belerofontes komentáře u knih

Theodor Herzl byl zjevný utopista ohledně fungování a existence státu podobě Jako Moore nebo Campanella.Tento stručný návod na vznik státu Židů je toho důkazem. Nezažil ani jednu z velkých válek nebo totalitu. Přesto však jsou jeho,z dnešního pohledu naivní názory,něčím sympatické a stále aktuální.Nikým nepohrdá nad nikoho se nevyvyšuje,chce pouze klid a mír pro svůj lid ať již stát vznikne v Palestině,Argentině či Ugandě.
Díky rozsáhlému úvodu ke knize jsem pochopil i rozdíl mezi judaismem a sionismem a že oba směry si můžou často protiřečit.Souhlasím s tím,že kniha by mohla být na školách "povinnou četbou" protože se dá zvládnout za jedno odpoledne a není to nic náročného.Samotné Herzlovy názory jsou pro svoji jednoduchost jenom dobrou ilustrací úvodního textu.

1 03.11.2023

Encyklopedie,která je o válce jako řemesle.Jakýsi návod jak úspěšně vést válečný konflikt.Bitvu v horách,v močále a nebo na poli když sněží.Se ztrátami na lidech se samozřejmě počítá.Clausewitz toho do knihy vtěsnal tolik,že ji nestihl ani dokončit. Upřímně, nedovedu si představit vojenského velitele,který by si rady zde udílené všechny osvojil.Kdysi jsem se o ni popral na internetové aukci,ale nikdy jsem ji nedokázal celou přečíst.Je zajímavé,že i když je tak málo čtivá,tak v češtině vyšla již ve čtyřech vydáních.
.
.
.
Kniha mi připoměla jednu píseň,která se dívá na válku z pohledu obyčejného vojáka:
"V ležení u hranic dali nám kvér,
generál Lieberschwietz ukázal směr.
Támhle só Francóze proklatá zběř
neptej se nevzpouzej kušuj a běž!".

23.09.2023

Bál jsem se,po přečtení zdejší recenze převzaté z webu Horydoly a po přečtení Messnerovy:Malloryho druhé smrti, zdali mě tohle bude bavit.Ale byla to skvělá a zajímavá kniha.
Mallory zde totiž nevystupuje jako hlavní hrdina,ale pouze jako jedna z postav,což umožňuje lépe porozumět událostem starým sto let.
Britové tenkrát šlapali bez map,komunikačních zařízení,oblečeni pouze do hedvábných košil,tvídových sáček a s několika páry ponožek na nohou. Kolona nosičů a zvířat určených k transportu do základního tábora dosahovala neuvěřitelných 8km,a stála na tu dobu obrovské peníze.Zprávy z expedice do Evropy putovaly až měsíc,a ani ti co byli v základním táboře neměli celé dny prakticky žádné informace o těch, co se snažili o vrchol... Byla to megaakce britského impéria,typická pro horolezectví dvacátého století.Conefrey pomocí dobových zpráv a osobní korespondence dokonale odhaluje vzájemnou soutěživost,nevraživot či odvahu jednotlivých aktérů.Hezky mluví o místních lidech a nosičích nákladu,kteří oddaně sloužili pro ně nepochopitelné věci a snažení.Dnes z toho všeho zbylo kupodivu pouze Malloryho jméno.Pro něj se stal Everest jakýmsi osobním náboženstvím,kterému obětoval rodinu i život.

Tato kniha mi pomohla pochopit i příčinu Messnerova obdivu k Mallorymu. Oba,i když v různém čase totiž usilovali o dobytí vrcholu bez kyslíku.Zatímco Finch-Malloryho souputník a konkurent neúnavně vylepšoval a propagoval kyslíkové přístroje bez nichž by ovšem Hillary později v roce 1953 neuspěl...

5 15.02.2023

Výborná kniha pro rychlou orientaci a historické souvislosti o nejsilnější mocenské dynastii,která kdy vládla v Evropě. Martyn Rady pochází z Maďarska a zdá se mi,že Habsburkům trochu fandí. Zajímavé je,že třeba na českém ikonickém králi Přemyslu Otakaru II. nenechal nit suchou.Naproti tomu na jiném místě zase chválí uherskou armádu,která byla na hlavu poraženaTurky v bitvě u Moháče že prý byla pouze nepočetná,ale jinak dobře vyzbrojená a vycvičená(což mě překvapilo)... Nicméně díky za tento netradiční a možná trochu polemický pohled.
Občas autor šokuje,nějakým tím údajem z osobního života šlechticů,aby čtenáře probudil a navnadil k dalšímu čtení,ale to se u literatury faktu dá odpustit.

1 04.02.2023

Kniha je zajímavá tím,jak v ní Messner až anatomicky popisuje jak složité je dostat se na Everest přes dvě konkrétní místa v zóně smrti nazvané step1 a step2, zamýšleným Malloryho přístupem ze severu.
A tak po 75 letech bylo nalezeno jeho tělo v poloze jak naposledy vydechlo,dokonale přírodně balzamováno...Proto tato kniha.
Trochu mi vadilo,že snižuje do role statisty účast druhého horolezce Irvina,jenž na Everestu zemřel také a když kritizuje dnešní everestovskou turistiku,kterou sám i když nepřímo pomohl nastolit.
Messner vystoupil na Everest spolu s Habelerem jako první člověk bez kyslíku,takže všechna čest! (Pouze necelé dvě procenta ze všech lidí co kdy stanuli na vrcholu to dokázali bez přídavného kyslíku) Nicméně jak sám píše,hora patří Mallorymu.Protože i když měl nesrovnatelně horší podmínky(neznal kudy) a s vybavením odpovídající roku 1924 tak se dostal zatraceně vysoko...

2 23.01.2023

Narativně jedním z nejzajímavějších úseků japonských dějin je zhruba 30 leté obdobít Azuči - Momojama na konci 15.století. Neuvěřitelné zvraty osudů válečníků Ody Nobunangy,Hidejošiho Tojotomiho či Ieasu Tokugawy se čtou jako román a přitom to byla skutečnost.Tokugawa z toho nakonec vytěžil nejvíc. Stal se vládcem Japonska a nastolil éru,která trvala přes dvěstě let.Dále pak už jenom všude čteme,že to bylo období sice bez válek a zabíjení,ale konzervativizmus a izolacionizmus vládnoucí vrsty udržel Japonsko ve feudálních vztazích až do konce 19.století

Tato kniha se zabývá oním "nudným"obdobím a nejenom ekonomové pochopí,že to nebylo zas až tak špatné.Japonci dospěli trochu jiným způsobem k modernímu světu. Jednotlivé kapitoly dobře vysvětlují specifika Japonska v éře tokugawského šogunátu a postupný přerod společenské vrstvy obchodníků,jimiž bylo nejdřív pohrdáno v jeden z pilířů moderního Japonska.
Určitým neduhem je snaha představit každého ekonoma a myslitele na pár řádcích, takže to pak všechno splývá dohromady,nicméně zájemcům o dějiny a vývoj Japonska mohu jistě doporučit,protože kniha se zabývá příčinami dějinného pohybu a nepopisuje a nehromadí pouze události kterým Evropan nemůže z podstaty věci porozumět jako to bývá v některých "učebnicích"dějin Japonska.

1 27.12.2022

Moje třetí knížka od Svatavy Rakové. Je fakt,že její styl je poněkud akademický,plný neznámých slov a možná až zbytečných detailů,ale vždy se od ní dozvídám něco nového o různých aspektech kolonizace ameriky.
Tato studie objasňuje alespoň částečně,proč evropané začali být úspěšní v osídlování severoamerického kontinentu až po téměř 150 letech od jeho objevení.Část knihy je vědecká studie o Winthropovi,jeho kořenech a povaze. Druhá patří jeho deníku .
Nejčtenější jsou asi poznámky z"černé kroniky",ale i jiné,které dobře ilustrují myšlení člověka 17 století.Třeba odsouzení k prostému výprasku holí či bičem od společenství puritánú jako trest pro člena komunity,jenž se dopustil nevěry,(O tempora, o mores!) což v dnešních dobách působí poměrně úsměvně. Winthropův deník ilustruje snažení prvních osadníků ameriky stokrát lépe než sebevýpravnější film.

6 26.01.2022

Nedá mi než souhlasit se všemi předchozími co knihu velebí. Především„cérka“ to vystihla velmi dobře a sice že pět hvězd je málo…
Džuniči Saga je vzácný člověk.Tím,jak odhalil a uchoval hodnotu vzpomínek starých Japonců - konkrétně generace narozené na přelomu 20.století, která jakoby prožila několik životů.Tak dramaticky se totiž za posledních sto let změnila japonská společnost…
Jediné co zamrzí je, že kniha neobsahuje všechny původně sebrané příběhy. Prý vybrány byly pro českého čtenáře jenom ty nejzajímavější, nikoli ty nejdrastičtější. Všechny příběhy dokonce neobsahuje ani jedno z japonských vydání knihy, ani anglický překlad.
Nejúplnější verze vyšla pouze v limitované edici v Japonsku.

9 15.01.2022

Škoda,že jsme na překlad této skvělé knihy čekali téměř 120 let.Úžasné zpracování příběhů židovské Agady,tedy nezávazných komentářů biblických příběhů předáváných kdysi dávno převážně ústní formou.Jenom stvoření světa a osud Adama a Evy zabírají neuvěřitelných dvěstě stránek.
A přitom je to poutavé čtení,pro filozofy,kunsthistoriky, angelolofily,nebo prostě pro všechny,co chtějí znát hlubší významy,rabínské interpretace a souvislosti na první pohled jednoduchých příběhů.

Jak veliký byl strom Věčného života? Jak vypadá strom Poznání dobra a zla? Jaký je rozdíl mezi anděly Michaelem a Gabrielem,a jak strašný je anděl Smrti?Kolik měřil a jak nádherný byl Adam a proč žil pouze 930 a ne jak měl žít původně,tisíc let? Jak Satan svedl Evu a jak to měl dokonale promyšlené? Překvapilo mě například,že podle některých interpretací žil člověk v Ráji pouze hodinu...Mnoho a mnoho detailů,které zaujmou a komentáře k některým obrazům starých mistrů začnou dávat nový smysl.
Bavilo mě to!

5 30.11.2021

Reformace je klíčem k dějinám novověku.Až díky této knize jsem porozuměl podstatě některých historických událostí,které jsem předtím bral pouze jako fakt.

Soupeření katolíků,luteránů i protestantů stálo u začátku moderních dějin,dokonce bylo podmínkou vzniku některých států,jako například Nizozemsko nebo skandinavie a vedlo ke kolonizaci amerického kontinentu.
Kaufman skvěle přibližuje tento pohyb především v evropském kontextu.A nebyla to válka co člověku hned napadne,když se řekne reformace a protireformace...
Pro mně osobně zajímavé například bylo zjištění,jaký vliv (i když nepřímý) měla reformace na vznik národního socializmu v Německu 20 století.
Četl jsem spolu s recentně vydaným Atlasem evropské reformace od T.Dowleyho obsahujícím asi 50 barevných map,které umožní lépe pochopit někdy velmi členitý text této knihy.

6 25.04.2021

Woodyho Allena mám rád především jako herce.Málo lidí dokáže parodovat nerozhodného a pochybujícího intelektuála tak jako on.Kdybych žil v New Yorku na Manhattanu v 50-tých letech,zřejmě bych si knihu daleko víc užil,protože jména umělců,komiků a hudebníků,které zmiňuje mi mnoho neříkají.Nekterým pasážím jsem se ale hlasitě smál,je to perfektně napsáno se spoustou vložených vět a odbočujících poznámek aniž by se čtenář ztrácel.Trochu mu dojde dech až ve chvíli,kdy začne mluvit o Mii Farrow a celé té mediálně propírané kauze kolem nařčení ze sexuálního obtěžování dcery Dylan. Teprve tam jsem si uvědomíl,že celé tyhle vzpomínky byly napsány právě kvůli tomu,aby podal svoji verzi příběhu.To ostatní je jenom křoví. Musel bych však znát pohled i z druhé strany,abych si udělal názor jak to ve skutečnosti bylo…
Zajimavé je,i jak hodnotí svůj vztah s poslední o mnoho let mladší manželkou Soon–Yi,která předtím byla jeho adoptovanou dcerou.No,budiž jim přáno! Věřím,že Soon –Yi měla těžké dětství.Obtížně se však zbavuji pocitu,že je to podobné manželství jako bylo Salvatora a Galy Dalíových kdy muž v tom vztahu je jenom jakési přerostlé dítě,racionálně smýšlející ženy.
Vyprávění končí velmi pateticky a i přes Woodyho specifický a charakteristický humor ve mně zanechalo spíše melancholický pocit.Stojí však za přečtení už jenom kvůli těm jeho neuvěřitelně vtipným a trefným sebeironickým bonmotům neurotika,který si uvědomuje svoje slabosti,ale nedokáže je překonat.

10 06.04.2021

Greelyho cesta (u nás je jí poprvé věnována samostatná publikace) se cituje především v souvislosti s údajným kanibalismem některých členů výpravy v závěru tříleté mise,kdy čekali na pomoc,strádali a hladověli.Přitom když čtu čím si prošli,vůbec bych se tomu nedivil.Je zajímavé,že i když samotný Greely po záchraně žil ještě 50 let,nikdy o tom nepodal zcela objasňující vysvětlení a veškeré jejich snažení a utrpení bylo zastíněno touto domněnkou a výčitkou.
Buddy Levy archivní materiály zpracoval moc hezky.Knihu jsem přečetl za tři dny i když má skoro pětset stránek.Poslední měsíce zachycené v denníkových záznamech předčí kdejaký horor a přitom tohle byla skutečnost a ne výmysl!
Z dnešního pohledu ale víc než vědecká práce polárníků a jejich rekord v dosažené severní zeměpisné šířce zaujme jak se chová člověk v mezní životní situaci,kdy nemá na výběr,čeká odevzdaně na smrt,ale přitom stále tam někde v koutku duše doufá v záchranu.

11 17.10.2020

Bestseller souvislostí.O významu prapodivného vynálezu zbrojíře Samuela Colta. O tom,proč byla prérie velikou překážkou při dobývání severoamerického kontinentu,a proč musela 4tisíce let zaostávající indiánská civilizace lovců a sběračů ustoupit té moderní evropské. V neposlední řadě je to i tak trochu políček románům Karla Maye. (Apači totiž nikdy nejezdili na koních)
Vyprávěním se prolíná životní příběh Cynthie Ann Parkerové a jejího syna Quanaha (to je ten muž na obálce knihy).Tragické a především skutečné osudy této rodiny daleko předčí v emocích příběh Winnetoua, Old Shatterhanda,či jiných hrdinů ,které známe z filmů o indiánech
Konečně,trochu se mi zde nabízí srovnání s knihou Svatavy Rakové:"Dobrodruzi puritáni a Indiáni",která je o osídlování východního pobřeží USA,zatímco tohle je o místech kde se dnes nachází Texas,Nevada nebo Arizona
Gwynneho kniha byla označena v USA za bestseller a podle mého názoru je to skutečně bestseller!

10 04.09.2020

Velmi dobrá etnografická studie z r. 1891 i když překlad a české vydání je až z padesátých let minulého století.
Nansen zachytil velmi citlivě běžný den a duchovní úroveň života lidí 19.století v dalekém Grónsku.Svým vyprávěním dokázal zastavit čas,jakoby pořídil fotografii.A to je na této knize nejhezčí. Tady a dnes žijeme totálně jinak.Některé popisy z knihy jsou úsměvné až šokující...
Je na škodu,že v češtině nikdy nevyšly práce od dánského autora Hanse Egedeho na kterého se autor často odvolává a srovnává svá pozorování s jeho...

str.36
„Původní obyvatelé Gronska používali rostlinnou stravu různého druhu:mimo anděliku mohu uvést pampelišku,šťovík,různé chaluhy,šíchu černou a borůvky.Mezi jejich největší delikatesy patří však obsah sobího žaludku.Porazí-li Eskymák soba a může vzít jen jeho část,jistě si nejdříve vezme žaludek.A poslední prosbou grónské slečny,když odchází její milý na lov sobů je,aby na ní nezapoměl s obsahem žaludku…
…vždyť labužník sob nashromáždil ve svém žaludku velmi vybrané věci z nejjemnějších výhonků mechu a trávy a to všechno zpracoval v jakousi kaši s přídavkem poněkud ostré a kořeněné žaludeční štávy.Sám jsem toto jídlo okusil a neshledal jej špatným.,bylo kyselé a připomínalo staré sražené mléko.“...

str.71
..."Eskymák nemá ani plné vlastnické právo na svůj úlovek.Od dávných časů panují určitá pravidla,podle nichž se úlovek rozděluje…
..Je li přitažena k pevnině větší velryba,bývá prý tuze nepříjemný pohled na všechny obyvatele osady,jak se k ní vrhají,vyzbrojni noži,a jak si káždý z nich bere svou část,zatímco zvíře je ještě ve vodě.
Počínají si přitom velmi krvelačně.Dalager o tom tvrdí,že ještě nikdy neslyšel ani neviděl,že by nějaká velryba byla stažena aniž by přitom nebylo mnoho lidí zmrzačeno,nebo alespoň vážně zraněno.Je to důsledek neopatrné horlivosti,když množství lidí dokáže na rybě ležet a každý se přitom tuží a nedává zvláštní pozor,kam se nůž zařízne nebo kterým směrem se rozmáchne.Charakteristické pro jejich krásnou povahu je však že kdo tímto způsobem utrpí zranění nikdy nemá vůči pachateli zášti ale považuje to za nešťastnou náhodu.“...

3 09.07.2020

Existuje i kratší(dětská) verze knihy,která má pouhých sto stránek,ale i tak je to čtení hlavně pro skutečné fandy bílé poušte severu...
Dostat se pěšky nebo s pomocí psího spřežení na severní pól je nadlidský úkol i dnes,protože tento geografický bod leží uprostřed oceánu a led nad ním se vlivem větru a mořských proudů pořád točí a posouvá jako gramofonová deska.
Peary o to usiloval dlouhých 20 let.Musel se naučit eskymáckému stylu života, sehnat mnoho peněz,a odrazit až dehonestovat současníky,kteří tvdili,že to dokázali před ním (Frederic Cook).

Mathew Henson (Pearyho sluha-afroameričan!), Uteh,Ežingveh,Síglů,Uquich (Eskymáčtí-psovodi) a samozřejmě Robert Edwin Peary.To bylo šest lidí,kteří na severním pólu (nebo v jeho bezprostřední blízkosti) stanuli jako první lidé. Eskymáci dostali za tento výkon pár pušek,nábojů,či předmětů denního užívání a stali se ve své osadě velmi bohatí...Henson získal přechodnou slávu,na černošského sluhu tenkrát neobvyklou no a Pearyho jméno je zase zapsáno v každém školním atlase na stránce s vyobrazením Severní točny…

str. 312

„Kdo jest oblečen v teplý kožešinový oblek může podniknouti za klidného počasí a snesitelné zimy(nepřesahuje-li tato 40C pod nulou)pozorování bez vážnějších obtíží…
…Pokud sahá moje zkušenost,má badatel největší obtíž se zrakem.Očím jež vydány jsou po celé dny a týdny oslňujícímu lesku denního světla,jež musí ustavičně pomocí kompasu určovati směr a za takového světla zírati k určitému bodu,jest provádění celé řady šetření úlohou nemálo obtížnou.Velké napětí zraku v době kdy nutno za oslňujícího světla přístroj pevne ustaviti,docíliti přesného obrazu slunce a odečísti nonius je obyčejně příčinou,že oči se zalévají krví a ještě po celé hodiny potom bolí.
Provedení celé řady vyšetření v kraji točnovém ublížilo mým očím tou měrou,že ještě po tři dny nebyl můj zrak schopen služby tam,kde byla třeba přesného zírání“…

2 09.07.2020

Perfektní kniha o období,kdy britské impérium bylo na vrcholu moci a zaplňovalo poslední bílá neobjevená místa na mapě zeměkoule.Očekával jsem něco nového o Johnovi Franklinovi,ale minimálně první polovina je o megahvězdě britského námořnictva Jamesu Rossovi a jeho 4 dlouhých letech strávených s touto lodí v Antarktidě a na jižní polokouli.
Palin je TV dokumentarista a když ji psal,navštívil prakticky všechna ta podivná divoká a krásná místa která Erebus kdysi před 170 lety (hezký koniček) ...
Dobře jsem se bavil informacemi o vztazích a postavách tehdejší britské admirality,a okolnostmi vzniku některých geografických názvů v Arktidě či Antarktidě.(Třeba poloostrov Boothia v kanadské arktidě,kde ležel v 19.století sev.magnetický pól byl pojmenován po značce GINu)…

Ve dvanácté kapitole začíná konečně i Franklinova plavba s vysvětlením proč byla výprava vystrojena.Někde jsem četl,že každý kilometr zmapování Severozápadního průplavu stál jeden lidský život...Lodě Erebus a Terror drží smutný rekord-129 životů... Povídání o poslední tříleté plavbě mužů posádky Johna Franklina je,i když o ní zas toho tolik nevíme, velmi napínavé.Dobře se čte s přiloženou mapkou,jakobyste sledovali Tv dokument:-)...Dojemně působí citáty z dopisů Franklinovy manželky Jane, která se významně zasloužila o pozdější hledání výpravy.Je zajímavé,že když se po dlouhém přesvědčování Ross vydal pátrat po Franklinovi,tak většina posádky byla pravděpodobně ještě naživu.Škoda,že při přezimování nevyslal výpravu po zmrzlém ledu jižním směrem.Stačilo snad 300km a možná by je nalezli...

Erebus a Terror byly minimálně stejně významné jako Amundsenova loď Fram, jenž má v Oslo samostatné muzeum.Tyto dvě nakonec neměly tolik štěstí a dnes leží na dně Severního ledového oceánu.Ross se nikdy nedostal přes ledovou barieru (která v současnosti nese jeho jméno) k Jižnímu magnetickému pólu a Franklin nikdy neproplul Severozápadní cestou i když byl velmi blízko...Nicméně už samotný fakt,že byly nedávno objeveny oba vraky nabízí další možnost pokračování tohoto ponurého ale fascinujícího příběhu.

14 13.04.2020

Předpokládám,že tuto publikaci budou číst jenom muži,i když minimálně z poloviny byla napsána ženou,před kterou tímto uctivě smekám! Je vidět,že problematice ozubených kol a převodových ústrojí rozumí,a navíc to umí i srozumitelně vysvětlit.Jsou zde jednoduché výpočty či grafy,pomocí kterých lze problematiku pochopit lépe,než z internetových diskusí rádoby „odborníků“.
Je jasné,že mnoho informací o fungování automobilů s pohonem všech kol je dostupných na internetu.Především videa na You tube jsou někdy názornější,než desítky stran textu.Díky teoretickému úvodu v této knize,kde jsou popsány úplné základy je možné se však odrazit k dalšímu studiu...
Kniha reflektuje vývoj cca do roku 2004,takže neuškodila by aktualizace,ale i tak po jejím přečtení můžete každý začít psát fundované příspěvky o dané problematice na web a myslím,že obdrží mnoho lajků.:-)

2 24.03.2020

Hlas hory je ve vnímání hlavního hrdiny (Šingo) předtuchou blížící se smrti.Japonci v duchu šintoistické tradice své prožívání a pocity hodně vnímají skrze přírodu a umí to lépe vyjádřit než my.Nemám příliš v oblibě lyriku s nekonečnými popisy přírody,ale tohle je zcela něco jiného.Šingova navenek strohá až bezemoční (jak jinak u Japonce!) konverzace s rodinou kontrastuje s jeho neuvěřitelně bohatým vnitřním světem vyjádřeným v krátkých pozorováních změn přírody v jednotlivých ročních obdobích.Příběh je jednoduchý,ale Kawabata dosáhne touto metodou svého.Šingovi jsem zcela porozuměl...

Z doslovu ke knize od překladatele pana Límana jsem navíc pochopil,že román lze chápat ve druhé rovině i jako popis generačního konfliktu staréjaponské generace a "drsné" generace jenž aktivně prožila a nesla na svých bedrech II. sv. válkuOpravdu moc působivé.

I když jsem dlouho žil na vesnici, dokonce v bezprostřední blízkosti lesa,nikdy jsem hlas hory neslyšel...Možná to bylo proto,že nemám ten správný věk,možná jenom tím,že neumím naslouchat tak,jako Šingo.Nyní si však budu dávat větší pozor :-)

4 18.03.2020

Nebýt komentáře Ruth Benedictové k tomuto příběhu v její analýze japonské společnosti (kniha Chryzantéma a meč) ,asi by mnou toto dílo zůstalo nepovšimnuto.Ona ale tvrdí,že V Japonsku je drama o 47 ponížených samurajích,které je založeno na skutečném příběhu, povinné čtení.Takže něco jako u nás Babička Boženy Němcové:-) Učí se o tom prý již žáci základní školy…

Toto vydání je psáno rodilými Japonci proto víc autentičtější,než převyprávěná americká Alvinova verze…

Musím souhlasit,že komentátoři co dramatičnost zde popsanou srovnávají se Shakespearem se nemýlí. Jakoby vedle mně po celou dobu čtení nějaký bubeník bušil na ony pověstné taiko bubny ,jako ve starých japonských samurajských filmech, a napětí hned od prvního dějství by se dalo krájet...
Pro našince však těžko pochopitelné jsou některé scény a to především ty,kde se vysvětlují různé pohnutky hlavních hrdinů a kterým bych bez přípravy Benedictovou nerozuměl ba dokonce bych se jim smál jako naivnímu blábolení.To co je pro nás servilnost až slizké sladké lichocení,je pro Japonce projev zdvořilosti.Význam slova "upřímnost" tam zase ztotožňují se svědomím a svědomitým plněním povinností.Ne to, že někdo řekne pravdu za každou cenu jako u nás... A konečně tím,že Japonská společnost je přísně hierarchizovaná nelze beztrestně zabít padoucha,pokud tento pochází z výše postavené společenské vrstvy.Je sice možné se padouchovi pomstít za zlo které provedl,ale pak je nutné přijmout odpovědnost a spáchat na sobě samém rituální sebevraždu (seppuku).Jinak by jeho potrestání byla pouze prachobyčejná vražda.("Smrt je lehká jako pírko,nic neznamená").Samuraj se stoickým klidem smrt rozdává,stejně jako jí přijímá a to je něco co mě ohromilo.

Čest u Japonce stála nade vším.Nad úplnou ztrátou majetku,nad totálním ponížením až do prachu země,stála dokonce i nad životem nejbližších…
Jistě, v dnešním moderním Japonsku se takhle již nežije.Globalizace téměř setřela rozdíly mezi „námi a nimi“.V chování či motivaci se prakticky téměř nelišíme.Ale část té staré historické duše,toho kulturního povědomí v nich zůstalo a rozhodně se vyplatí ji objevovat.

5 25.01.2020

Možná jste někdy zažili situaci,kdy zajdete do kina na japonský film a během promítání kinosál opustí dve třetiny lidí.Všichni nadávají,že je to blbost na kterou se nedá dívat. Jednání lidí na filmovém plátně jim přijde nepřirozené nebo čímsi podivné
Tato kniha mnohé z chování těchto filmových ale i literárních hrdinů objasňuje. Japonská společnost je na rozdíl od té naší,která je postavena na soutěži ,založena na hierarchii a od toho se to celé odvíjí. Jestli je to dobře nebo špatně nedokážu hodnotit.Každopádně přežila tisíce let v konkurenci ostatních civilizací,těší se obrovské prosperitě a musíme to brát jako skutečnost
O kvalitě knihy svědčí již samotný fakt,že poprvé vyšla v roce 1946!Původně byla napsána jako armádní objednávka na dotaz,jak se budou Japonci chovat po porážce ve válce a až do současnosti vychází v nových a nových vydáních jak na Západě tak i v Japonsku.Ačkoliv samotná autorka nikdy Japonsko nenavštívila,byla tak empatická,že dokázala na základě rozhovorů z rodilými Japonci,studiu literatury,nebo i sledováním filmů napsat tuto brilantní analýzu,která přetrvala roky a pořád se objevuje v citacích (proto to české vydání).
Je pravdou,že kniha je zejména ve druhé polovině velmi obtížná na pochopení například rozdíly mezi japonským a čínským Budhizmem jsem fakt nedával a poznámky o výchově dětí na nočník v Japonsku mi přišly trochu přitaženy za vlasy.Na druhé straně jsem se po jejím přečtení začal více zajímat o některé japonské literární autory a těším se,až znovu shlédnu japonský film,protože se na něj budu dívat zcela jiným pohledem než doposud.

4 26.12.2019