boticelli komentáře u knih
Dočista jsem se ztratil v temných lesích, na starověkých stezkách, v rozpadlých zlověstných domech… Dávné kulty, ohavná božstva a démoni starých časů se pokoušeli dostat z jiných příšerných dimenzí zpět mezi nás…
Svět H.P. Lovecrafta je opravdu šílený!
Láska a válka aneb jak to k sobě nepasuje. Smutný příběh, krásná knížečka.
Dám 5 * ačkoli přiznávám, že Praha - hlavně tajemná Praha mi učarovala už dávno, takže story kolem naší katedrály nemohu hodnotit hůř. Lord Mord mi byl přecejen o fous bližší ale i tady si cením autorovy fantazie, historických detailů a v neposlední řadě i stylu vyprávění z pohledu dvou hlavních aktérů. I ta dvojí lovestory měla pikantní půvab. Další dílo od pana Urbana na mém seznamu bude Sedmikostelí a tuším, že budu číst dál jeho “thrillery” z matičky Prahy.
Na styl psaní paní Denemarkové si musím vždy zvykat, proto ta jedna hvězda nebeská dolu, ale téma jejích příběhů mě baví, divné postavy a osudy, to je moje. A pro oči krásné vydání.
Ty jeho postavy mám prostě rád, pro T. W. mám slabost, jeho svět, strasti, lásky i další laskominy - ty jsou mi strašně blízké. Čistá lidskost prostě.
Román nás zatáhne přes Paříž, Florencii až do Maroka a dál do Alžíru, další část se odehrává v Izraeli, v Haifě, podíváme se i do Ruska - Petrohradu či tehdejšího Stalingradu (kde stojí největší ženská socha světa!) a závěrem se dostaneme až do Prahy. Velká cesta, velký román. A vůbec mi zpětně nevadí, že jedna z hlavních postav, Franck, mi sympatická nebyla. Jediná menší vada na kráse mi je zakončení románu ala John Irving, ale budiž!
Výlet mladého džentlmena za poznáním sebe sama. Cestou potkává plejádu roztodivných postaviček, hltá jejich často nelehké osudy a v hlavě si skládá, kým chce či nechce být. Knihu jsem si velice užil, podobná panoptika mám tuze rád.
Nepřikrášlená výpověď kluka co je na kluky z dob socialismu. Čte se to raz dva, první půlka lepší než ta druhá a mě tam trochu chybělo zúčtování s tím stalinistickým hulvátem - jeho otcem.
Dobré počtení. Příběhy z českého prostředí se mi líbily podstatně více ale stejně žasnu u všech povídek nad autorovou fantazií a smyslem pro sofistikovaný a často skrytý humor.
Velice povedený průvodce Prahou pro (nejen) nejmladší čtenáře. Na stará kolena začínám sbírat i knížky pro děti, poněvadž někteří ilustrátoři jsou jednoduše geniální, například zde paní Kukovičová.
Kdybych hodnotil jen Psí srdce dám 100%. Znovu jsem mohl okusit rozverné absurditky jako v Mistrovi a Markétce. Zbytek povídek mi nesednul téměř vůbec, na můj vkus příliš kostrbaté.
Kniha je výletem do tajemných zákoutí měst, duší, myšlenek. Balancuje na hranici schizofrenie, sen nebo skutečnost? Něco nepostřehnutelného tady vedle nás přece musí existovat! Některé scény, například kilometrová vlna tsunami za Petřínem nebo duté sochy na Karlově mostě ( jedna je dokonce barem! ), jsou nezapomenutelné. Zajímavější dějové části bohužel střídá příval fantas(magorických) myšlenek, které sice dotváří obraz onoho Druhého města, nicméně větší smysl v nich nenajdete a prokousat se jimi je po čase docela únavné.
Vyprávění řazená od válečných let až po léta devadesátá. Právě doba po revoluci mi přijde nejzajímavější, tam se to zlomilo, něco se stalo s Romy, s gádži, s námi se všemi a je to podle mého velká škoda.
Nejenom město Řím je nevšední zážitek, i tento příběh o něm je čistá radost. Román se čte jedním dechem a všechny ty starověké neřesti, vášně a intriky víří kolem. Další vynikající záležitost z knihovny mojí maminečky.
Má druhá kniha od Radoslava Nenadála a opět se líbila. Moc. První povídka vykreslí (nezapomenutelně dojemně) život drobných živnostníčků na konci třicátých v Praze, další dvě povídky vypráví o hledání vlastní sexuální identity, velice přirozeně, zvláště titulní povídka Tutka.
Další knížečka, kterou si s radostí strčím do regálu se štítkem top. Nevšední příběh o přátelství a nenaplněných citech. Naservírováno s přesahem do tajemna, takže představivost si také přijde na své. Určitě se k Chlapci s rybí hlavou budu vracet, je to smutné, opravdové i krásně “divné”.
Vcelku zajímavý příběh českého migranta. Děj začíná koncem války a táhne se dějinami (nástup komunismu, kolektivizace, ´68) avšak nejzajímavější mi přišla část ihned po emigraci, život ve sběrném táboře u Vídně a následné začátky v USA. Jen s hlavní postavou jsem si téměř od začátku nepadl do noty… tak nějak to s člověkem může dopadnout, když vlasní ego předstihne nadání a soudnost.
Výborně, Noro! Strhující prozření nesvobodné duše, odvážná to žena. A to před více než stopadesáti lety.
Knížečka o sladkém nic aneb spalující lovestory. Lula a Námořník, miluju je už dávno z filmovýho plátna, teď jsem se do nich mohl začíst, zaposlouchat se do jejich rozverných dialogů a úvah. Třeba když se Lula zasní, jaká by to asi byla smrt roztrháním divokým zvířetem…