Aquarius586 komentáře u knih
Poměrně zábavný námět - kdo by tušil, že i v nevíře může být potřebné se aktivně utvrzovat :)
A jak kdosi jinde napsal: nemusím být katolík ani dejme tomu taoista a přesto mohu mít svůj názor na věci nadzemské, stejně jako nemusím být příslušníkem žádné z partají a přesto mít svůj názor politický. Ateismus je něco víc a horšího: pyšná představa o dokonalosti smyslového poznání, o člověku jakožto futrálu vší vesmírné moudrosti, o schopnosti vědkyně Lepešinské proniknout do nejzazších tajemství hmoty a - ne, ducha ne, ten přece v myslích pokrokových vědkyň neexistuje - o ukončenosti vší skutečnosti na poslední stránce učebnice fyziky pro vyšší třídy škol středních, když už nechci zase začínat o těch knedlících. Nicméně se ateismu, postoji prostičkému, podařilo v pozoruhodné míře zatlačit do defenzivy křesťanství, učinit z něj názor citově nadanější menšiny; něco zbourat je ostatně vždy snadnější než něco použitelného vytvořit. Nastolit však, jak plánováno, jásavý věk čistého rozumu se nepodařilo; máť duše lidská svou potřebu nadsmyslna, jež nenalézá-li naplnění v náboženství, obrací se k neskonale ubožejší náhražce, totiž k pověře. Jakž i vidíme: není pomalu toho, kdo by neobjímal stromy, nenosil po kapsách kouzelné kamínky, sedě na zkřížených nohou nepřivolával Osvícení, neobracel se k zázračným léčitelům, nebádal v horoskopech či v mayském kalendáři, nemumlal mantry, nepřestavoval postel z kouta do kouta, aby se vyhnul jakémusi zhoubnému záření, jadrněji řečeno nebyl pověrčivý jak stará cikánka. Ateizovaná společnost ne že nevěří ničemu; ona je náchylná uvěřit každé blbině, jen když se tváří dost esotericky. Jaký ́s to byl prorok, ó Chestertone! A to ses domníval, že je tvůj věk věkem úpadku. Měl ́s sto let počkat, to bys teprv koukal!
Toto je skutečně klenot. Obzvláště velký klenot pro hledající, kteří bytostně pro svou další cestu potřebují nastavovat mantinely. A Guardini je mistrem uvádění věcí na pravou míru a nastavování hranic. Co TO je, ale zároveň co to není, kde TO začíná i kde to končí, přesněji co TO není.
U mnoha, ne-li většiny, prvních knih, které jsem po zaujetí katolickou vírou četl, byly věci jedním směrem uzavřené a druhým směrem otevřené do nekonečna, jako matematické intervaly, což svádělo k vlastním a často nesprávným interpretacím závažných témat. Jako příklad bych uvedl klanění se Bohu.
Guardini umí nenásilně člověka přitáhnout k Bohu aniž by za sebou nechával nezodpovězené otázky, rozpory typu \\\"no a vážně to právě takto Bůh chce?\\\" apod.
Knihu bych zařadil ke \\\"velké úvodní dvojce\\\" - Lewisovu K jádru křesťanství a Chestertonově Ortodoxii mezi kterými je jedinečná svou obrovskou laskavostí.
Fascinující a krásné dílo.
Pecka. Po hutných bombách jako byl Chesterton nebo Rohr a podobní je tato kniha jak balzám na duši. Plyne si jako klidná říčka, do které se dá úplně ponořit a dovolí se spolu s Mertonem stát den po dni trapistou. Jedna z mála knih o které si říkám, kéž by byla dvakrát tak dlouhá.
Moc se mi líbí, že narozdíl třeba od Příběhu jedné duše Malé květinky působí Merton víc jako člověk z masa a kostí a jeho přístup k víře není tak úplně samozřejmý a snadný.
Jediný problém je v tom, že se kniha nedá absolutně nikde sehnat a celkově je mrzuté, že do češtiny byl přeložen a vydán zlomek jeho díla.
Rozhovor, který je z 80% životním příběhem Marka Váchy - taková biografie a zbytek jsou otázky a odpovědi ohledně víry. Ne že by jeho život nebyl zajímavý, naopak, ale stejně je škoda, že ten poměr není obrácený, protože v knize položené teologické otázky i Váchovy odpovědi jsou často dost třaskavé - pro konzervativce asi leckdy na hraně, vážné a hlavně naprosto aktuální a podněcují k dlouhému přemýšlení.
Píšu "škoda" i proto, že Vácha je jeden z mála moderních českých "duchovních průvodců", který se vyjadřuje jasně, srozumitelně, prostě, nebojí se říct "nevím" nebo "jo, to mě štve" a tak si víc cením každého jeho textu k víře než jakýchkoliv jiných.
Díky Bohu za něj :-)
Ve 20 jsem tuto knihu hltal, dneska s ní podkládám synovu postýlku. Je to takový soubor knížecích rad ve stylu "takže prostě investuj a staň se bohatým". Jako jakási vágní, ale účinná motivace pro to "začít makat" asi dobré. Autor poté začal chrlit další a další knihy s víceméně stejným obsahem, čímž potvrdil starou obchodní poučku - že v době zlaté horečky bylo nejvýnosnější prodávat lopaty a rýžovací pánve. O tom se autor ale raději nezmiňuje :-)
Taktéž dvě hvězdičky z nostalgie.
Jedna z těch nejvíc klíčových knih, které přispěly k mojí konverzi. Velmi hutný text, který je mnohem lépe stravitelný až při druhém čtení.
Obsáhlá autobiografie, místy trochu nudnější (hlavně na začátku), později (od cca poloviny knihy dál) naprosto pohlcující, po dočtení ale vše zapadlo do sebe a zanechalo z Thomase Mertona silný dojem, stejně jako Jonášovo znamení. Velmi doporučuji k přečtění i hledajícím, je zde moc pěkně popsaná postupná a samostatná konverze. Zajímavé bylo, jak typicky se během dospívání snaží Merton identifikovat s nějakou skupinou a myšlenkou a skončil nejdřív paradoxně u komunistické ideologie, aby se krátce poté nechal vystřelit do Božích výšin. Vskutku spletitá cesta :-) Nikdy nezapomenu jeho putování po Kubě.
"... toho tichého odpoledne pod eukalypty, vyrostla ve mně myšlenka: "Rád bych se stal trapistou." Tenkrát nehrozilo, že bych to udělal. Byl to jen takový sen - něco takového určitě napadne nejednoho muže, i toho, který nevěří v nic. Je vůbec na světě někdo, kdo by prožil život, aniž by se aspoň jednou v mysli neobíral představou, že se oblékne do hábitu a zavře v cele, kde bude sedět v nádherné, heroické přísnosti a samotě, zatímco všechny mladé dámy ve světě, až dosud chladné k jeho citům, buší na klášterní bránu s nářkem: "Ach, pojď přece ven!"
Naprosto perfektní a jedinečná kniha, navíc nyní za pár korun. Čtivá i čitelná i pro laiky, přesto je asi dobré se předem smířit s tím, že tu a tam člověk bez filozofického vzdělání něco nepobere. Ale nevadí, celkově vzato mi hodně pomohla si propojit osobnosti scholastiky a základní rysy jejich uvažování, aniž bych se musel hned vrhat na jejich velmi obsáhlá díla.
Přirovnání k dětskému leporelu mi přijde vcelku nemístné. Skutečnost, že se někdo vyjadřuje složitě až nesrozumitelně ještě neznamená, že je větším učitelem než ten, kdo se vyjadřuje jasně a přímočaře. Nakonec člověk zjistí, že i Květinky příběh nelze číst jako román, jinak všechno její kouzlo proteče čtenáři mezi prsty.
Kniha je samozřejmě výborná, v knihovně jsem jí přidělil čestné místo vedle Vyznání sv. Augustina. Výborný je i poslední překlad s množstvím poznámek.
"Nejčastěji kladené otázky" ke katolické víře. Pěkně zpracované, široký záběr. Snad jen, na můj vkus jsou odpovědi hodně lakonické - že by mě při prvním záchvěvu víry tato knihy katapultovala někam dál se říct nedá, na to jsou vhodnější jiné knihy (K jádru křesťanství, Ortodoxie, Váchovy knihy...). Ale je to dobrý základní přehled.
Jako hledajícího mě tato kniha od víry málem kompletně odradila, musel jsem rychle přeladit jinam. Pro dnešní "odpíchnutí se" k víře je nejspíš lepší sáhnout jinam, respektive, nechat si toto na později. V nesprávných rukou si, dovolím tvrdit, může být kniha i nebezpečná, přesně jak píše uživatel Klamm níže.
Bez diskuse za plný počet. Takové knihy na trhu prostě chybí (jak kdyby jich někdy vůbec mohlo být dost!) a i kvůli tomu se moc nedivím, že nových věřících nepřibývá nijak závratným tempem. Většina "knih pro začátečníky" totiž předpokládá buď že už člověk má nějaký vyzrálý spirituální život a potřebuje jen popostrčit ke křesťanství (obsah potom jakoby zní dobře, ale je nefunkční) nebo křesťanskou víru rovnou předpokládá. Co si ale počít před tím - když člověk cítí jen jakousi křehkou náklonost, to je pomalu stejná záhada jako co předcházelo velkému třesku.
Tahle kniha má to podstatné - kontakt se skutečným světem a s vědou, je tedy konečně od čeho se odrazit do výšin.
Je to také výborné doplnění a "nadstavba" k K jádru křesťanství od Lewise, kterého Collins často cituje.
Takový rozptyl a množství hodnocení a ani slovo k tomu. Pište, přátelé, víc.
Koupil jsem na doporučení Marka Váchy v nějaké přednášce, ale kniha mě moc nebavila, bylo to na mě celkem suché a uspávací. Byť nepopírám, že životní příběh pana kardinála je hodně zajímavý.
Náročné a často laikovi nepochopitelné. Louskám o křesťanství leccos, ale toto už skutečně "moc". Kdo má za sebou ale nějaký ten semestr teologie a filozofie, může být asi nadšen.
Ukázka:
"Dějiny spásy a dějiny zjevení jsou tedy koexistentní a koextenzivní jakožto vlastní v milosti dané sebesdělení dějin světa, ducha a také náboženství. Protože existuje zjevující se sebetranscendence člověka skrze ontologicky bytostní sebesdělení Boha, uskutečňují se dějiny zjevení všude tam, kde má své dějiny tato transcendentální zkušenost."
Obsah je v podstatě v souladu s tím, k čemu jsem si sám došel. Což vnímám kladně i negativně zároveň - doufal jsem, že najdu "lepší" odpovědi :-) Jenže na některé věci "lepší odpovědi" být asi z principu nemohou.
Překvapil mě i rabínův občasný nadhled nad obsahem Bible.
Přečíst a zapomenout. Když cestopis, tak raději takový, kde autor neprodává především sebe.
Velmi pěkný rozhovor, jen je trochu škoda, že otázky nejdou zrovna moc do hloubky.
Neskutečný koncentrát myšlenek. Myslím, že autor je u nás velmi nedoceněný, jinak si to (ne)množství hodnocení a komentářů nedovedu vysvětlit. Více prostoru pro Rohra :-)