Antoramix komentáře u knih

Osobně mě kniha hodně bavila, takže by si zasloužila asi lepší hodnocení, jenže ono to je celé poskládané, jak když pejsek s kočičkou vařili dort. Cokoliv, co autora napadlo v souvislosti s Austrálií, tak to tam vložil, aniž by to vše mělo nějaký řád. Nejvíce je to patrno u obrázků, které třeba vůbec nesouvisí s textem a když ano, tak je na ně zpětně odkazováno. Také je tu hodně vyobrazení novozélandských Maorů, přitom v knize o nich prakticky nic není. Do poloviny je to jen o objevování a prozkoumávání tohoto nejmenšího kontinentu. Pak už je to čím dál tím čtivější a zajímavější. Především vlastní zkušenosti Kořenského, či slavného českého cestovatele Čeňka Paclta jsou opravdu zajímavé. Bavilo mě se seznamovat s místními endemity a zjišťovat, co vůbec to jejich staročeské označení znamenalo. Někdy jsem soudobý český ekvivalent ani nenašel. Překvapilo mě, jak velké množství zvířat muselo zahynout při výzkumech určitého druhu, či že ke konci 19. století byl zvláštní klokaní úřad starající se o masové vybití klokanů. Kniha je zábavná a poučná především. Sice je určena mládeži, ale někdy to ani není znát. Už teď se těším na další setkání s touto ikonou českého cestovatelství. Těším se, jak s ním objevím neznámé kraje, zvyky, slova, národy, dobrodružství a o tom všem ty knihy Kořenského vlastně jsou.

1 13.09.2022

Poslední díl velkého cestopisného eposu od H.M. Stanleyho o záchranné výpravě za Eminem pašou. Začátek knihy pokračuje ve stejné linii předchozích dílů a to až precizní detailností. Jen, co se se výprava konečně hne směrem k východnímu pobřeží Afriky, tak je popis méně obsáhlý a tím čtivější. Možná Stanley spěchal s ukončením knihy, což ale těžko soudit. Pro mě jako geografa bylo zážitkem studovat staré mapy Afriky v jedné z kapitol a také část o pohoří Ruwenzori byla velmi zajímavá. Několik měsíců četby všech dílů konečně dospělo do cíle a to stejně jak celá výprava. Překvapila mě velká ochota Němců vůči celé výpravě a jejich až idylická pomoc v posledních fázích této expedice. Knihu doplňují opět nádherné rytiny a mapa tentokráte Aequatorie. Na konci je mnoho dodatků, které opět detailně doplňují celý obraz o této slavné expedici. Mé lepší hodnocení je možná z nostalgie, že to vše již končí. Projít si celou výpravu po ještě plně nedotknuté Africe bylo zážitkem a budu na ní rád vzpomínat. I když je osoba Stanleyho díky jeho působení v Kongu rozporuplná, tak za jeho přínos na poli "zeměvědném" mu vzdávám hold. Díky sire, bylo pro mě čest se s vámi díky četbě setkat.

1 12.07.2022

Druhý díl pojednávající o záchranné expedici za vyhledáním Emina paši, guvernéra egyptské provincie Aeqatorie. Stanleyho charakteristická detailnost zde dosahuje přímo obludných rozměrů. Dočtete se na několika stránkách o tom, jak rostou plodiny u pevnosti Bodo. Seznámíte se podrobně snad s každým úmrtím při návratu po vyzvednutí zadního voje. Pomyslnou třešničkou na dortu je jakákoliv korespondence, či písemná sdělení důstojníků, která jsou tu psána miniaturním písmem, takže tím je díl mnohonásobně obsáhlejší. A to tu máme na závěr ještě přílohy z deníků, či depeší mezi důstojníky zadního voje. Kniha má opět nádherné ilustrace a velmi podrobnou mapu. Když se zaměříme na obsah, tak je díl jen o setkání s Eminem, o cestě za vyzvednutím zadního voje a o přípravách na odchod z Aeqatorie. Kapitola o životě v pralese a o domorodcích je zatím nejlepší částí kterou jsem od Stanleyho kdy četl. Bohužel je to jen ojedinělé intermezzo v obsáhlém expedičním deníku. Je až neuvěřitelné, jaká blamáž postihla zadní voj. Je jen škoda, že tu nejsou popsány hrůznosti, které důstojníci tohoto voje a to především major Bartellot prováděli svému mužstvu. Je také přímo šokující, že vyzvednutí zadního voje a návrat trvalo 9 měsíců. Díl končí neschopností Emina zvládat vedení provincie a rozhodnout se, kdy a jestli vůbec Aeqatorii opustit. Všem natěšeným čtenářům doporučuji mačetu a hrr na prosekání se záplavou slov.

1 19.04.2022

Malý rodokapsový cestopis z pera světoznámého objevitele Davida Livingstona, jehož cena v antikvariátech není vůbec malá. Důvodem je fakt, že se jedná jen o jedno dílo, které v češtině na našem území vyšlo. Jelikož mám za sebou již 5 knih H.M. Stanleyiho, Livingstonova současníka, lze srovnávat. Ač oba objevovali Afriku a dokonce Stanley Livingstona hledal, rozdíl v čtivosti je značný. Stanley je zbytečně podrobný a snaží se z novinářského hlediska neopomenout žádný detail. Naopak Livingstone zajímavě popisuje život domorodců, jejich zvyky a do toho vnáší i své pocity. Jeho křesťanská láska k lidem a všemu živému je patrná i zde. Popis lovu slonice se slůnětem zasáhl nejen Livingstona, ale přiznám se i mě. Úžasná je část u Viktoriiných vodopádů, že vám připadá, že ta mlha z dopadající vody je snad i kolem vás. Krásně se čte o místech plných zvěře a místech, která moderní civilizace ještě nezasáhla. Byl to ráj a my se můžeme jen zasnít a s Livingstonem tam u těch domorodých ohňů ten jeho příběh zažít.

1 13.03.2022

Třetí deník z Cookovo poslední výpravy začíná hodně nezvykle a to jeho smrtí na Havaji. Proč je to na začátku je nepochopitelné, možná ať si v dalším textu čtenář uvědomí, jak velkou osobností James Cook byl a jak velkou ztrátou to pro jeho dobu bylo. Oproti druhému deníku mi přijde chudší a ani latinské citáty tu nejsou. Lze zase těžko soudit, jestli to je překladatelem, či Cookem samotným. Opět tu navštívíte již známé kraje a to Tahiti především, ale i nové, jež dychtily po objevení a probádání. Velká část je věnována pobytu na Tonze, což jsem četl v době, kdy vulkán toto souostroví totálně zdecimoval. Smutné. Jak už jsem psal u jiných deníků, nejlepší je si googlit ta místa, která Cook navštívil a tak je vlastně objevujete i s ním, což je ten největší dar jeho deníků. Po přečtení všech zápisů z jeho výprav musím konstatovat, že to byla velká osobnost, přísná, spravedlivá, mírumilovná, nezdolná...osobnost hodná obdivu.

1 07.02.2022

Dechberoucí skutečný příběh Somálky Samii Yusuf Omar, která svým během chce osvobodit Somálsko od hrůzy války. Kniha se vám dostane tak do mysli, že si připadáte, že v té burce snad běžíte i vy sami. Zážitkem byl olympijský závod v Pekingu a to nejen popisem, ale i tím, že si na internetu můžete najít jak Samiu v průvodu, tak i její běh. Od chvíle, kdy se se Samiou vydáte na "Cestu" , je to velmi skličující. Můžeme se na migraci dívat z různých pohledů, ale to, co někteří při své pouti za vysněným snem zažijí a proč to dělají, odsuzovat prostě nemůžeme. Kniha je inspirující a obohacující zároveň.

1 01.01.2022

Malý sešitový svazek pojednávající o prvních fázích života světoznámého cestovatele Davida Livingstona. Ukazuje tu Livingstona nejen jako objevitele a misionáře, ale hlavně jako člověka šířícího křesťanskou lásku a bojujícího proti ohavnému otrokářství. Jeho pomoc africkým domorodcům je sice obdivuhodná, ale několikráte zasáhla jeho rodinu a to dost citelně. Překvapili mě hrůzné činy Búrů vůči domorodcům, jelikož ze znalostí o búrské válce jsem byl vždy na jejich straně. Známé koncentrační tábory Britů vůči Búrům si bohužel nic nezadají s krutostí Búrů vůči "tuzemcům". První díl konči konstatováním, že ještě bohužel nenastal čas na konec otrokářství, ale i tak je potřeba s ním bojovat.

1 14.10.2021

Po přečtení Temnou pevninou od stejného autora se mi ze začátku zdálo, že tady snad čtu jiného Stanleyho. Zajímavé byly ty přípravy expedice a i to, že vůbec než vyrazil do Afriky, musel absolvovat pro Herald ještě jiné cesty. Pak byla ale četba svízelná, jako výprava sama. Prostě se někam složitě jde a podrobně se to místními názvy popíše. Výprava se tu setkává vždy s nějakým kmenem a jeho náčelníkem ( tady překládají jako sultán ) a tomu se zaplatí látkou za průchod. Od války s Mirambem do nalezení Livingstona je to ale čtivé i napínavé. Četl jsem vydání z roku 1912, jenž je dvoudílné, a tady musím konstatovat, že druhou část si pro sebe naprosto ukradl Livingstone. Obdivujete zarputilost a nezdolnou vůli obou cestovatelů, ale Livingstone k tomu přidává křesťanskou lásku , pochopení a duševní moudro. Byla to velká osobnost a je smutno, že ho nakonec touha stůj, co stůj, objevit pramen Nilu, dohnala až ke smrti. Končím komentář slavnou větou: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se", i když tady přeloženou trochu jinak. Kniha je spíš pro milovníky cestopisů a i když nepatří k těm nejlepším, tak ponořit se v mysli do doby, kdy bylo co objevovat, za to stojí.

1 10.10.2021

Po přečtení Temnou pevninou od stejného autora se mi ze začátku zdálo, že tady snad čtu jiného Stanleyho. Zajímavé byly ty přípravy expedice a i to, že vůbec než vyrazil do Afriky, musel absolvovat pro Herald ještě jiné cesty. Pak byla ale četba svízelná, jako výprava sama. Prostě se někam složitě jde a podrobně se to místními názvy popíše. Výprava se tu vždy setkává s nějakým kmenem a jeho náčelníkem ( tady překládají jako sultán ) a tomu se zaplatí látkou za průchod. Od války s Mirambem do nalezení Livingstona je to ale čtivé i napínavé. Vydání z roku 1912 je dvoudílné a tady musím konstatovat, že druhou část si pro sebe naprosto ukradl Livingstone. Obdivujete zarputilost a nezdolnou vůli obou cestovatelů, ale Livingstone k tomu přidává křesťanskou lásku , pochopení a duševní moudro. Byla to velká osobnost a je smutno, že ho nakonec touha stůj, co stůj, objevit pramen Nilu, dohnala až ke smrti. Končím komentář slavnou větou: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se", i když tady přeloženou trochu jinak. Kniha je spíš pro milovníky cestopisů a i když nepatří k těm nejlepším, tak ponořit se v mysli do doby, kdy bylo co objevovat, za to stojí.

1 10.10.2021

Získat a přečíst si cestopis z pera ikony českého olympismu a etiky Guth - Jarkovského, tak to bylo velké lákadlo. Cestopis pojednává o autorově cestě do Alžírska v době, kdy již přes 60 let byl Alžír francouzskou kolonií. Stará čeština už tu není tak květnatá, ale neznámých staročeských slov je požehnaně. Také bylo asi v té době obvyklé, že kde kdo uměl francouzsky, takže i dost francouzských slov tu je bez překladu. Bohužel část věnovaná městu Alžír a v poslední kapitole městu Oran, je spíše turistickým průvodcem. Naopak stránky věnované městu Konstantine a cestě kolem Sahary mě nadchli. Město je krásné i v současnosti a ty příběhy o beyovi byly opravdu zajímavé. Vyzdvihování přínosu kolonialismu nad "línými" Araby by dnes neprošlo, ale v té době to tak asi bylo. Nakonec celkově spokojenost i s pěknými ilustracemi Viktora Olivy.

1 21.08.2021

Cestopis z pera ženy cestovatelky je opravdovou raritou na 19. století. Anna Brasseyová se svou rodinou obeplula na výletní lodi Sunbeam celý svět. Svět koloniálních velmocí, nedotčené přírody a velkých kulturních rozdílů. Zajímavé bylo, že mnoho výletů a dobrodružství zažila i se svými dětmi. Postavení jejího muže Toma jim umožnilo být všude vítáni a zváni, takže díky množství darů byla loď na konci vetešnickým krámkem a Noemovou archou zároveň. Čeština je květnatější více než obvykle a tak to místy není lehké čtení. Přece jen je to deník, proto i dny, kdy se nic nedělo, nejsou tak zajímavé. Nejhezčí jsou části věnované Tahiti a Havaji, kde by chtěl žít snad každý a to nejen v té době. Poutavý byl i popis plavby Magalhaesovým průlivem. Kniha je doplněna krásnými rytinami a pěknou mapou. Knihu vlastním kompletní, takže žádný dopis Toma na konci jsem nenašel a asi tam ani není.

1 13.08.2021

Dílo psané květnatou starou češtinou pojednává o jedné z největších objevných expedicí rozporuplného dobrodruha H.M. Stanleyho. Při své druhé objevné cestě prošel střední Afriku od Zanzibaru až k moři po nebezpečné řece Kongo. Velmi se mi líbila část na dvoře bugandského císaře Mutesi I., kde byly i části věnované životu a historii Bugandy. Neuvěřitelné bylo sledovat množství svízelů, které cestu provázelo - nemoci, útrapy přírodní, nebezpečné peřeje a neustále boje s domorodci. Velmi zajímavé je číst o množstvích národů, kmenů, králů a kultur, které jsou často i kanibalistické. Obdivuhodná byla až buldočí zarputilost Stanleyho, který stůj, co stůj, chtěl svůj velký geografický průzkum dokončit. Místy to není jednoduché čtení, jelikož cestopisy této doby se snaží být velmi podrobné na místopis. Nádherné rytinové ilustrace jsou nesmyslně řazeny jak po textu a to hodné daleko, tak i před něj, takže se neustále u nich listuje. Součástí díla jsou i 2 krásné mapy cesty. Ač je v úvodu označeno, že se jedná o I. díl, tak je to I. díl jen cestopisné edice. Dílo je kompletní a Malým zkráceno o nepodstatné části cesty. Za mě je četba historickým, etnickým i geografickým zážitkem.

1 27.07.2021

Dílo psané květnatou starou češtinou pojednává o jedné z největších objevných expedicí rozporuplného dobrodruha H.M. Stanleyho. Při své druhé objevné cestě prošel střední Afriku od Zanzibaru až k moři po nebezpečné řece Kongo. Velmi se mi líbila část na dvoře bugandského císaře Mutesi I., kde byly i části věnované životu a historii Bugandy. Neuvěřitelné bylo sledovat množství svízelů, které cestu provázelo - nemoci, útrapy přírodní, nebezpečné peřeje a neustále boje s domorodci. Velmi zajímavé je číst o množstvích národů, kmenů, králů a kultur, které jsou často i kanibalistické. Obdivuhodná byla až buldočí zarputilost Stanleyho, který stůj, co stůj, chtěl svůj velký geografický průzkum dokončit. Místy to není jednoduché čtení, jelikož cestopisy této doby se snaží být velmi podrobné na místopis. Nádherné rytinové ilustrace jsou nesmyslně řazeny jak po textu a to hodné daleko, tak i před něj, takže se neustále u nich listuje. Součástí díla jsou i 2 krásné mapy cesty. Ač je v úvodu označeno, že se jedná o I. díl, tak je to I. díl jen cestopisné edice. Dílo je kompletní a Malým zkráceno o nepodstatné části cesty. Za mě je četba historickým, etnickým i geografickým zážitkem.

1 27.07.2021

Tady byl zážitek už držet v ruce tu brožovanou knihu z roku 1915 s pěknou mapou na obálce. Havlasa tu květnatou starou češtinou krásně popisuje cestu kolem světa se svou americkou manželkou. Je neuvěřitelné, jak krásné fotografie dokázal pořídit s fotoaparátem té doby. Nejpopisnější, ale i nejhezčí, jsou části věnované Tahiti a Japonsku, kde pár strávil nejdelší čas. U Japonska mě překvapila kritičnost a také fakt, že autor dokázal předpovědět válku s USA o Tichomoří, i když ještě ani nezačala první světová válka. Je obdivuhodné, že s manželkou dokázali strávit několik dní v tahitské džungli a i přespat venku v amerických horách, i když měli normální vycházkové oblečení. Je lehce smutno, že tehdá ještě byla místa toliko člověkem nezasažená, což už teď prakticky není. Balzámem na duši je číst o krajích a koloniích, která už sice dávno nejsou, ale vy můžete tak krásně o nich snít a s Havlasou tam vlastně i být.

1 20.04.2021

Krásné čtení ve staré češtině - ssát, musulmani, mohamedáni a ten slovosled vět. Autor seznamuje především mladé čtenáře s místy, která navštívil při svých cestách z dob meziválečných. Navštívíte již neexistující Kočinčínu, britský Singapore a lovce lebek Dajáky. V druhé části knihy pak objevíte krásy tajuplné tajgy a jejich národů. Knihu čtete jedním dechem a najednou konec. Překrásné ilustrace.

1 19.02.2021

Když člověk čte 5 knih najednou, tak to trochu trvá, ale nakonec s radostí dočteno. Krásné čtení o lovech a přírodě. Luskač tu vystupuje jako neohrožený lovec, co skolí vše, co mručí, mňouká, vyje, plave a dokonce i mluví. Nepsal jsem tohle už někdy náhodou ? Ano. Pro mě trochu zklamání z první poloviny, kdy to je vlastně kniha Zelený ráj a některé příběhy byly i v knize Lovci veliké země. Takže jsem bohužel něco četl už potřetí. Druhá polovina o dobrodružstvích ze Střední Asie, či Kavkazu byla pro mě novinkou a to velmi poutavou. Když opomeneme ty prosovětské texty, kde je opěvována i Leninova lidskost a přínos bolševismu, tak Luskač nikdy nezklame. Pro milovníky přírody jasná volba.

19.04.2024

Kniha je vlastně takovým doplněním velkého cestopisného eposu H.M. Stanleyho o expedici za záchranou Emina Paši. Dílo je z pera jednoho z důstojníků této výpravy A.J.M. Jephsona a pojednává jen o úseku, kdy se výprava rozdělila na dvě části. Stanley vyrazil vyzvednout zadní voj a Jephson směřoval za Eminem Pašou připravit jeho lid na odchod z odříznuté provincie Aequatorie. Kniha je ze začátku velmi čtivá až si čtenář může povzdechnout, proč Jephson nepopsal celou výpravu. Hlavně část o životě kmene Bariů je opravdu velmi zajímavá. To vše ale končí vzpourou a zajetím. Pak už to tak čtivé není. Množství jmen důstojníků, rozklad provincie a vězení o tom je velká část knihy. Všechny tyto strastí nakonec končí až po devíti měsících, kdy se opět Jephson a Stanley setkají. Sám autor sebe nazývá eministou, proto je zajímavé jeho závěrečné prozření nad osobností Emina Paši. Součástí knihy je podrobná mapa a faksimile dopisu Mahdího Eminovi. Dopis je samozřejmě v arabštině, takže by mě zajímalo, kdo si ho ze čtenářů mohl vůbec přečíst. Za pomoci google překladače to trochu šlo, ale i ten měl problém. Kniha se dá číst samostatně, ale pro pochopení souvislostí ji doporučuji číst až po Stanleyho cestopisu.

04.12.2022

Dalo by se říci klasická "Luskačovina". Sám autor, jako Rudolf Rudolfovič, lovec bez bázně a hany, tu loví vše, co se dá a to především šelmy. Dokonce i tygra v Turkménistánu tu skolil. Opěvuje tu svou milovanou Karélii a Valdajsko a zažívá až neuvěřitelné příběhy a to doslova. Samozřejmě se musí pochválit Sovětský svaz a úžasný přínos bolševismu. Potud by to bylo v pořádku, přece jen některé příběhy jsou velmi poutavé a čtivé, ale co ty části věnované kolchozníkům ? Proč v knize o lovech musíme číst, jak jsou kulaci zlí a nebo, jak všichni s radostí nacvičují divadlo od Gogola ? Tohle fakt ne. Hon na záškodníky už byl v knize Zelený ráj, kde to byli ale trestanci a poslední příběh o nálezu mamuta je ještě více rozveden v pozdějším díle Závoj zeleného ticha.

22.09.2021

Krásná kniha o životě mandžuského tygra, z kterého vyroste pro Číňany legendární Duch hor - Velký Van. Tygr se stane opravdovým vládcem tajgy před kterým se třese i medvěd. Bojí se ho i lovci a hledači žen- šenů až do doby, než přijde ten největší nepřítel - civilizace se vším všudy. Kapitoly jsou krátké a čtivé. Kdo miluje přírodu a tajgu především, nešáhne vedle. Závěr je hodně silný a mě tedy dostal.

22.06.2021

Dostal se mi do rukou svazek, který krásně voněl dýmkovým tabákem. Tato kniha je ideální na to si sednout do křesla a pozvolna číst a třeba i u toho tu dýmku pokuřovat. Ač se díky rozměrům, velikosti písma a obrázkům zdá, že je to dětská knížka, tak není. Autor se snaží najít krásy života v žití v přírodě na Dálném východě u pobřeží Pacifiku. Hledá nejen žen-šen, ale i sám sebe. Kniha by se dala přečíst za den, ale tady by to asi byla škoda. Potřebujete trochu čas se na Prišvina naladit a tu cestu smyslu života tu s ním pozvolna projít.

29.05.2021