Haiku: Cesta ze stresu

Dočetla jsem už
počítám si slabiky
Haiku se rodí.

Tak půl na půl. O většině cest z deprese které popisuje autor z vlastní zkušenosti vím, cesta skládání haiku může být zajímavá.V historii Japonska a vzniku haiku jsem se po čase začal ztrácet. Vybrané ukázky jsou hezké.

Musím napsat nový komentář více než po dvou letech po přečtení...
Když mám pesimistickou nebo příliš smutnou náladu, často si vzpomenu na tuto knihu a třeba jen tak v duchu si skládám haiku.
Posunuji tedy svoje hodnocení z původních 3* na skoro plný počet, protože jako terapeutická kniha je to výborné a pomohla mi psychicky asi nejvíc ze všech motivačních a self-help knih.
Zůstává ovšem pravdou, že zásluhu na tom má ta psychologická část a popis, jak se píše haiku, kdežto tu část s japonskou teorií jsem už dávno zapomněla.

Haiku mám moc ráda, pár už se mi jich povedlo složit.
V knize jich, ale bylo na mně moc málo, přála bych si víc.

Výborná kniha. Zaujala mně hlavně ta japonská část. Jak mně nikdy nebavila žádná poezie, tak ta japonská je výjimkou. A myšlenka, že bych nějaké haiku mohla napsat i já, je pro mně úplně nové (zatím mně však nic pořádného nenapadlo). Nejvíce dojemná mi přišla haiku, která psali rodiče, kteří přežili své děti...

Dvacet devět let
byla jsem tvou mámou.
Zůstáváš mým synem.

Kolik bolesti snesu?
Plaché srdce dítěte
netluče.

Humor je jediný důstojný způsob, jak válčit z předem ztracených pozic. Už sice víte, že nevyhraje, ale tím, že se situací zasmějete, dáváte najevo, že se ještě nevzdáváte.

Zamyslete se, zda Vaše cesta je jediná a zda kompromis není lepší než porážka, a dokonce není lepší než vítězství. Kdo dorostl k této pravdě, má v duši klid.

Pohlédneš-li na dno svého vzteku, najdeš tam smutek, a pohlédneš-li na dno svého smutku, najdeš tam strach.

Užitek spočívá v tom, co tu je, a smysl v tom, co tu není.

Část o Japonska mě bavila.

Báječné počtení, u kterého jsem se opravdu od srdce zasmál.
Ne jedna, ale hned dvě knihy v jednom! A to se vyplatí!

První část od Radkina Honzáka je psána stylem blogísku jako v roce 2005. Píše v podstatě o všem možném a při tom se drží nějakého směru a tématu. Alespoň přibližně, se 127 vtipnými odbočkami.

Druhá část, od Denisy Vostré, je méně vtipná, ale to jí nic neubírá na zajímavosti. A když ke konci knihy konečně přišla řada na haiku, tak jsem se řehtal jak kůň.

Tak já moc nevím, co k tomu...pro informaci asi zajímavé krátké čtení...haiku si možná v rámci nějaké terapie zkusím, pro zajímavost co to se mnou udělá...

Půl napůl. To, co slibuje název, kniha splnila. Předpokládám, že jde o tu část, kterou psal R. Honzák. Za tuto část bych dala plný počet. Kromě toho, že plní očekávání z názvu, je i vtipná a celkově zábavná.
K tomu zdarma dostanete ještě nevyžádané lekce japonologie od Denisy Vostré, které jsou cokoli, jen ne zábavné a vtipné. Ke konci jsem už tyto kusy přeskakovala a projela to jen rychločtením.

Určitě si ale zkusím nějaké to terapeutické haiku složit, uvidíme.

EDIT: Zkusila jsem, a opravdu to má něco do sebe. Jen tak pro sebe si napsat, bez ambicí k nějakému zveřejňování, takže své haiku vám sem nenapíšu.

Nedočteno, né snad úplně kvůli nezájmu, ale požadavek na vrácení do knihovny přišel a jsem se už začala trochu ztrácet v Japonské historii. Část o emocích, jejích vnímání a prožitcích mi přišla zajímavá, ale v druhé půlce informací o Japonsku, už jsem upřímně byla trochu ztracena ve výčtu, všech možných přístupů, božstev a dalších někdy až moc nahuštěných zajímavostech, že jsem se už knihu nesnažila dočíst.

Útlá kniha plná krásných myšlenek nám přibližuje tvorbu japonských básní haiku. Přistihla jsem se, že se mi hlavou honí myšlenky na 5-7-5. A přesto, že nejsem ve stresu někdy mě to, co se mi honí hlavou vyvolá na tváři úsměv a to není málo.

Kniha je to skvělá, oba autoři se toho snaží spoustu sdělit a je znát, že vše pro naše dobro.
Ale bohužel výhrady mám. Vydržím, že se opakují věty napříč kapitolami i „naťuknuté“ myšlenky (Schválně, kolik "wabi-sabi" rychle za sebou asi čtenář snese??), vydržím i občasnou sprchu historie a jmen. Ale na tom řazení témat mi něco nesedlo. Bylo to jako číst detektivku, co má spoiler v názvu: Hmm, stres, japonská kultura, japonská poezie – mám to, haiku je cesta ze stresu! Wow, a vono jo.
Ale pravdu mají. Knížku zkuste a určitě si zkuste haiku, je to bezva, je to zábava a prý dobré na mozek.

Radkin Honzak zkrátka nikdy nezklame. U knihy jsem se nasmála ale zároveň se i dozvěděla několik nových informací z prostředí vědy ale i ohledně reakci těla na stres. Zaujal mě původ stresu a jak se vyvinul do dnešní společnosti. Líbí se mi také tě kniha místo prihlouplych rad navrhuje osvědčenou terapeutickou metodu a to Pište! Líbilo se mi několik myšlenek a i příkladů z praxe a jednou z nejlepších kapitol bylo o nadávkách a jak si lze díky nim ulevit. A také výsledek že nejsou až zas tak špatným zdrojem pokud ovšem nejsou součástí každé konverzace ale slouží jako prostředek pro rychlou úlevu při emocionalnim výbuchu. Skvělá kniha ke které se rozhodne budu vracet :)

Užasná knížka