Calypso komentáře u knih

'Kdy jsme byli naprosto nehybni a přitom jsme cítili, že jsme jako dva oceány, které se prolínají kdesi na dně světa.'

Taková poezie (a vaření) vyplýtvána na Susan. Parkerova manželka prý nesnášela, když jí někdo připomněl, že posloužila jako předloha. Navíc je kuriozní, jak ve spenserovském světě jakoby ubíhá čas normálně - 'byli jsme někdy v San Francisku od té doby, co jsem tě tu před patnácti lety zachraňoval?' (a to už spolu byli nějakých deset let) - ale v každém dílu je jim pořád něco mezi čtyřiceti a padesáti. Spensera ženské pod 38 let téměř nezajímají, což je v literárním světě věc nanejvýš pozoruhodná a sympatická.

Hill je lepší spisovatel než jeho tatík, jen kdyby to bylo bez nesnesitelné politické agitky. Vlhký sen, jak Izrael srovná Teherán se zemí, vzbuzuje dojem, že je autor podplacený Johnem Boltonem. Navíc by mě zajímalo, co má Joe proti Gruzii, ochutnal už někdy jejich božskou kuchyni?

'Když vidíte ženu a muže jít na radnici, ptejte se, který z těch dvou bude vrahem toho druhého.'

'Možná se můžeme rozejít, ale nemůžeme se jeden druhého zbavit.'

'Tvoje nepřítomnost mě bude pomalu mučit, ale nezabije mě. Zůstaň se mnou. Nechci jiného vraha.'

Kam se hrabe Edward Albee.

1 05.06.2023

'Teď si vzpomínám, že při slově 'rodinný' naskakovaly Gemmě pupínky'.

Paní Bovaryovou jsem nečetla, ale těžko bude zábavnější než tato černohumorná šmírácká metafikce. Konec je geniální.

1 23.05.2023

(SPOILER) Cinefilní teenage variace na Lásku přes internet (která je moderní verzí Obchodu za rohem) vypadala lákavě, ale po přečtení nerozumím vysokému hodnocení. O filmy tu až tolik nejde (citáty, které uvádějí každou kapitolu, jsou většinou trefné, ale mezi klasiku se tam míchají i nové Star Wars či Harry Potter), je to dost rozvleklé a ač Bailey slýchá, že je 'dobrý detektiv', trvá jí skoro 300 stran, než jí něco docvakne (proč je v anotaci uvedeno, že Porter je 'víceméně' Alex, když v tom žádný chyták ani zádrhel není?) a když se objekt jejího zájmu přizná, že jeho kamarád se po vážné nehodě propadá do heroinové závislosti, tak se stará jen o to, aby si o něm nemyslela, že se stýká s nevhodnými lidmi (všichni dostali happy-end, jen o Davym na konci není ani zmínka).
Korektnosti je učiněno zadost, jsou přítomny postavy snad všech ras, sám Porter je částečně číňano-polynésan, stejně jako Keanu Reeves, hvězda Bodu zlomu, nejspíš nejznámějšího surfového filmu (v referencích se bohužel neobjevuje, stejně tak opomenut je klenot ze 60. let 'Monster from the Surf').

Samostatnou kapitolou je překlad, nejedna anglická fráze je přeložena doslova, tudíž nedává smysl - např. 'štěkám na špatný strom' (místo pláču na špatném hrobě) a zarazilo mě skloňování 'Biga Lebowskiho', to jsem viděla poprvé. Hromada překlepů, plus Leopardí žena je z roku 1939, nikoli 1930.

Porter navíc nevzal Bailey na návštěvu Castra v San Francisku, což je nehoráznost. Z estetického hlediska nejpůsobivější kino, ve kterém jsem byla a v době vydání knihy ještě promítalo.

1 12.04.2023

'Do you read much, Mr. Spenser?' (Godwulfský rukopis)

Parker rád dával na odiv, že je bývalý profesor anglické literatury, název téměř každé z jeho knih odkazuje k poezii a jeho oddychové čtivo je prošpikováno velkým množstvím literárních referencí, obé se v českých překladech (těch lepších i horších) bohužel ztrácí. Zde se dočkáme meta reference už v druhé větě, kdy si detektiv v kanceláři čte biografii Edmunda Spensera. Se společenskou sebereflexí je to horší - 'politika je pro mě příliš abstraktní, žádnou nemám' - no jistě, to samo. Tentokrát se neobjevují Susan a sociopat Hawk (jeho ebonics se v překladech taky dost ztrácí), jen jedna reportérka, která našemu arogantnímu hrdinovi řekne i nemilé věci a bude ho strašit už navždy. Parker neuměl psát ženské postavy a na Spenserově vztahu k nim mi toho dost vadí, ale jsou tam i aspekty, které dokážu ocenit a obecně jsou Spenserovky prosty otevřeného nepřátelství vůči ženám (tím se mi hnusí Ed McBain a James Hadley Chase).

Jako vždy se dočkáme svižných dialogů, Parker byl opak Lovecrafta, jiného hrdého syna Nové Anglie, kromě toho, že oba byli literární snobové, kteří měli potřebu se realizovat ve snoby opovrhovaných žánrech:-)

Nakonec se dočkáme i příznivého popisu Los Angeles, byť to tak dlouho nevypadá:

'Poslední zbývající přelud, rozpadávající se torzo, jak to napsal Fitzgerald? '...poslední a největší ze všech lidských snů.' Na konci, kde už nemůžeme postupovat dál, kde sen naráží na oceán a lidské hlasy nás probudily ze sna. Los Angeles je konec, nedopalek, který odhazujeme a po němž zůstává v ústech chuť popela. Ale přes to vše je to nádherné, bodré místo.'

Susan tvrdí, že svou doktorskou práci psala dva týdny, to samé říkal sám Parker o své dizertaci (která byla na téma Chandler/Hammett/Macdonald). Pohrdáním akademickým světem Parker svou sérii začal i ukončil. Otřepané téma druhé světové války naštěstí není až tak klišoidní, jak jsem se obávala, zato Susan je nesnesitelná. Spenser ji měl v půlce osmdesátých let zanechat osudu v Kalifornii a zůstat s Lindou Thomas.
Body u mě nasbírala skvělá obálka a scéna, při které milovník klasické poezie Spenser trpí při přednesu básní moderních.

Švédsko se hemží prohnilými kapitalisty a nymfomankami (pasáž o sexuálním probuzení předchozí oběti je jak z Patrika Hartla, když fantazíruje, že se na něj na swingers party všechny ženské vrhnou, opravdu se divím, že to Sjöwall nevyškrtla), naštěstí přečteno až poté, co jsem podlehla Nesboho mámení, jinak bych na skandinávské detektivky nejspíš definitivně zanevřela.

V korejském neo-noir filmu 'Podezřelá' si v jedné chvíli můžeme všimnout štosu knih s Martinem Beckem, který má hlavní hrdina ve svém bytě. Tento kulturní zážitek na celé čáře překonal četbu Smějícího se policisty.

1 05.02.2023

Matčina kopie byla s největší pravděpodobností první dospělá kniha, kterou jsem kdy četla a ač jsem ještě zdaleka neměla věk na to, abych ji mohla pochopit (natož kriticky zhodnotit), otisk zanechala výrazný, dnes doma syslím i originál. Žádnou jinou knihu o Elvisovi jsem zatím nečetla, tato mi stačila k tomu, abych se neztrácela při sledování loňského filmu (podle reakcí byli diváci, co očekávali vhled do zpěvákova soukromého života, dosti frustrovaní).

Z dospělého pohledu mi přijde neuvěřitelné, jakou náklonnost Priscilla k Elvisovi stále chová, vzhledem k tomu, že si spolu začali, když jí bylo pouhých 14 let (jemu 24), předělával ji vzhledově i chováním k obrazu svému, zahýbal (sám ovšem trpěl enormním 'madonna/whore' komplexem), manipuloval a drogoval. Prakticky se nakonec z jeho vlivu vymanila (ani potom to ale nebylo růžové, Lisa Marie obvinila jednoho z jejích pozdějších partnerů ze sexuálního zneužívání v dospívání), emocionálně zcela nikdy ne. K Parkerovi je Priscilla také poněkud shovívavá, ale i tak prosakuje dojem, že Elvis byl obětí parazitismu plukovníka i celé své memphiské suity, 'přátel', kteří se chtěli přihřát na bohatství a slávě. Řadím se mezi milovníky konspirací (v Elvisově případě mi ty o jeho životě přijdou neskonale přitažlivější než ty o jeho smrti), na to jsou ale jiná místa, v každém případě asi nelze proniknout blíž ke zpěvákově mýtu než zde.

Oblíbená užití Elvisových písní a legendy ve filmu - 'Zběsilost v srdci' (Nicolas Cage je i v reálu fanoušek a rozhodnutí oženit se s Lisou Marií možná nebylo jen o ní) a konec jižanského hororu 'The Skeleton Key' (česky 'Klíč'), dokonale pasující.

Zahraniční kritika popsala knihu jako 'The Exorcist by way of Heathers'. Velmi trefné. Známým nešvarem mužských spisovatelů je neschopnost vytvářet důvěryhodné a komplexní ženské postavy, ale Hendrix lekce z empatie nepotřebuje, dokáže dokonale vystihnout krutost pubertální dívčí sociální hierarchie.

Názvem každé kapitoly je populární písnička z osmdesátých let (což se v překladu trochu ztrácí, poznámka pod čarou by neuškodila), většinou dost mainstreamových, já bych vybírala trochu jinak. Také by bylo o dost věrohodnější, kdyby holky byly posedlé Depeche Mode, ne Philem Collinsem (jsem si jistá, že na konci osmdesátých let nebyl idolem středoškolaček a těžko si vybavuju hudebníka, který by se k vymítání hodil méně). Velké plus dávám za krásnou obálku a grafické zpracování.
Hendrixova další kniha - The Southern Book Club's Guide to Slaying Vampires - vypadá, navzdory slibnému názvu, příliš tendenčně 'woke', co se dá dělat. Řečeno s klasikem, bylo to hezké a bylo toho dost.

1 18.12.2022

(SPOILER) Tento typ literatury běžně nevyhledávám, ale téma (ideálně ženské) pomsty je mé oblíbené, navrch rozkošně kýčovitá obálka. Oceňuji také, že se děj neodehrává ve stereotypním Londýně (i když to mou averzi k současné anglické kultuře nijak neumenšuje).

Tím výčet kladů pomalu končí. S hlavní hrdinkou se, mimo hlavní téma, sympatizovat nedá (není ani schopná se sama o víkendu zabavit) a romance s jejím kolegou je, i na poměry žánru (alespoň myslím), plytká a navíc nemorální. Kolega je totiž již řadu let šťastně zadán a chystá se vstoupit do manželství, až po trávení času se Suzie si uvědomí, že svou nastávající 'nemiluje' a nemilosrdně jí to sdělí. Poté odpustí Suzie, že se v opilosti rozdováděla jinde (přestože se chtěla chlapům už jenom mstít) a Suzie se v duchu dušuje, že už se tak pitomě nikdy chovat nebude. Ach můj Bože, jak by řekla Janice Litman-Goralnik.

Osobně by mě víc zajímala pomsta odkopnuté snoubenky. To by mohlo být zajímavé, minimálně budila dojem, že disponuje větší mozkovou kapacitou.

1 16.12.2022

Jako milovnici thrillerů a filmu mě tato bichle nemohla nechat chladnou, avšak v průběhu čtení se dostavilo jen několik zachvění a nakonec velké rozčarování. Představy autorky o dílech tak šokujících, že se ani nesmí promítat, jsou dosti úsměvné, bylo by lepší je zcela pominout a nechat jen na představivosti každého čtenáře. Experimentální režisér Kenneth Anger se kdysi vyjádřil, že film je zlý a začátek filmového průmyslu byl temným okamžikem v historii lidstva. Znepokojující myšlenka. Nevím, jestli se s ní Marisha Pessl ztotožňuje, jestli ano, tak mě o tom nedokázala přesvědčit.
Překlad a redakční práce také nedosahují standardu, na jaký jsme u Arga zvyklí (mimo jiné jsem napočítala několik hrubek).

1 27.11.2022

Špatné překlady mají v Čechách dlouhou a ctěnou tradici, ovšem málokdy se vloudí už do samého názvu. Nejsem si jistá, jak nejlépe převést 'magic like heat across my skin', ale 'kouzla milují žár mého těla' by byla až jedna z posledních variant.
Ani záliba Laurell K. Hamilton v s/m praktikách a termínech nenašla u překladatelky pochopení. Uvést 'healthy bottom' jako 'zdravý zadek' je neodolatelné.

Spensera známe jako většinu času striktně monogamního, proto je jeho bezstarostné randění (a sex) s Brendou Loring i Susan Silverman zároveň poněkud šokující. Susan nakonec dostane přednost, Brenda už se v knihách neukáže a nejeden čtenář, včetně mé maličkosti, by si přál, aby to bylo opačně.

Brenda se ještě objeví na počátku 80. let v jedné z několika málo Parkerových povídek. Jmenuje se 'Surrogate', je k dohledání na internetu a velmi uspokojivá.

(SPOILER) 'Odpor proti dýňovému latte je dokonalým příkladem toho, jak toxická mužnost prostupuje i těmi nejobyčejnějšími věcmi v životě.'

Pokud bych to brala jako parodii, tak by to chvílemi mělo něco do sebe, ale mám obavu, že je to vše myšleno vážně, včetně prohlášení, že každá (!) ženská miluje regentské romance a pokud jich nemá plnou knihovnu, tak čtečku zcela jistě. Čím to, že tzv. ženské čtivo často nejvíc podporuje genderové stereotypy a to i když jsou, jako zde, zahaleny do woke termínů.

Postavy spolu vůbec neumí komunikovat, což je jejich největší problém (podle chování They a hlavně její příšerné sestry by si člověk myslel, že Gavin udělal bůhvíco, ale jejich rozepře je relativně banální), naštěstí čtení o hraběnce všechno zachrání, i dětská traumata se víceméně zahojí díky jednomu rozhovoru se zhýralým otcem. Mimochodem, každou chvíli je zmiňováno, jak se dvojčata dívají na filmy. Ve třech letech se na filmy ještě nikdo nedívá, snad tak na kratinký animák.

Nalákalo mě, že se kniha odehrává v mém oblíbeném městě Nashville, ale ve specifický genius loci jsem doufala marně. O jedné restauraci s živou hudbou a tanečním parketem se dozvíme, že 'jiná taková v Nashville není'. Co si pamatuji, tak živou hudbu mají v hudebním městě v každém druhém či třetím podniku, i v jednom oblíbeném zapadlém, kde snad neobměnili jídelníček a nezměnili ceny od třicátých let.

Překlad mě neiritoval tolik, jako některé kolegy zde, ale někdy praští do očí přílišná vulgarita - 'Gavin pokynul Thee, aby ho vybrala, protože v těchhle sračkách byla mnohem lepší než on' - 'A byla to ta nejžhavější podělaná věc, jakou kdy v životě viděl' - už originál nebude příliš jazykově vytříbený a doslovné přeložení generických 'fucking' a 'shit' zní česky ještě o dost víc obhrouble. Časy, kdy i žánrová literatura měla povznášet ducha, jsou již pryč. Ach jo.

12.03.2024

Všechny povídky na jedno brdo, pointa buď není nebo je nesmyslně sadistická. Vysokému hodnocení vůbec nerozumím.

10.03.2024

I když už jsem velká, v hloubi duše bych pořád ráda kralovala své tůňce nebo jezeru. Božsky krásné ilustrace.

22.02.2024

Jediné co si ze čtení pamatuji je, že legendární sexbomba Mae West je v knize zmíněna dvakrát, jednou v mužském a jednou v ženském rodě. Otřesná redakční práce.

Neuvěřitelně hloupé a nesympatické. Ani oku lahodící obálka a fakt, že to není tak vulgární jako Hartl, nevytáhne blábol, jehož vrcholem je opakované zvolání 'tak jsem se nezasebevraždila', na jednu hvězdu. Nechápu, jak toto může vydat renomované nakladatelství. Srovnání s Bridget Jones nebo Pravou blondýnkou je úplně mimo.

Jen málo knih o astrologii je kvalitních a přestože toto je jedna z nich, nemohla bych nikomu zazlívat, pokud se nechá odradit názvem (už v originále trochu mimózním, o milostných vztazích to primárně není) a naprosto strašidelnou bulvární obálkou, která koresponduje s obsahem asi nejméně ze všech knih, které jsem kdy viděla.

01.01.2024