Charlie119
komentáře u knih
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Stále dobrá. Je vidět, že autor si připravuje půdu pro další díly. A třebaže tento díl není zvraty nic závratného, jeho soukolí pokračuje dál docela bez problémů a je zde vidět, že i řemeslně je autor již někde jinde než na počátku. :-) Jo a počkejte si na konec.
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
První polovina připomíná Krev elfů. Jenže je tu i druhá. Ta čtenáře vstřelí do dějového zvratu tak raketově, že nestihnete popadnout dech!
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Co si budem povídat, je to slabota. Nejhorší díl. Děj je nudný, záplatka slabá. Vtip je v tom, že první knihy povídej, které jsou postaveny před knihu, (logicky, neboť se před ní odehrávají) jsou velmi dobré a Čas opovržení, jež na ni navazuje je také již o něčem úplně jiném.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Ač je děs směs toho, co se dá číst i jinde, zde je to kompenzováno humorem, a hlavně perfektní autorovou znalostí poměrů v 15. století. Já sám jsem, ač jsem s místní polskou a českou šlechtou dobře senámen, znal jen asi 75% všech postav. :-)
Bílá věž
Juraj Červenák
Inu, není to špatné. Opravdu. Ale oproti prvnímu a druhému dílu je to slabší. Postavy které známe nemají tolik prostoru na úkor nových a konec je vůbec podivný. Ať se jedná o nedůstojné rozloučení s postavami, s nimiž jsme strávili tolik času, přes tažení, které se řeší celou sérii proto, aby bylo odváto jako mávnutím proutku, přes udýchnost děje.
Pro mne nejhorší díl.
Dračí carevna
Juraj Červenák
Stále velice slušný druhým díl bohatýrské ságy. Jen ke konci jsem ne nemohl ubránit pocitu, že knize dochází dech.
Ocelové žezlo
Juraj Červenák
První a nejlepší díl celé trilogie. Tamější prostředí společně se zběsilým tempem, které kniha nasadí vás nenechá vydechnout
Sekera z bronzu, rouno ze zlata
Juraj Červenák
Velmi zajímavé. Taková oddechovka, která se čte sama.
Bivoj
Juraj Červenák
Tohle svázané vydání obohacené o Vládce stříbrného šípu nemohu než doporučit :-) (ale do ruky je těžší no) :-P
Bivoj válečník
Juraj Červenák
Je libo Kazi, Tetu, Libuši a další známé hrdiny, oděné do fantasy hávu staroslovanské doby? Tak neváhejte a čtěte!
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Velice dobrá kniha, která sice není fantasy, ale vzhledem k tomu, že mám vystudovanou historii, musím ocenit, že autor si s rudolfinskou Prahou poradil velice dobře!
Ydris: kniha první
Květoslav Hönig
Původně jsem chtěl své dojmy dále nešířit. Skutečně ano. Moc.
Jenže to zkrátka nejde. Na tomto, říkejme tomu spíš počin, je tolik špatného, že nemohu jinak, než o tom napsat a doufat, že si můj komentář autoři alespoň přečtou.
Kéž bych jen nebyl fanouškem fantasy, sám se jeho psaním nezabýval a především, kéž bych to nikdy nedostal do rukou.
Připadá mi, že autorské duo snad nikdy nepsalo do povídkových soutěží - jak bývá zvykem, ani jinak svou práci snad s nikým, kdo s tímto má zkušenosti, nespolupracovali. Dokonce - nechci zabíhat do podrobností, nečetli z fantasy, s výjimkou Písně ledu a ohně, snad nic. Poslední je ale jen můj názor - subjektivita, vyvolaná postižením při zdolávání řádků Ydris.
Největším nešvarem je zřejmě, jak už jsem četl i v jiných komentářích prkennost, plytkost a neuvěřitelná prostoduchost postav, které mě již od první třetiny začaly nutit u čtení skučet. Postavy jako kdyby neměly mozek. Jejich úvahy jsou pitomé, jejich charakterové vlastnosti téměř žádné. Často bez jakéhokoli vysvětlení jedna úvaha nebo čin popírá čin následující. Nelze si k nim tedy vytvořit jakýkoli vztah, nic, co by čtenáře s hrdiny spojilo.
Dále je tu velké množství dějových linek - to by nebyl žádný problém, kdyby většina nesloužila jen jako prázdná výplň už tak slabého děje. Kdyby se proškrtaly dialogy i linky, které na hlavní "příběh" nemají nejmenšího vlivu a nemají v knize většího významu, zbyde z toho vykostěná povídka.
Hrome, vždyť to má přes 300 stran a nic se tam nestane! NIC! Ksakru! Jediná dějová linka, která vrcholí šestákovou zápletou plnou klišé, patosu a bohužel i nesmyslů. Připadala mi, že si snad autoři ze čtenářů dělají legraci.
Během čtení mne napadalo, proč popisují do detailu jakýsi turnaj, když s dějem nemá nic společného? A jak jsem již říkal, proč se některé postavy neustále objevují, když po skončení knihy jeich úhola v knize neměla smysl?! SPOILER * Je tam například jakýsi lovec, kterého si zavolají, aby zlikvidoval jistou čarodějnici - on tedy nakonec dorazí na místo, informuje se na svou práci, a tím, světe div se, jeho úloha skončí. Bože to jako vážně? Chápu, že k tomu střetu má asi dojít později, kdyby ale jeho putování líčili až ve druhém díle (což platí o polovině dalších dělových linek o dvou stranách) udělají tvůrci líp.
Dále je dost otravné číst jak má 85% všech postav modré oči a jejich doslova slohově schématické popisy - od hlavy k patě. Přes rysy tváře, postavu, i oděv, to vše pořád stejně, again and again. Jo a všechny ženské jsou tam krásné, čaroskrásné, hezké.... (Dokonalý svět :-D )
Až na pár kusých nápadů je to tak děsuplný zážitek, že jsem si navýsost jist, že za tohle by se ze zdravým rozumem nepostavil žádný nakladatel - pradávná vlastní zkušenost.
Ale, abych vzal něco k dobru, například setkání barbara s duchem, nebo povídání o tastedarech u ohně s lovcem čarodějnic, jsou fajn. Minochodem, u druhého zmíněného jsem si řekl, ano, přesně v místě, kde spolu postavy sedí, je vyprávění u plápolajícího táboráku to pravé místo na bajky o světě a tedy příležitost ke sblížení postav.
Suma sumárum, je to uspěchané, šité horkou jehlou. Chce to zapracovat na většině věcí - nedělejte nesmyslné kapitoly o ničem - a zkuste oslovit někoho, kdo s tímto má zkušenosti. Potřebuje to hooodně práce, ale navzdory všem hrůzám si myslím, že autoři ten potenciál kdesi ukryt mají :-)
