Awele komentáře u knih

Moje krevní skupina. "literary crime" vůbec nevadí víc dějových linií, mám pocit, jako by se vše odhalovalo postupně zvenku i zevnitř. Teď čtu druhý díl trilogie a zase - často odbíhám od knihy k internetu, heldám, kde ten ostrov vlastně je, koukám na fotky... prostě paráda. Za mě plný počet. Drobné nedostatky jsou u mě vyváženy netradičním pojetím, prostředím a způsobem vyprávění.

7 05.03.2016

Brilantní,. Od začátku jako by vše směřovalo k tomu, aby se z Hosse stalo to, co se nakonec stalo. Nějak se mi nechce napsat slovo člověk. I když byly chvíle, kdy jsem rozuměla a chápala a někdy mi ho bylo i líto. Jako by už v dětštví prožil totální výplach mozku, všemu přirozenému se vzpírající naprogramování. Nemůžeme se ani divit, že vůbec nic necítil. Lítost, smutek, vinu. Nic. Těžko i říct, zda jeho otec prošel něčím podobným. Asi ano.
Každopádně skvěle napsané, četla jswem jedním dechem, či spíše bez dechu. Trochu jsem si vzpomněla i na pana Kopfrkingla...
Demagogie, ideologie a duševně narušený člověk.

7 22.01.2016

Od knihy jsem nic nečekala, snad právě proto jsem byla příjemně překvapená. A ještě v audio verzi, tak to doslova nadšená. Nejsem zarytý fanoušek filmů, kromě prvního považuju ostatní akorát za lekačky, ale tady jsem se úplně do děje dostala. Ba co víc, děj jsem celý prožívala zároveň s postavami. Pátou hvězdičku jsem ale nemohla dát - v mých očích ji knize sebrala postava Ripleyové. Od jejího "vstupu" na scénu hrají ostatní postavy jakoby druhé housle, přitom mají potenciál na vlastní komplexní vykreslení. Navíc se dílo stalo předvídatelné. Dokonce jsem si přála, aby v modulu nakonec odletěl hlavní inženýr a ne naše superhrdinka.... Ale jinak smekám a těším se na další.

3 09.03.2018

Musím říct, že začátek mi připadal jako příjemně napínavý kriminální román. Nijak nevybočující z řady dalších - čekala jsem, kdy konečně se vyprávění spojí a Nick bude usvědčen... A buch, totální psychokotrmelec.... Konec tedy nic moc, trochu násilný, až neskutečný, ale co už. Předcházející stránky to bohatě vyrovnají. Trochu mě sice děsilo, že jsem se dokázala do Amy vcítit a dokonce i přemýšlet jako ona, říkala jsem si, kolik tahů ještě zbývá, ale na svou obranu :) musím říct, že tak dokonale vymyšlené bych to nedala. Uf, můj osobnostní profil snad tedy nijak moc z normálu nevybočuje. Geniální nápad, bezchybné zpracování, gradace téměr brilantní, konec škrtnout, vytrhnout stránky.... Nebudu se ke knižce vracet, ale není potřeba. V hlavě mi zůstane hodně, hodně dlouho.

3 14.01.2016

Ať začnu kdekoli, kdykoli a s jakýmkoli příběhem, vždy mě to znovu chytne. Stokrát a stále poprvé... První setkání s knihou ale bylo velmi rozpačité, paní překladatelka si nedokázala poradit se spoustou jazykových oříšků a češtině vůbec dávala na frak. Originál se mi čte lehčeji. Překvapivě.

2 31.01.2016

Zřejmě jsem od této knížky čekala víc, než mi zamýšlela poskytnout. Původně jsem chtěla obětovat pár korun a jít si ji koupit, ale naštěstí jsem využila naší knihovny. A dobře jsem udělala. Styl sutorky je sice svěží, střídání obrazů napínavé,slovní zásoba bohatá, což velice oceňuji, nicméně zápletky a jejich řešení jsou tak přitažené za vlasy a téměř nadlidské schopnosti a dovednosti tří protagonistů tak těžko uvěřitelné, že výsledný čtenářský požitek je přinejmenším rozporuplný. Škoda, škoda. Nemůžu s čistým svědomím dát vic než tři hvězdičky.

1 22.09.2013

Proč??? Proč???? Proč jen jsem ji nečetla už dřív...když jsem měla v těhotenství čas a válela se doma na gauči. Bezvadně napsané, odborné a přitom naučné i pro laika, mírně hysterickou a totálně vystresovanou matku - mě. Děkuji autorovi. Mohla jsem si ušetřit pár panických záchvatů, ale co už. Teď ji mám doma a ve vzácných chvilkách volna cca mezi druhou a třetí ráno si v ní čtu.

22.01.2016

Jediné věci lituju. Nestihla jsem si knížku přečíst před narozením své dcerky. Teď sotva stíhám. Nicméně - nic v knížce není navíc, odborné rady podány naprosto srozumitelně, na vše jsem zatím našla odpověď. Dopisy dcerce mě úplně uchvátily, v podobném duchu sepisuju i pro svoji píďalku. Nejvíc jste mě, pane doktore, získal větou - (hooodně nepřesně cituji): Dal jsem malou manželce, protože i když sám maminkám radím, teď jsem nevěděl a spoléhal na mateřské city. Opravdu nevím, co moje dcera chce...

14.01.2016