dusty komentáře u knih
Další moje srdeční záležitost. To je prostě sága, jak má být, plná kouzelného jazyka.
Tohle je jedna z nejzáživněji napsaných "historických", ale hlavně je to srnada na pátou.
Tak tady musím nesouhlasit, ta kniha je prostě úžasná, četl jsem to několikrát a je to prostě pohlazení po duši.
Nějak pořád nevím, co téhle knize zajišťuje tak vysoké hodnocení. Podle mě je to nudná filozofie vůle.
Pokud jste slyšeli o nějaké karetní hře a nevíte jak ji hrát, pak je tahle knížka nejlepší volba.
Velmi poutavě napsaný cestopis a navíc je to čtení k přemýšlení.
Tak jsem se prolouskal první částí a komentář si asi nechám až po té poslední.
Tak zase sám proti proudu. :) Já hodnotím Rychlé šípy spíš záporně, už jako dítě jsem ty čisťounké kladňoučké Mirky Dušíny neměl rád.
Od autora Aminy jsem očekával víc. Bohužel jsou ta zamyšlení poplatná době vzniku a bez výborné znalosti dobových reálií těžko pochopitelná.
Tohle pokračování příběhu mě rozhodně nezklamalo. V podstatě mám stejný komentář jako k předchozí knize.
Ne tak zajimavé jako Duna, na můj vkus by to chtělo víc akce a méně politiky. Stále je to ale velmi strhující čtení.
Ani poslední díl téhle tetralogie mě nezklamal. Opět je to nabité dějem i myšlenkami a velmi zajímavá je i myšlenka, jak přemoci nepřemožitelného. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Cítím ja Paoliny během psaní své tetralogie rostl, Brisingr už je kniha s propracovaným příběhem, plná zajímavých postřehů a někdy až filosofujících úvah. Moc se mi líbilo jak autor mnohé věci domýšlí a od ničeho neutíká, např. jak uvažuje o zabezpečení dobytého území, místo toho aby hnal příběh dál. Už se těším na Inheritance a zda se Paolinimu podaří zajímavý nekýčovitý závěr.
Prostě Durrell, moje srdeční záležitost, zasmál jsem se a odpočinul jsem si.
Opravdu krásná publikace o Šafránu. Zajímavý text, velká spousta obrazových příloh a krásné vydání.
Zajímavá práce I. Klímy. V povídkách se autor pokouší o popsání momentálního stavu psychiky v mezních situacích. V nejdelší z nich je nastíněn pocit odcizení mezi lidmi, lehce z toho zavání existenciální témata. Z knížky je bohužel cítit komunistická minulost (v té době ještě současnost) Ivana Klímy.
Prostě pan spisovatel. Jen málokdo dokáže svou práci popsat tak vtipně, že byste od Durrella klidně mohli číst příručku o vytírání záchodku.