bacouch komentáře u knih
Problematika zla fascinuje lidstvo už od prvopočátku. Existuje člověk, který je absolutní zlo? Kdybyste mohli, s tím, co dnes víte, zabít Hitlera jako dítě, dokázali byste to? Těmito tezemi začíná kniha německé autorky a čtenáře natěší na zajímavé myšlenkové pochody a experimenty. A hlavně na to, že se zamyslí nad tématy, která jsou ve „slušné“ společnosti tabuizované a rozhodně se o nich do hloubky nemluví. A je téměř vyloučené se pokusit o nějaký postoj advocatus diaboli – zkuste si někdy obhajovat nebo alespoň soucítit s člověkem s pedofilními sklony…
Problém knihy je ovšem pravděpodobně to, že koncept „zla“ je tak široký a částečně subjektivní (co byste považovali za zlo, co jen za špatné?), že Shaw pokrývá mnoho témat na úkor hloubky: hovoří o pojmu „zlo“ v kontextu technologie, moci, kanceláře, sexuality, vražd, znásilnění, nacistů, terorismu, pedofilie, otroctví, sadismu, ale též genderové a sociální znevýhodněnosti. Suma sumárum – začátek byl velmi ambiciózní a pak se to rozplizlo v povrchní intelektuálské žvatlání..
Adolf Adler patří k výrazným psychologům, z jehož teoretických systémů čerpá vývojová psychologie i psychologie osobnosti 20.st. Ve svém díle se zaobíral zejména takovými tématy jako komplex méněcennosti a nadřazenosti, touha po moci, rozmazlování či zanedbávání dětí či důležitosti pořadí mezi sourozenci. Kniha se mi docela líbila, i když některé teze nesou známky své doby a mě jsou cizí: Adler neustále opakuje varování před zhýčkáním dítěte a já si kladla otázku, co a jak tedy ve výchově dělat. Kolik citu je příliš a kolik zase málo. V podstatě pravděpodobnost že svou výchovou (hlavně silně pozitivní) vychováte neurotika je podle Adlerových kritérií téměř jistota.
Tato knížka je psaná lehkým stylem a dobře se čte. Ovšem dějová linka je slabší. Hlavní hrdinka se plácá od ničeho k ničemu, pochlastává a celkově mě štvala. Až do konce. Nenastalo vůbec souznění nebo pochopení. Dozvíme se, co si holka vezme na sebe na pohovor, do hospody, k matce, jak se namaluje, ale nedozvíme se, proč se vlastně rozešla s chlapíkem, se kterým se zasnoubila, kterého si vzala atd. Chybí tu emoce a nějaký hlubší ponor. Neoslovilo mě to
Odpočinková, nenáročná kniha o úskalích inkluze nevinných klonů na snobské, elitní univerzitě. Vždycky jsem si myslela, že klonování je fujky a neetické, ale to v této knize rozhodně není. No...aspoň se to docela dobře četlo.
Kniha popisuje specifika pěstování tohoto zeleného čaje, jeho dlouholetou tradici i filozofii, která jeho pití a přípravu doprovází. Odhaluje též historii a pravidla čajového obřadu, který je jednou ze zásadních tradic Japonska. V knize se též dozvíte jaké zdravotní benefity pití matchy přináší. Druhá půlka knihy je pak sbírkou receptů, jak s matchou vařit, což už mě tak nebavilo, nicméně začátek je zajímavý. Velmi oceňuji také grafické zpracování.
Kniha mě příliš nezaujala a není to tím, že nejsem cílová skupina. Ostatní knížky téže autorky jsme u nás četli a ty se nám líbily. Tady je to takový zvláštní...
Dva kluci se ztratí v arktické pustině a snaží se přežít, pokusit se o návrat do rodné vísky a pokud možno nepotkat hrůzu budící Eskymáky. Kniha je spíš pohádkou než příručkou pro přežití, ale vlastně hrozně milou.
Škola může představovat pro malé děti něco, čeho se můžou obávat, protože nevědí přesně, co je tam čeká. Tahle kniha pojmenovala základní věci, s kterými se děti ve škole setkají a ukázala jim, že není důvod se bát, ale naopak se můžou těšit na nové dobrodružství.
Mikulášovy příhody jsem jako dítě milovala, ale tenhle díl série mě dost zklamal. Ne moc vtipné a často bez pointy.
Život v rumunské vesnici Petra připomíná trochu Márquezovo Macondo a trochu Mistra a Markétku. Okořeněné notnou dávkou erotiky. Staromama vypráví o různých spletených a neuvěřitelných osudech, občas si něco splete, ale to se lidem v jejím věku stává. Díky ní se však před námi rozprostře svět natolik živě popsaný, že vás to až zaskočí. Velmi milé a nečekané setkání s rumunskou literární tvorbou.
Autor psychologicky rozebírá nejznámější české pohádky a propojuje je se základními problémy vývojové psychologie. Čtenář se pak v této knize dozvídá více o rodičovské lásce, rivalitě mezi sourozenci, o etickém zakotvování mezi dobrem a zlem, o dětských úzkostech, primární sexualitě, o žárlivosti matek na dcery atd.Vše na pozadí pohádek. Musím říci, že kniha mne velice zaujala.
Milovníci Carolla prominou, ale při četbě Alenky se vždy v určitou chvíli zarazím, obočí vyletí do oblak a já si říkám, na čem asi pan spisovatel ujížděl. No a tak jsem po tom trochu pátrala a hle! Opium a alkohol. A jeden z výkladů soudí, že celý děj Alenky je jen popisem drogového rauše. S tímto se pak ztotožňuji i já.
Kniha se mi ze začátku četla trochu těžce, kvůli du formě, ale pak jsem se naladila na pomalé, meditativní tempo hlavních hrdinů a fakt jsem si to užila. Téma smrti a umírání je v naší společnosti dost obávané a velice neradi se o něm bavíme. Proto jsem přivítala knihu, která se opírá o zkušenosti lidí, kteří jsou se smrtí v každodenním kontaktu. A teď budu mít nadlouho o čem přemýšlet.
Od této autorky jsme již četli Mizící hmyzíky a bylo to skvělý. Tohle bylo o trochu méně skvělý, ale pořád zábavný, lehce naučný a krásně ilustrovaný. Děti se zde naučí poznávat základní byliny, jejich použití a léčivé účinky.
Kniha mi přišla příliš teoretická, očekávala bych více praktických příkladů. No...žádná sláva.
Kniha je velice čtivá, text je rozdělen do krátkých kapitol, což my, rozjetý jedinci, oceníme. Nápad je taky velmi dobrý, ale bohužel to zpracování mi přišlo příliš povrchní. A závěr je opravdu jak z jinýho žánru.
Žádný město není tak malý, abychom se nepotkali. Najdu tě, i když se schováš sám do sebe.......Je jenom málo démonů, který bys neutopila ve dvou nebo třech pivech.
Knižka je psána v podstatě deníkovou formou "českého ženicha", který vypráví o tom, kterak a kde se potkal se svou milou, jak nelehké je pro občana Vietnamu získat vízum do České republiky, jak si zvyká jeho milá na knedlíky a tak podobně. Ale jo, líbilo se mi to. (i když mi bylo Trang trošku líto a měla jsem (možná zbytečně) pocit trochu pygmalionského komplexu).
Šáhla jsem v knihovně po tomto leporelu, abych se poučila, jak se autoři v naší korektní době popasovali s lesbickou rodinou a ono prd. O tom to není. Takže jedna hvězda za to, že je knížka příjemná na omak.
Přesně jak píše @bagel je to čím dál lepší a zajímavější. Hodně mě baví ten kontrast Francie vs. Sýrie. V tomto díle se také více profilují charaktery hlavních postav, hlavně rodičů, matka už není taková puťka, ale už si taky dokáže dupnout. Ovšem ten závěr...!