68mario komentáře u knih

Kniha rozhovorů s výjimečně otevřeným, srozumitelným a normálně-lidským církevním historikem, pro ty, kteří stejně jako on rozumí a upřímně fandí papeži Františkovi a chtějí, bez démonizování a konspiračních teorií, porozumět příčinám současného stavu křesťanství v naší společnosti…

9 30.12.2020

Nemohl jsem se rozhodnout, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky, ale nakonec dávám 4… a to za osobní odvahu a otevřenost s jakou Robert Šlachta vynáší na světlo věci, které nám měly zůstat skryty a brání práci policistů v boji proti kriminalitě tzv. „bílých límečků“, které jsou svým propojením byznysu a politiky soupeřem velice zákeřným a nerovným… zejména v podmínkách, které pro úspěšné odhalování závažné hospodářské kriminality a korupce dokázali naši politici tzv. tradičních politických stran za úvodních 25 let po revoluci policistům v naší zemi vytvořit… Nepřekvapuje mne již, že jsou policisté napadáni obviněnými lobbisty, přistiženými, ohroženými, nebo potrefenými politiky, kteří jejich práci bagatelizují, dehonestují, jejich útvary „reorganizují“, nebo jim i někteří přímo vyhrožují, ale vždy mne velmi překvapí a mrzí, když na tyto policisty (navíc v důsledku povinné mlčenlivosti sebeobrany-zbavené), jejich útvary a práci útočí, nebo je zpochybňují, občané či dokonce novináři… Mám za to, že jsme si u nás již jaksi zvykli na tu úroveň propojení byznysu a politiky (nebo nás politici léty přesvědčili, že je to normální), avšak právě to množství nepotrestaných korupčních skandálů, nepostižitelnost skutečných viníků a vysmívání se spravedlnosti, je významným důvodem, proč naši občané ve fungování demokracie u nás dlouhodobě ztrácí důvěru, odvrací se od tzv. tradičních politických stran, obdivují naše i cizí autokraty, nebo se přiklání k subjektům s extrémními názory… Jména statečných policistů, kteří bojují s tímto druhem zločinu, se nikdy nedozvíme, a o jejich práci mnohdy neví ani jejich nejbližší, ale vždy bychom měli těmto profesionálům ze specializovaných útvarů bezpečnostních sborů (včetně BIS) z principu důvěřovat a být velmi na pozoru, pokud jejich práci zpochybňuje (třebas i většinou občanů zvolený) politik či politická strana … Všem těmto příslušníkům bezpečnostních sborů a státním zástupcům za jejich osobní odvahu děkuji.

7 29.09.2020

"... Oslovili jste již někdy Boha? Mám na mysli nejen formálně, neboť slovo "Bůh" se přece vyskytuje v modlitebních textech; myslím z nitra, zcela osobně - tak, že skutečně VY říkáte "TY BOŽE!" Za jedenáct let své kněžské služby jsem ze zkušenosti poznal, že tak konkrétní a osobní vztah k Bohu není v životě věřících ani v životě kněží vůbec nijak samozřejmý.
Mnozí vůbec ani nepřipadnou na myšlenku, že by Boha takto oslovili. Svou víru pojímají jako světový názor, jako náboženské přesvědčení, k němuž se člověk více či méně aktivně hlásí - a nevšimnou si, že se za slovem "Bůh" skrývá skutečnost, reálně přítomný protějšek, ten, jehož oslovujeme "ty"..." (str.136)
Duchovní potrava pro ten pravý čas... :-). Děkuji.

3 14.04.2020

Vnímám velmi podobně jako Rihatama a Chesterton.

22.03.2020

Josef Beránek nám opět předkládá poutavé čtení… Václav Vacek na mne působí jako jaderný reaktor, který s ohromnou intenzitou vyzařuje lásku, radost, humor, ochotu, dobrotu a důvěru v druhé… Uvědomuji si, že právě ovoce Ducha výrazně zdobí a charakterizuje tyto pastýře, jimž jsou i v naší ateistické společnosti lidé ochotni naslouchat o věcech nebeských … Děkuji uctivě oběma :-)

5 22.03.2020

Po autorovi a knize jsem vlastně sáhnul výhradně kvůli jinému oblíbenému tvůrci - Láďovi Heryánovi, salesiánském knězi, učiteli a nyní i vězeňském kaplanovi, který přímo tuto knihu v některé své tvorbě vyzdvihl a později na uvedené téma také přednášel …

Henri J. M. Nouwen, katolický kněz a spisovatel, byl požádán svým mladším přítelem - novinářem, aby se pokusil tentokrát psát nikoli pro „už obrácené“, ale pro něj a jemu podobné – tzn. pro mladé, ctižádostivé, sekulární lidi velkoměsta, kteří nerozumí řeči přesvědčených křesťanů, ale přitom by si také přáli pochopit k čemu je svět a kdo je člověk… … těžký úkol… mladí přátelé chtějí, aby jim prozradil, kde hledat smysl a naději, ale jazykem své víry, aby nepromluvil…

Autor se zadání chopil srdnatě a vytvořil opravdu jedno z nejhezčích pojednání o lásce Stvořitele ke svému stvoření… nicméně, u přítele nepochodil… ve svém úsilí neuspěl, protože si neuvědomil, jak velká vzdálenost na duchovní cestě je odděluje a že tito mladí lidé potřebují dříve, než uslyší, že jsou milovanými Božími dětmi, zodpovědět více zásadních otázek – zejména KDO JE BŮH, KDO JE ČLOVĚK a jak získají víru…

U koho však autor vítězí na plné čáře, jsme paradoxně opět my křesťané… mnozí z nás totiž, byť i byli vychováváni ve věřící rodině, slýchávali spíše o pekle a strachu než o svobodě a lásce … což je pro zdravou víru zcela zásadní, neboť - jak jinde uvádí Láďa Heryán:
JAKÝ BŮH – TAKOVÁ SPIRITUALITA, JAKÁ SPIRITUALITA – TAKOVÁ SPOLEČNOST… :-)

3 02.03.2020

Srdcem evangelia byl pro abbého Pierra Janův výrok „Bůh je láska"… a to v pravém slova smyslu… ne řeči, ale každodenní život s lidmi a pro druhé byl tím svědectvím, pro které jej mnozí lidé vyhledávali a pozorně mu naslouchali - poznávali v něm totiž, stejně jako v matce Tereze, bratru Rogerovi z Taizé, nebo dnes v našem papeži Františkovi, onu skutečnou sůl země… Takže za mně: skvělost!

„… Když mi lidé kladou otázku: „Proč přicházíme na zem?“, odpovídám prostě a jednoduše: „Abychom se naučili milovat!“ Existence celého kosmu s jeho nesmírnou, nezměřitelnou rozlohou má smysl jen proto, že v některém z jeho koutů existují bytosti obdařené svobodou. Člověk, ten mikroskopický komár na miniaturní planetě, může být vesmírem rozdrcen, a přece je – jak říká Pascal – větší než vesmír, a to nejen proto, že ví, že zemře, ale proto, že ví, že může umírat naplněn láskou. K tomu, aby láska byla možná, nestačí existence hor, moří, ledovců a hvězd, musí tu být svobodná bytost. A tato svobodná bytost má úkol a poslání: „Miluj.“ Naším úkolem a posláním je setkat se s Láskou, po níž v hlubině svého bytí všichni toužíme…“ str. 89 - 90

2 01.03.2020

Pojednání láskyplné – nikoli však nasládlé, povzbudivé, nadmíru srozumitelné, tematicky citlivé a nesnadno uchopitelné, ale velmi, velmi potřebné… Autora jsem objevil díky Láďovi Heryánovi (tuším v knize U Božího mlýna) a nezmýlil jsem se … díky Láďo … kniha není žádnou hlubokou teologií vyžadující mé naprosté soustředění, ale plyne, hladí, povzbuzuje a rozněcuje srdce správným směrem … k Bohu a k lidem … ke všem lidem … Autorovi se jeho záměr – přijít na to, co znamená spřátelit se se svou vlastní smrtí, a najít cestu, jak pomoci jiným, aby i oni přijali svou smrtelnost, dle mého úspěšně podařil … kniha má schopnost vzbudit a upevnit naději nás všech – těch, kteří zkouškou utrpení nyní prochází, i nás ostatních, které nevyhnutelně čeká … nic lepšího na uvedené téma jsem snad zatím opravdu nečetl a osobně řadím knihu hned vedle encykliky Spe salvi, či knihy O posledních věcech od R. Guardiniho… díky Henri … moc

1 13.08.2019

Nelehké sousto :-) … obsahem i slohem roku 1932. Úvahy a rozbory v podání R. Guardiniho jsou však i přes archaický jazyk naprosto excelentní – vystihují podstatné a neopomíjí přitom žádný detail… s citem, poezií a pochopením pro člověka... Dík pojednání jsem však také objevil Sørena Kierkegaarda… nad jeho „Koutkem osmi cest“ žasnu - jak krásný obraz ticha a samoty je možné vymalovat slovy…

1 06.03.2019

Až encyklikou „O křesťanské naději“ jsem pro sebe jako autora objevil Josepha Ratzingera … a to jsem si myslel, že nikdo druhý mne už nedokáže svými úžasnými myšlenkami a schopností jejich srozumitelného vyjádření okouzlit tak, jako Romano Guardini … Přiznám se, že sice ne vždy stíhám a daří se mi udržet nit – mnohdy ne, ale pasáže kde intelektuálně stačím, mne vždy velmi bohatě odměňují … a ty pak s požitkem rozjímám … Stejně tak tomu bylo i s tímto dílkem…
„Ano, věřím, že svět a můj život neexistují jako souhra slepých náhod, nýbrž pocházejí z věčného Rozumu a z věčné Lásky, jsou stvořeny všemohoucím Bohem…“ (převzato z obalu)

5 28.02.2019

Příběh je velmi zajímavý svým tématem – konverze rabína ke křesťanství v celé šíři průvodních osobních i společenských obtíží… dojemný těžkým údělem - úmrtím milované manželky, laskavou starostí o tolik dětí i vřelým vyznáním lásky ke Kristu…. Způsob vyprávění je však pro mne jaksi příliš překotný a nejsem si jistý, zda autorovi vždy správně rozumím… v některých pasážích jsem dokonce trošku na rozpacích… Je zde však také několik hezkých závěrů a vyznání, které myslím stojí za to si někam poznamenat.

4 27.02.2019

Jistě nápadité a zajímavé, ale … omlouvám se … ve výsledku mám pocit, že mi zde přece jen něco důležitého chybělo… jakoby zde bylo něco opominuto, nebo bylo jaksi zkráceno, či zjednodušeno… nejspíš pro mne bylo evangelium v tomto pojetí asi až příliš odpoetizováno… :-)

4 25.02.2019

Povznášející a srdce rozněcující úvahy bratra Rogera - zakladatele ekumenické komunity v Taizé, nad láskou Stvořitele k člověku…
Nedivím se, že právě toto poutní místo ve Francii navštíví každý rok mnoho tisíc mladých lidí z celého světa - leckteří totiž zažijí své skutečné obrácení až právě zde…
„… To, co nás na Bohu uvádí v úžas, je jeho pokorná a skromná přítomnost. On nikdy netrestá a nikdy nezraňuje lidskou důstojnost. Nikoho „nevede na uzdě“ k poslušnosti. Jakékoliv autoritativní gesto by znetvořilo jeho tvář. Jednou z největších překážek ve víře je dojem, že Bůh snad kdy někoho trestal…“ (str. 9)
Lze také volně poslechnout zde: http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=568

1 11.02.2019

Všechny úvahy tohoto filosofa a křesťanského teologa jsou originálním způsobem rozvedené a podložené, a umožňují mi jedinečným způsobem jakoby nahlédnout o kousek dál a poodhalit a pochopit o něco víc … Knihu jsem četl podruhé a vystupovaly věci nové … I v tomto případě však dílko opět vyžadovalo mé převeliké soustředění. Vím, že za čas si knížku přečtu znovu a už se těším, co nového se dozvím…

2 04.02.2019

Milým a úsměvným příběhem jsou předkládána k zamyšlení hluboká poznání moudrých pouštních otců.
Pro mne jedna z knih, které je dobré číst opakovaně...

5 28.01.2019

Hnutí Opus Dei (Dílo Boží) je bohužel i v rámci mateřské katolické církve některými vnímáno jako kontroverzní, a to pro jeho údajnou moc a vliv, neprůhlednost vazeb a příklon členů k pravicovým, anebo i diktátorským režimům… Kritizována je i extrémně náročná, manipulativní a elitářská formace členů, o čemž svědčí existence odpadlických organizací, které poskytují psychologickou a pastorační pomoc těm, kteří hnutí opustili … Svědectví jednoho bývalého člena otiskl i časopis Dingir: http://www.dingir.cz/archiv/Dingir105.pdf#page=34.
(zdroj: https://www.krestandnes.cz/nabozensky-infoservis-opus-dei-oslavilo-90-vyroci-sveho-zalozeni/, ze dne 23.01.2019)
Od prvních stránek je zřejmé, že hnutí Opus Dei za opravdově křesťanský život považuje „katolicismus z ocele“ … Inu, někteří z nás prostě chápou a potřebují žít své křesťanství právě takto … Oficiální uznání ze strany římskokatolické církve by však mělo být dostatečnou garancí, že hnutí i jeho praktiky jsou obecně v pořádku … Kniha je v celém svém rozsahu výhradně obranou a obhajobou hnutí, a pro mne tudíž, ke své škodě, jaksi ztrácí na objektivitě.

3 22.01.2019

…„Bůh hledá lidi, kteří ho vášnivě milují… A je podivuhodné, co připravuje pro ty, kdo ho milují. Ne teprve v nebi, nýbrž už nyní, ve všech životních situacích.“ … (str. 60)
Útlé, ale velice hodnotné a srozumitelné pojednání o jednotlivých etapách obracení se člověka od sebe samého k Bohu… o prvním doteku světla, o charakteristických projevech všech fází, vnitřních stavech a také krizích a vyprahlostech, které nás mohou zprvu nemile vystrašit, ale v důsledku nás mají jen připravit k dalšímu významnému pokročení vpřed…

3 18.01.2019

…„Víš, co mě napadne, když vidím přistěhovalce? Nejdřív si vzpomenu na svého otce, který byl rovněž imigrant. A pak se v duchu ptám: proč oni, a ne já? A znovu: proč oni, proč ne já? My všichni jsme mohli být na jejich místě. Vždy se zkoušejme vžít do pocitů druhého člověka, pokusme se na svět dívat jeho očima, „obout si jeho boty“. Představme si, jak by nám bylo, kdybychom neměli peníze třeba ani na boty. Dal-li nám Bůh možnost žít v lepších podmínkách, proč mu za to neděkujeme a nesnažíme se vžít se do kůže toho, kdo měl méně štěstí než my? Měli bychom cítit odpovědnost za svého bližního. Jak by bylo krásné, kdyby se každý z nás zeptal: „Co můžu udělat, abych zmírnil bolest druhých, ať už svých krajanů, nebo cizinců?“ Ale člověku tvrdého srdce zní v hlavě bohužel jediná otázka: „Co můžu udělat pro to, aby odtud odešel?““…
Mám moc rád našeho papeže Františka… Kniha je čtivá zejména pro výjimečnost tohoto člověka… pro jeho dobré srdce a lásku k lidem, která pramení z jeho způsobu chápání jádra Ježíšovy zvěsti… pro jednoduchost a srozumitelnost příměrů, kterými se dokáže zastat všech na okraji a dotknout se tak mnoha našich nezřídka již ztučnělých srdcí…

10 17.01.2019

… „Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící. Kdyby šlo o to, rozdrtit ho, nebylo by zapotřebí, aby se chápal zbraně celý vesmír; stačí ho zabít pára, kapka vody. Ale kdyby ho vesmír skutečně drtil, i pak by byl člověk vznešenější než jeho ničitel, poněvadž by věděl, že umírá, a chápal by, v jaké výhodě je proti němu vesmír. A vesmír o tom neví nic. Všechna naše důstojnost spočívá tudíž v myšlení. V něm se musíme vzepnout, nikoli v prostoru nebo čase, které nedovedeme naplnit. Usilujme tedy, abychom mysleli správně … “ (str. 10-11)
… Úchvatně vyjádřená filosofická zamyšlení a postřehy tohoto světoznámého matematika a fyzika… Ačkoliv nadaný vědec - zůstává v hluboké pokoře před tajemstvím: „...Všechny věci vzešly z nicoty a cílí k nekonečnu. Kdo vysleduje ty úžasné pochody? Původce těch zázraků je chápe; a nikdo jiný...“ (str. 70)
„...Boha cítí srdce, a nikoli rozum. V tom právě je víra: Bůh citelný srdci, ne rozumu...“ (str. 22) Pro mne: potěšující svědectví, že věda a víra nejsou v protikladu …

3 09.01.2019

Vděčnost, dojetí a radost ... asi takto bych nejlépe vyjádřil své pocity při čtení tohoto moudrého dílka. Touto encyklikou jsem se poprvé seznámil s textem J. Ratzingera a byl jsem upřímně nadšený (ačkoliv překlad na web stránkách Radia Vaticana je, řekl bych, ještě o maličko lepší...)
"...Chtěli bychom nějak mít autentický život, jehož by se ovšem smrt ani nedotkla; na druhou stranu vůbec nevíme, kam nás život směruje a pobízí. Nepřestáváme toužit po tom, abychom toho dosáhli, a přesto víme, že vše, co můžeme zakusit nebo uskutečnit, není to po čem toužíme. Tato "věc neznámá" je pravá "naděje", jež nás stále pobízí, a její neznámost je to, co zapříčiňuje všechna zoufalství, všechna pozitivní i destruktivní úsilí o opravdovost světa a opravdového člověka..." (str. 20-21)

2 07.01.2019