belerofontes komentáře u knih

Je to pohled maďarského historika tedy z druhé strany a ne z hlediska tradičních publikací,ve kterých jeho postava vyznívá jednoznačně kladně.
Byl Štúr gay?Byla jeho tragická smrt sebevraždou? Proč změnil původní myšlenku že za základ slovenského jazyka bude považovat češtinu bible Kralické na Středoslovenské nářečí a proč se centrem národního života Slováků stalo město Martin a ne Bratislava? To jsou otázky na které Demmel hledá v archivech odpovědi...
Díky za tento pohled. Kéž by bylo více takových knih o relativně nedávné obrozenecké historii,protože tady je co dohánět... Kniha je podložena stovkami citací z archivních materiálů a je sympatické že autor již v úvodu deklaruje,že se nejedná o novou pravdu,ale o polemiku.

2 10.05.2017

Pro evropana naprosto nepochopitelné a děsivé příběhy bez pointy.Trochu se mi rozjasnilo až když jsem přečetl od Nansena-Život eskymáků ,nebo Freuchenův cestopis -Moje mládí v Gronsku a pak jsem tyto ponuré historky viděl v jiném světle.

Vždyť již v úvodu je napsáno,že nejde ani tak o obsah nebo děj toho či onoho příběhu ,ale o to JAKÝM ZPUSOBEM byl vyprávěn. A to je nepřenositelné obyčejným tištěným textem:
Takže, za dlouhé polární noci Eskymák stojící polonahý v iglů,ve stavu jakéhosi transu bušící na bubínek potažený tulení kůží...Napůl skřehotavým hlasem,napůl podivným zpěvem vypráví či spíše předvádí tyto příběhy plné hrůz ze záhrobí a naproti němu strachy se krčící jeho spoluosadníci...Fantastický umělecký zážitek bohužel z dob minulých a ze zemí nám totálně vzdálených ,který již nelze zažít.Které divadení představení z dnešní doby se mu vyrovná?
Kniha pro lidi zajímající se o národy za polárním kruhem a o etnografii.

5 01.04.2017

Myslím ,že jistě jedna z těch lepších Messnerovych knih v níž se snaží vysvětlit největší ze svých životních traumat a sice jak a proč zemřel jeho bratr Gunter Messner.V úvodu docela drsně a adresně oponuje kritikům z minulých let,kteří ho obviňovali že příliš riskoval a může nepřímo za bratrovu smrt a že dokonce ani nedosáhli spolu vrcholu Nanga Parbatu...

Každopádně je to smutný příběh.Po přečtení jsem si kladl otázku,proč znovu riskoval život na dalších osmitisícovkách i jinde,když už si to vyzkoušel na Nanga Parbatu.Je to opravdu jakýsi druh závislosti,tohle vyhledávání doteků se smrtí a stavy mysli,které člověk zažívá ve vysokých výškách s nedostatkem kyslíku.Pokud to člověk nezažije a nenakazí se tím,tak nepochopí...
Neuškodilo by,kdyby v knize bylo víc map a nákresů jak vlastně kdo postupoval.Jinak se čtenář dost ztrácí při různých místních názvech,nebo popisech.Pokud ovšem chcete číst něco z Messnera,je toto ta pravá kniha...

6 19.03.2017

101.žáložní policejní prapor,za své zhruba dvouleté existence zavraždil převážně zastřelením ranou do týlu přes 85 000lidí...
Autor hledá odpověď na otázku co vedlo tyto lidi, v civilu naprosto obyčejné k tomu,aby zabíjeli.Lidský a zvlášť dětský život před sto lety neměl takovou cenu jako dnes,přestože se v knize mluví o evropské civilizaci.Otřesná svědectví aktuální i pro dnešek,kterým ovšem paradoxně dnešním pohledem nelze porozumět.Ve válce totiž neexistuje právo a spravedlnost a proto vraždí i policie.

Nejsilnější stránkou knihy jsou citace výpovědí z poválečného vyšetřování.Jako například tato výpověď člena uvedené jednotky- kovodělníka z Bremerhavenu:

"Pokoušel jsem se,a bylo to možné,zabíjet jen děti.Bylo to tak,že matky vodily děti za ruku.Můj soused pak zastřelil matku a já jsem zastřelil dítě,které k ní patřilo.Protože jsem si odůvodnil,že to dítě nebude moci bez matky přece žít.Pro mé vlastní svědomí mělo být,abych tak řekl,uklidňující,že jsem vysvobozoval děti,které nebyly schopny žít bez matky..."

6 06.03.2017

Pohled na historii jinak,než nás učili ve škole.
Hobhouse se dívá na dějiny skrze lidskou motivaci a ne jako na sled událostí. Vždyť koho by například napadlo,že za rozvoj otrokářství v Americe může vznik závislosti evropanů na cukru a jeho narůstající spotřeba v 17 století?
Je vidět, že autor měl obrovský rozhled. Argumenty jsou podloženy věcnými údaji a tabulkami.Tato metoda pohledu na dějiny je častá zejména u britských autorů jako je například N. Ferguson (Civilizace).

2 23.02.2017

Ze začátku se mi líbilo,jak ty povídky mají pointu většinou až v poslední větě.Jinak spíše čtení k vyvolání určité nálady nebo pocitu ,což se autorovi daří znamenitě.Nechápu,že jsem Šigu objevil až po mnoha letech oklikou přes Akutagawu Rjunosukeho,Tento výběr povídek je moc povedený.

2 10.01.2017

Spolu s Civilizací jedna z nejlepších knih od N. Fergusona.
Až nezvykle bohatá fotodokumentace na knihu o historii,skoro jako v encyklopedii což lze jenom pochválit.
Kniha je rozdělena do šesti kapitol od předpokladů a vzniku impéria až do jeho rozkladu začátkem dvacátého století.
Autor často odbočuje a cituje knihy které nemám šanci nikdy přečíst,nicméně hlavně první půlka knihy se čte dobře,prakticky každý den jsem objevil nějaké nové vztahy a souvislosti o kterých jsem předtím nevěděl...
Je to kniha která slouží jako pojivo mezi neutříděnými vědomostmi nasbíranými ve škole v hodinách dějepisu,podává mnohé vysvětlení proč,co a jak se stalo zejména v historii 19 a 20 století,v impériu,které bylo co do počtu čtverečních kilometrů největší říší jaká kdy v dějinách existovala a ovlivňovalo politiku v celém světě.

6 11.09.2016

Škoda že v češtině nevyšly nikdy Shackletonovy původní práce a poznámky.Takhle máme k dispozici pouze zprostředkované a filtrované deníkové záznamy.Nicméně Lansingovo zpracování se čte dobře takzvaně jedním dechem.Nechybí mapka či fotografie.
Shackletonovi někdy bývalo vytýkáno,že ač byl v roce 1908 jenom 200km od Jižního pólu vzdal a vrátil se(aby přežil). Měl totiž prý přinést oběť jako později Scott a umřít,aby prvenství na pólu navždy patřilo Britům...
Tato jeho druhá výprava (v plánu byl přechod napříč Antarktidou) skončila úplným nezdarem a nebylo dosaženo jediného cíle expedice.Přesto příběh který napsala by lidská fantazie nevymyslela.

Už jenom pomyšlení, že dvacet lidí žije 5 měsíců někde na skále bez vegetace (Sloní ostrov) obklopené jižním polárním oceánem,živí se pouze tulením masem a čeká na pomoc která může a nemusí dorazit mi nahání husí kůži...
Legendární třítýdenní plavba 6 mužů dlouhá 800 mořských mil za záchranou v člunu potaženém tulení kůží s jedinou plachtou v nejbouřlivějším moři světa ze Sloního ostrova na Jižní Georgii by jistě nebyla možná bez fenomenálního navigátora Franka Worsleyho jehož vzdálený příbuzný Henry Worsley zahynul před několika měsíci právě v Antarktidě,když se snažil o uskutečnění původně plánované trasy svého slavného předchůdce...
Často se uvádí,že touto expedicí skončilo období zlaté éry objevování Antarktidy.

10 11.09.2016

Scottův deník udělal tragickou výpravu k Jižnímu pólu nesmrtelnou.
Uhlazenost deníkových záznamů (až na závěrečné stránky) je však matoucí a čtenář může mít zkreslený názor bez další literatury a komentářů.Pravda o expedici dříme totiž skryta kdesi pod povrchem mezi řádky.Je dobré znát společenské pozadí i motivaci jednotlivých aktérů.Pak teprve se deník stane srozumitelnějším.

Jejich výkon to však v ničem nesnižuje.Tito muži fungovali v třeskoucích mrazech bezmála 4 měsíce.Buď odpočívali v obyčejném plátěném stanu,nebo za sebou táhli těžké sáně.S obyčejným sextantem,tabulkami určenými k navigaci a v oblečení začátku dvacátého století dokázali urazit tam a zpátky více než 3000km ledovou pouští Antarktidy.
Neměli k dispozici nic z pomůcek dnešních "dobyvatelů"a proto jejich výkon sotva tak kdy může být překonán...

K cíli své cesty dorazili později než Norové,ale tisíce lidí díky tomuto deníku znají jejich jména: Scott Bowers Wilson,Evans Oates.Zatímco muže-vítěze- jenž následovali Amundsena zná jenom pár zanícenců a historiků.Tvrdí se,že kdyby Scott a jeho druhové byli bývali přežili,nikdy by nebyli tak slavní...

2 11.09.2016

Již jako kluk jsem byl fascinován skutečným příběhem této polární výpravy Washingtona De Longa,který se odehrál doslova na konci světa v i dnes špatně dostupných oblastech Sibiře v deltě řeky Leny...Tato rekonstruce deníkových záznamů lodi Jeanette vmrzlé do driftujícího ledu,která skončila na dně Východosibiřského moře a putování posádky k ruským břehům,je drásajícím vyprávěním které pro většinu námořníků skočilo tragicky byť byli blízko cíle a o to je to smutnější.

Autor knihy-americký novinář-navštívil místo tragédie rok poté,aby podal zprávu americkým čtenářům.Trochu trapně a nepatřičně však vyznívá Gilderovo pohrdání místními obyvateli,kteří ho za velkých útrap dopravili až na místo Delongova skonu a díky kterým celé své putování přežil bez větší úhony.

EPILOG:
Asi po třech letech od konce výpravy byly nalezeny některé osobní věci nebohých účastníků v tisíce kilometrů vzdáleném Gronsku.To vedlo tehdy mladého Fridtjofa Nansena k myšlence,že opravdu existuje mořský proud,který začíná někde ve Východosibiřském moři a směřuje přes severní pól ke kanadskému pobřeží.Proto zorganizoval známou výpravu na speciálně postavené lodi Fram.Ale to už byl zas jiný příběh...

1 16.06.2016

Malý rodokaps-120 stránek textu.Obtížně sehnatelný. Bohužel v češtině o tomto člověku vyšlo toho žalostně málo.Niall Ferguson ho ve svých Dějinách britského impéria nazývá supermanem viktoriánské éry.Neuvěřitelný člověk,který putoval tisíce kilometrů pěšky Afrikou v dobách,kdy běloši teprve začínali poznávat tento kontinent.
Knížka uvádí pouze část jeho putování a je bez jediné mapy.A přesto,když píše o kraji kolem řeky Zambezi jak vypadal v roce 1855 je to jako sen.Stáda slonů,antilop,buvolů a nosorožců, prohánějících se krajem beze strachu z lidí.Primitivní domorodé kmeny s podivuhodnými náčelníky od kterých vždy bylo nutné získat povolení k volnému průchodu krajem.Livingstone přestože během své cesty neměl peníze a později ani žádné zboží ke směně ,nikdy netrpěl hlady nebo nedostatkem.Bylo to dobrodružství a vášeň zároveň,kterou nelze již dnes zažít.
V závěru krátce popisuje i své pocity poté,co uviděl a objevil jako první evropan Viktoriiny vodopády.

TIP PRO CESTOVATELE:
Poblíž skotského města Glasgow,se nachází "David Livingstone Centre"-malé muzeum v úžasné zahradě.Zde je k vidění několik artefaktů ze života tohoto skromného muže,jako osobní předměty,mapy nebo dopisy,které psal,dokonce je zde vystavena jeho špatně srostlá pažní kost po zranění lvem,ze kterého zázračně vyvázl jako mladý muž.
Když zemřel, tělo po smrti z vděčnosti jeho společníci nabalzamovali a pak nesli pěšky 2400 km k mořskému pobřeží,aby bylo po 8 měsících putování dopraveno do Wesminsterského opatství,kde je pohřbeno.

5 02.06.2016

Jak již je napsáno nahoře v anotaci je to opravdu docela drsné čtení plné násilí duchů převtělování,pobývání na onom světě ale i fekálií a kanibalizmu. Nic pro slabé povahy.Příběhy naprosto rozdílné od řeckých bájí a pověsí.Božena Němcová se svou sbírkou českých pohádek by zaplakala,ač to byla otrlá žena.
Přesto však fascinující vyprávění eskymáckých mýtů od etnografa Knuda Rasmussena,který jich sesbíral daleko víc. Uvedená kniha je pouze výběrem z nich.
Neměla by chybět v knihovně nikoho kdo se zajímá o národy žijící za polárním kruhem.Nebýt Rasmussena a jeho vášně pro tento lid,nikdybychom se o nich tolik nedozvěděli.Knize jsem však lépe porozuměl až poté,co jsem četl něco o Eskymácích od Rasmussena ,Freuchena nebo Fridtjofa Nańsena...

5 21.04.2016

Zpráva o dvouletém snažení Roalda Amundsena s lodí Gjoa o přeplutí z Atlantského do Tichého oceánu podél severokanadských břehů...
Nutno říct,že v té době již byl severozápadní průplav zmapován a chybělo pouze proplout jím.
O tuto plavbu usilovalo mnoho mořeplavců,mnoho staletí.Například 60 let předtím John Franklin,který zde beze stopy zmizel spolu se svými 129 muži a dvěmi loděmi.Tuto událost Amundsen uvádí jako impuls pro svojí cestu...
Je zde pár těžko uvěřitelných zážitků s eskymáky,popis putování i odbočky k nešťastné Franklinově výpravě.
Jinak je kniha spíše čtením pro fanoušky historie polárních objevů.

Loď Gjoa dnes stojí zakonzervovaná v Oslo vedle neméně slavné lodi Fram se kterou Amundsen plul později do Antarktidy.Rovněž osada na ostrově Krále Wiliama v kanadské arktidě dodnes nese jméno lodi která zde kotvila jednu dlouhou polární zimu-Gjoa Haven...

2 30.03.2016

Skvělé vyprávění dánského badatele a etnografa popisující zážitky během 5.thulské výpravy (celkově jich bylo 7) Jedná se však pouze o jakýsi beletrizovaný výběr z jeho rozsáhlých deníkových záznamů.Kniha mi připomněla Freuchenův cestopis Moje mládí v Gronsku a v mnohém ho doplňuje...
Tato fascinující cesta za poznáním kanadských a grónských Eskymáků trvala skoro dva roky- 18 000Km až k západnímu pobřeží Aljašky a to pouze pěšky nebo se psím spřežením...
--------------------------------------------------------------------------


TIP PRO CESTOVATELE:
V Dánsku,70Km severně od Kodaně na pobřeží leží městečko Hundested. V něm muzeum "Knud Rasmussen Hus"-dům, ve kterém žil na sklonku života tento člověk.Dvoupodlažní stavba se slaměnou střechou,původním interiérem a kůžemi pižmoně či ledního medvěda je umístěna v nádherném prostředí na útesu nad místy, kde se setkává Severní a Baltské moře.Musím říct,že je málo tak romanticky nádherných a kontemplativních míst jako tohle a že je úžasný pocit tam pobýt pár chvil.Dívat se na moře a meditovat v místech, kde žil jeden z největších přátel eskymáků...

3 30.03.2016

Velmi dobrým způsobem napsány dějiny Ruska.Knihy o dějinách tohoto impéria u nás chyběly a hlavně v minulosti byly hodně ideologizovány.Proto každý pokus o objektivitu je důležitý.Kdysi jsem Rusko podceňoval i zatracoval,nyní jsem však lépe pochopil některé příčiny a následky nejenom ruského,ale i evropského historického pohybu a to i díky této knize...
Kniha ve mně podnítila další zájem o studium dějin států.

9 30.03.2016

Stručné a čtivé dějny jedné z nejstarších civilizací od amerického historika,který celý život zasvětil Číně a před smrtí svoji rozsáhlou knihovnu věnoval orientálnímu ústavu AV ČR......

Kniha je napsána stylem který nenudí a umožňuje ji číst jako román pěkně postupně na pokračování. Je dobrá pro každého,kdo se potřebuje zorientovat ve složitých čínských mnoha tisíciletých dějinách.V edici LN-Dějiny států je to jeden z nejzdařilejších svazků.

7 30.03.2016

Skvělý dobový cestopis jednoho z 18 šťastlivců (původně jich vyrazilo na pěti lodích přes 230) jenž se živí vrátili z Magallhaesovy plavby kolem světa.Jedna z nejnebezpečnějších a nejneuvěřitelnějších cest,jaká kdy byla podniknuta.Podává okolnosti plavby a popisuje i smrt Magallhaesovu na Filipínách.Tenká knížečka co se dobře a rychle čte,protože Pigafetta se příliš detaily nezabývá.Není to deník plavby-ten by jistě zabral několik set stránek ale zpráva.Nicméně i to nám musí stačit.
Nedovedu si vůbec představit v jakých podmínkách se tísnili po více než dva roky tito námořníci .
Z výpravy se vrátila pouze jediná loď s nákladem hrěbíčku,který však po prodeji pokryl vynaložené finanční prostředky na celou výpravu.Je až srandovní,že dnes koupíte hřebíček v každé samoobsluze za pár korun,ale tenkrát byl vzácným zbožím...
Pro Magallhaese tato cesta byla tragédie, protože přišel o majetek,rodinu a dokonce i o svůj holý život. Jeho plavba a jeho jméno se však stalo nesmrtelnými.

5 30.03.2016

Povídání pro lidi,co rádi čtou o životě a přírodních podmínkách za polárním kruhem. Je rozdělena do dvanácti kapitol,přičemž každá je pojmenována podle jednoho měsíce v roce... Freuchen čtenáře seznamuje s tím co dělají v tomto období Eskymáci,jak vypadá počasí,jaké druhy zvířat a ev. rostlin lze spatřit...
Text je tak obsáhlý,že by se hodilo víc než jenom těch pár obrázků a fotografií -které jsou čtenáři k dispozici.Protože když čteme popis již pátého ptáčka s bílým peřím a červeným zobáčkem trochu se dostáváme do zmatků...
Jinak ale ve vyprávění naprosto podrobně zachycena příroda a její změny v oblastech kam se dostanou jenom movitější turisti či výzkumníci.Každý,kdo se touží podívat do Gronska na Špicberky,či daleko za polární kruh by měl tuto knihu číst...

Je jedním z nejlepších vyprávění o Eskymácích co jsem kdy četl.Místy nostalgickým o tom jak to vypadalo v Grónsku ve dvacátých letech minulého století.Dánové Freuchen a Rasmussen zde budovali obchodní stanice pro obchod s kožešinami a zároveň studovali život posledních pravých původních obyvatel.Freuchen je dobrý vypravěč,některé historky ze života Eskýmáků jsou drsné až šokující. A ač se děj odehrává v oblastech ledových pouští kde by většina z nás zahynula ztrátou orientace,zimou nebo hlady,popisy prostředí nenudí.Naopak když jsem vzal knihu do rukou,okamžitě jsem byl přenesen na grónský ledovec,všude jsem slyšel skučící vítr a cítil třeskoucí mráz...
Autor ačkoliv byl rodilý Dán, považoval Grónsko,tuto poněkud drsnou a jednotvárnou zemi,která mu poskytla absolutní svobodu pohybu a konání za svůj pravý domov..
Na civilizaci zahořknul,cítil se v ní podveden a nesvůj...

5 30.03.2016

Tato kniha rozhodně přesahuje žánr scifi svým poselstvím.Stala se fenoménem jakousi dělící čarou scifi literatury.Scifi je zde totiž sekundární. Je to kniha která vyzve čtenáře..Co bychom dělali my,kdybychom byli hlavním hrdinou?Jak bychom se zachovali.?Je to určitě Lemovo nejlepší a nejcitovanější dílo...
Původně jsem viděl film Solaris natočený podle této povídky od režiséra Tarkovského.S odstupem času jsem viděl film Solaris i od Soderbergha.Pořád to ale nestačilo a toužil jsem znát více a více detailů proto jsem si nakonec přeci jenom koupil knižní předlohu přečetl ji a nelituji...
Je málo uměleckých děl schopných rozhodit člověka tak jako tento román.Je to scifi, ale po přečtení nemáte pocit že jste přečetli pohádku.Není to deprese co se dostaví pouze pocit osamění.Ale jak tady už někdo napsal i po letech vyvolává ve mně kniha pocity k zamyšlení.

15 30.03.2016