DarthSoren komentáře u knih

Teodor Münz bol slovenský filozofický velikán, akých je u nás ako šafranu. Správa o tom, že už nie je medzi nami, ma minulý rok zasiahla aj z toho dôvodu, že môj vysokoškolský mentor bol jeho blízkym priateľom a ja som tak nejak v kútiku duše dúfal, že by som ho mohol raz stretnúť aj osobne. Bohužiaľ, aj vzhľadom k veku tohto mysliteľa, nestalo sa. Zostal som tak odkázaný len na jeho publikácie. "Hľadanie skutočnosti" je taká filozofická-nefilozofická kniha. Skoro by som ju nazval popularizačnou monografiou, pretože autor predstavuje vo filozofii inak závažnú problematiku pravdy, omylu a od nás nezávislej skutočnosti, avšak využíva jazykový aparát, ktorý je vhodný aj pre filozofických, prepáčte za výraz, analfabetov. Využíva pri tom svoje rozsiahle znalosti z "tvrdej" filozofie, ktoré prekladá pochopiteľnejšími príkladmi slovenských prísloví a porekadiel, ktorým sa venoval v jednej z jeho predošlých monografií. Pre mňa však táto kniha predstavuje akýsi úvod k publikácii, ktorá prišla o niekoľko rokov neskôr - "Cesta za skutočnosťou bez metafyziky", ktorú považujem za vynikajúcu. Preto "len" 80%
Otázka na zamyslenie: Ak Boh pozná len absolútnu pravdu, je možné hovoriť o jeho existencii ak absolútnej pravdy niet?

2 29.04.2023

Ako vyštudovaný filozof sa snažím byť stále čo najviac politicky nestranný, občas dokonca vyslovene apolitický. Preto sa politicky ladeným publikáciám, ktoré u nás nakoniec bývajú väčšinou jednostranné až propagandistické, vyhýbam veľkým oblúkom. Pri knihe Karneval krýs som urobil výnimku, pretože som pred pár mesiacmi videl rozhovor s autorom, p. Banášom, kde túto knihu spomínal a rozprával celkom rozumne. S príbehom sa dá stotožniť. Na príklade tohto príbehu podľa skutočných udalostí je vidieť, že propagandistické hlúposti našich "vládcov" o tom, že nič nemá dve strany, a nesmieme používať slová ako "ale", "lenže", každá minca má dve strany", "napriek tomu", "podľa môjho názoru" a podobne, sú absolútnym nezmyslom, pretože všetko je potrebné zvažovať z viacerých uhlov, s odstupom a odosobnením sa, analyzovať, argumentovať, snažiť sa pochopiť iné názory, zaujať vlastné stanovisko - to znamená kritické myslenie. Dnešná politická kultúra je hnilá a tí, ktorí sa dušovali, že našu krajinu očistia, ju priviedli do ešte väčšej žumpy. Vlastne každá z doterajších vlád bola svojim spôsobom niečím špinavá. Problém nastáva, keď sa politici, ktorí často na svoje pozície ani nemajú vzdelanie (niektorí vlastne žiadne vzdelanie) už svoje prešľapy ani nesnažia zakryť a aj napriek tomu s výdatnou pomocou médií oslavujú svoje skazené skutky ako historické. Čiastočne ukryté prirovnanie dnešných novinárov ku krysám je... prinajmenšom trefné (česť patrí novinárom, ktorí zatiaľ nepredali svoju etiku a dôstojnosť za sto eur k výplate). Žijeme ešte v demokracii? Žili sme v nej vôbec niekedy? Je to, že môžeme cestovať a to, že v obchode máme banány ozaj jediným potrebným dôkazom demokracie? Stačí nám to? Nesmerujeme tam, kde sme/kde naši rodičia a starí rodičia boli pred '89? Nesmerujeme vari až tam kde bolo ľudstvo pred vytvorením prvých štátov a o čom hovoril Hobbes? Homo homini lupus est.

5 16.04.2023

Naozaj nádherná publikácia, ktorá obsahuje "v skratke" všetko, čo sa týka vesmíru. Samozrejme, je to encyklopédia a nie odborná publikácia od Hawkinga, či Tegmarka, takže do úplných detailov sa pri jednotlivých témach nezachádza, ale aj napriek tomu predstavuje dostatočný zdroj informácií pre každého, koho vesmír bližšie zaujíma. Obrazová časť je ohromujúca - fotografie, nákresy a mapy súhvezdí sú presné a krásne zároveň. Ako tu už bolo spomenuté, ako každá publikácia týkajúca sa vesmíru a jeho výskumu, aj táto bude každým rokom, a každým novým výskumom menej aktuálna, nič však nemení na veci, že v súčasnosti a zrejme na najbližšie desaťročie (ak nezačneme chápať mechanizmy kozmu úplne inak) pôjde stále o jednu z najlepších a najkomplexnejších encyklopédií.

3 03.04.2023

Perfektné! Z môjho pohľadu píše Rovelli celkom jednoducho a veľmi zaujímavo. Nie je to náročná vedecká publikácia, ani sa nezachádza do tvrdej filozofie, ale na druhej strane (najmä v druhej a tretej časti) sa môžu aj laici trochu nechápavo pozastaviť nad niektorými termínmi z teoretickej fyziky a filozofie - čo ma privádza k tomu, že je to vlastne kniha pre každého, koho zaujíma fenomén času. Svoje si tu nájde laik, prírodovedec aj filozof. Za mňa je to skvelá monografia - neuveriteľne inšpiratívna, prehlbujúca moju zvedavosť a túžbu po poznaní. Existujeme teda my v čase alebo čas v nás?

7 09.02.2023

"Člověk a hvězdy v raném novověku" je prvá monografia, ktorú som od doc. Špeldu čítal a pravdepodobne nebude posledná. Zaoberá sa totiž oblasťou mne veľmi blízkou. Kozmológii som sa venoval už ako doktorand a venujem sa jej aj po štúdiu. Filozofia a veda mali k sebe vždy veľmi blízko, hoci to dnes mnoho "chytrých" hláv vytrvalo popiera. Publikácia doc. Špeldu sa čítala výborne. Autor píše zrozumiteľne, kapitoly na seba veľmi prirodzene nadväzujú a nikde som nepozoroval zbytočné točenie sa v myšlienkovom kruhu. Až mi je trochu ľúto, že som nikdy nemal možnosť zúčastniť sa jeho predášok :)

1 29.01.2023

Mám celkom rozporuplné pocity. Z prečítaných riadkov je cítiť, že autorov táto téma osobne veľmi baví a zároveň sú to ľudia, ktorí toho o mayskej civilizácii vedia prvé posledné. Zároveň však kniha zaváňa prehnanou špekulatívnosťou až mystifikovaním či ezoterizovaním niektorých princípov, na ktorých stála mayská kultúra. Najmä keď išlo o predpovede pre rok 2012, či astrologické prognózy. Kniha sa vlastne volá Mayské proroctvá, takže sa na druhej strane niet čo čudovať. Ale áno, do určitej miery je táto publikácia veľmi edukatívna, obsahuje aj novšie poznatky o dávnej civilizácii, ale na viac než dobré 3* to nevidím. S. G. Morley - hoci bol podstatne starší a nemal všetky nové poznatky o Mayoch - túto tému uchopil z môjho pohľadu lepšie.

1 14.01.2023

Podobné vedecké publikácie so starším dátumom vydania majú niečo do seba. V tejto knihe autor preukazuje, že je odborníkom na danú problematiku a zahlcuje čitateľa mnohými relevantnými informáciami. Vyvaruje sa pritom rôznych "prorockých a ezoterických" výkladov, čo je len dobre.
Na druhej strane vzhľadom k veku knihy v nej chýbajú najnovšie poznatky o mayskej civilizácii (niektoré možno označiť za závažné) a v istých chvíľach je cítiť použitie, z nášho moderného pohľadu, archaických výrazov. Ako uviedol PMR - symbolov, hieroglyfov, piktogramov, číselných sústav a prevodov na kalendáre je v tejto knihe toľko, že ich čitateľ aj pri plnej pozornosti na prvé prečítanie nemá šancu celkom pochopiť. V niektorých častiach som mal pocit, že nečítam monografiu archeológa, ale matematika =D
Pri všetkých uvedených neduhoch však udeľujem solídne 4*

2 08.01.2023

Rudolf Steiner je autor, s ktorým už mám skúsenosti a hoci mi jeho anthroposofia nie vždy sedí, pri každom čítaní jeho textov som našiel niečo zaujímavé, inšpiratívne, či dokonca nadčasové.
Inak tomu nie je ani v "Troch krokoch anthroposofie", hoci úprimne musím povedať, že ma tieto prednášky nechytili tak, ako napríklad jeho interpretácia Nietzscheho, či "Teória poznania". Viem, že Steiner nikdy nemal k exotickému poňatiu filozofie ďaleko, ale kroky, ktoré tu robí, sú mne osobne dosť vzdialené. Hoci v určitých prípadoch má pravdu a je veľmi sympatické, že sa na rozdiel od iných mysliteľov snaží predložiť riešenia a nielen ďalšie otázky. Lenže je to v tom prípade ešte filozofia?
Tento súbor prednášok je taký mix Platona, Fichteho, Bergsona, mýtického myslenia, náboženstva, anthroposofie a ezoteriky. Nemusí to byť nutne zlé uchopenie problematiky, ale určite to nie je text pre každého. Je to skôr taký krátky "love letter" pre jeho čitateľov a obdivovateľov.

2 04.01.2023

Šamanizmus nikdy nepatril medzi moje záujmové oblasti a nikdy som ani neveril na duchov, energie či rôzne rituály. Knihe "Svet šamanov" som však dal šancu kvôli rešeršnej činnosti môjho výskumu (ktorý sa šamanov dotýka len veľmi okrajovo). Navnadilo ma to, že úvod je spracovaný vcelku príjemne a kapitolka "Náboženstvá doby kamennej" mi dala odpovede, ktoré som potreboval. Pozitívne ma prekvapilo, že autor odkazuje aj na M. Eliadeho, čo je odborník na slovo vzatý. Bohužiaľ, čím ďalej som sa dostával, tým viac to šlo dolu vodou a môj nezáujem prehlbovalo aj to, že P. Vitebsky štrukturoval text spôsobom, že všetko čo sa týka šamanizmu je skutočné a máme tomu veriť. U mňa to bohužiaľ nefungovalo. Navyše ak autor chce použiť odkazy napríklad k Star Wars (Hviezdym vojnám) a neurobí si ani tú domácu úlohu, že by si zistil ako sa píšu mená postáv z tejto ságy, tak prepáčte, ale nedokážem ho brať vážne.

1 27.12.2022

Autorka sa s témou hesiodovskej kozmológie popasovala veľmi zdatne. Oceňujem, že k interpretácii pristúpila z filozofického pohľadu a poukazovala aj na možné spojitosti, a súvislosti s inými antickými básnikmi a mysliteľmi. Keďže som ako doktorand vyučoval mytológiu, chápem, že pri bližšom (a odbornejšom) skúmaní sa táto tematika vôbec nejaví ako jednoduchá a k uspokojujúcej interpretácii je potrebné dôkladné preskúmanie rôznych kultúrnych aspektov antického Grécka. Publikácia sa číta veľmi dobre, prístup autorky je fundovaný a odborne podložený relevantnou literatúrou. Výraznejší problém som mal len s poslednou časťou "Hory a more", kedy som mal pocit, že prílišná snaha autorky presahuje esenciu Hesiodovho textu a došlo na tzv. "varenie z vody". 4*

1 22.12.2022

Výborná publikácia, v podstate som ju zhltol na tri sedenia. Používal som ju pri rešeršnej činnosti a to, čo som potreboval, som aj našiel. Obával som sa, že autor bude text prifarbovať a z odbornej literatúry urobí dobrodružný román, čo sa vďakabohu nestalo. Samozrejme, keď už som ju mal v rukách, tak som ju musel prečítať celú. Odbornosť pána Klímu nemožno spochybňovať, kniha je napísaná fundovane a pritom zrozumiteľne. Jedna hviezdička dole je za neaktuálnosť niektorých podaných informácií, za to však samozrejme dnes už nebohý autor nemôže. Rozhodne však odporúčam všetkým záujemcom o dejiny Mezopotámie.

5 06.12.2022

Ja to na rozdiel od predošlých kolegov skrátim. 5* z toho dôvodu, že je to jeden zo základných textov, ktoré nám približujú na jednej strane zvyky a obyčaje starogréckych roľníkov, na strane druhej základy gréckeho pantheónu od prvej generácie božstiev až po polobohov. Je teda skvelé, že v jednom súbornom spise môžeme čítať Hesiodovu kozmológiu aj antropológiu. Tento text som vo veľkej miere využíval práve keď som vyučoval mytológiu. Posledná časť s názvom "Štít" ozaj pripomína Homérovské rozprávanie, môže pôsobiť dojmom druhotriedneho doplnku (predsa Theogóniu, resp. Práce a dni pozná snáď každý elementárne vzdelaný jedinec), avšak rozhodne to nie je nič nudné. Určite odporúčam milovníkom antiky a mytológie.

2 05.12.2022

Sice již dávno nejsem kosmologický laik, ale publikace P. Colese mne stejně dokázala upoutat. Problematiku rozebírá v podstatě do základů a předkladá čtenáři co možná nejsrozumitelněji. Jsem rád, že občas sklouzává i do vod filozofie, čímž mi poskytl "munici" pro můj vlastní výskum a já tak mohu i ve své práci podložit argumenty odkázaním na dalšího odborníka. Jedinou chybou snad je, že od roku 2002, kdy originálně knížka vyšla, se za 20 let ve výzkumu vesmíru a ve fyzice pár věcí změnilo a ne všechny informace jsou i dnes aktuální (třeba takový Hubblův vesmírný dalekohled jako vlajkovou loď moderního výzkumu vesmíru nahradil dalekohled Jamese Webba.) I přesto hodnotím práci velice pozitivně. Jako úvod do kosmologie vřele doporučuji.

1 25.11.2022

Samozřejmě, že u hodnocení budu zaujatý. IRON MAIDEN je moje nejoblíbenější kapela. Tahle brožura/bookazín je zajímavá z několika důvodů. Je to takový mix fotogalerie, rozhovorů, memoárů, chronologie kariéry jednoho z největších (možná i největšího, to je na diskusi) metalových fenoménů všech dob.
Nefanoušek na tuhle publikaci možná pohlédne s jemným despektem. Jak už zde bylo řečeno, jede to na vlně album-koncert-album-koncert-vyhazov-album-comeback-album-koncert... Někdo může vytýkat nudu, někdo bulvárnost. Ale je zde i přesto hodně informací, zajímavostí, fotek i závěrečný TOP50 je dobrým nápadem. Čeho mi bylo osobně líto, je totální ignorování alba Dance of Death. Lidi, chápu, že obal toho alba je otřesnej, ale pod ním se nachází tak dobrá muzika... jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších placek. Taky se nestotožňuji s (asi docela narychlo sepsanou) recenzi na nejnovější Senjutsu - mně se to album moc líbí, jako že 8/10 minimálně.
Tak to vidíte, jsem zaujatý, proto 5* asi není překvapením. Ale řeknu to takhle - za co jsem zaplatil, to jsem dostal a určitě jsem se při čtení nenudil.

5 20.11.2022

Takže mám za sebou i čtvrtou knihu pana Fuchse. A pořád přemýšlím, jak naložit s hodnocením. Začnu asi tím, co se mi líbilo:
Minimalizace fetišizmu domin - jsem neskutečně rád, že autor po předchozích domin-festech pro změnu od vysokých podpatků, bičů a vlastně všeho, co se eroticky dominantních žen týče, upustil. Co moji úvahu přivádí ke druhému bodu - erotika. První kniha Oskara Fuchse, "Frost" byla porno. S hromadou akce. Díky Satanovi, že tahle kniha obsahuje erotiky jenom minimum a i to jenom ve formě jízlivých poznámek Pastýře. Nic proti erotice, ale jak už jsem řekl při ostatních knihách, za určitou hranicí se i ze sexu stává v příbězích rušivý element. Kdybych chtěl vysloveně jenom erotiku, koupím si raději hentai mangu. Takže zdejší absence erotiky nechť spisovateli slouží ke cti.
S čím jsem však měl problém byla jednak délka knihy, která mi ke konci přišla zbytečně uměle natahována, jednak absence hlubšího osobnostního profilu hlavní postavy Thea. U Frosta, Lindnera a Leichenberga nebyl problém oblíbit si hlavního hrdinu i díky tomu, že jsme o něm něco vědeli, tedy, že měli nějakou historii, díky které působili uvěřitelně (v rámci mezí) a třeba i sympaticky. O Pastýři víme jenom to, že je ex-voják a kdysi chodil s Terezou. Jinak je to jenom nějaká random mlátička s velkým psem.
Posledním mínusovým bodem je z mého pohledu překombinovanost. Pekelný pastýř je snad všechno - sci-fi, fantasy, biblický příběh, body horor, komedie, akčňák, společenská satira, historický román, turistický průvodce... prostě se zde mísí tolik žánrů, až to nemá vlastní ksicht (nebo lépe řečeno to má ksichtů až príliš moc) a čtenář nakonec neví, co to vlastně četl. Takovej guláš téměř ze všeho, co autor našel ve spižírně, v tomhle případě ale ne moc chutný.
Jak už bylo napsáno, potenciál byl. Bohužel je Pekelný pastýř u mně na úrovni Frosta (i když s jinými neduhy) a kvality Leichenberga nebo Hitokiri nedosahuje :( Velice slabé 3*

3 14.11.2022

Základy sociológie je klasická stredoškolská učebnica, ktorú som používal na gymnáziu aj ja. Prečo ju mám doma? A prečo som sa rozhodol si ju znova prelistovať? Nikto nevie =D Ale nemám na nej pečiatku školy, takže som ju musel asi niekde kúpiť, alebo mi ju niekto daroval. To ale nie je podstatné.
Podstatné je, že slovom "klasická stredoškolská učebnica" myslím fakt, že určité základy vedomostí daného odboru ponúka, avšak ak sa v danom odbore orientujete viac, pochopíte, že ozaj obsahuje len elementárne poznatky (čo je napríklad krásne vidieť na kapitole o histórii sociológie, ktorá sa snáď už jednoduchšie a "lenivejšie" napísať nedala). Pre stredoškolákov, ktorí ešte nemajú jasno v tom, kam sa kariérne ďalej uberať je to hádam dostačujúca publikácia s názvom zodpovedajúcim obsahu; pre tých, ktorí by chceli študovať práve sociológiu a príbuzné odbory, radím vyhľadávať a čítať aj odbornejšie texty.

1 03.11.2022

Wittgensteinův Traktát jsem četl již během studia filozofie jako povinnou četbu. Nyní jsem se k tomuto textíku vrátil s nadějí, že se na něj budu koukat z jiné perspektivy. A částečně to tak bylo, uvědomil jsem si několik důležitých věcí, které jsem jako student přehlédl. V jiných případech jsem si názory na Wittgensteina utvrdil a egoisticky jsem se teď mohl poplácat po rameni, jak dobře jsem tehdy tohle dílko četl =D
V obsahu se moc nechci vrtat - je na každém čtenáři, jak pochopí Wittgensteina a co si z jeho práce odnese. Nicméně pří druhém čtení mi přišlo ješte mnohem očividnější, jak se Wittgentein snaží kriticky vyčlenit vůči Russelovi, Fregemu a Vídeňskému kroužku, a nabídnout alternativu k starším dílům z analytické filozofie. Výrazně se ale vyhraňuje i vůči Schopenhauerovi a Nietzschemu, i když jejich jména nespomene - nicméně v otázce kauzality jsou si s Nietzschem v podstatě blízcí, až na to, že problematiku uchopili na úplně opačných pólech.
K závěru snad dodám jenom to, že Wittgenstein ho později přehodnotil do té míry, že uznal metafyziku a její věty jako možnou formu jazykových her. Ano, on sám si ten žebřík podkopnul.

5 18.10.2022

Samuraj od Endó-senseie je zajímavým počinem. S japonskými autory již mám pár zkušeností, takže to pro mě nebyla až taková exotika, nicméně Endó i tak dokázal v několika momentech překvapit. Velice cením historicky pravdivou předlohu i pár náhledů do všedního života japonského desátníka 17. století. Závěr byl emocionální a nechyběla mu tragičnost.
Jenže musím souhlasit i s komentářem uživatele Ales.BD. Název "Samuraj" i z mého pohledu není moc adekvátní, protože se charakter Hasekury dělí o prostor s padrem Velascem - co dělí, řekl bych, že Velasco dostává prostoru i o něco víc, než samotný samuraj. Stejně je větší důraz kladen modlitbám a líčení vztahu jistých postav k Bohu, než vztahu japonských desátníků k jejich vlastní kultuře nebo situaci v šogunátu. Nebojte se, pochopil jsem, o čem kniha je, ale v tom případě by se měla spíše jmenovat, jak řekl kolega Ales "Zuřívý misionář", nebo "Svatý muž a samurajští přátelé" nebo "Plameny víry nad Japonskem" nebo cokoliv jinýho. Kromě seppuku a toho jakože "emisařství" se zde tedy většího množství samurajských aktivit moc nedočkáte. Jestli tedy kupujete knihy podle názvů, nebo i obálky, můžete být dost zklamáni.
V mém případě je to tak půl napůl. Čtení jsem si docela užil, i když jsem čekal něco jiného; pasáže kde se kněz modlí, jsem cca od půli knihy úplně přeskakoval, plavby lodí mi občas přišly až zbytečne dlouhé, zato závěr a sledování, jak výsledky mise a situace v Japonsku doléhá na japonské aktéry bylo docela silným čtenářským zážitkem. 3*

2 14.10.2022

Jak Rortyho tak i Vattima znám díky mým (teď již bývalým) vyučujícím doktorům z katedry filozofie, takže pro mě nejsou úplně "španělskou vesnicí". Vattimo je nicméně pro mojí maličkost pořád filosofem, na kterýho si nemůžu udělat názor - jestli to vůbec po dvou přečtených textech (Budoucnost náboženství a Dialogue with Nietzsche) jde. Někdy s ním souhlasím, jindy mi jeho názory, zejména co se týče Nietzscheho, jdou proti srsti. K Rortymu mám v podstatě ustálený názor - jednou jsem někde napsal, že mi velice vadí jeho až do krajností dotažený filosofický liberalismus - ale zde má taky několik světlých momentů, kdy s ním souhlasím. V podstatě jsem se i díky těmto esejím ujistil, že sem antiklerikalista. Určitě oboum pánům ještě někdy dám šanci, abych si mohl udělat pořádek v názorech.

2 04.10.2022

"Omluv se všem koblihám na světě."
V pořadí druhá light novela ze světa TG za tou první v ničem moc nezaostává. Tahle knížka povídek určitě nebyla horší než koblihy od Misato. Opět je nám nabídnut mix několika příběhů, kde jsou do hlavních rolí obsazeny vedlejší, nebo vedlejší-vedlejší postavy, které se třeba v hlavní lince jenom mihnou. I tak se ale setkáme třeba s Čiehori, Hinami, Utou, Cukijamou nebo Amonem Kótaró, čili s postavama, které dobře známe jak z mangy, tak i z anime. A zde uvedené krátké příběhy se nyní i vzájemně proplétají a navazují na sebe. Dokonce díky některým postavám navazují i na předchodzí light novelu - Dny. Samozřejmě nějaké příběhové hloubky se zde nedočkáte, ale Prázdnota (i Dny a Minulost) hezky doplňují hlavní příběhovou linku o pár zajímavých událostí a osudů postav na pozadí. Nechybí akce, emoce, humor... Příjemné oddechové čtení.

P.S.: Opět se ale chybovalo v gramatice i korektuře - třeba Seidó Takizawa je zde jednou správně Takizawa a pak Takazawa.

1 24.09.2022