andrii24 komentáře u knih

... odpálili snobové davu. Obřadní, zdobní zobani. Pravý, paví výkvět. Dravá, drahá falza. Pozlátkový sněm, když se střep tragiky středem, střelivem orgií všeho druhu, nenasytných mechanismů, sebejistých manýr orgánů doby stal.

Dopisní "turistika" nebyla nikdy čtivější. Ty ale píší. Šarm bytí. Šém energií. Na trase: Já a Ty. Ty a Já. A zase zpět. Ten samý, výměnný koloběh. Matka měst, kterou chladí lahodná, Smetanova-á řeka a ta, která umí být sladká a romantická zároveň. V otevřených obálkách.

18 02.04.2020

Kráčel ke snu, slávy král. Dál a dál vlál, jeho bohatstvím zdobený šál, který až bombastický Las Vegas plán roztrhal.

18 19.03.2020

Působivá choreografie faktorů vnějšího bytí, vnitřního tepu, které hrají stejně důležitou roli, jako bublinky v dobře vychlazeném drinku. Jak správně "hodit oko," soustředit se, rozprostřít sebe, své smysly do světů fiktivní pravdy. Usadit se ve světlech a stínech, mezi dekoracemi iluzí. Pro ty atmosféry, které se nesmí nechat odeznít.

18 09.10.2019

Ve směru Amorova šípu. Jako dvě hrdličky, co spolu za letu ladí. Ruce se snoubí, srdce propojují. Ona byla pro něho všechno, on pro ni vším. Velká láska těmi slovy zní. Poetická, epická, na doživotí. Julie a Romeo našich dní.

Knoflíček po knoflíčku. Malíček k malíčku... Oh, L´amour. Zaposlouchejte se do nekrásnějších melodií jejich „věrného“ milování. Má touha po tobě, dívko bez závoje. Jsem na palubě. Vím, že i podruhé se setkáme. Noblesnímu obřadu vášnivé milenecké meditace se oddáme. Naše fyzická láska nechť se propojí v opojné aleji. Jen přimhouřit oči a zachytit šepotavý tlukot milostné žádosti tokání. Víc než jen přitažlivý žár polibků. Víc než jen prosté sklouzávání šatů. Vyznání lásky v její nejkřehčí svůdnosti. Záchvěv nahých těl září jako poetický, smyslný diadém. Obklopeni přepychem vášně a něhy. Vášeň - ten neodolatelný projev výbušnosti, něha jako libreto pohlazení. Každý dotek, každý polibek, jako póza na velkých plátnech, zátiší výtvarných děl. V každém detailu je zachován půvab, taj a smyslný šarm. Kradli si společné chvilky pro sebe. Jmění touhy, slavnost lásky bezedné, nedozírnému bohatství zaslíbené. Milostný příběh neskomírá v srdci těch, kteří chtějí hlasu sladce nebeskému, zlaté medicíně rozumět.

18 04.02.2019

Dívat se jinak. Čtenáři - diváku, nehleď jen po stříbrném pozlátku. Popřemýšlej o řeči užité. Rozeber každý obrazový zvrat, každý záběr i detail.

18 07.01.2018

Slavné adresy podruhé a věřím, že ne naposledy. Tam, kde velikáni svého oboru hledali a povětšinou našli útočiště. Tam, kde přišpendlili vizitku s nápisem "DOMOV." Stačí pomyslně zaťukat na dveře a vstoupit dál přes práh, soustředěni do vjemů genia loci soukromých komnat.

18 13.02.2017

Nadešel čas dušičkový... Je třeba poohlédnout se do míst posledních, za mistrovskými počiny slavných, v průvodci uvedených. Fyzicky zmizeli nám z dohledu, ze zřetele, leč obraz jejich, již navždy vypálen v srdcích bližních a obdivovatelů, zůstane.

18 28.10.2016

Pod střechami, za zdmi a stěnami, okny a balkóny... Tam, kam se duše múzické domů, "do svého" slétaly.

18 04.07.2016

Zaostři. Ty, co máš hlad jako herec. Ty, co máš apetit. Vidlička si tyká s nožem, tak prostři. Pro tři, čtyři...

17 24.08.2020

... na oko obsadil "teplé místečko." Rozviklal železnou oponu, sebevědomou mocenskou hru na katy a oběti. Zdvižený prst, kterým hrozil na jevišti, zpozoroval někdo z druhé strany a usekl v zákulisí. Povolávám třetí stupeň výstrahy nad uniklou informací.

Ten, který udusá, udusí každý stín. Vzrůstem malý, leč vysoce věrohodný, muž velkých rolí. Vytrvalý, horlivý, popoháněn silou lví. Společník Půlnočního kovboje. Harlekýn ulic. Neúnavný investigativec, novinář Bernstein Carl, neústupný otec "Kramer." Když ovšem ordinuje "White Angel," Sir L. Olivier, musí být opatrný, protože to zdaleka nebude bezpečné. Stejně jako student - Maratónec v křesle zubařském, jde i jeho intelektuálský "chalupář" David až na krev v boji o holý život, když se sám postaví místním Strašákům, té zvrhlé, nekontrolovatelné přesile, ale dokáže být i gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní jako John, který společně s Mary touží, původně z lásky jedné noci, udělat daleko více.

17 22.07.2019

Slečna Severka. Nebesky elektrizující královna země ledu a sněhu. Luna nastavená světu stříbrného svitu. Adorovaná „Lady Sapfó“ ze zlaté edice, koupající se v šampaňském. Mystická pávice, na kopci hollywoodském. Dvorní milenka kamery. Bez ní, až do konce dní, bohatá "vdova," nepřístupná vysoká hora. Výsostná, nerozluštitelná femme fatale. Zdráhavá, zdrženlivá grácie. Mytická krasavice v obležení mlhavého závoje.

Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků.

Šampaňské už se chladí, zatoužili odšpuntovat život nový, ale stále jsou mimo dosah záchranné paluby, mimo dosah poklidného přístavu. Jejích manželství jde ke dnu, a to nemusí být poblíž ani slavný Titanic. Rozladěná melodie nesepnutých duší, které se nadobro rozpojily. Mrákotné stavy vymetené zpod prahu potápějícího se vztahu. Americký sen, přehozený na nižší stupeň, čím dál více utahuje smyčku sdílenému počátku konce. Soukromé drama jednoho manželství, jednoho životního (ne)rozhodnutí. Jak úmorné je býti manželkou, manželem, člověkem. Když dohořívá plamen, když vyhasíná knot, je třeba smést ze stolu stopy neshod, nalézt pevný b(r)od. Stačí jen přesadit kořeny, dát jim čas, aby se znovu ujaly? Zaroštovat v ohništi, uniknout po zadním schodišti, hledat oázu v lidské poušti. Nemůžeme odejít, nemůžeme zůstat. Musíme se nadechnout, nebýt pouhými pozéry, ale přesvědčivými aktéry. Vyznat se, rozhodovat se sami za sebe. Vyjasnit si priority. Partnerská neuróza rozjitřila lůno, zrezivěla v tenatech prázdnoty, neovládla své záchvaty. Zasáhl tragický faktor. Obavy se do nitra zaklínily. Jediný poklad, který jsme hledali, jsou slova, která nezazněla, ze svahu se sesunula. Slova respektu, porozumění a velké odvahy.

17 22.05.2019

Severský Orient-Express. Švédská zápalka, jež rozžehla svůj um - drama charismatu ve "svaté zemi." Neochvějný, přirozený půvab nordické "bella feminy," jenž nalezl životní zalíbení v objetí filmové kamery. Punc přirozené femme fatale dokonale se pohybující, zkrášlující, obývající apartmá iluzivní.

Cesta do hlubin duše múzy nejvyšší, markýzy Thálie. Herec, a jistěže i člověk zlatý. Sůl prken, co svět znamenají. Laskavý, trpělivý, pokorný. Vznosný "zahradník" ducha. Jiskří, zkypří jevištní prach. Zbystří, rozsvítí hlediště tvář.

17 05.04.2019

Mon Dieu! Ta, před kterou by smek,´ poklekl i sám kardinál. Karamelový pel zdobí její pleť. Tvář líbá taj uhrančivosti tisíce a jedné noci. Dvě medová "C" přednosti ženy uvozují, fantazie uvolňují. Magma Šeherezády, enigma Kleopatry. Ohnivá, hluboká, erotizující, elektrizující. Krás/k/a kardinální. S úsměvem gerbery. Rozpustilá Elizabeth Taylorová Evropy.

„To jméno si zapamatujte!“ Smluvený sňatek vnitřního kalkulu, nevylučujíc povinné ambice, touhu po dosažitelně nedosažitelném a ďábelský klam umělecké výřečnosti. Škrabošku nasaďte, na svém já však trvejte. Sám umělec, který touží obstát v hledišti slepců, služebníků mašinérie, vrhačů chladné mizérie. Jeviště a hlediště – dva světy, dva protichůdní příslušníci iluze a moci. Nic jiného nežádám, jen návrat na prkna divadelní, která se mi pod nohama vlní. Reflektory, které oslňují, můj zdánlivý vrchol žel předstírají. Svázal jsem nechtíc ruce své, nalezl jsem jen úpis duše rozvratné. Omrzel jsem se již ideologii stvořené. Oblékl jsem její šat, předstíraný žoldák z lásky k divadlu, padl. Prožít a naplnit, odčinit „bláznovství strůjců“ v pravý čas, odstranit pudr z figurek mas, posledním výstupem marionety publikum zmást. "Zatykač" jsem sám sobě vystavil. Jak pozdní přiznání vlastnímu sebezapírání. Jsem jenom herec, herec z povolání.“

17 08.03.2019