anonymní.Ilja
komentáře u knih
Pozor! Srdce muže
John Eldredge
Pod touto knihou se v komentářích objevují stížnosti, že tato kniha (zejména v druhé polovině) se stává nesnesitelně "pánbíčkářskou". Těm lidem bych připomenul, že tato kniha je tu uvedená jako Duchovní literatura, přestože je to za mne spíš "osobní rozvoj z pohledu křesťasnkého autora". Nejsem potrhlý ideologický zaslepený křesťan a k duchovní literatuře odvařených zaslepených věřících jsem velmi rezervovaný, ale tato kniha mi přišla vkusná a myslím, že se jí nedá upřít, že trefuje v mnoha věcech do černého; člověku stačí jen trocha sebereflexe a zkušeností, aby přiznal, že na tom, co autor píše, něco bude. Za sebe jen dodám, že žádná jiná kniha se mnou tak hluboce nerezonovala. Brzy přečtu znovu.
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Kniha, která vás hladí po duši svou krásou, lehkostí a čtivostí, ale zároveň se vám zařezává pod kůži svou mrazivou zprávou, kterou tak pravdivě vydává o lidstvu a jeho touhách. Ze svého prvního setkání s Kunderou jsem si odnesl nadšení, které má čtenář po přečtení knihy, která ho pobavila a obohatila; přečetl jsem knihu, která neměla ani slovo přes počet a každá věta měla svoje pevně dané místo a význam. Precizní práce.
Vybrané spisy 3: Poslední blues
Josef Kainar
K této sbírce bych řekl asi tolik: vlastním ji a po přečtení jsem se rozhodl vlastnit i všechny ostatní díly této serie! Kainar je úžasný básník, který dovede předat emoce tak snadno, jako jiný nedovede předat ani nákupní seznam.
S úsměvem idiota
Jan Vodňanský
Četl jsem týden po částech vždy po patnácti dvaceti kusech. Některé dny jsem odkládal s pocitem, že to byla slabota a spíš šlo o podivné rýmovačky, některé dny jsem odcházel vysoce potěšen, obohacen a s úsměvem, novými nápady a pohledy. Dost nerovnoměrná sbírka, žádná velká poezie, ale nezabere moc času a dají se tam najít poklady.
Efektivně mrtvá žena
Václav Erben
Velice příjemná kniha. Žádné složitosti, žádná velká dramata. Dobře odvedená práce. Do popředí vyvstávají velice přijmeně psané dialogy, kdy jsou postavy aspoň do jisté míry odlišitelné a ve svém mluveném projevu unikátní.
Devátý spolek
Leigh Bardugo
Takhle kniha mne neskutečně chytla a celou jsem ji přečetl během pouhých nádherných čtyř dní. Kniha s velice vkusně a zajímavě vystaveným světěm nadpřirozena omotaného kolem věhlasných tajných studentských splků na Yale. Nadšení. Spokojenost. Tahle autorka se u mne brzy objeví znovu.
Klíč k určování rusalek neboli Úvod do naiadologie
Enn Vetemaa
Kniha moc povedená. Místy možná trochu křečovitá ve své snaze držet se odbornosti, což jí bránilo v rozletu k vtipům, místy zase nepatřičně a trochu na sílu vtipná. Kniha, která mne nutila přemýšlet, zda nesepíšu sám na její počest novodobější verzi. Doporučuji.
Květy slunce
Rupi Kaur
Zklamání. Očekávání předčila skutečnost. Pěkně koncipované a zpracované. Hromada pěkných veršů. Ale na knihu o 256 stranách a takovém celosvětovém věhlasu je to málo. Feministický náboj v knize mi přišel zbytečně ostrý a nepůsobil na mne se zdravou přirozeností.
Muž ve vaně
Zdeněk Rosenbaum
Sada 25 povídek na pouhých 174 stranách. Už tento popis vám naznačí, jak svižné čtení to asi bude. Spíš než o příběhy jde o vystižení nálady a vůně prchavého okamžiku. Nádherná práce. Přečteno za pár chvil. Příjmený odpočinek.
Filuta
Terry Pratchett
Úžasné dílo mého milovaného velmistra slov a pera Tarryho Pratchetta v doprovodu dokonalého Jana Kantůrka. Krásná historická fantasy z dob starého Londýna, kde chudina byla opravdu chudá, špína opravdu špinavá a život opravdu rozmanitý. Dokonalost.
Zítra je bohužel taky den
Tobi Katze
Jako člověk s vlastní zkušeností s deprsí jsem se místy smál. Úžasně napsaná kniha plná černého humoru; černého jako svit Slunce pro člověka s depresí.
30 vteřin na náboženství
Russell Re Manning
NOT GREAT NOT TERRIBLE
jak by řekl klasik
nenadchne ale neurazí
Lord Mord
Miloš Urban
Úžasná kniha odehrávající se v Praze v dobách asanace, kdy špinavé původní Staré město se svým ghettem ustupovalo Praze, kterou dnes známe my. Kniha, která dokonale vystihuje atmosféru té staré doby a krásným způsobem přibližuje svět, který již nemáme možnost ani zalédnout jinak než v knihách a na starých pohlednicích. Podmanivý příběh nezklamal, byť samotné prostředí považuji za hodnotnější než hlavní děj.
Přežít vlastní smrt: 1934
Alberto Moravia (p)
Kniha, která není snadným čtením, ale dozajista je čtením, které stojí za to. Hlavní otázkou, kterou si v této knize klade hlavní hrdina - mladý italský intelektuál Lucio - je otázka, zda lze žít v zoufalství a netoužit po smrti. Zda lze stabilizovat zoufalství a povýčit ho na základní stav, stejně jako jím je třeba dýchání. Do těchto úvah, s kterými přijel na Capri, přichází láska v podobě Beate, jejíž oči hovoří o zoufalství a smrti, a před hrdinou vyvstávají další otázky: Kdo je Beate? O co jí jde? Miluje ho? Je ona důvod, proč nechtít zoufalství stabilizovat a podlehnout mu formou sebevraždy?
Pastýřská koruna
Terry Pratchett
(SPOILER) Poslední kniha autora, který mi přirostl tak pevně k srdci, že je snazší vyrvat si srdce než dostat z něj jeho a celý jeho svět. Je příznačné, že poslední kniha, kterou napsal před svou smrtí, začíná smrtí jedné z nejvýznamějších postav celé Zeměplochy. Je velká škoda, že tato kniha nebyla Dopsána zcela, ale souhlasím s vydavatelem, že i tak je to plnohodnotná kniha. Bohužel nikdy nespatříme její plný potenciál ani mnoho dalších knih, které nám Smrť svým zásahem upřel. Věřím, že pro Terryho přišel osobně a s mečem. *srdce*
Pramlok: Cena Karla Čapka za rok 1982
Zdeněk Rampas
Je moc zajímavé, že tato kniha ještě nemá hodnocení. Vykoukla na mne její obálka v knihovně a nemohl jsem odolat její lákavosti. Popis? Vybrané povídky z prvního ročníku Ceny Karla Čapka? Wow!
Jde o 13 povídek (z toho jedna opravdu dlouho a jedna na stránku) od různých autorů na různá témata. Žánr sci-fi je známý tím, že mnohdy myšlenka převyšuje kvalitu literární, ale na to, že jde o příspěvky do prvního ročníku tehdy podivné soutěže, výsledky jsou famozní. Nejdelší povídka sice trvá o to déle, že je napsána slovensky, ale stojí za to. Moje doporučení tu je.
Tři Ďábelské novely
Jules Amédée Barbey d'Aurevilly
Well well well! Osmkrát přečteno, čtyři hodnocení a žádný komentář. Čas jako stvořený pro mne! Takže se podržte a jdeme na to:
Kniha sestává ze tří (překvapení!) novel, které jsou vybrýny z šesti, které jsou v původním vydání Ďábelským novel od d'Aurevilla. První a třetí se čtou decela pěkně, ale prostřední (o nic méně zajímavá a rozhodně ne krátká) se čte vyloženě příšerně! Celé toto vidání má malá písmenka a hromadu francouzských jmen a názvů, což tomu taky nepomáhá.
Pravda je, že jde o velice zajímavé novely, které ve všech třech případech sestávají z přímé řeči vypravěče, který něco v rámci příhody vypráví. Tento styl je nezvyklý ale velice čtivý a dává celému vyprávění zajímavý rozměr, vzhledem k tomu, že umožňuje do vyprávění prosakovat osobnost vypravěče.
Dost jsem váhal mezi trojicí a čtveřicí hvězd, ale musím se bohužel přiklonit při svém hodnocení 7/10 k třem hvězdám. Stojí za přečtení, ale nečekejte od toho snadnou jednohubku, která vás osvítí.
Sochař smrti
Chris Carter
Musím říct, že jsem z této knihy rozpačitý. Je to přesně ta kniha, která vás pozře a vyplivne vás až na poslední stránce, ale přesto ... na konci je super zvrat, ale obávám se, že z něj odcházím s mírným pocitem toho, že jsem byl podvedený. Přesto je to solidní 4/5 a mohu doporučit.
Učitelské elegie
Karel Johana
Jako student pedagogiky, který se snaží co nejvíce seznamovat se zkušenostmi svých starších a protřenějších předchůdců, jsem toto dílo ocenil. V jeden moment jsem četl úryvek páru učitelka+neučitel, kdy muž reagoval "to je absurdní" a učitelka "to je tak příšerně přesné".
Za začátku jsem se bál, zda se brzy pojetí formou zápisků z každého pracovního dne nezají, ale (snad i díky tomu, že jsem knihu četl po kouscích během 5 dnů) nakonec utekla rychle a neomrzela se. Text je plný glos, ironických poznámek a perel z úst studentů především učňovských oborů.
Objevila se tu v komentářích zmínka o zbytečnosti rýmovaček, kterými je text občas okořeněn. Přiznávám, že bych si text bez nich dokázal bez problémů představit, ale zároveň bych zmínil, že při věku a identitě autora je tento literární počin velice zdrařilý a něco takového jako (nadbytečné) svérázné rýmovánky vložené do textu mne nijak nepohoršují.
Bretaňské tajemství
Jean-Luc Bannalec (p)
Pro mne první případ komisaře Dupina. Dostal jsem se k němu přes Čtenářskou výzvu, kdy jsem hledal někoho, kdo hodně pije kávu. Protože je tento díl serie spolu s Bretaňským světlem nejlépe hodnoceným dílem podle Databáze, sáhnul jsem po něm. A nebyl jsem ani v nejmenším zklamaný.
Když jde komisař vyzpovídat jednoho vědce, jako službičku pro svého Pařížského kolegu, netuší, že ho najde mrtvého. A už vůbec ne, že to není poslední mrtvé tělo tohoto podivně zamotaného případu, který mu k jeho nelibosti z pověření ministra spadne do klína jako speciální vyšetřování.