Alena_S komentáře u knih

Tentokrát za mě celkem spokojenost.
Jo, některé vroubky zůstaly. Mocní zlí lidé nám zase trápí chudáčky upíry, kolem běhají naprosto bezzubé (beze srandy) organizace a spolky, a jenom Merit dokáže nakopat všem zádě. (Přečíst se to dá, ale jen když zapomenete na to, že je nejmladší majitelkou tesáků v celém baráku.)
Potěšilo mě ale, že tentokrát jde o jejich vlastní problémy. Žádné "známý známého vlkodlaka má trable a my je musíme vyřešit, protože nevim." Přibyli špatňáci, ale vesměs na domácí půdě, takže míň zmatků na úkor napětí a víc si užijeme známých postav. Zdá se, že začínáme někam směřovat, snad do finále.

1 07.03.2023

Knihu jsem si půjčila v domnění, že půjde o něco úžasného.
No jediný zázrak na tom je, co všechno jde přežít.
Bůh nad nimi zjevně opravdu bdí, jak tvrdili - ale těžko kvůli tomu, jací jsou správňáci (ohavnější rodinku jsem četla snad jen v Dítě zvané to); spíš že bez jeho dohledu a kavalérie strážných andělů by mormoni zřejmě vymřeli během tří minut.
Jímá mě hrůza při pomyšlení, kolik takových malých zvířátek, co by měla být dětmi, tam v zemi svobody, leč mimo systém, běhá po skládkách, hnojištích apod...

Pojmy u nás běžně spojované s hřejivými vzpomínkami na dětství se pod horou mění v horor:
Domov? Prakticky na šrotišti, neustále krok od úrazu nebo smrti.
Tatínek? Nevíte, kdy vás hodí do drtičky nebo železných nůžek, protože Bůh vás přece ochrání, pokud si to zasloužíte, a stejně se blíží konec světa, tak co už.
Starší bráška? Vždy připraven zasáhnout... Do hlavy každou ženskou, která to podle něj potřebuje.
Maminka? Míchá všem lektvary a masti a vždy vám bude oporou: Bráška tě chce dát zabít, jo? Neboj, miláčku, tolik peněz on nemá. (Tak to je fakt hajej-dadej jak víno.) Všimněte si, že pokaždé, když opustí kuchyň, stojí to za zmínku v knize.

Nevadil mi sloh, naopak mi většinou přišel adekvátní dané situaci, i když ne vždycky přehledný. Spíš obsahově to bolelo dočíst a znova už ne, děkuji.

10 06.03.2023

Silné a smutné, četla jsem na druhý pokus, poprvé mě odehnal hned první příběh hasičovy vdovy. Záření je svinstvo, politika ještě větší.

Vytkla bych jen, že texty mohly být aspoň trochu učesány. Je určitě hezké nechat vyprávění v co nejvěrnější podobě. Jenže při 290 stranách vede opakování "ach jak jen dál, musíme dál" (ženy) a "chápete mě" (muži) k nepřehlednosti a splývání příběhů, což je škoda.

13 22.02.2023

Kniha je to skvělá, oba autoři se toho snaží spoustu sdělit a je znát, že vše pro naše dobro.
Ale bohužel výhrady mám. Vydržím, že se opakují věty napříč kapitolami i „naťuknuté“ myšlenky (Schválně, kolik "wabi-sabi" rychle za sebou asi čtenář snese??), vydržím i občasnou sprchu historie a jmen. Ale na tom řazení témat mi něco nesedlo. Bylo to jako číst detektivku, co má spoiler v názvu: Hmm, stres, japonská kultura, japonská poezie – mám to, haiku je cesta ze stresu! Wow, a vono jo.
Ale pravdu mají. Knížku zkuste a určitě si zkuste haiku, je to bezva, je to zábava a prý dobré na mozek.

3 21.02.2023

Přečteno rychločtením, i když mě to trochu mrzí, tentokrát asi nebyla správná nálada. Darja a její repre-sídlo (už to vidim), chlapi, co se i dnes stavějí na uši, když ženská udělá krok bez jejich souhlasu... Ani ta sranda nepomohla. Přečtu si ji radši jindy, nebo ještě líp, přejdu na druhý díl, kde už tohle všechno snad mají vyřešené :D

Je pěkné vědět, že neshody mezi lidmi se dají vzít i za jiný konec. Že láska může překonat víc, než si myslíme. Že i Obamovi řeší ale úplně stejné trable jako my. Je tam spousta milého, to ano.
Akorát když už je všeho toho osudového a všeobjímajícího (fakt se to dalo smrsknout) plyše moc, moje pravá nátura vystrčí růžky – takže:

Tápu, jestli tuhle knížku doopravdy psala ženská nebo chlap.
Máme tu totiž
a) rady jako od chlapa typu „Neříkej nic (nikdy), pokud to zrovna není chvála na manžela“ nebo "nemysli na sebe (opět, nikdy) a budeš mít hezký vztah",
b) ale i dámskou klasiku „Nadechni se do bříška a hezky v klidu řekni: Miláčku, vím, že tě trápí, že Sparta prohrála, ale když mi před kamarády nadáváš do ****** *****, zraňuje to mé city. Co si o tom promluvit?“
Ať kniha radí cokoli, tohle si přece soudný člověk nemůže ani pomyslet bez sarkasmu, natož to v reálu vyslovit, sorry jako.

A když už si myslíte, že vás tu už nic nepřekvapí, tak… wabi-sabi sex, lidi.

1 07.02.2023

Tohle se mělo jmenovat spíš „Bridget Jones jede na Island…“
Ale bacha, to není celé: „…Protože jí tam vrah odvezl kočku. Anebo třeba ne.“
Už jste zvědaví? Bodejť by ne.
Prostě knížku nemůžu hanit, to bylo tak blbé, až to bylo milé! Při čtení máte hezký pocit, protože zjevně na Islandu se nikdo ničemu nediví, ani vám, vždyť každý jsme nějak divný, ne? A skřítci, skřítci všude!

Každý si asi vybere svoje „nejdivnější“: Co třeba to, jak každý kolem hrdinky projevoval naprosté pochopení pro celou tu šílenost - pardon, její putování, a k tomu měl nekonečně volného času a pohonných hmot na to, aby ji provedl Islandem, udělal jí vícedenní seminář o zdejší historii a mytologii a bokem jí hledal mícu...

SPOILER závěru: Za mě největší „špek“ bylo tvrzení, že jde odfláknout (eee, cože?) sterilizaci čičiny, aby stejně měla koťata. Zrovna takovou zápletku jsem chtěla dát do jednoho příběhu cca na prvním stupni ZŠ. :D

3 02.02.2023

Tak tenhle příběh se měl ještě nechat zrát. Jenže nenechal, a díky tomu je milý Ústav leda tak:
-coby kniha jen nesmyslná hnusná přehlídka týrání dětí,
-coby instituce sebranka diletantů, duševních chudáků a mizerného vybavení,
-a celkově je naprosto, ale naprosto (!!!) zbytečný. I kdyby takový plán existoval (a že mě fakt nepřesvědčili), na toto by jim stačila jedna šikovná sirotek Anča, a „zavři voči, brouku“.

3 30.01.2023

Martinovy myšlenkové pochody skvělé jako vždy, ale souhlasím s markej(em) - jako by některé zásadní kousky příběhu byly z knihy vyzobány. Moc jsem nechápala, co na ostatních postavách vidí.

2 30.01.2023

Tohle bylo něco tak rozkošného :3
Berte to jako kompliment i varování. Je to pohádka. Přečtěte ji teprve, až budete mít chuť na něco sladkého. Tak jsem to udělala já a jsem moc spokojená, přečetla bych klidně někdy zas a přidávám se k přání, aby u nás vyšlo pokračování.

O čem to je:
On se trápí. Ona se hledá. V pohádkovém (vážně) sousedství, kde na sebe lidi jen čučí z okna, dokud nepřijde Mac. Kocour intrikán bere věci (přeneseně i doslova) do svých pacek a jde zjednat pořádek a pošoupnout lidi správným směrem. (A vždy o krok před "detektivem", což je teda jen smutně zábavný herec, i po letech neschopný vystoupit z role).

1 16.01.2023

(SPOILER) Spíš taková blbinka. Ale čtivá, svěží a zábavná*. Pokud se chystáte do lázní nebo k horkým pramenům, nesmíte ji nechat doma!
Bát se u ní budete spíš jen, pokud se bojíte vody a/nebo představy městečka, kde se všichni dospěláci chovají jako máma Malýho Sheldona.
*Zde SPOILER: Náhodou myšlenka, že potřebuju mladé nespoutané duše, tak si otevřu polepšovnu, je naprosto geniální :D

2 15.12.2022

Jak to začalo:
Knižní trh: Vyšlo něco nového z Japonska a má to kočku v názvu.
Já: Kde? KDE???

Jak to skončílo:
Krásné, hřejivé, zejména poslední třetina.
Ty první dvě na mě byly možná moc upovídané, snad ani ne taková sláva na pět hvězdiček. Ale přišlo mi strašně špatné jich dát míň. :) Tygr mě asi ukecal.
A teď z toho mám chuť na nějaký atmosféricky vláčný anime film. :)

7 18.11.2022

Já: Připomeňte mi, proč jsem se v Bratrstvu nedostala přes 100 stránek?
Území vlků: Na, tu máš.
Já: Dík, už vím.

Upřímně doufám, že tohle byl jen úvod do nějakého většího světa. Třeba do takového, kde – na rozdíl od téhle knihy – budou postavy vzbuzovat… něco, cokoli… a kde se děj posune za klasické:
Postava 1: Nemůžeme být spolu, zničilo by nás to oba.
Postava 2: A proč seš pořád tady? A proč tenhle dialog vedeme už 250 stran?
(+Sem tam zpestřeno žhavější scénou, aby divačka nevychladla, ať už to má logiku v té situaci nebo ne. Jako když Cimrman píše refrén pro báseň 18+.)

Ten dlouho (!) očekávaný aha-moment pak byl spíš rána z milosti.

3 31.10.2022

A jako Avotomtoje/ Aha-momenty/ Až na dřeň: O světě, ekonomice a o nás
F jako Fantasticky nadčasové: aneb lidstvo se doteď nepoučilo, a zřejmě to ani, slovy politiků, "není na stole".
CH jako Chcitoslyšet?: Něco jo, něco vůbec. Prostě čtěte.

Je divné chválit někoho za neúprosnost, ale u jeho knih musím. Hlavně ty části o tom, jak čímkoli, co si uděláme sami, ať už pro sebe, blízkého nebo pro svoje okolí, vlastně strašně škodíme celému systému, nemají chybu:
Sami si zavážete boty, vyzvednete dítě ze školky, vynesete koš? Nedáte možnost vydělat si někomu, kdo to udělá za vás?? No a danit to bude kdo?? :D

2 13.10.2022

Pokud existuje cena za nejvýstižnější název knihy, tahle ji musí získat.
Jestli to dobře chápu, autorka shromáždila zkušenosti několika lidí do jednoho příběhu. Vznikl tím ani ne tak román, jako šílený, reportážně psaný slalom od magora k magoru, kdy klaďase poznáte od záporáků jen podle toho, jestli ubližují sobě nebo ostatním. S občasným ochlazením při srážce s úřednickým šimlem, kterému jsou všichni u pr…ostředníčku.
(Ale vůbec netvrdím, že to všechno najednou by se nemohlo dít jednomu člověku. Určitě mohlo. Kór s tak nešťastnou náturou, jako mají hlavní postavy, které doslova chňapají po každém dalším trápení a šrámu; i po těch, co lze obejít obloukem nebo vyléčit vypnutím telefonu.)

Ale fakt, v knize je jedna (!) postava, co není psychouš a co vidí věci, jak jsou, a to je kartářka. Beze srandy.

Milé čtení, které vás zabalí do plyšové deky, uvaří vám čaj a vykouzlí úsměv na tváři. Prostě pracovní sešit severského hygge. Dokonalost…
…Než se dostanou k tradici skořicování. Jo, mohla jsem to brát víc s humorem, ale mně vám to znechutilo celou knihu. Jestlipak je Dánsko jednou z těch zemí, co zatracují naši pomlázku jako barbarský zločin nehodný vyspělé země v 21.století?

2 22.09.2022

Otevřu DK a obálka Znamenité mrtvoly mě praští přes oči, protože se chystám přidat do přečtených zrovna tuhle Pravdu – Knížku, jejímž úkolem je praštit nás taky:

Příběh rozehrála zvířata, když usoudila, že lidské zvůle vůči nim i planetě už bylo dost. Sledujeme lidskou rodinu chovanou v zoo poté, co se ucho utrhlo a lidé napadali do zajetí. Sleduje ji i personál zahrady, chtějí o člověku bádat a rádi by jej množili.
(Uvažují přitom jako lidi a sledují lidi, aby jednou nedopadli jak lidi… prostě je tam díra v logice, jasně.)
Musím trochu souhlasit s Vidličkou níže, i když ta páralovština mi vadila jen někdy: Z toho světa vidíme jen málo, taky jak zpoza mříží, a možná pro ochranu čtenáře. – „Naše“ rodina měla zkraje ještě velké štěstí. Co se děje mimo zoo s těmi, kdo ho neměli, autor spíš jen naznačuje, a stačí. O to horší je tušit, kam děj spěje, zatímco všem aktérům dochází trpělivost.
To má ale autor pěkně vymyšlené. Když vám jich začne být líto, dojdete na konec stránky, a tam se celou knihou linou poznámky z článků a zpráv o tom, co páchá člověk jiným živým tvorům; které nám zvířátka poskládala do tzv. Černé knihy. A je to hnus, velebnosti, stačilo by, co děláme neúmyslně, natož čehož je někdo schopný pod heslem „v zájmu vědy“ nebo i pro radost, a ještě říkáme: „Chovají se jako zvířata.“

3 22.09.2022

Cestopis z toho výborného autorčina úhlu, na který jsem se moc těšila, a těch situací a různých lidských nátur je tu opět spousta. Ale přišlo mi to často takové celé povýšené: Nebojte, ovečky, jsem tu a všechno vám vysvětlím.
Radši bez dalších odboček dočtu trilogii Lidi (1.díl mi přišel takový milejší, tam mám pocit, že jsme všechny národy na jedné lodi.)

2 26.08.2022

Za přečtení určitě stojící úvaha o vztahu mezi námi a penězi. Ano, údajně jde o vztah oboustranný. Peníze, které přijmete s vděčností a utratíte správně, vás budou vyhledávat, a prý dokonce s úsměvem. Pokud je nenávidíte, spíš se k vám naopak nepohrnou.
Jen ten autorův idealismus je třeba brát s rezervou, spíš jako motivaci, překonat ono "Jemu se to kecá!" A něco si z ní jistě odnesete.

2 25.07.2022

Je mi líto, zatím nedočteno. Třeba se k ní někdy vrátím, ale teď nevím, jak ji brát. Nevím, co mě děsí víc, jestli ty příběhy, nebo názor autora, že mají být humorné.