belerofontes

Příspěvky

SolarisSolarisStanisław Lem

Tato kniha rozhodně přesahuje žánr scifi svým poselstvím.Stala se fenoménem jakousi dělící čarou scifi literatury.Scifi je zde totiž sekundární. Je to kniha která vyzve čtenáře..Co bychom dělali my,kdybychom byli hlavním hrdinou?Jak bychom se zachovali.?Je to určitě Lemovo nejlepší a nejcitovanější dílo...
Původně jsem viděl film Solaris natočený podle této povídky od režiséra Tarkovského.S odstupem času jsem viděl film Solaris i od Soderbergha.Pořád to ale nestačilo a toužil jsem znát více a více detailů proto jsem si nakonec přeci jenom koupil knižní předlohu přečetl ji a nelituji...
Je málo uměleckých děl schopných rozhodit člověka tak jako tento román.Je to scifi, ale po přečtení nemáte pocit že jste přečetli pohádku.Není to deprese co se dostaví pouze pocit osamění.Ale jak tady už někdo napsal i po letech vyvolává ve mně kniha pocity k zamyšlení.

30.03.2016


DraculaDraculaBram Stoker

Nejúžasnější je číst Draculu a pak navštívit Rumunsko...
Draculu totiž nenaleznete ani v nádherně zrekonstruovaném hradě Bran u Brasova,kam jezdí davy turistů,ani v strmých skalách Cetatea Poenari ruině hradu,kde žil předobraz Draculu-Vlad "Napichovač" a který je jakousi branou k transfagarašské serpentínové magistrále...
Draculu najdete nejlépe v pustině některého z údolí severního Sedmihradska směřujícím od města Bistrita (údolí Bargau ale i jiné).
Tato hluboká divoká lesní údolí prakticky bez lidí s rozbitými silnicemi jsou oblastmi kam Stoker situoval svůj román aniž tam kdy byl.Ale vymyslel to dobře.Opravdu teprve tam má člověk ten správný strašidelný a stísněný pocit umocněn případnou nepřízní počasí,nebo když má auto poruchu či defekt za večerního stmívání.:-))

17.10.2018


Erebus - Příběh ztracené lodiErebus - Příběh ztracené lodiMichael Palin

Perfektní kniha o období,kdy britské impérium bylo na vrcholu moci a zaplňovalo poslední bílá neobjevená místa na mapě zeměkoule.Očekával jsem něco nového o Johnovi Franklinovi,ale minimálně první polovina je o megahvězdě britského námořnictva Jamesu Rossovi a jeho 4 dlouhých letech strávených s touto lodí v Antarktidě a na jižní polokouli.
Palin je TV dokumentarista a když ji psal,navštívil prakticky všechna ta podivná divoká a krásná místa která Erebus kdysi před 170 lety (hezký koniček) ...
Dobře jsem se bavil informacemi o vztazích a postavách tehdejší britské admirality,a okolnostmi vzniku některých geografických názvů v Arktidě či Antarktidě.(Třeba poloostrov Boothia v kanadské arktidě,kde ležel v 19.století sev.magnetický pól byl pojmenován po značce GINu)…

Ve dvanácté kapitole začíná konečně i Franklinova plavba s vysvětlením proč byla výprava vystrojena.Někde jsem četl,že každý kilometr zmapování Severozápadního průplavu stál jeden lidský život...Lodě Erebus a Terror drží smutný rekord-129 životů... Povídání o poslední tříleté plavbě mužů posádky Johna Franklina je,i když o ní zas toho tolik nevíme, velmi napínavé.Dobře se čte s přiloženou mapkou,jakobyste sledovali Tv dokument:-)...Dojemně působí citáty z dopisů Franklinovy manželky Jane, která se významně zasloužila o pozdější hledání výpravy.Je zajímavé,že když se po dlouhém přesvědčování Ross vydal pátrat po Franklinovi,tak většina posádky byla pravděpodobně ještě naživu.Škoda,že při přezimování nevyslal výpravu po zmrzlém ledu jižním směrem.Stačilo snad 300km a možná by je nalezli...

Erebus a Terror byly minimálně stejně významné jako Amundsenova loď Fram, jenž má v Oslo samostatné muzeum.Tyto dvě nakonec neměly tolik štěstí a dnes leží na dně Severního ledového oceánu.Ross se nikdy nedostal přes ledovou barieru (která v současnosti nese jeho jméno) k Jižnímu magnetickému pólu a Franklin nikdy neproplul Severozápadní cestou i když byl velmi blízko...Nicméně už samotný fakt,že byly nedávno objeveny oba vraky nabízí další možnost pokračování tohoto ponurého ale fascinujícího příběhu.

13.04.2020


Labyrint z leduLabyrint z leduBuddy Levy

Greelyho cesta (u nás je jí poprvé věnována samostatná publikace) se cituje především v souvislosti s údajným kanibalismem některých členů výpravy v závěru tříleté mise,kdy čekali na pomoc,strádali a hladověli.Přitom když čtu čím si prošli,vůbec bych se tomu nedivil.Je zajímavé,že i když samotný Greely po záchraně žil ještě 50 let,nikdy o tom nepodal zcela objasňující vysvětlení a veškeré jejich snažení a utrpení bylo zastíněno touto domněnkou a výčitkou.
Buddy Levy archivní materiály zpracoval moc hezky.Knihu jsem přečetl za dva dny i když má skoro pětset stránek.Poslední měsíce zachycené v denníkových záznamech předčí kdejaký horor a tohle byla skutečnost a ne výmysl!...
Z dnešního pohledu ale víc než vědecká práce polárníků a jejich rekord v dosažené severní zeměpisné šířce zaujme jak se chová člověk v mezní životní situaci,kdy nemá na výběr,čeká odevzdaně na smrt,ale přitom stále tam někde v koutku duše doufá v záchranu.

17.10.2020


EnduranceEnduranceAlfred Lansing

Škoda že v češtině nevyšly nikdy Shackletonovy původní práce a poznámky.Takhle máme k dispozici pouze zprostředkované a filtrované deníkové záznamy.Nicméně Lansingovo zpracování se čte dobře takzvaně jedním dechem.Nechybí mapka či fotografie.
Shackletonovi někdy bývalo vytýkáno,že ač byl v roce 1908 jenom 200km od Jižního pólu vzdal a vrátil se(aby přežil). Měl totiž prý přinést oběť jako později Scott a umřít aby prvenství na pólu navždy patřilo Britům...
Tato jeho druhá výprava (v plánu byl přechod napříč Antarktidou) skončila úplným nezdarem a nebylo dosaženo jediného cíle expedice.Přesto příběh který napsala by lidská fantazie nevymyslela.

Už jenom pomyšlení, že dvacet lidí žije 5 měsíců někde na skále bez vegetace (Sloní ostrov) obklopené jižním polárním oceánem,živí se pouze tulením masem a čeká na pomoc která může a nemusí dorazit mi nahání husí kůži...
Legendární třítýdení plavba 6 mužů 800 mořských mil za záchranou v člunu potaženém tulení kůží s jedinou plachtou v nejbouřlivějším moři světa ze Sloního ostrova na Jižní Georgii by jistě nebyla možná bez fenomenálního navigátora Franka Worsleyho jehož vzdálený příbuzný Henry Worsley zahynul před několika měsíci právě v Antarktidě,když se snažil o uskutečnění původně plánované trasy svého slavného předchůdce...
Často se uvádí,že touto expedicí skončilo období zlaté éry objevování Antarktidy.

11.09.2016


ProcesProcesFranz Kafka

Proces jsem si opatřil krátce poté,co jsem s námahou přečetl nedokončený Kafkův román Zámek a chtěl jsem zoufale zjistit jak to spisovatel vlastně myslel.Říkal jsem si,že mi tato jeho(dokončená) kniha pomůže lépe Zámek pochopit...

Později,po asi deseti letech jsem přesídlil do Prahy a Kafka mě oslovil podruhé.Vyřizování na úřadech,bezmoc před úředníky,čekání na někoho kdo nepřichází, odkládá vaši věc ,čeká na úplatek a nemůžete se domoci své záležitosti...Ty ohromné stavby... (každý městský obvod má minimálně jednu) plné úředníků tajemných chodeb a dveří s nápisy neklepat...Cítil jsem se osamělý a zcela bezvýznamný a pouze díky jeho románovým popisům jsem nebyl úplně ztracen.Naopak s úžasem jsem zjištoval jak jsou ty situace analogické dnešku a jak se lidé chovají pořád stejně.Kafka geniálně a prorocky popsal nejenom pocity člověka dvacátého století ale předznamenal i osudy milionů lidí zavražděných bez jakéhokoliv soudu. Proto jsem mu začal trochu víc rozumět a věřit. A možná je to také tím, že ho mám rád i jako nedokonalého člověka pořád pochybujícího a hledajícího a přitom neuvěřitelně skromného…

Ještě jednou díky, Franzi!

26.09.2019


ZámekZámekFranz Kafka

tento román jsem četl ve svých17 letech .Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek (a Proces) nekriticky obdivuji...

Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci ...(stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a zažít ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) je to totiž úplně stejné jako v době kdy Kafka psal román.
Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel?... dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?...Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřiče K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století.
Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí"
Toto mnohovrstevné dílo,mluví o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení,....
Díky Franzi!

22.03.2016


Dějiny RuskaDějiny RuskaVáclav Veber

Vynikajícím způsobem napsány dějiny Ruska.Knihy o dějinách této velmoci u nás chyběly a hlavně v minulosti byly hodně ideologizovány.Proto každý pokus o objektivitu je důležitý.Kdysi jsem Rusko podceňoval i zatracoval nyní ho však lépe chápu a to i díky této knize...
Kniha ve mně podnítila další zájem o studium ruských dějin.Již jsem zakoupil od Zubova dvoudílné Dějiny Ruska a až je přečtu dám vědět:-)...

30.03.2016


Dějiny ČínyDějiny ČínyJohn King Fairbank

Stručné a čtivé dějny jedné z nejstarších civilizací od amerického historika,který celý život zasvětil Číně a před smrtí svoji rozsáhlou knihovnu věnoval orientálnímu ústavu AV ČR......

Kniha je napsána stylem který nenudí a umožňuje ji číst jako román pěkně postupně na pokračování. Je dobrá pro každého,kdo se potřebuje zorientovat ve složitých čínských mnoha tisíciletých dějinách.V edici LN-Dějiny států je to jeden z nejzdařilejších svazků.

30.03.2016


Feudální společnostFeudální společnostMarc Bloch

Přečetl jsem teprve prvních 150 stránek,ale musím říct,že tak dobrou knihu o středověku jsem snad ještě nečetl. Bloch se snaží přiblížit současnému čtenáři tehdejší realitu každodenního života a daří se mu to znamenitě.Je fascinující,že ač byla tato kniha napsána před 70 ley a do češtiny přeložena až za našich dnů pořád má co říci...
Například uvádí různé představy kolik bylo v době kolem roku 900 n.l. možné urazit denně kilometrů na koni,nebo po moři,proč tenkrát peníze nebyly tak důležité jako dnes, jaké byly výnosy vesnického hospodářství, jak probíhaly obchodní vztahy mezi lidmi,nebo jakou hodnotu měla tenkrát lidská práce...
Zkrátka snaží se čtenáři přiblížit co nejvíc tehdejší poměry,aby se do nich mohl vžít a lépe porozumět tehdejšímu světu.A to v běžných učebnicích a už vůbec v historických filmech nenajdete.
Nezvyknu psát názor před ukončením čtení,ale tady jsem musel udělat výjimku,protože tato kniha je výjimečná a určitě se k ní budu vracet.

13.02.2018


Mezi životem a smrtíMezi životem a smrtíValerian Ivanovič Albanov

Naprosto úžasný cestopis ruského kormidelníka tragické Brusilovovy výpravy,která měla proplout podél sibiřských břehů Severním ledovým oceánem do Tichého oceánu. Loď Sv Anna vmrzla do ledu a po dvou letech driftu jí zhruba polovina z (21) účastníků opustila ve snaze dostat se k pobřeží po ledu...Z celé skupiny však přežil pouze autor knihy Albanov a ještě jeden námořník,jenž byli zcela zázračně a náhodně zachráněni jinou polární výpravou .Albanov pak napsal tuto knihu,která je jakýmsi retrospektivním deníkem.Je o to interesantnější ,že je to příběh který napsal skutečný život a ne fantazie spisovatelova.

EPILOG:
V roce 2010 (čili po sto letech) našla skupina ruských vědců v Zemi Františka Josefa zbytky po druhé části výpravy,která odmítla opustit loď...

22.03.2016


Pod polárním sluncemPod polárním sluncemPeter Freuchen

Povídání pro lidi,co rádi čtou o životě a přírodních podmínkách za polárním kruhem. Je rozdělena do dvanácti kapitol,přičemž každá je pojmenována podle jednoho měsíce v roce... Freuchen čtenáře seznamuje s tím co dělají v tomto období Eskymáci,jak vypadá počasí,jaké druhy zvířat a ev. rostlin lze spatřit...
Text je tak obsáhlý,že by se hodilo víc než jenom těch pár obrázků a fotografií -které jsou čtenáři k dispozici.Protože když čteme popis již pátého ptáčka s bílým peřím a červeným zobáčkem trochu se dostáváme do zmatků...
Jinak ale ve vyprávění naprosto podrobně zachycena příroda a její změny v oblastech kam se dostanou jenom movitější turisti či výzkumníci.Každý,kdo se touží podívat do Gronska na Špicberky,či daleko za polární kruh by měl tuto knihu číst...

30.03.2016


Britské impériumBritské impériumNiall Ferguson

Spolu s Civilizací jedna z nejlepších knih od N. Fergusona.
Až nezvykle bohatá fotodokumentace na knihu o historii,skoro jako v encyklopedii což lze jenom pochválit.
Kniha je rozdělena do šesti kapitol od předpokladů a vzniku impéria až do jeho rozkladu začátkem dvacátého století.
Autor často odbočuje a cituje knihy které nemám šanci nikdy přečíst,nicméně hlavně první půlka knihy se čte dobře,prakticky každý den jsem objevil nějaké nové vztahy a souvislosti o kterých jsem předtím nevěděl...
Je to kniha která slouží jako pojivo mezi neutříděnými vědomostmi nasbíranými ve škole v hodinách dějepisu,podává mnohé vysvětlení proč,co a jak se stalo zejména v historii 19 a 20 století,v impériu,které bylo co do počtu čtverečních kilometrů největší říší jaká kdy v dějinách existovala a ovlivňovalo politiku v celém světě.

11.09.2016


Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa KomančůŘíše letního měsíce: Vzestup a pád národa KomančůS. C. Gwynne

Bestseller souvislostí.O významu prapodivného vynálezu zbrojíře Samuela Colta. O tom,proč byla prérie velikou překážkou při dobývání severoamerického kontinentu,a proč musela 4tisíce let zaostávající indiánská civilizace lovců a sběračů ustoupit té moderní evropské. V neposlední řadě je to i tak trochu políček románům Karla Maye. (Apači totiž nikdy nejezdili na koních)…
Vyprávění je navíc velmi umně zasazeno do životního příběhu Cynthie Ann Parkerové a jejího syna Quanaha (to je ten muž na obálce knihy).Osudy této rodiny byly tragicko-romantické a daleko předčí v emocích příběh Winnetoua, Old Shatterhanda,či jiných hrdinů ,které známe z filmů o indiánech…
Konečně,trochu se mi zde nabízí srovnání s knihou Svatavy Rakové:“Dobrodruzi puritáni a Indiáni“,která je o osídlování východního pobřeží USA,zatímco tohle je především o místech kde se dnes nachází Texas,Nevada nebo Arizona…
Gwynneho kniha byla označena v USA za bestseller a podle mého názoru je to bestseller!

04.09.2020


Balonem k severní točněBalonem k severní točněSalomon August Andrée

Pouze díky konzervačním vlastnostem arktické přírody mohl vzniknout v roce 1930 náhodný nález tří zmrzlých a od ledních medvědů poničených lidských těl na odlehlém Bílém ostrově (součást Špicberk).
Od té doby se mnozí snažili (a dodnes snaží) vysvětlit jak se vše tenkát odehrálo...
Dílo je to velmi podrobné.Rekonstruuje deníkové záznamy a jsou zde zveřejněny i zachovalé fotografie,které pořídili členové výpravy pólu. Je to jediná kniha svého druhu protože rozebírá veškeré detaily od výstroje přes nákres konstrukce balonu až po nákres jednotlivých předmětů a jak byly rozloženy v době nálezu posledního tábora po třiceti letech.Dodnes zůstává záhadou proč Andreé a jeho společníci zahynuli ve chvíli,kdy konečně dosáhli na začátku zimy Špicberk a kdy měli prokazatelně dostatek potravy...
Knihu nicméně ke čtení doporučuji pouze opravdovým fandům polárních výprav a záhadologům.Ze začátku příšerně nudí a je velmi popisná.Vznikla krátce po nalezení ostatků výpravy.

TIP PRO CESTOVATELE:

Na druhou stranu vřele doporučuji návštěvu muzea A.Andreého ve Švédsku...Leží v nádherném prostředí u břehu jezera Vattern v městečku Granna -rodisku Andreého.Je zde malé muzeum věnováno některým nalezeným atrefaktům jeho výpravy i s modelem balonu ve kterém letěli ...
Rozhodně se tam zastavte pokud budete mít náhodou cestu kolem stojí to za to:-)

Poznámka:Pokud ještě chcete vědět něco o Andreém,viz nedávno vydaná kniha od Bea Uusma:"Expedice".Je doplněním této knihy,jakýsi její epilog...

26.03.2016


Moje mládí v GronskuMoje mládí v GronskuPeter Freuchen

Je jedním z nejlepších vyprávění o Eskymácích co jsem kdy četl.Místy nostalgickým o tom jak to vypadalo v Grónsku ve dvacátých letech minulého století.Dánové Freuchen a Rasmussen zde budovali obchodní stanice pro obchod s kožešinami a zároveň studovali život posledních pravých původních obyvatel.Freuchen je dobrý vypravěč,některé historky ze života Eskýmáků jsou drsné až šokující. A ač se děj odehrává v oblastech ledových pouští kde by většina z nás zahynula ztrátou orientace,zimou nebo hlady,popisy prostředí nenudí.Naopak když jsem vzal knihu do rukou,okamžitě jsem byl přenesen na grónský ledovec,všude jsem slyšel skučící vítr a cítil třeskoucí mráz...
Autor ačkoliv byl rodilý Dán, považoval Grónsko,tuto poněkud drsnou a jednotvárnou zemi,která mu poskytla absolutní svobodu pohybu a konání za svůj pravý domov..
Na civilizaci zahořknul,cítil se v ní podveden a nesvůj...

30.03.2016


SolarisSolarisStanisław Lem

Žijeme v době technické revoluce která nemá obdoby ve světových dějinách. A v jedné jediné generaci jsme svědky změn o kterých se naším předkům ani nezdálo.Žánr scifi je nyní jaksi v defenzivě protože dnešnímu člověku nemá příliš so nabídnout,a dnes se tomu říká spíše fantasy..
Toto Lemovo dílo však přetrvalo a fascinuje dodnes protože je víc než o tom co asi budou dělat a jak budou vypadat lidé budoucnosti...Klade otázku jakbychom se zachovali,kdybychom byli v kůži hlavního hrdiny. A na to není jednoznačná odpověď.Každý jsme jiný a každý by to udělal nějak jinak...

24.11.2017


Grónské mýty a pověstiGrónské mýty a pověstiKnud Rasmussen

Jak již je napsáno nahoře v anotaci je to opravdu docela drsné čtení plné násilí duchů převtělování,pobývání na onom světě ale i fekálií a kanibalizmu. Nic pro slabé povahy.Příběhy naprosto rozdílné od řeckých bájí a pověsí.Božena Němcová se svou sbírkou českých pohádek by zaplakala,ač to byla otrlá žena.
Přesto však fascinující vyprávění eskymáckých mýtů od etnografa Knuda Rasmussena kderý jich sesbíral daleko víc. Uvedená kniha je pouze výběrem z nich.
Neměla by chybět v knihovně nikoho kdo se zajímá o národy žijící za polárním kruhem.Nebýt Rasmussena a jeho vášně pro tento lid,nikdybychom se o nich tolik nedozvěděli.Knize jsem však lépe porozuměl až poté,co jsem četl něco o Eskymácích od Rasmussena ,Freuchena nebo Fridtjofa Nańsena...

21.04.2016


Napříč AfrikouNapříč AfrikouDavid Livingstone

Malý rodokaps-120 stránek textu.Obtížně sehnatelný. Bohužel v češtině o tomto člověku vyšlo toho žalostně málo.Niall Ferguson ho ve svých Dějinách britského impéria nazývá supermanem viktoriánské éry.Neuvěřitelný člověk,který putoval tisíce kilometrů pěšky Afrikou v dobách,kdy běloši teprve začínali poznávat tento kontinent.
Knížka uvádí pouze část jeho putování a je bez jediné mapy.A přesto,když píše o kraji kolem řeky Zambezi jak vypadal v roce 1855 je to jako sen.Stáda slonů,antilop,buvolů a nosorožců, prohánějících se krajem beze strachu z lidí.Primitivní domorodé kmeny s podivuhodnými náčelníky od kterých vždy bylo nutné získat povolení k volnému průchodu krajem.Livingstone přestože během své cesty neměl peníze a později ani žádné zboží ke směně ,nikdy netrpěl hlady nebo nedostatkem.Bylo to dobrodružství a vášeň zároveň,kterou nelze již dnes zažít.
V závěru krátce popisuje i své pocity poté,co uviděl a objevil jako první evropan Viktoriiny vodopády.

TIP PRO CESTOVATELE:
Pokud někdy pojedete do skotského Glasgow,tak poblíž tohoto města se nachází "David Livingstone Centre"-malé muzeum v úžasné zahradě.Zde je k vidění několik artefaktů ze života tohoto skromného muže,jako osobní předměty,mapy nebo dopisy,které psal,dokonce je zde vystavena jeho špatně srostlá pažní kost po zranění lvem,ze kterého zázračně vyvázl jako mladý muž.
Když zemřel, tělo po smrti z vděčnosti jeho společníci nabalzamovali a pak nesli pěšky 2400 km k mořskému pobřeží,aby bylo po 8 měsících putování dopraveno do Wesminsterského opatství,kde je pohřbeno.

02.06.2016


Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v PolskuObyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v PolskuChristopher R. Browning

Tato studie se snaží o nemožné. Zjistit jak a proč se z obyčejných mužů stali bezcitní zabijáci.
101.žáložní policejní prapor, za své zhruba dvouleté existence zavraždil (převážně zastřelením ranou do týlu) přes 85 000lidí...
Autor se pokouší hledat odpověď proč to tito lidé,v civilu naprosto obyčejní dělali.Otřesné čtení,tak aktuální pro dnešek.Když totiž neexistuje právo a spravedlnost,vraždí i policie.

Nejsilnější stránkou knihy jsou citace výpovědí z poválečného vyšetřování.Jako například tato výpověď člena uvedené jednotky- kovodělníka z Bremerhavenu:

"Pokoušel jsem se,a bylo to možné,zabíjet jen děti.Bylo to tak,že matky vodily děti za ruku.Můj soused pak zastřelil matku a já jsem zastřelil dítě,které k ní patřilo.Protože jsem si odůvodnil,že to dítě nebude moci bez matky přece žít.Pro mé vlastní svědomí mělo být,abych tak řekl,uklidňující,že jsem vysvobozoval děti,které nebyly schopny žít bez matky..."

06.03.2017


Polní pošta ze StalingraduPolní pošta ze StalingraduJens Ebert

Výběr dopisů vojáků německého wehrmachtu odkazující převážně na bitvu u Stalingradu. Dopisy jsou seřazeny chronologicky a kopírují průběh celé ofenzivy.Většinou jsou i s dovětkem zdali voják přežil nebo je nezvěstný...

Co může lépe vystihnout utrpení a nesmyslnost války než dopisy prostých vojáků? Většina z nich prý prošla cenzurou,ale i tak je cítit tu strašlivou tesknotu,bolest z odloučení a nejistotu.Archivy a nejenom německé jistě ukrývají spousty podobných svědectví doby,kterou lze dnešníma očima pochopit pouze obtížně.

Svým obsahem připomíná podobnou nedávno vydanou knihu:"Dopisy z wehrmachtu" .Tato se však více vztahuje k jedné konkrétní bitvě.

17.05.2018


Gala DalíGala DalíCarmen Domingo

Můj zájem o Galu podnítila návštěva jejího muzea ve Španělsku.(viz TIP níže).Až donedávna jsem si totiž myslel,že byla Salvatorovou ženou a můzou a s tím jsem si vystačil.
Byla to však složitá osobnost a tento životopis mi pomohl poznat jednak kousek z dějin surrealistického hnutí,které autorka značně demytizuje(včetně Dalího) a konečně jsem hlavně i pochopil,že Gala -Salvator nebyl vztah manželský a milenecký,ale vztah matky a syna...!
Gala opustila svou 12 letou dceru a manžela,aby se věnovala Dalímu jako matka.Některé situace kde se popisuje její vztah s dcerou a prvním mužem(mimochodem surrealistou Paulem Eluardem) jsou drsné až nepochopitelné.Bohužel neznáme do detailů Galino dětství,které by mnohé vysvětlilo a životopis od Carmen Domingo je beletrizovaný,takže se nedá rozlišit co jsou fakta a co fikce.
Je ohromující jaký vliv měla tato žena na samotného Dalího.Říkává se,že malíř Vincent Van Gogh by nebyl nic dokázal bez bratra Thea a stejně tak Dalí by nebyl (komerčně) úspěšný bez Galy…Nyní po přečtení chápu proč se tak říká.


TIP PRO CESTOVATELE:
V Katalánsku ve Španělsku existuje tzv. Dalího trojůhelník.Tři muzea v okruhu 30km věnována Salvatorovi a Gale.
1.Figueres- je galerie s největším počtem uměleckých děl tohoto umělce kterou postavil ještě za svého života.Ve 4 patrech se můžete kochat jeho obrazy plastikami,nebo třeba šperky které vytvořil.Již samotná nápaditá stavba budovy muzea je Dalího dílo a je zde i jeho hrobka.

2. Cadaqués-Portligat .Dům-labyrint vzniklý propojením několika rybářských usedlostí na pobřeží Costa Brava kde Dalí prožil většinu života a kde byl seznámen s Galou.

3.Púbol. Dům vzniklý moderní přestavbou středověkého šlechtického sídla,které Dalí věnoval Gale. Sídlo v malé vesničce s překrásnou zahradou,fontánou,pomerančovníky a Dalího sochami. Uvnitř najdete mnoho předmětů a originálního nábytku z období kdy zde žila Gala.V podzemí muzea je její hrobka a vedle ní další prázdná hrobka původně určena asi Dalímu…

17.10.2018


Zpráva o první cestě kolem světaZpráva o první cestě kolem světaAntonio Pigafetta

Dobový cestopis jednoho z 18 šťastlivců (původně jich vyrazilo na pěti lodích přes 230) jenž se živí vrátili z Magallhaesovy plavby kolem světa.Jedna z nejnebezpečnějších a nejneuvěřitelnějších cest,jaká kdy byla podniknuta.Podává okolnosti plavby a popisuje i smrt Magallhaesovu na Filipínách.Tenká knížečka co se dobře a rychle čte,protože Pigafetta se příliš detaily nezabývá.Není to deník plavby-ten by jistě zabral několik set stránek ale zpráva.Nicméně i to nám musí stačit.
Nedovedu si vůbec představit v jakých podmínkách se tísnili po více než dva roky tito námořníci .
Z výpravy se vrátila pouze jediná loď s nákladem hrěbíčku,který však po prodeji pokryl vynaložené finanční prostředky na celou výpravu.Je až srandovní,že dnes koupíte hřebíček v každé samoobsluze za pár korun,ale tenkrát byl vzácným zbožím...
Pro Magallhaese tato cesta byla tragédie, protože přišel o majetek,rodinu a dokonce i o svůj holý život. Jeho plavba a jeho jméno se však stalo nesmrtelnými.

30.03.2016


Cesta bílým tichemCesta bílým tichemKnud Rasmussen

Skvělé vyprávění dánského badatele a etnografa popisující zážitky během 5.thulské výpravy (celkově jich bylo 7) Jedná se však pouze o jakýsi beletrizovaný výběr z jeho rozsáhlých deníkových záznamů.Kniha mi připomněla Freuchenův cestopis Moje mládí v Gronsku a v mnohém ho doplňuje...
Tato fascinující cesta za poznáním kanadských a grónských Eskymáků trvala skoro dva roky- 18 000Km až k západnímu pobřeží Aljašky a to pouze pěšky nebo se psím spřežením...

TIP PRO CESTOVATELE:
V Dánsku,asi 70Km severně od Kodaně na pobřeží leží městečko Hundested. Navštivte zde "Knud Rasmussen Hus"-dům a nyní muzeum ve kterém žil na sklonku života tento člověk.Dvoupodlažní stavba se slaměnou střechou,původním interiérem a kůžemi pižmoně či ledního medvěda je umístěna v nádherném prostředí na útesu nad místy, kde se setkává Severní a Baltské moře.Musím říct,že je málo tak romanticky nádherných a kontemplativních míst jako tohle a že je úžasný pocit tam pobýt pár chvil.Dívat se na moře a meditovat v místech, kde žil jeden z největších přátel eskymáků...

30.03.2016


Červená světlice na Nanga ParbatuČervená světlice na Nanga ParbatuReinhold Messner

Myslím ,že jistě jedna z nejlepších Messnerovych knih v níž se snaží vysvětlit největší ze svých životních traumat a sice jak a proč zemřel jeho bratr Gunter Messner.V úvodu docela drsně a adresně oponuje kritikům z minulých let,kteří ho obviňovali že příliš riskoval a může nepřímo za bratrovu smrt a že dokonce ani nedosáhli spolu vrcholu Nanga Parbatu...

Každopádně je to smutný příběh.Po přečtení jsem si kladl otázku,proč znovu riskoval život na dalších osmitisícovkách i jinde,když už si to vyzkoušel na Nanga Parbatu.Je to opravdu jakýsi druh závislosti,tohle vyhledávání doteků se smrtí a stavy mysli,které člověk zažívá ve vysokých výškách s nedostatkem kyslíku.Pokud to člověk nezažije a nenakazí se tím,tak nepochopí...
Neuškodilo by,kdyby v knize bylo víc map a nákresů jak vlastně kdo postupoval.Jinak se čtenář dost ztrácí při různých místních názvech,nebo popisech.Pokud ovšem chcete číst něco z Messnera,je toto ta pravá kniha...

19.03.2017


O Igimarasussukovi, který jedl své ženy - Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822-1869)O Igimarasussukovi, který jedl své ženy - Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822-1869)Aron z Kangequ

Pro evropana naprosto nepochopitelné a děsivé příběhy bez pointy.Trochu se mi rozjasnilo až když jsem přečetl od Nansena-Život eskymáků ,nebo Freuchenův cestopis -Moje mládí v Gronsku a pak jsem tyto ponuré historky viděl v jiném světle.

Vždyť již v úvodu je napsáno,že nejde ani tak o obsah nebo děj toho či onoho příběhu ,ale o to JAKÝM ZPUSOBEM byl vyprávěn. A to je nepřenositelné obyčejným tištěným textem:
Takže, za dlouhé polární noci Eskymák stojící polonahý v iglů,ve stavu jakéhosi transu bušící na bubínek potažený tulení kůží...Napůl skřehotavým hlasem,napůl podivným zpěvem vypráví či spíše předvádí tyto příběhy plné hrůz ze záhrobí a naproti němu strachy se krčící jeho spoluosadníci...Fantastický umělecký zážitek bohužel z dob minulých a ze zemí nám totálně vzdálených ,který již nelze zažít.Které divadení představení z dnešní doby se mu vyrovná?
Kniha pro lidi zajímající se o národy za polárním kruhem a o etnografii.

01.04.2017


Plavba Vegy kolem Asie a Evropy - s historickým přehledem cest podél severního pobřeží starého světa. Díl 2.Plavba Vegy kolem Asie a Evropy - s historickým přehledem cest podél severního pobřeží starého světa. Díl 2.Adolf Erik Nordenskiöld

(+ SPOILER) Dva díly ,téměř 660 stran textu,ale i nádherné byť černobílé ilustrace resp. překreslené fotografie, protože v době vydání knihy ješte tiskařské techniky nebyly na takové úrovni jako dnes. Psáno starým českým pravopisem a stylistikou což někdy trochu zdržuje,ale jinak se čte báječně a čtenář má tak pocit že se opravdu ocitl v 19.století a pluje spolu s námořníky Vegy...
Není to jenom cestopis a místopis,ale i historie objevů severovýchodního průplavu při mapování sibiřského pobřeží.Já osobně jsem nejvíc hltal Barentsův příěh,ale píše se zde i o kozáckých objevech a plavbě Behringa v ruských službách...
Přímo úžasné jsou kapitoly o dnes již zaniklém světě obyvatel západní sibiře Laponců a Samojedů.Ve druhém díle dokonce celé dvě kapitoly věnoval Čukčům-národu severovýchodní sibiře,kam se nedá ani dnes dostat jen tak snadno.Detailní ilustrace předmětů jejich dení potřeby a různé popisy situací dokreslují stav tohoto národa z konce 19. století.
Byl jsem překvapen informací,že kosti a kly mamutů jsou rozesety po pobřeží Východosibiřského moře, kde je prakticky nemožné je minout.A články na netu mu dávají za pravdu.Odhaduje se,že jenom v roce 2017 místní obyvatelé nasbírali cca 80 tun mamutích klů,které prodávají do ciziny...
V závěru druhého dílu jsem se bavil popisem měsíc trvajícího putování po Japonsku,které zrovna v tom období prožívalo reformní éru Meidži.Je až neuvěřitelné srovnávat Nordenskjoldovy zápisky z tehdejšího konce feudalizmu v Japonsku s dneškem,kdy tato země patří mezi nejvyspělejší státy světa.
Knihu jsem dlouho sháněl a nelituji čas u ní strávený...

TIP pro CESTOVATELE:
Pokud někdy navštívíte museum A Andreého ve městě Granna ve Švédsku,je zde k vidění poměrně zachovalý původní pozorovací koš jednoho ze stěžnů Vegy.

01.01.2018


Amundsen objevitelAmundsen objevitelRoald Amundsen

Autobiografie člověka,který jako první z lidí dobyl oba světové póly (i když ten severní pouze ve vzducholodi).
V jednotlivých kapitolách odhaluje okolnosti a důvody snad všech svých objevitelských cest.
Z mého pohledu nejzajimavější byla část,kde vypráví jak si značili cestu polární pustinou k jižnímu pólu aby zpátky nezabloudili. Logistika jeho cesty je fascinující a zůstala dodnes nepřekonána...
V textu nicméně prosvítají i jeho osobní a ne vždy pozitivní vlastnosti. Neskutečná ctižádost, hypertrofické sebevědomí i tvrdost ke svým podřízeným.Po přeletu nad Severním pólem například nevybíravě psal o Nobilem-geniálním konstruktérovi vzducholodí,který byl podle něj obyčejný břídil.Uroveň Amundsenovy výpovědi má tak někdy až charakter bulvární pomluvy k lidem jenž nemůžou říci svojí verzi.Dobový tisk mu někdy vyčítal jeho chování (zabíjení a pojídání psů během cesty na jižní pol,nebo jeho riskování a neupřímnost) a on se snad bránil tím,že napsal tuto knihu...
Ale i přesto zajímavá a především autentická výpověď člověka,který toho opravdu dokázal hodně.Díky svým schopnostem se stal spolu s Nansenem jedním ze symbolů norské vytrvalosti.

13.05.2018


Každodenní stalinismusKaždodenní stalinismusSheila Fitzpatrick

Brilantní až kafkovský popis a částečně i analýza společenských vztahů v Sovětském svazu 30-tých let minulého století.Autorka nepolitizuje nehodnotí,nemoralizuje, pouze popisuje životy a snažení obyčejných lidí .

O tom jak se žilo v zemi,kde "zítra již znamená včera" se napovídaly spousty vtípků a ze začátku jsem měl opravdu pocit,že kniha je právě o všech těch směšných a až neuvěřitelně paradoxních věcech.
Ale to pouze do chvíle než jsem si uvědomil,že tady ve střední evropě to bylo vlastně taky a co je ovšem horší,že mnohé z toho zůstalo,nebo se vrátilo a to máme na rozdíl od tehdejších lidí všeho dostatek.Intriky,známosti,protekce a touha získat výhody před jinými jsou vztahy tak vlastní dnešnímu světu. Pozorný čtenář jstě najde paralely s přítomností .Kniha se dobře čte protože je rozdělena do velkého množství krátkých kapitol a je zde hodně odkazů nejenom na ruskou či americkou ale i na českou literaturu k tomuto tematu.

str. 149
"...nejjednodušším způsobem,jak dostat od někoho něco bylo donést mu láhev vodky.Vodka však nebyla pouhý dar,bylo potřeba ji vypít společně na znamení,že dohoda platí.Proto se o účastnících této alkoholové vzájemnosti mluvilo jako o těch,kdo spolu sdíleli lahev (sobutylniki)..."

01.10.2018


Na severní točnu. Díl druhýNa severní točnu. Díl druhýFridtjof Nansen

(+ SPOILER) Druhý díl je dramatičtější a má lepší spád vyprávění než ten první. Hned na začátku zaujme seznam věcí,které sebou táhli na saních cestou k Sev.pólu.Nansen uvádí dokonce jména všech těch nešťastných psů,kteří to sdíleli spolu s nimi.Přitom dává dokonale nahlédnout do zákulisí expedičního putování před sto lety.Například jak si šili a nebo v noci jak sušili promočenou obuv,jak vařili a jaké jídlo,jak stříleli (z dnešního poledu nemyslitelné!) lední medvědy, mrože atd…
Kdysi jsem četl beletrizovný životopis o druhém muži tohoto pochodu-Hjalmaru Johansenovi od R.Messnera.(Johansen svůj život později ukončil sebevraždou).A tak jsem očekával,že se konečně dozvím něco víc i o tomto člověku z úst nejpovolanějšího. Bohužel Nansen o něm nepíše skoro nic a nebo jenom nepodstatné skutečnosti,například že občas ve stanu chrápal:-)…A to s ním Johansen sdílel v ledových pláních společné bydlení a společný spacák dlouhých 15 měsíců!!! Bylo to tak (a v polárních výpravách časté pravidlo),že Johansem byl pouze jeho psovodem a posluhovačem.Občas Nansena vytáhl ze ledové tříště do které zapadl a to bylo vše.Nestál mu ani za to,aby víc ocenil či popsal jeho osobnost...

Cestou zpátky přezimovali na jednom z tenkrát neznámých ostrovů Země Františka Josefa.Obdivuji tyto muže jak ve studené a malé kamenné chýši o rozměrech 2x3m byli schopni přežít dlouhou osmiměsíční polární zimu.Tvrdost tehdejších lidí dále dobře ilustruje norská expediční specialita (kterou později napodobil R.Amundsen) a sice drakonické zabíjení psů cestou zpátky,kteří sloužili jako potrava přeživším,než se objevili lední medvědi vhodní k lovu…
Zajimavá mi přišla,byť okrajová zmínka i o setkání se členy zmizelé polární výpravy A.Andréeho,která se chystala zrovna v tom čase k přeletu Severní točny balonem.(jejich ostatky byly nalezeny poté po třiceti letech na Špicberkách a zabývá se jí nedávno vydaná publikace od Bea Uusma:Expedice)

Knihu tedy mohu doporučit hlavně opravdovým „tundrofilům“ ,nicméně ale i těm,co chtějí sice s trochou námahy oživit pocity jaké měl jeden muž z konce 19.století v zajetí Severního ledového oceánu.

04.12.2019


1