Anduli. komentáře u knih
Ti druzí vůbec nebyla špatná kniha, ale určitě bych ji neoznačila za "mrazivou, děsivou či neodložitelnou", jak uvádí popisek. Osobně mě více bavil Kříďák. Přítomnost nadpřirozeného prvku by sama o sobě nevadila, muselo by to ale být lépe propracované. Palec nahoru ale dávám za originální námět. A místy byl příběh správně napínavý.
K prvnímu přečtení Andělů a démonů jsem se dlouho odhodlávala, protože už nazpaměť znám filmovou adaptaci. Přesto mě to neskutečně bavilo, celou dobu jsem byla jak na jehlách a držela Langdonovi palce. Taky oceňuji, jak je kniha nadupaná poznatky z oblasti křesťanské nauky, historie umění, ale i kvantové fyziky. Zároveň je tak trochu reklamou na prohlídku Říma a Vatikánu. Nemohu jinak než 5 hvězd!
(SPOILER) Obchod se zbraněmi a korupce v podání Lars Keplera jsou příjemným překvapením. Joona Linna je tak trochu superman a zase má ve všem vždycky pravdu. Díky tomu jeho postavu musíme obdivovat, ale zároveň to činí děj o něco méně uvěřitelným. Soudě dle závěru se o něm v příštích dílech konečně dozvíme i něco víc a na to se těším. Hlavní záporák pak lusknutím prstu nemilosrdně likviduje členy ozbrojených bezpečnostních sborů, až mi jich bylo líto. Na druhou stranu to knize přidalo na dramatičnosti a napětí. Podtrženo, sečteno, na zadek jsem se z Paganiniho smlouvy neposadila, přesto jde o hodně kvalitní čtení. Jakožto bývalá houslistka navíc dávám hvezdičku za "houslové" pasáže - někdo z autorské dvojice buď má s hraním zkušenosti, anebo museli provést dost kvalitní rešerši.
Ze Sběratele motýlů mám trochu smíšené pocity. Každopádně autorce skládám poklonu, že byla vůbec s to vymyslet téma natolik bizarní a zvrácené! Hlavní hrdinka mi moc nesedla a celé to bylo stráášně nereálné a neuvěřitelné. Líbil se mi popis choré mysli pachatele - zahradníka, který, v podstatě z lásky, unáší a vraždí mladé holky - bylo to takové správně úchylné :D Trochu mi to smrdí červenou knihovnou (jak už zde někdo zmínil) ... vyzvedla bych ale, že kniha je strašně čtivá a oceňuji originalitu vyprávění v podobě výslechu. No k přečtení dalších dílů mě to nepřesvědčilo.
Moje první zkušenost s tímto autorským duem. Příběh byl neotřelý a napínavý, knížka se četla sama, běhal mi mráz po zádech. Líbil se mi správně surový popis spáchaného zločinu a charakteru pachatele, který dostal prostor hlavně v první polovině knihy. Ačkoliv mě od začátku dost zaujalo téma hypnózy, postupně mě lehce přestávaly bavit opakované popisy, jak se hypnotizér Erik Maria Bark s účastníky terapie potápí do hluboké vody atd... zejména rozsáhlou pasáž popisující jeho minulost by šlo dle mého vkusu trochu zkrátit. To je ale jen malé nepodstatné minus :) Hlavní hrdina, komisař Joona Linna, je sympatický blonďák, který má vždycky ve všem pravdu. Škoda jen, že v knize jeho postava nedostala větší prostor, aby si ho čtenář mohl více oblíbit. K tomu ale, jak předpokládám, dojde v dalších dílech. Hypnotizér mě totiž i přes drobné nedostatky přesvědčil, že stojí za to přečíst celou sérii.
Dvěma slovy - neurazí, nepřekvapí. Kniha vůbec nebyla špatná - zajímavá zápletka, celou dobu jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Kdo tenkrát připravil tu holku o život? Kdo další ještě o život přijde? Kdo kreslí ty křídové panáčky a kdo poslal vzkazy? Přesto mi na tom nějak zvlášť nezáleželo. Nedokázala jsem si k hlavnímu hrdinovi (nebo dalším postavám) vytvořit vztah, příběh ve mně nevyvolal žádné silnější emoce. Neměla jsem strach, nebylo tam extra napětí. Přesto mě kniha poměrně bavila a zvládla jsem ji přečíst během pár dní. Označila bych to za takové nenáročné čtení k vodě. Hodně se mi ale líbil styl psaní. Občas tam zazněl nějaký "k*kot" nebo "těžká srágořina", čímž to autorka příjemně opepřila a dialogům tak dodala jistou autenticitu :) Kříďáka asi podruhé nepřečtu, ale dám autorce ještě šanci a zkusím její novější knihy.
PS: dalekozrací čtenáři ocení obrovské písmo.