ber-tram komentáře u knih

Ke čtyřicátinám sotva už literární gratulační paměti vyjdou, kdo by se taky babral v epoše pobrichtovské, kudrnatě a neprůbojně mainstreamové. Dneska už je Arakain zaručeným Urbanismem. Ale ta první dvacka musela stát za oběť - třeba lukrativního Brichtova zaměstnání „...pohodlí a teplý místo jako smysl života mi nestačí...“. To je slogan!
Publikace rozšafně vypráví ústy samotných protagonistů i různých účinkujících kolem Arakainu se točících. A poplatně publicistickým limitům autorů, které nejsou bezbřehé, přičemž vlastního úsudku se loajálně straní. Eventuální kritiku přenechávají přímo zpovídaným; sami poctivě dokumentují.

4 27.08.2019

Všechno zlé je k čemusi dobré. Bydlet autorka na Chodově, nepočtete si. Buď jako dokument nebo beletristický šot, obě polohy deníku fungují. Sugestivní, ze života. Vida, i tahle knížečka se - jako ta předešlá - odehrávala shodně v sezóně, kdy jsem ji četl! 33/19

19.08.2019

Líbí se mi souběhy děje v témže období. Čili když 13. srpna v knize čtu: bylo zrovna 13. srpna... Taky se mi líbí, když se v cizí knize ochomýtne naše domovina. Obojího se v druhé Beckovce dostává. Tím, že je pátračsky realistická, působí usedleji. 32/19

3 16.08.2019

Přestože mi čtenářský rytmus přísně velí oddělovat autory tuzemské od cizích, Slováky mám sklony pořád brát za našinec. A to je jinak vůbec nemusím...
Krátkou pozorovatelnu neukotvené mládeže s radostí nechávám ležet za hranicemi. S údivem, jak se sice poctivě sestehovaná, ale příběhově řídká příze stane látkou pro generační biják... 31/19

1 12.08.2019

Kdyby Dán vyškrtal jalový dialogový balast, měl bych nutkání své hodnocení... a teď co?! Zvýšit nebo snížit?! Ve prospěch spádu událostí zvýšit, v neprospěch pravdivé mezilidské životnosti snížit. Je třeba praktikovi věřit, že takhle se fakt mezi profesí stmelenou cháskou klevetí, a u Dána jde o policajty...
Leccos tak ku prospěchu spádu událostí ořeže (kdo by stál o zdlouhavé právní disputace?), leccos v zájmu člověčenství vypolstruje dialogovou vatou (leckdo totiž možná radši sleduje plahočení »svých« detektivů než co momentálně řeší za kauzu). 30/19

2 08.08.2019

Dlouho mi vyčítavě viselo v Chystám se číst...
Jelikož film neznám, jen perfektní soundtrack k němu, nemusím alibisticky lakovat v obluzení filmem, jak skvělá byla kniha. Nebyla. Pokání fakt není k pokakání. Velmi sterilní, velmi mdlé. Prostě napsal to anglický suchar. Ani ten údajný závěrečný »trik« pořádně nezabral.
Takže pouze přesun do mého seznamu Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack. I to je poklona. 29/19

1 25.07.2019

Druhá z novel dává název celé knize, a oprávněně - i z druhého místa hraje prvé housle. Dost temně a klaustrofobicky, vše totiž běží v ustavičné samomluvě ženského mozku. Pátrání po okolnostech úmrtí sice má gradaci a napětí, přesto se zahlcuje klišé příznačnými pro tehdejší časy: delikventní »parta«, otec, co »chtěl všechno a naplno žít«, chronická frustrace a škarohlídství. Slohová stavba však drží pohromadě. 28/19

2 11.07.2019

Úctyhodná, vzácná a fakt odpracovaná trilogie! Píšu přesto, že jsem tento rozvláčný třetí díl o heavy metalu už nedočetl. Jó, kde se hrával heavy metal, jsem to nikdy nevymetal!
Zdejší výklad, na poměry celé trilogie nejvyváženější a stylisticky nejserióznější, mohl být střízlivě zeštíhlen a přifařen třeba jako předvoj thrash metalu v dílu prvním. V řečišti metalu je »heavy« toliko proud střední (pro-střední): dost nafoukaný, skoro neprovokující, moc vyleštěný, kudrnatý, nagelovaný ...jak pro buzny... a ve své kvantitě nudný. Jako třetí knižní díl o něm.

09.07.2019

Líbilo se mi Ahoj z nebe od Laurie Frankelové a o něco víc i První telefonát. K Ahoj z nebe jsem tehdy pravil: »Nejdřív jsem větřil nějakou duchařinu, leč za veškerou komunikací se záhrobím stojí vynalézavý programátorský mozek.« Je to i kauza Prvního telefonátu, co myslíte? Ať ano či ne, pointu má důvtipnější. Životnější. 27/19

2 08.07.2019

Adresnější odkazové propojení mezi částí textovou a obrazovou by publikaci tuze zhodnotilo - přiblížilo i pouhým návštěvníkům Kladna, nejen jeho trvalým domorodcům. I ti totiž na pomyslné »časové mapě města«, rozpolcené mezi povídání a fotografie, mohou lehce ztratit orientaci. Jinak ovšem – vivat objevené KLADNO!

03.07.2019

Zírám, jak blbě už jsou některé vychvalované počiny z žánru domácího doom metalu k sehnání! Nakonec tedy budu pátrat mnohem dýl a možná utratím daleko víc... Ale jen za pár kousků. Zato nákupně oželím grindcore, na něm mě fascinuje spíš ta podzemní komunita, žánrová a lidská sounáležitost, jak je v knize pěkně vylíčeno. Jinak jsou jeho úchylné mutace víc trapné než zábavné.

02.07.2019

Na své si přijdou obdivovatelé košatého, originálního jazyka, nonkonformních obratů a přirovnání (mezi které patřím), méně si užijí konzumenti zápletek a gradujícího děje (mezi které patřím taky). Zatímco cyklóny extravagantních příměrů a frků kulminují bez přestání, samotný příběh zdrhá kamsi do ztracena (zatracena). Skončí docela nejapně, jako kultovní »nástrahy velkoměsta«. 26/19

01.07.2019

Hele, železitá voda se kvapem hrne na můj zahálející metalovej mlejn! Stačila zmínka autora hostujícího v hard´n´heavy na Beatu a následující víkend jsem se nořil do minulosti... Pravda, líčené trochu fanzinově, ale kdo by z metalu dělal intelektuální vědu, že!
Propírané odnože žánru mi padnou na míru (black / death / thrash), což značí, že už brousím po e-shopech a vyzobávám ty směrodatné chuťovky, o kterých se v knize tvrdí, že chuťovkami na tuzemské (potažmo i zahraniční!) scéně jsou. Pouštím právě žilou do českého undergroundu! A pak pročtu druhý díl. A taky třetí. Ale utratím už asi míň...

11.06.2019

Slohově výstřední črtu sice dějově moc nepobírám, je dost z jiného světa, ovšem cyničnost podání, hektické tempo a úsporný rozsah přidávají body - autorovi, kterému se už blížila sedmdesátka! 25/19

1 10.06.2019

Televizního investigativce Klímu přehlédne málokdo (jo jo, ta beraní palice s tlustejma brejlema) a zřejmě v něm přehlédne i zručného literáta. Před skoro bulvární akcí kdysi dával přednost subtilnější psychologické hře s charaktery. V první (aviatické) novele Nikdo nikam neletí jde víc o naaranžovanou stylizaci nežli uvěřitelnou (únosnou) story. Leckteré experimenty holt fungují jen v umělých laboratorních podmínkách. Ale sledují se jakžtakž pozorně. 24/19

1 21.05.2019

Brožura je nepovinně rozšiřujícím grafickým dovětkem k monografii Sídliště Kladno - Rozdělov, kde se valná pozornost věnuje právě architektonickému a estetickému řešení šestice VĚHLASNÝCH kladenských věžáků, každého vyzdobeného dvojicí keramických kruhů se zvířátky (tzv. majolikami). Mám k tomu lokalizační vzpomínku z dětství: kdykoliv jsem se ocitl u neglazované hnědé ovečky či beránka (5. věžový dům), byl jsem už hooodně daleko od domova, takřka v cizích krajích! A propos děti: přílohou brožury jsou omalovánky motivů znamení.

2 17.05.2019

Královský Bachman bez nadpřirozena. Perspektiva jak vystřižená ze života, který se hroutí pod rukama. Málokdo se umí do deptané psychiky zavrtat hlouběji a vyšňořit ji příměry a hláškami líp než Kingo/Bachman. Ty vnitřní dialogy, ten halucinogenní silvestrovský trip... Prostě si to přečtěte s otevřenou hlavou, ať se hodnocení zvedne z trapných 73%! 23/19

5 16.05.2019

Asi je normální, že když kolem něčeho dennodenně chodíte, berete to jako samozřejmost a moc si toho nevšímáte ba neceníte. Jenomže: »sídliště Kladno–Rozdělov představuje z hlediska kvality bydlení jeden z historicky nejvydařenějších projektů na našem území.«
Bodejť by tedy nebyla zdařilá i publikace o jeho vzniku! A bodejť by ve mně během čtení a prohlížení neexplodoval doposud jen skromně světélkující pocit... kdyby jen sounáležitosti, ale i hrdosti a pýchy spokojeného rozdělovského rodáka!

1 10.05.2019

Dobrovolně jsem na to nečučel, ale jakmile už TV z vůle druhého běží, po očku přihlížíte, děj se co děj. A jako v každé konfrontační reality show i ve Výměně manželek objevíte střep sociologického zrcadla i útržky životní moudrosti. Střep proto, že to zrcadlo bývá rozbito napadrť, a útržky proto, že moudrost bývá sobecky osobitá, individuální. Proto jsem po sociologické beletrii motivované manželskou rošádou sáhl. Dobrovolně. 22/19

09.05.2019

Otečkovaná skandinávská přízviska autorského tandemu si nezapamatuju nikdy. Zato mi utkví, že jejich prvotinu diskvalifikuje příliš rozpovídaného a málo dořečeného. Jako by pod tlakem uzávěrky rezignovali na nakousnuté vztahové linie k pachateli a odbyli ho ukvapenou rozmluvou s detektivem Beckem (dost fádním a teskným patronem, mimochodem). Start série o zločinu se prostě moc nevyvedl, snad se napětí dočista „nevypaří“ i spolu s „mužem“, až mu dám šanci. 21/19

3 30.04.2019