpodobně nebudu.
Mimochodem občas mě při čtení napadlo a zároveň možná i trochu vytočilo to, zda se chtěl autor pochlubit svýma znalostma...

1 01.03.2016

Patří k mým nejoblíbenějším. Skvělé příběhy obyčejně neobyčejných lidí. Líbí se mi, že čím dál se dostáváte, tím více to do sebe zapadá. Čte se sama, napsaná je celkem jednoduše, ale přece není jako nějaká "odrhovačka". Rozhodně si ji pořídím do své knihovničky, protože vím, že to nebylo poprvé ani naposled, co jsem si ji přečetla.
Líbila se mi více jak Jozova Hanule, asi tou větší propracovaností.

4 25.01.2016

Knihu jsem vypůjčila v knihovně původně pro mamku, ta si ji ale nepřečetla a mně bylo líto ji vrátit, aniž by si ji někdo přečetl, tak jsem se jí ujala já. :o)
Má první detektivka s Herculem Poirotem. Kniha je hodně čtivá i celkem napínavá, má krátké kapitolky, ideální na večer. Neurazí, ale také se s ní nesžijete. Přišla jsem si spíše jako divák. Nakonec, proč ne.
Občas jsem se ale nepochopila, kdo co mluví. Některé úryvky mi přišly trošku matoucí... A nakonec, Hercule Poirot mě občas až štval svou povýšeností (? zda to nazývám správně) haha..mohl by být zkrátka víc skromnější.
Knihu doporučuji a určitě si od Agathy ještě nějakou detektivku přečtu.

2 23.01.2016

Jednou větou: Mé neoblíbenější drama. :)

(dodatek - Poznámka: Pocházím z Moravy, popravdě úplně všemu jsem nerozuměla, ale zbožňuji (nejen) hanácké nářečí :) A příběh? Nešťastná láska. Co víc?)

1 02.01.2016

A tak moc mě zajímalo, s čím dalším Rowling (po Harrym Potterovi) přišla, že jsem si knihu vypůjčila v knihovně a ...tady je můj názor... ;)

Rowling má můj obdiv asi kvůli její "hře" s vykreslením postav. V HP to byly Bradavice plné studentů a učitelů, Prázdné místo je zase městečko plné občanů, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Každá postava byla prostě "někdo". Ačkoliv jsem si některé postavy oblíbila a jiné bych za uši vytahala (a hůř...), stejně nebyl nikdo úplně dokonalý. Zkrátka každý má své mouchy :)
Jo a na to, kolik tam bylo postav a každá kapitola o někom jiném, ani ze začátku jsem se v tom skoro vůbec neztrácela.
Nevěděla jsem, co mám od knihy čekat, ...no a toto bych opravdu nečekala. Ale myslím to v dobrém, kniha mě příjemně překvapila.
Začetla jsem se hlavně tak posledních 100 stran, kde kniha nabrala velký spád.
Také mi trošku pomohla i při učení na zkoušku z farmakologie. (To, že je metadonová odvykačka po závislosti na heroinu, pak taky léky na Howardův tlak byly pěkný opáčko ;))

Ještě bych dodala, že mě kniha přivedla k zamyšlení nad předsudky, které máme k ostatním. Možná bychom měli znát i druhou stranu mince. ;)

Rozhodně přidávám do "Chystám se číst" i Volání Kukačky a Hedvábníka. :o)

2 02.01.2016

„Napínavá, vzrušující, dojemná, zábavná, překvapivá knížka! A to tak, že chvílemi zapomenete i na sebe sama...“ Takto knihu popsala paní Ivana Chýlková a já nemůžu jinak než souhlasit.
Autorovo psaní mi trošku připomíná psaní pana Viewegha (srovnávám s Báječnými léty pod psa), akorát pro mě lépe čtivé, napínavější, zábavnější...(že bych se smála, až bych se za břicho popadala osobně říci nemůžu, ale nad něčím jsem se upřímně pousmála) ...ale na druhou stranu, "žrala" jsem to tak, že jsem potom ve chvíli, kdy jsem knížku nečetla, o osudech Táni, Zbyňka, Marty, Honzy a jejich dětí... přemýšlela, jakoby to byli moji staří známí a měla jsem chuť ten jejich "osud" snad nějak překroutit. A pak jsem se zamýšlela nad tím, jak to bude asi za několik let se mnou...

Určitě si hodlám přečíst i prvotinu pana Hartla, věřím, že nezklame. :)

5 18.11.2015

Má první "Nesbovka". (Tím pádem zatím nemůžu srovnat, která je lepší či horší nebo že jsou vlastně všechny jsou skvělé...(?) :))
Bohužel jsem se až po prvních kapitolách dozvěděla, že na sebe jeho knihy (tedy údajně) navazují. Nicméně, Harryho příběh je celkem lehce pochopitelný... Sice jsem se občas ztrácela, o kom je vlastně tedy řeč, ale vzápětí jsem se zase našla. ;)

Kniha je velmi dobře napsaná, čtivá a především v poslední části hodně napínavá. Některé kapitolky jsou slepé uličky, které vás zmatou a vy si myslíte, že jste vraha již odhalili, ale přitom tomu tak není. Teda alespoň u mě tomu tak bylo. Možných vrahů jsem měla totiž hned několik. A samozřejmě ani jeden z nich to nebyl! ;)
Co by to bylo za detektivku, kdyby čtenář vraha odhalil hned na začátku?!

Jo a...určitě tato kniha není poslední, kterou si od Nesba přečtu. Mám je totiž v plánu přečíst si je všechny...ale tentokrát to asi vezmu pěkně od začátku. ;)

2 29.10.2015

Upřímně, hned ze začátku, "na férovku"...Konečně jsem ji dočetla! :o)
Bylo to pro mě čtení na hoodně, hoodně dlouhou dobu, a protože nemám ráda, když něco nedočtu, po několika měsících jsem konečně došla do konce. Pořádně jsem se začetla až několik kapitol ke konci knihy.
Když jsem s knihou začínala, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Ne, že bych čekala podobu s mojí nejoblíbenější Pýchou a předsudkem, ale myslela jsem, že kniha bude patřit k mým oblíbeným z anglického romantismu. Vždyť z tohoto období patří k nejznámějším.

Kniha na mě působila opravdu velmi depresivně. Krutý příběh se snad ještě krutějším hlavním hrdinou. Všichni odpouští, ..až na něj. Možná právě proto hodnotím tak, jak hodnotím. Teď napíši větu, kterou si budu odporovat, vzápětí ale vysvětlím. Kniha je celkem "čtivá" (výborně napsaná..opravdu ;)), avšak pro toho, koho ten příběh nijak nedeprimuje.
Opravdu obdivuji ty, kteří v knize našli to, co hledali a patří k jejich oblíbeným, ba nejoblíběnějším. A upřímně lituji, že já jsem to v ní nenašla. Opravdu jsem chtěla a snažila se.
Možná s odstupem času se k ní vrátím a zkusím jí alespoň trochu "přijít na chuť". :)

9 06.10.2015

Kniha se mého srdce nedotkla tak jako Pýcha a předsudek, přesto ve mě hodně zanechala. Nelze však tyto dvě knihy srovnávat. Pýcha a předsudek je psaná s takovou nadsázkou a humorem, zatímco Jane Eyre...jak bych to řekla, vede k zamyšlení sebe sama. Je to opravdu krásný román, na nic si nehraje. Ukazuje, že svět není vždycky růžový. Hlavní hrdinka se s tím dobře vyrovnává, a přestože není hezká, je moudrá.
Kniha byla pro mě celkem těžká a náročná, hlavně v mluvě St Johna, jelikož jsem ji četla po dvou dílech Padesáti odstínů, kde je jazyk jak opravdu jednoduchý. Hodně jsem se začetla v části, kde se stala Jane vychovatelkou v Thornfield Hall a pak v posledních kapitolách.
Určitě se ke knize někdy vrátím.

1 04.04.2015