elizabeth_ba komentáře u knih

Asi ze série nejlepší asi proto, že se odehrává na vítkovských državách. :-) I když ani tady jsme se nevyhnuli autorovu oblíbenému závěru SPOILER že za všechno mohou oblíbenci Václava IV.

1 16.02.2015

Tady už známe Blasiovo jméno před vstupem do řádu a známe jeho bratra, čímž mě autor poněkud obměkčil při hodnocení...

1 16.02.2015

Víník? (velký otazník a cokoli dalšího by byl spoiler, spíš samí zvrhlíci) Každopádně pro Sana to má dost velké následky, i když se sblíží s rodinou své matky... Joritomo se vzpamatovává ze Sanovy zrady (jak sám jeho lest z předchozího dílu vnímá) a jeho otec Janagisawa (společně se Sanem zastává v tomto díle úřad komořího a oba soupeří o šógunovu přízeň) opět zdárně intrikuje (oba komoří se domnívají, že účel světí prostředky, i když Sano aspoň nemyslí jen na svůj osobní prospěch), přitom se jim lepí na paty jak mecuke (Toda Ikkjú) tak mladičký Masahiro (Sanův syn, další chlapec sympatická).

1 13.02.2015

Zařadila jsem do chci přečíst. Knihu, podle které byla natočena filmová série, na níž vyloženě ujíždím (dost pravděpodobně můj nejoblíbenější film vůbec i když o první příčku soupeří s adaptací Quo vadis (1951), bych totiž přečtenou mít měla. Je otázka, zda půjde sehnat. Snad se povede sehnat aspoň některou z nich. Většinou prve přečtu knihu a pak nadávám u filmu, tak tady to asi bude obráceně... :-)

Tak to je samozřejmě součást Dějin národu českého ..., takže pro to platí komentář tam psaný, nicméně obě vydání doma mám, s oběma pracuji, proto obě hodnotím.

1 03.02.2015

Čteno zoufale dávno a ještě ve slovenštině jako Ríman Minutus. Zařadím do chci znovu přečíst.

1 28.01.2015

Musím podotknout, že nedočteno, takže nebudu hodnotit, jinak bych musela sáhnout do odpadu, jelikož mě to nebavilo. Jakákoli alegorie americké společnosti byť v atraktivním prostředí umírajícího starého Říma není nic pro mě.

Asi to bude znít divně, ale nemám ráda tolik opěvovaného otce vlasti a i když mě občas rozesmály alkoholové dýchánky s Buškem z Velhartic (ono takové čtení o tom, jak jim bylo blbě a jak se i on uměl, s odpuštěním, ožrat jako prase, je totiž děsně fajn) i příběh o Kateřině, tak celkově mě už méně zaujaly od paní Vaňkové jen ty romány o Přemyslu Otakarovi I.

1 28.01.2015

Ono by nebylo od věci, aby si také všichni uvědomili, že ač to tak nevypadá, byla to autorčina románová prvotina a je třeba přihlédnout i k tomu. A když ani tato poznámka nepomůže, tak srovnání s prvotinami např. Oldřišky Ciprové nebo Jaroslavy Černé určitě ano. Vždyť ani ten pan Daněk učenej z nebe nespadl...

22.02.2016

V první povídce jsme se přesvědčili, že není dobré dát na první dojem, ani z dopisu ani z lidské tváře, a mně se její příběh po Vraždě v lázních z dosavadních (v příštím "svatebním" díle nastane změna) líbil nejvíce. Dojem z knihy mi ale pokazilo Tajemství Tudorovců, aneb kam Jindřich VIII. šlápne, tam mně se vůbec nelíbí, a zde to platilo rovněž, ačkoli v době pátrání pana z Dobronína a paní Kateřiny Dolanské již byl dávno po smrti, pro mě se o něm stačí jen zmínit a je všechno špatně ;-). Jeden postřeh z celé dosavadní série (čili až po deváty díl), ještě nikde jsem neviděla tolik zrzavců jako v knihách páně Vondruškových...

22.02.2016

Obě povídky byly rozhodně zajímavé, v prvním příběhu se setkáme se starými známými (z Trpké víno) a přesvědčíme se, že nedochází jen k úmrtí obětí a potrestaných zločinců ale občas i těch, kteří pomáhají právu a spravedlnosti. Přesto vše končí, jak má, a dokonce i radostnou událostí. Druhá povídka byla ještě lépe vystavěná než ta první a byla bych ji hodnotila i výše nebýt toho, že dcera na vdávání Adama z Hradce (který byl v Tichém jazyku líčen jako mladý muž) se jednou jmenuje Alžběta, pak několikrát Anežka a nakonec i Anna, tedy stejně jako bavorská princezna, kolem níž se všechno točí. Není divu, že pak v tom nejen ten kluk Slavatovic, ale i všichni ostatní (kluci) měli (a nadělali) pěkný chaos.

20.02.2016

Taková moc hezká a romantická pohádka pro mé letošní Vánoce, kterou jsem přečetla za 1 den (ne soustavného čtení). Historicky je to samozřejmě z velké části úplně mimo, jak i sama autorka v doslovu přiznává. V tom doslovu mi chybí opravy některých závažnějších chyb, např. Václav i vzhledem k v této romanci popisovanému prožitému dětství těžko mohl být vysoké postavy (jíž navíc ani král PO II. nebyl) nebo vyhledat si jméno purkrabího na Opavském Hradci před Závišem (byl jím Kuno z Kunštátu), taky není tak složité, Guta přišla do Prahy až po smrti královny Kunhuty, Záviš nemohl lovit v Jelením příkopu (teda mohl, ale jednak tam neměl co lovit a jednak se tak nejmenoval), říšský sněm, kde se jednalo o Václavovi II. nebyl v Chebu ale ve Freiburgu, a tak by se dalo dosti dlouho pokračovat. Ale jinak mě autorka dokázala vtáhnout do děje a do příběhu této známé (mně asi lépe než ostaním) lásky a popsat Záviše docela podle mých představ, za což jí děkuji a přidávám svou hvězdičku.

29.12.2015

Docela dobrý a čtivý popis bitev u Suchých Krut a u Kresčaku. Snad někdy najdu čas i na přečtení těch dalších, k nimž jsem se zatím (bohužel) nedostala

30.09.2015

Na rozdíl od těsně před touto čtenými hist. detektivkami Juraje Červenáka je zde bez problémů s postavami možné sympatizovat (s Winstonem, Alfidou i Halfdanem), ale zase jsem si zde oproti Červenákovým občas připadala jako v příběhu pro děti, až teda na to, že Halfdan ještě raději než pivo má ženský (kupodivu jako většina mých ostatních oblíbených postav, takže to pro mě rozhodně není na překážku). Nic, ale včetně závěru (který by měl buď překvapit, nebo naopak by nad ním měl čtenář zajásat, jak je perfektně logický), není dokonalého, předchozí díl (Křivopřísežník) považuji rozhodně za zajímavější.

17.06.2015