em54 komentáře u knih

Kdo rád prastarou poezii, zde polskou a lužickosrbskou, v dnes již poněkud archaických překladech, pak si nadmíru užije. Nesmírně zajímavé jsou úvodní studie lingvisty F. Vymazala k oběma poeziím a - alespoň pro mě - také tehdejší transkripce jmen. Tak třeba polský klasik Adam Mickiewicz se zde píše jako Mickěvič, a třebas lužickosrbský básník a národopisec Jan Radyserb-jela je uváděn jako Jan Vehla...
Ale to jistě není podstatné, podstatná je poezie. A když už jsem se zmínilo Wjelovi, pak aspoň jednu krátkou ochutnávku v překladu Františka Douchy:

Mniška

Na skále, příkré k pochodu,
Hrad starý vládne v obvodu.

V tom hradě byla panice,
Překrásných růží děvice. -

Pod hradbou, mlázím obestlán,
Kříž velký v skále vytesán.

Dva panici zde, před časem,
Pro děvu padli zápasem.

Ta v klášteře teď modlením
Jich zpomíná - i slzením:

"Ó nebe, slitování měj:
Jim oběma mír věčný dej!"

Velmi zajímavá a svého času pohotově vydaná kniha jako pomůcka pedagogům i ostatním čtenářům se zájmem o dějiny. Autoři (Vojtěch Mencl, Miloš Hájek, Milan Otáhal a Erika Kadlecová) se snažili o maximální míruj objektivity, kterou jako "nehistorik" nedovedu posoudit, ale při jejím čtení na mě rozhodně kniha působila vcelku střízlivě, bez snahy "obracet dějiny naruby"...
Když se k ní dnes (2012) vracím, považuji její předposlední větu za stále aktuální -. především z pohledu současného stavu naší ekonomiky, politiky a morálky:
"Stojíme ... před nesmírně těžkým úolem: navázat kontakt se světovým vývojem a neponechat doma beze změny nic, co překáží, a současně také nezničit, nic z toho, co představuje naši specifiku i naši nenahraditelnou svébytnost."

Vydatné sousto pro milovníky limeriků, jemného humoru a vtipu... Autor si dělá prču z lecčeho, ale taky ze sebe:
"Jistý Ivan z Židenic / měl pracovat, ale nic. / Křikla na něj Zuzka, / ať už sebou mrská! / Hnedka toho stihl víc!"
Čtěte, bavte se, přátelé! Já se bavím každou chvíli, když se k Petlanovým limerikům vracím...

1 26.08.2012

Pro mne to bylo první intenzivní setkání s pocity ženy - milenky, ženy - rodičky, ženy - matky. Na klíčové okamžiky knihy (a života hrdinky knihy) nezapomínám dodnes - a že už je to let, co jsem knížku naposledy mel v ruce... I film mě zaujal, jenže knížka se mi zdála lepší. A co mě ještě fascinovalo: ta forma vyprávění slovníkem prosté ženy... chvíli se člověk brání, ale pak, když ho to pohltí, je to dokonalé... tak trochu podobně jako u knížky Malý velký muž...

3 26.08.2012

Čtu si v téhle knížce rád a vzpomínám na nějaké ty zážitky z Tomášova vyprávění o poezii.
Tady je ochutnávka pro ty, co váhají knížku Čeřeny najít a číst:
Čtyřverší pro J. H.
Ta propast ticha mezi námi
a stavíme jen lávku slov
jak Robinsoni pod palmami
již hádají se o ostrov

24.08.2012

Skvělá, vtipná, absolutní poezie. Milovníci poezie - těšte se!

1 24.08.2012

Kniha plná zevrubně prozkoumaných obzvláštností rozdělená do osmi kapitol, z nich již od první :
Historizáří a dešifrátoři (kde se dočtete například o plíživé paleolitické kontrarevoluci v podání autora anonymních dějin Antonína Horáka) se budete "řezat" smíchy, nebo truchlit nad "mašíbly" všeho druhu (mašíbl = zkratka pro početnou skupinu národa obsahující tyto prototypy: magoři, šílenci, blbi). A neustanete, dokud se nenasytíte jazyka legendárního profesora Jakuba Hrona, jehož nejvýznamější smysly, tedy "čujba" a "myselba", z nichž například čujva je definována takto:
čujba = "vňatých dojmů promýtavka, jembu vlivů, uvědomněnou osvojenotu dojmů", kterážto probíhá skrze "čujadla" (smysly):
vidava, slechava, čichava, chutava, hmatava, týkava, citava a nadřazenou myslavu.
Dobro zábavu přeju i poučení - protože, až zjistíte, že Lomikel je "ani dobr ani zel / všech kanálů Lomikel", zatoužíte číst T. R. Fielda. Ale ještě teď ne - teď dočíst Boreckého!!!

2 24.08.2012

Tuhleto vydání Seminolů jsem objevil jako kluk v proutěném koši na půdě. Zajásal jsem, protože jsem si myslel, že je o Indiánech, ale když jsem si ji přečetl, byl jsem nadšen ještě víc. Tehdy nebyly k dispozici knížky Foglarovy (nesměly v té době vycházet a doma ani v okolí se nevyskytovaly), takže to bylo pro mne na dlouhou dobu první a jediné setkání s tábornickou a skautskou tématikou. Doporučuji všem, kdo rádi toto téma. Kdo nesežene tohle vydání, je k mání druhé vydání, citlivě jazykově upravené na dnešní normu. Ale ani to prastaré vydání se nečte špatně.

1 24.08.2012

Pokud vím, tak jediná kniha autorova. Příjemně se čte, a protože je to román - jak říká anotace - "o mládeži i pro mládež", je skvělé, že dostala novou příležitost tímto vydáním. Doporučuji milovníkům "tábornických knih", ale také všem, kdo mají chuť nahlédnout do klukovského srdce, jak a čím bušilo před více než půlstoletím. Nabízí se pak srovnání s dnešním klukovským (často virtuálním) světěm...

Dnes už nejspíš nesehnatelná sbírečka Jiřího Žáčka (v době vydání mu bylo pětadvacet) se mi dostala do rukou až mnohem později, kdy už jsem znal mnohé knížky z autorovy tvorby. Když jsem se s ním potkal, vepsal mi do věnování, že jde o "dávné hříchy mládí"... Jsou to krásné hříchy, krásné básně. Ovšemže krásné básně pro ty, kteří rádi čtou jemnou, nenáročnou poezii... Nic pro milovníky Bukowského!

"Když olizují v bijásku
očima sladké jedy
dovedou umřít pro lásku
poprvé naposledy

Za něhu rády zaplatí
poslední kapkou krve
Rodí se s každou závratí
vždy znovu ponejprve"

(Dívky vycházející z kina, 23)

Tolik jako komentář a doporučení k četbě. Milé, jemné, no - každému podle jeho chuti.

Už "zavedený" autor poezie pro "dospěláky" - a ve sbírce básnička Madona z činžáku - coby pavlačový sonet. Tu tehdy rád recitoval kamarád v poeticky-hudebním pořadu své folkové kapely (na počátku 80. let 20. stol.). Já ovšem v hlavě nosím spíš opět poslední verše první básně sbírky:
...Opodál řvala havěť boží
a z výše hřímal boží smích...
(Adam a Eva)

23.08.2012

Dávno už tomu, kdy vyšla tahle druhá Žáčkova sbírka. Už tehdy jsem začal mít rád básničky Jiřího Žáčka. To jsem ho ještě neznal osobně - a už mi byl sympatický i jako člověk. Ale básně měly švih, nápad i určitou hloubku:
A tak si občas ještě dnes s ním říkám:
"Za staré dluhy platit draze,
polykat slova, kouř a saze
a navždycky mít namále."
(Tovaryšská léta, str. 15)

Jako vždy - Žáček chytrý, vtipný, čtivý!
Místo komentáře jednu z nejkratších básní (nebo aforismů?) vůbec (mám ji rád i proto, že si ji - snad kromě názvu - dokážu zapamatovat):

Emancipace (shrnutí problému)

Muž?
Kuš!

1 23.08.2012

Místo komentáře = ochutnávka. Tyto básně jsou již zcela hotové! Stačí jen číst a prožívat je...

***
A v tomto věku je člověk již zcela hotov
Až po pruhy na čepici

Ve všech švech dokonale těsní
I při průtrži mračen

Jen ta bílá bělma za hranicí víček
Stále se obracejí do hlavy
Neboť vnější svět už nepodává

Žádná další vysvětlení

1 22.08.2012

Dlouho jsem sháněl tohle vydání z doby, kdy KOD ještě neměly proužky... Nevím, jak dnešní mládež reaguje na "verneovky", ale můj dětský sen (co se knížek týkalo) byl následující: mít tak alespoň jednu "verneovku", aspoň jednu "štorchovku" a taky jednu jedinou "kodovku", to bych byl šťastný...
A stačilo to ke štěstí na dlouhý čas... Takové je dětství. A k němu Verne neodbytně patří.

4 22.08.2012

Nezapomenutelná kniha. HTO vše ostatní řekl za mě.

1 22.08.2012

Přidávám se k poznámce Jacka Bauera - když jsem tu knížku dočetl, toužil jsem mít také kolii a dodnes, když tyhle psy uvidím, vzhlížím k nim s jakousi úctou. Je to nádherný příběh, který se ovšem musí číst v tom správném věku.

Tenhle román jsem četl už před léty. Nebylo to čtení snadné - hltal jsem tehdy Dumase a Maye, takže tohle knížka mi "neodsejpala". Ale příběh mě vtahoval zvolna a snad proto si toho dost pamatuji - bylo to pro mě první poznání skutečnosti, že každá revoluce požírá své děti, že porazit nepřítele v boji za svobodu vojenskou cestou ještě nemusí znamenat vítězství, nemá-li vojevůdce připravenu správnou taktiku pro přechod z bojových aktivit k hospodářské prosperitě. Jak často se o tom můžeme přesvědčit v dějinách dávných i současných...

1 22.08.2012

Tuhle knížku jsem jako kluk miloval. Už je to dávno, takže si skoro nic nepamatuji - jenom tu atmosféru napětí, dobrodružných příhod, ze kterých Jan Kornel vychází vždy jako vítěz, i když to není snadné. Moc pěkný román pro kluky.

8 22.08.2012