JulianaH. diskuze u autorů

Základní informace k některým z autorů (k těm, jež bylo možné dohledat, protože byli významně veřejně činní nebo neměli příliš obvyklé jméno):

* Alois Kříž = žurnalista, během pražského Povstání v květnu 1945 byl zatčen, mučen a následně popraven.
* Emilián Peřina = redaktor časopisu „Arijský boj“, který byl obsahově spřízněný s německým časopisem „Der Stürmer“ (ve Třetí říši spíše opovrhovaným kvůli svojí radikálnosti). Po válce byl vyšetřován, ale propuštěn.
* Vladimír Teyrovský = zoolog, entomolog a etolog působící na Masarykově universitě. Po druhé světové válce pokračoval v odborné kariéře.
* Alois Frait = akademik, vyučující na průmyslové škole. Po r. 1945 byl sesazen bez nároku na odstupné a vydán „lidovému soudu“ (takže pravděpodobně zavražděn?).
* Hugo Tuskány = významný činovník České ligy proti bolševismu a „všeobecný zástupce pověřence pro Veřejnou osvětovou službu“ (propaganda).
* A. J. Kožíšek = žurnalista, účastnil se novinářských zájezdů na území dobytá Říší. R. 1945 byl zatčen na základě „ideozločinu“ a 1947 nebylo vyhověno jeho žádosti o milost. Zanechal po sobě manželku a syna.
(tuhle práci měl udělat nakladatel! =/)

A k předchozím komentářům: Tady zase někdo nechápe slovo „předsudek“. Předsudek je úsudek nepodložený zkušeností, udělaný ještě před ní. Fakt máte pocit, že autoři nemají zkušenosti s tím, o čem píší? Velká část se jich opírá o vlastní zážitky z Velké hospodářské krize, z cest nebo z každodenního styku.

Čím víc se o Wagnerovi dozvídám, tím ho mám raději jako člověka. Po všech těch jedovatých útocích, které proti němu podnikl někdejší přítel Nietzsche, byl Wagner schopen svěřit se Overbeckovi, že Nietzscheho nikdy nepřestal milovat. To vyžaduje vážně neskutečně láskyplný, jemný charakter. I když odhlédnu od jeho velikého umění, zůstane nám veliký člověk.

Jean-Pierre Vernant o svojí první cestě do Řecka (je tak krásné, když velcí vědci mluví o tom, jak prožívají svoji vědu!):

„Plavil jsem se v noci z ostrova na ostrov; ležel jsem na palubě a díval se na nebe, kde zářila noční tvář luny a rozlévala své nehybné nebo tančící odlesky po temném moři. Byl jsem pln úžasu; ta jemná a zvláštní zář, která dopadala na spící vlny, mně učarovala. Byl jsem dojat, jako bych se ocitl v přítomnosti ženy zároveň blízké i vzdálené, známé, a přesto nedostupné, jejíž třpyt rozjasnil noční tmu. To je Seléné, říkal jsem si. Vidím noční, záhadnou, zářící Seléné.

Když jsem pak o mnoho let později sledoval na televizní obrazovce záběry prvního člověka na Měsíci, jak se neohrabanými skoky ve skafandru pohybuje po jakési nezřetelné, pusté pláni, k mému pocitu znesvěcení se přidala ještě bolest z nezacelitelné rány: můj vnuk, který se na tyto záběry díval stejně jako všichni ostatní, už nikdy nebude moci vidět lunu jako já, řeckýma očima. Slovo Seléné se odstěhovalo do odborných slovníků a měsíc, jaký dnes vidíme na nebi, s ním nemá už nic společného.“

Egomaniakální šovinistický psychopat.

Marc Bloch byl historik pozoruhodně širokého rozhledu – původním zaměřením sice medievalista, ale schopný psát o čemkoliv od karolinské renesance přes Francouzskou revoluci po „podivnou porážku“ Francie v roce 1940; nebo kvalifikovaně promluvit jak o dějinách mentalit, tak hospodářství. A navíc ještě posuzovat pozici historiografie ve schématu všech věd. (Však také říká: „V očích kohokoli, kdo není úplný hlupák, jsou všechny vědy zajímavé.“) To je intelektuální universalismus nesmírně vzácný a dnes stále vzácnější.

Tím zdaleka nekončí výčet věcí, které mi něm imponují. Dál je to třeba ještě jeho schopnost psát v krásných a snadno zapamatovatelných aforismech („Křesťanství je náboženství historiků.“). Ochota rozumět místo toho, aby soudil, povýšená v jeho „Obraně historie“ na výsostnou zásadu práce každého historika. Nebo značně originální (neříkám, že vždycky přijatelný) náhled na dějiny, vedoucí k založení samostatné historiografické školy, která nakonec ovládla západní katedry: Annales.

Mám zato, že ve 20. století příliš dobrých historiků nežilo, ale Marc Bloch je jeden z mála, kteří si svoji slávu a vliv zaslouží. Je opravdu škoda, že padl ve válce, takže svoje bádání a literární dílo nemohl dokončit. A znovu se ukazuje, že (přinejmenším humanitní) vědci jsou nenahraditelní jiným individuem úplně stejně jako umělci. Blochovu „Obranu“ už nikdy nikdo nedopíše.

S řadou autorových názorů (odborných i všeobecných) souhlasím, a i kdybych s nimi nesouhlasila, byly by mi alespoň velmi sympatické. Líbí se mi Kristellerova umírněnost a distingovanost.

Je obrovská škoda, že musel z rasových důvodů opustit Itálii (ačkoliv mu Mussolini dal vydatné odškodné). Těžko si lze představit někoho, kdo by pracoval s italskými rukopisnými i tiskopisnými fondy lépe. Ještě horší je, že ztratil možnost působit na evropskou inteligenci, která by ho nepochybně ocenila a pochopila víc než inteligence americká. (Alexander Koyré, který v USA přednášel ve stejné době, kdesi píše o americkém studentovi, jenž pokládal Aristotela za svého současníka, a dodává, že je to pro Američany typické...)

Každopádně je dobře, že někdo jako Kristeller vůbec žil, bádal, psal a přednášel.

Mladý hrabě z Mirandoly fascinoval už svoje současníky do té míry, že byl ještě za života ctěn jako „fénix" a „hérós" na zemi. Dokonce prý poznamenal i lidovou slovesnost. Že zemřel v jednatřiceti letech, je pro filosofii tragédie, i když odhlédneme od toho, jak smutná je to událost v čistě lidském měřítku. Jeho syntetická filosofie, smíchaná ze všech známých intelektuálních tradic světa, předjímá moderní (nejen náboženskou) toleranci.

Můj nejoblíbenější Pikův výrok, který často cituji (a doufám, že se podle něj i řídím): „Tento druh klání, totiž klání učenců, je zcela výjimečné v tom, že být v něm poražen je ziskem.“

Augustin Olomoucký je nepochopitelně podceněný autor. Pokud se dá vůbec mluvit o české renesanci, pak jedině v jeho italských textech, především v „Obraně básnictví". Je to jedno z nejpůvabnějších děl české literatury, klenot suverénně srovnatelný s poesií Bohuslava Hasištejnského. Škoda, že po Augustinově odchodu z Itálie renesanční atmosféra z jeho tvorby vyvanula. Čechy prostě nebyly vhodná půda pro jejího lehkého, slunného ducha.

Jakub Deml je moje básnická láska od chvíle, kdy jsem před lety zahlédla jeho tvář při listování učebnicí literatury. Tedy láska na první pohled.

Vítězslav Nezval mu věnoval překrásnou báseň:

PROKLETÉMU BÁSNÍKOVI k sedmdesátinám

Dvě cesty vedou z hlavní silnice
K domu rosniček
Dvě cesty vedou z hlavní silnice
K domu kde bydlívala světice
Konvalinkový lesíček

Dvě cesty vedou k domu ve stráni
Kde proklet křišťálový básník žije
Dvě cesty vedou k domu ve stráni
Rosnička vyzvání tu klekání
Navštěvuje ho svatá Teresie

Dnes vzal si básník pluviál
Je deštivo
Dnes si vzal básník pluviál
Nad skalkou bez narcisů bez fial
Ó kopřivo!

A všecky květy z celé Vysočiny
Rozrazil máta peprná
A všecky květy z celé Vysočiny
Otvírají mu svoje klíny
Ó panno neopatrná!

Dnes večer drahý básníku
Nad Vaší knihou jež mě léta chrání
Dnes večer drahý básníku
V tom srpnu hvězd a morušovníků
Prosím Vás o Vaše požehnání!

Cusco: Váš problém. :) Doporučuji vám, abyste se ještě uklidňujícně poplácala po rameni.

A argumenty došly, že? Když jste v úzkých, napíšete prostě „nesmysl", případně plácnete nepodložené tvrzení. Máte argumentační výzbroj, kterou by bylo lépe uplatňovat na pískovišti. Myslím, že Schizz s vámi marní čas, když například cituje prameny, ale je to jeho věc.

Siena: Už někdy na začátku diskuse jsem psala, že zabíjet lidi (a ostatní zvířata) podle mě není v pořádku a že to lze omluvit jen sebeobranou. Zweigovy smrti je podle mě škoda. Nenapsala jsem, že to bylo SPRÁVNĚ (a pokud myslíte, že ano, pak kde?). Nicméně pronásledování intelektuálů jeho střihu byla sebeobrana evropské krve a hodnot. Evropa v tomto boji o sebezáchovu prohrála, načež byla kolonizována Sovětským svazem a Spojenými státy; momentálně zaniká. Zweig jako kosmopolita ideově připravoval současné události, jako je Velká výměna, ač měl nesrovnatelně vyšší úroveň než většina současných „liberálů". Na rozdíl od nich alespoň necítil nenávist ke kultuře, byť ji pomáhal ničit. Ve svých pamětech kupříkladu píše, jak úžasné je mísení Francouzek s černochy.

Co vám přijde absurdní na vztahu ke zvířatům jako měřítku morálky? Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Asi budete jedna z těch, pro které je přeprava lidí v dobytčích vagonech, ve stresu, bez prostoru a bez vody, strašný problém, ale přeprava dobytka v těchže podmínkách je dokonale v pořádku, že? Jak bezmezně nechutné a pokrytecké.

Já netvrdím, že to píšete. Naopak říkám, že pokud nejste proti, aby FF vedl marxista, tak vás to šlechtí a že se v tom směru chováte jako demokrat.
Ne, není mi to proti srsti víc než kterýkoli jiný omyl z neznalosti. Když prohlašujete, že fašismus a komunismus jsou si příbuznější než komunismus a demokratismus, prostě se pletete, ale nevzbouzí to ve mně o nic silnější emoce, než kdybyste tvrdila, že Karel IV. vymaloval Sixtinskou kapli. Klidně si to tvrďte dál, když vás to těší, a já vám přeji příjemnou zábavu. :D

PS. Schizz - navíc Churchill nevěděl, že v Leninově rodině se mluvilo jidiš a že Rus to každopádně taky nebyl. ;-) Jinak v Čeka byly vedle Židů zastoupeny všechny možné národnosti od Poláků po Mongoly, jen Rusové „záhadně" absentovali, tak jako v ostatních orgánech SSSR. Ale jistě, Židů pochopitelně bylo nejvíc a jejich role ve VŘSR se naštěstí popřít nedá. Konala se na to téma i odborná konference.

Roztomilé. :) Na vaše překrucování nicméně neskočím. Vy považujete Zweiga za mravní autoritu, takže jste to vy, kdo by se podle něj měl chovat, aby to nevyznělo porytecky. Pokud jde o mě, cením si literární kvality některých jeho děl, jeho vzdělání a některých jeho morálních zásad nebo činů (pomoc s péčí o zraněné vojáky, vztah k Lissauerovi), kdežto s jinými silně nesouhlasím (chování ke zvířatům, podkopávání válečné morálky). Sebevražda byla jeho svobodná volba a ve své závěti rozhodně nezněl nevyrovnaně. Měl pohodlnější smrt než jeho krajané, kteří v témže roce umírali na bojišti, kde svoje ideály hájili. Zweig utekl.
O našem děkanovi píšete s pohrdavou ironií, nebo to tak alespoň působilo. Ale jestli se pletu a křivdím vám - jestli byste opravdu nechala marxistu v čele fakulty, kdybyste měla moc ho odvolat -, pak se omlouvám a uznávám, že v tomto konkrétním ohledu jste demokrat.

Docent Pullman je inteligentní a hodný člověk, jehož osobně neznáte, takže nemáte právo ho odsuzovat. A preventivně: ne, nezastávám se ho proto, že bych měla s jeho názory něco společného, ale proto, že ctím jeho svobodu slova a bádání. Když máte ráda Zweigovu tvorbu, třeba znáte scénu z Triumfu a tragiky, kdy studenti vyhánějí Erasma z lovaňské university, protože se jim nelíbí jeho názory. Tak to bylo podle Zweiga špatně, víte?

Cusco: Bavíte mě. :D Evropské fašismy jsem měla jako téma u bakalářských státnic. Komise mi řekla, že se mnou počítá pro doktorát a akademickou kariéru. Takže vás můžu uklidnit, nějaká učitelka ze mě opravdu nebude.

Siena: Vidím, že jste velmi dobře informovaná. Nemáme Sociologickou fakultu. Možná myslíte Fakultu sociálních věd. A asi máte na mysli pana M. Pullmanna - který je mimochodem z Filozofické fakulty.

Siena: Jak příznačné! Nezáleží vám na definici slova demagog nebo na realitě, důležité je, že vy to slovo chcete, chcete, chcete! používat. Hrozně mi to připomíná děti, kterým se zalíbí nějake cizí slovo a ony ho pak musejí umístit do každé věty bez ohledu na kontext. Ale ctím svobodu slova tříletých dětí i vaši, proto se zdržím dalších komentářů. :)

Musím říci, že také Sieniny komentáře vidím.
(A na rozdíl od této demokratky považuji komentáře lidí s jiným názorem za pochopitelné, ba žádoucí. Někde se stala chyba? :D)
Historie ukázala, že vyhrál taky SSSR, tak co vyvěsit rudou fangličku, když tak věříme v prozřetelnost dějin, hm? :3
Za vítěze diskuse jsem naučena pokládat toho, kdo se něčemu naučil. Ale tohle nebyla diskuse, bohužel. Jen výměna názorů a, no, principů víry.

Siena: Ano, tohle samozřejmě chápu a nedomnívám se, že autority, které cituji, zakazují pojmenovat "hřích". Jenom varují před morálním souzení lidí lidmi. Nic víc já ovšem netvrdím.
Ohledně demagogie: Díky. :) Bohužel zase nemáte pravdu. Já nemůžu být demagog, protože na názorech lidu mi nezáleží: stačí mi, když můžu vyslovit, v co věřím já. Odi profanum vulgus, et arceo. (A než se do mě zase pustíte: slovo odi nemyslím doslova, je to jen citát z Horatia.)
Byla bych ráda, kdyby se komentáře k různým osobám mohly týkat těchto osob, a ne vašich osobních názorů na mou maličkost. Nepokládám za vhodné diskutovat u P. Plojhara o mně. :)

Ochotně přijímám váš komentář jako konec diskuse (z vaší strany), proto jen doplním pár poznámek za sebe:
Jak píšete, samozřejmě vím o existenci koncentračních táborů, takže jména žalobců předkládajících fotodokumentaci příliš nesouvisejí s předmětem diskuse. Přála bych si vidět důkaz nikoli toho, že se během Norimberského procesu projednávaly koncentrační/vyhlazovací tábory, ale toho, že o nich věděl chudák Alfred Rosenberg. Dokumenty, které jsem viděla/četla já, se jemu do rukou rozhodně dostat nemohly. Skutečnost, že proti němu bylo vzneseno obvinění, není sama o sobě důkazem: obvinění by se (u legitimního procesu ovšem) mělo vznášet NA ZÁKLADĚ důkazů (tj. samo důkazem není).
Říkáte "pouhých" deset, ale byl-li mezi nimi třeba i jen jediný nevinný, pak se mi to zdá příliš.
O vybavení koncentračních táborů přirozeně také vím. Třeba páter Josef Plojhar je ve svých vzpomínkách na Buchenwald popisuje obzvlášť podrobně, dokonce včetně sokolince. Zajímavé ovšem je, že o některých zvláštně proslavených a fotogenických částech příslušenství se z nějakého neznámého důvodu vůbec nezmiňuje. Ale to je snad záležitost interpretace pramene. :)
Mějte se hezky a užijte si své jachty.

Dejte mi důkaz, že Rosenberg věděl o koncentračních táborech, a dostanete ode mne jachtu. ;) Vzhledem k nemožnosti dokázat to, co není pravda, se vůbec nebojím vám ji slíbit.
Také bych napsala delší komentář, ale při svobodě slova a bádání v tomto úžasném demokratickém státě by to bylo trestné. Takže vůbec nic nedodám.

1amu: Jistě, s Wikipedií se ovšem nelze přít! já jsem bohužel četla pouze prameny a vašim hlubokým znalostem z Wikipedie se nemohu rovnat. Díky za zpříjemnění dne! :D