Stovka černých šicích strojů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavním hrdinou originálního románu mladého autora je osmnáctiletý civilkář, který po maturitě nastoupí jako pečovatel do chráněného bydlení pro psychicky nemocné. Na to, co ho čeká, není ovšem ani trochu připravený. Jistě, že jeho každodenní rutina bude poněkud bláznivá, to tušil. Nepočítal ale s tím, že pro něj bude čím dál tím těžší vyznat se v tom, proč jsou ošetřovatelé ošetřovatelé – a nikoli klienti. Navíc poměrně brzo ztratí i on sám ztratí pevnou půdu pod nohama a netuší, kam vlastně patří. Všechno v jeho životě jako by se vymklo zpod kontroly. Dokonce i vztah s přítelkyní. Někdy by ji nejradši zabil (ve svých snech to pravidelně dělá). Je sice na civilce, ale má čím dál tím silnější pocit, že svůj život tráví v psychiatrické léčebně – stejně jako my všichni. Elias Hirsch napsal ironický román plný absurdního humoru, který čtenáře pobaví, ale mimoděk je přiměje i k zamyšlení nad tím, kdo je tu vlastně blázen....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396279/big_stovka-cernych-sicich-stroju-kZV-396279.png 316
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Stovka černých šicích strojů

fruitbueno
10. června

Knihy, kde autorovo ego převáží všechno to, co text dělá textem, by se dle mého názoru neměly vydávat. Hvězdička za potenciál, který měly jednotlivé postavy i celý námět. Bohužel zůstal trestuhodně nevyužit. Oceňuji rovněž práci překladatelky, něco tak jazykově komplikovaného překládat musela být výzva.

musska
25.08.2021

Originální román ano,ale už se mi to zdálo moc alternativní.Možná kdyby mi bylo šestnáct a brala to jako intro ke studiu psychologie, ale teď už mě to tak nepohltilo. Ztrácela jsem se, kdy jsou to zážitky a kdy výmysly a ty psycho-teorie byly skoro nečitelný. Ovšem když si člověk představí takovou práci mít síla a klobouk dolů.


lenjak
15.07.2021

Velice zajímavé čtení a určitě se k němu ještě jednou vrátím

petrarka72
01.04.2021

Vynikající nejednoznačná kniha. S prostředím magorů, v tomto případě v chráněném bydlení, mám určitou zkušenost, takže jsem se na jedné straně báječně bavila - a na straně druhé mě mrazilo. Autor coby civilkář v prostředí popírače dýchání, paní, co si neumí zavázat tkaničky, pána s potřebou erotické masérky, krvácející paní, pána poslouchajícího Boba Dylana, paní popíjející přesný mix bílého střiku a letního pití, paní, co se hádá, pána se zálibou ve vánočním stromečku a dalších (ne všichni jmenovaní jsou klienti, mimochodem) má neobyčejnou odolnost, empatii a smysl pro absurdní humor. Knihu jsem si šetřila: dokázala mě při vší zdánlivé průzračnosti překvapovat a luštění, čí příběh zrovna čtu, bylo prima.

hopla
27.03.2020

Kniha mne zaujala svým tématem a zpočátku i obsahem. Když se však mnohé popisy začaly vracet a omílat znovu a znovu, začalo mi připadat, že autorovi nejde ani tak o smysluplné vyprávění, ale spíš o předvádění sebe sama. Jak se zdá, autor se rozhodl svůj talent uplatnit ve stand-up výstupech, účastí v osobních prezentacích na různých literárních soutěžích, vystupováním pro krajany v exotické cizině apod. Knihu jsem dočetl v naději, že se třeba mýlím a přece jen se nějaké to poselství objeví. A vlastně jsem se dočkal. Minimálně toho, že se autor svěřil, jaký je jeho životní postoj. Tedy, pokud lze onen text možno brát jako osobní výpověď, neboť je (kap. 65) celý v uvozovkách:
"V životě existuji jen vedlejší zápletky. Myslíme si, že všechno, co prožíváme, má nějaké jádro, které pak ze zpětného pohledu vytváří ve vzpomínkách náš skutečný život. Život však sestává jen z bezvýznamných vedlejších zápletek. Z nedůležitých všedních okamžiků špatných nápadů, bezpočtu filmů, které člověk zhlédne, aniž se nad nimi hlouběji zamyslí, z příšerné hudby v rádiu, z nezajímavých cest domů, čekání v čekárnách, kam si zapomněl vzít knihu, zavazování tkaniček, nezáživného přijímání potravy, vylučování, močení, monotónního psaní textů, pracovní činnosti, která se nezapíše do paměti, bezobsažných rozhovorů pod vlivem alkoholu, které jsou vedeny jen ze zdvořilosti a nejistoty, z uklízení bytu, čištění zubů, praní prádla a z řady dalších očistných činností, které ztratí smysl v momentě, kdy jsou vykonány. Z okamžiků, kdy člověku slovo, jež mu právě vypadlo, náhle zaklepe zezadu na hlavu. Nebo z takových momentů, kdy zahlédne na ulici známého a rychle se otočí stranou, protože z nějakého důvodu nechce, aby ho ten druhý poznal. Nebo když se musí podruhé podívat na hodinky, protože si napoprvé nezapamatoval, kolik je hodin. Když uvažuje, jestli se má podrbat, nebo to nechat plavat. Z okamžiků, kdy vstane příliš rychle a krevní oběh na to nestihne zareagovat, takže se člověku zatočí hlava, udělá se mu černo před očima a na chvíli ztratí rovnováhu. Z okamžiků, kdy není absolutně schopný najít na něco odpověď, nebo se rozhodnout pro ano či ne, takže na chvíli zcela nečinně zírá na zeď..."
Pocit, který ve mně vyvolal tento "román" však vyjadřuje výstižněji jiná citace:
"Civilkář si zastrčí do uší sluchátka a vydá se a svou každodenní nenáviděnou cestu k nenáviděné autobusové zastávce, aby počkal na nenáviděný autobus, ve kterém bude vedle nenáviděných lidí čekat, až ho nenáviděný autobus dopraví na nenáviděné místo, kde vykonává civilní vojenskou službu a kde musí nejprve projít vedle nenáviděné paní Glettlerové, která svou roli vrátné bere až moc vážně a pokaždé ho pozuráží až na krev, načež vejde do nenáviděného chráněného bydlení, kde musí vykonávat nenáviděnou práci a posléze se stejným nenáviděným autobusem vrací nenáviděnou večerní šedí zpátky do svého nenáviděného bytu, kde už jeho nenáviděná a současně i stejně nenávidějící přítelkyně čeká na to, aby se s ním mohla pustit do každovečerní oběma nenáviděné hádky, načež civilkář upadne do neklidného spánku, který jako jediný fenomén v jeho životě není nenáviděný, zato je však skoro neustále narušovaný nenáviděnými sny, dříve než se v 6 hodin ráno vzbudí do mdlého slunečního světla a všechno začne nanovo."

knihovniceVS
12.05.2019

Mně se kniha líbila moc. Skvěle ukazuje, jak tenké je ostří mezi těmi, kteří "klíče mají a těmi, jež je nemají". A jak málo stačí a jste na druhé straně. Útržkovité vyprávění jednotlivých osob mi vyhovuje, děj je pak barvitý, nehrozí jednotvárnost. Autor dokázal jednotlivé klienty chráněného bydlení popsat tak, že chvíli nevíte, zda je litovat a chvíli byste je s chutí zabili.
Ale chápu, že tahle kniha není pro každého.

magnolia
28.01.2019

Také jsem knihu zkoušela číst, ale odložila ji. Tak to nějak drhlo, přitom téma zajímavé. Škoda.

JanaDor
27.01.2019

Kniha se bude líbit čtenářům, kteří se zajímají o psychicky nemocné lidi. Nečekejte souvislý román. Ale útržkovité vyprávění o různých věcech, které se týkají civilkáře a obyvatel chráněného domu. Také filozofické úvahy jejich obyvatel. Humor jsem v knize nenašla, ani ironický. Nebo spíše to není můj styl humoru.
Půlka knihy mě nebavila. Druhá půlka byla nějak souvislá, ale nejsem si jistá, jestli jsem vše pochopila. Kniha prostě není pro mě.

1