DooFooS komentáře u knih
Tři měsíce a čtyřitisícešedesátjedna stránek zpátky jsem si myslel, že Hra o trůny je historický seriál z doby utváření Anglie a pak mi nějaký dobrák řekl, že se pletu a stejně jsem se pletl i podruhé, když jsem tvrdil, že není možné věnovat tolik času a stránek zemi, která ani neexistuje a se zaujetím si pročítat jejími dějinami.
Hra o trůny mi toho nabídla "mnoho a ještě více" (ani nevím, jak se mi tenhle obrat dostal do běžného používání) a stále mě udržuje ne ani tak v napětí, jako spíše ve zvědavosti, jak tahle nekonečně podrobná sága skončí. Nebudu se zastavovat nad tím, že hrdinové mi umírají, či odcházejí, kdykoliv se autorovi zlíbí a ty padouši až chvíli po nich a někteří dokonce ani to ne, pravdou ale je, že za nejslabší knihu považuji Hostina pro vrány, kdy jsem se málem uchýlil i k přeskakování textu. Je fajn, že jsem se dozvěděl o každé drobnosti, to by mě ovšem taky všechny ty drobnosti museli zajímat. Inu, když už toho ale přečtu tolik, nemám ani na výběr, protože každá zmíněná drobnost může být kdykoliv v budoucnu použita.
A takhle bych mohl pokračovat i nadále - spousta pro a proti výtvoru tohoto grafomana nemění nic na faktu, že šestou knihu budu louskat stejně pečlivě a trpělivě a mám tak trochu strach, že ani sedmá nemusí být poslední a jsem taky jenom rád za to, že se Martin podělil o zamýšlený konec své ságy i s někým jiným, protože kdyby natáhl bačkory předtím, než se dozvím, jak to dopadne, byla by jeho sága v mých očích stejně zbytečná, jako bradavky na hrudním plátu :-)
Nejsem milovníkem sci-fi knih, které se mě nejméně v polovině svého obsahu snaží zasvětit do světa, kde se odehrává příběh, aby se mě následně s pomocí nových nejen fyzikálních pravidel snažila ohromit svým příběhem. A tady to všechno bylo a přeci jen jsem knihu dočetl a to nejen proto, že děj tvořily vztahy takové, jaké známe i dnes. No a právě povahy lidí ze všech možných úhlů já rád a navíc… Kdo by odolal knize, kde hlavní hrdina zemře hned na prvních stránkách, aby nám mohl vyprávět svůj příběh?
Úžasná kniha a to jsem o ni zakopl ouplnou náhodou a teprve pak si zjistil, jak slavná je, a které všechny ocenění získala. Kniha je sestavena z několika příběhů, které na sebe volně navazují a v každém z příběhu je jasně, stručně a poutavě vylíčen absurdní stav společnosti, která obývá ostrov Corumpo a jeden by se u toho i bavil, kdyby mu záhy nejezdil mráz po zádech ze zjištění, že v takové společnosti už také z části žije. Ekonomické otázky, otázky svobody a otázky společenského tlaku pravidel a zákonů jsou zde prezentovány tak krystalicky a čistě až jsem žasnul, jak jednoduše a přitom účelně to jde. Kniha je zrcadlem dnešní doby a nejednou jsem si u ni vzpomněl na Evropskou unii a jiné demokratické uskupení, abych byl ke konci ujištěn, že nejhorší gangsteři jsou demokrati, protože když vás chytí a obklíčí, tak vás nakonec i přehlasují a to už jde i o život :-)
Kniha, která na mě zapůsobila, jako zjevení, chvíli náběh na historický román, chvíli kniha faktů a chvíli deník kata. To všechno smíchané do podoby, která se čte sama, jen místy je dobré vypnout představivost. Nejvíc mě dostala pasáž věnující se francouzské revoluci v rozmachu – Ve chvílích, kdy se na stránkách objevovaly přejmenované názvy měsíců spolu s denním výčtem počtů obětí, jsem si připadal, jak u čtení špatné sci-fi, která se snaží vše dohnat nesmyslnou brutalitou. Z historických událostí mě pak nejvíce překvapila pasáž o uvedení gilotiny, kdy ji jednomu z předků autora načrtl pianista po společném hraní.
Detektivní zápletka posazená na historických faktech je něco, co mě vždy přitahovalo a pokud je to dobře a poutavě poskládané, tak, jako u této knihy, pak jsem obětí nutkavosti číst a číst a číst až do ouplného konce a pak hned pokukovat po dalších knihách autora. Je to má první kniha od Stevena Saylora a zdá se, že jsem pohlcen stejně, jako po přečtení první knihy od Vlastimila Vondrušky. Jen jedno si ještě nedopustím, za zdejší popis knihy bych někoho vytahal za uši a klidně i distributora, pokud je to jeho práce, páč veškeré napětí z toho, jaký úkol na hlavní postavu čeká a jak to všechno dopadne, je to tam. Celou knihu vám zbývá už jen otázka: Jak se to semele, aby to tak dopadlo?
Mentorsky a výukově na jedničku, jen mi tam chybělo více příkladů z praxe - vím, že by se kniha díky tomu nafoukla, ale přiklady táhnou a to i mě. I s touto malou výtkou, mi tato kniha velkmi pomohla, minimálně v terminologii a efektivním plánování.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl, ale vůbec první kniha, kterou jsem nedočetl, proto, že je výborně napsaná. Tak působivý popis všech bobligových prasáren mě zastihl v nedbalkách a napřipraveného na to všechno lidské svinstvo, že se budu muset chvilku vzpamatovat a sbírat odvahu k dočtení.
V celé trilogii mě nepřestávala překvapovat originální kombinace historie a smyšleného příběhu a to do nejmenších maličkostí. Příběhy nafuky Petra z Kukaně jsem si užíval a jeho dospívání a zrání mě bavilo, rozesmávalo a napínalo a nutilo číst a dál a rychleji a zvědavěji. Závěrečný díl je místy rozvleklý a vše spěje do nevyhnutelného finále, které mě netěší a při druhém čtení jsem poslední knihu raději odložil pár stránek před koncem a udělal si otevřený konec… Ono přeci jen, život svatbou většinou nekončí.
V celé trilogii mě nepřestávala překvapovat originální kombinace historie a smyšleného příběhu a to do nejmenších maličkostí. Příběhy nafuky Petra z Kukaně jsem si užíval a jeho dospívání a zrání mě bavilo, rozesmávalo a napínalo a nutilo číst a dál a rychleji a zvědavěji.
V celé trilogii mě nepřestávala překvapovat originální kombinace historie a smyšleného příběhu a to do nejmenších maličkostí. Příběhy nafuky Petra z Kukaně jsem si užíval a jeho dospívání a zrání mě bavilo, rozesmávalo a napínalo a nutilo číst a dál a rychleji a zvědavěji. Druhý díl se nese v diplomatickém duchu a považuji ho za zajímavý opět především z pohledu historického kontextu.
V celé trilogii mě nepřestávala překvapovat originální kombinace historie a smyšleného příběhu a to do nejmenších maličkostí. Příběhy nafuky Petra z Kukaně jsem si užíval a jeho dospívání a zrání mě bavilo, rozesmávalo a napínalo a nutilo číst a dál a rychleji a zvědavěji.
Historii celé výpravy jsem znal dopředu, vím, jak katastroficky to skončilo a beztak jsem knihu hltal jak malinu. Okouzlující fantazie v kombinaci s fakty.