JulianaH. diskuze u autorů

Nightlybird: Pokud vím, byl to Čechoameričan, což ten vztah vysvětluje.

Siena: Slečna uživatelka, prosím pěkně. :) To, že byl Adolf Hitler humanista, jsem netvrdila, neboť to důrazně popřel i on sám. Ale jako student historie si dovolím podotknout, že do obětí druhé světové války jsou počítáni například i zemřelí v důsledku hladomoru v SSSR (a podobně), za což tedy Adolf vážně, ale vážně nemůže. Snaha udělat z něj největšího vraha v dějinách neobstojí před fakty. Je to druh propagandy, který staví na vrozené árijské (tj. indoevropské) tendenci vidět svět binárně, jako boj dobra a zla. Druhá světová válka se vykládá jako pohádkový narativ o zlém černokněžníku, který vězní nevinný vyvolený národ, dokud ho neosvobodí hodní a rytířští Spojenci. Pardon, ale tomu kriticky uvažující člověk neuvěří, ani kdyby se Sorosovy neziskovky postavily na hlavu. Věříte-li tomu Vy, neberu Vám to, respektuji Vaše právo na názor. Ale nemůžete k tomu nutit druhé.

Právě čtu Šebestíkův překlad Thomase Malthuse a nestačím se divit, že měl odvahu podepsat se pod takovou žumpu chyb, a především nesmyslů. Klidně vypustí odstavec, ba i čtyři strany, udělá z přídavného jména příslovce, rozdělí jednu větu na dvě. Text se nedá číst, nebýt originálu, neměla bych tušení, o čem kniha je. Překladatel by zasloužil pár facek. Nebýt jeho, mohl Malthuse přeložit někdo, kdo uměl anglicky a česky; Šebestík neumí ani jedno.

Jestliže Jamese Hiltona přehledy anglické literatury ignorují, je to jejich chyba a nevkus, nikoli Hiltonův. Jeden z předních spisovatelů 20. století, který má odvahu řešit hluboké a v podstatě jemné otázky, ať už citové, nebo teoretické. Jeho vážní, flegmatičtí hrdinové mají mnoho co říci.

Úžasný vyučující i filosof a ještě lepší člověk.

Jazyková úroveň knih je otřesná, autor neovládá ani i/y u shody podmětu a přísudku. U Krvavé odysseje mi trhalo oči také chybné skloňování řeckých jmen (Áres bez Árese místo bez Área) a ve Zrodu německého nacionalismu mě zarazila krádež překladu von Kleista (viz můj komentář u příslušné knihy na DK). Možná by bylo lepší udělat jednu knihu pořádně, než chrlit další a další jako na běžicím pásu.

Jsem z lidí, kteří pohádky obecně nemohou vystát. Hans Christian Andersen je pro mě především laskavý, citlivý a ušlechtilý humanista, veliký člověk a autor kouzelné autobiografie, která patří a vždycky bude patřit k nejmilovanějším knihám v mém životě. Pokaždé, když ji čtu, mám dojem, že ze mě dělá o trochu lepšího člověka. Jedna z nejdražších osobností, které chovám v duši. ♥

Všechna čest, hrabě dokázal absorbovat úžasný objem informací a pracovat s nimi tak, že se od něj ostatní lidé mohou dychtivě učit. Beru ho spíš jako myslitele než jako beletristu, jelikož umělecká stránka jeho próz není na rozdíl od obsahu tak vynikající.

„Pro katolíky je zrádcem a odpadlíkem."
Poněkud pokrytecké, že?
„... A nebudu hleděti na jejich hříchy, neboť v nich rozpoznávám syna božího," napsal sv. František z Assisi o kněžích.
Neřekl snad sv. Filip Neri, že nikdo z nás se nemůže dopustit horších hříchů než apoštolská knížata, z nichž jedno třikrát zapřelo Krista-přítele a druhé krvavě pronásledovalo jeho církev; a přece jsou obě svatá?
Nepíše se v Lukášově evangeliu „Nesuďte, ..."?
Ergo: jak může katolík někoho nazvat „zrádcem a odpadlíkem", navrch ještě když je to kněz? Bůhví, na co myslel před smrtí.

A jeho báseň ze seminářských let: ❤

OKTOBER

Herbstend ist die Landschaft. Regenmüde
Ruht der Himmel. An den Baumesriesen
Zittern leis die farben, braunen Blätter.
Nebelschleier huschen auf die Wiesen.

An den Bächen, an den grauen Wassern
Stehn die Weiden wie gebückte Greise.
In den hohen, finstern Pappelkronen
Sing der Herbstwind seine müde Weise.

Nikoliv všichni. Jsou i nacisté, kteří čtou demokraty i z jiných, v podstatě mírumilovných pohnutek. Například z touhy poznat, co je demokracie a jaké má argumenty ve svůj prospěch. Což by demokraté zjistili, kdyby zase četli nacisty. :) A kdyby nacisté mohli vycházet, ovšem.

Víte, Karl Jaspers (kterého bych podle Vás určitě neměla brát do pusy, ale přesto to udělám) řekl, že obviňování je jistý druh přerušené komunikace.
Neadoruji. Adorace je slepé vyzdvižení, a toho se nedopouštím, ostatně viz můj komentář k Mému boji.
(Mimochodem, je Vám známo, že Josef Čapek tíhl ke komunismu? Tady máte odpověď na to, jaký teror vyvolal. On osobně žádný, ale jeho hnutí ovšem ano.)
Skutečnost, že nacházím své oblíbené autory i v opačném názorovém táboře, by lidé, na jejichž úsudku mně záleží, patrně pokládali za pozitivum. Naznačuje to jaksi, že si nemonopolizuji pravdu a jsem ochotná naslouchat druhé straně. Je to všem celkem ojedinělá vlastnost. Kdyby demokraté četli nacisty, tak jako nacisté čtou demokraty, možná by to vedlo k plodnější diskusi, než tu vedeme teď. Zdá se mi bohužel poněkud jednostranná.

Já se nezlobím. Chápu, že vzdělaný laik se bude na věc dívat jinak než člověk z oboru, protože si to může dovolit; ale kdo chce dělat vědu, musí si uchovat chladnou hlavu. Pokud pokládáte filosofii za slovíčkaření, budiž, ale já (a se mnou nejspíš většina evropské společnosti) ji dál beru jako nezastupitelný, právoplatný, a dokonce hlavní nástroj poznání.
Pohled do očí člověka, kterého postihlo nutné neštěstí, nemá žádný vliv na fakticitu této nutnosti. Kdybyste byla lékař a diagnostikovala někomu nevyléčitelné smrtelné onemocnění, zmizelo by snad, až byste se s ním setkala tváří v tvář?

Vaši představu celosvětové shody musím bohužel vyvrátit. Africkým a asijským společnostem je holokaust ukradený, mají konec konců svá vlastní traumata a genocidy: rwandskou a kambodžskou. V americké společnosti zdaleka není konsensus tak jednoznačný, a co se týče evropské, asi byste se hodně divila, kolik lidí (a jak vlivných) můj názor více či méně přiznaně sdílí... Ale raději Vás nebudu vyvádět z míry víc, než je v zájmu diskuse nutné.
Ano, je to poukaz na relativitu morálky. Samozřejmě. Ale relativita je morálce imanentní - a já za to opravdu nemohu.

V čem?

Díky za doporučení, podívám se na ni.

Kterákoli věda je snadno zneužitelná. Vidím, že Vás zajímá biologie; zrovna na ní je dobře vidět, jak ji různé režimy ohýbaly a dosud ohýbají, aby odpovídala jejich ideologickým předpokladům.
Ano, v tom prostě máme jiný světonázor. Co naplat.

V případě sociálního hmyzu jde o něco zásadně jiného, protože takoví jedinci se už rodí sterilní a morfologicky uzpůsobení pro svůj úděl, např. slepí (viz Darwina). V jejich případě to tedy není rozhodnutí, protože ani nemají možnost volby; sterilita jim alternativu nenabízí. Analogií sociálního hmyzu je spíš eunušství (nebo ještě lépe asexualita) než celibát. Naopak celibát může být podmíněn faktory zcela mimo dědičnost, dejme tomu četbou sv. Jeronýma. :) (Možná, že existuje disposice k četbě sv. Jeronýma, ale to už je podnět k debatě o determinismu obecně, ne o evoluci.)
Ne, podle mě ne. Osobně vidím přijatelné řešení ve filosofii hraběte Shaftesburyho, který ztotožnil etiku s estetikou. Nemorální je to, co se nám nelíbí (a tím, co se v nás bouří proti zločinům, bývá zpravidla náš altruismus). Člověku to umožňuje jednat dál morálně, aniž by však morálku absolutizoval. Protože, opakuji, víra v absolutní morálnost (o níž jsme přesvědčeni, že ji "máme" my) vede k víře v absolutní nemorálnost (druhých), a to je zase cesta k dehumanizaci člověka, který má jiný názor než já.
Zlaté pravidlo je vágní a nebezpečný koncept. Mimo jiné se opírá o předpoklad, že všechny objekty etiky vědí, co je pro ně dobré, a že jsou si navzájem podobné, ne-li stejné.
Mě zase děsí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že "pravdu už mají". Pokud pokládáte spor etiky s imoralismem za pseudofilosofování, je to ovšem také možný názor. Ale pamatuji si na universitní kurs etiky, kde přednášející věnoval imoralistům alespoň měsíc; jeho závěr zněl, že etika nedokáže ze svých pozic přijít s argumentem, který by imoralismus vyvrátil. Netvrdím, že se proto máme stát imoralisty, ale že přemýšlet o tom je legitimní součástí filosofie.

Nechtěla jsem říci, že nemáte pravdu proto, že argumentujete evolucí, ale proto, že morálka není objektivní kategorie, jelikož je sama podmíněná faktory mimo morálku.

Jsem evolucionista, takže těžká otázka. :) No, mimo mechanismus přírodního výběru stojí třeba vznik neutrálních genetických mutací. Takhle jste to ale asi nemyslel, takže bych odpověděla, že individuální činy v neprospěch genů, jejichž jsme nositelem - např. celibát.

Vaše "intuitivní" pravda je podmíněná evolučně. Altruismus nám vštípil přírodní výběr, takže rozhodně nejde o nic transcendentního, co by mohlo rozhodovat o objektivní pravdě.
Ano, Starý zákon se nezříká ospravedlnění zločinů - však proto je také například celá kniha Ester oslavou genocidy, které se Židé dopustili na Peršanech.
Ostatně jsem neřekla (a ani si nemyslím), že je zabíjení lidí a zvířat nějaké mravní dobro. Myslím si, že občas k němu bohužel musí docházet z určitých daných nutností. To je rozdíl.
(Řekla bych, že asi nemáte pravdu, když tvrdíte, že taková filosofie nemůže nalézt místo v žádném morálním systému. Podívejte se, jak rozdílné morálky na světě existují a existovaly. Jak napsal J. S. Mill, předmětem svědomí lze učinit cokoliv.)

V tom případě samozřejmě ano. Úvaha, jak by to s Německem dopadlo nebýt války, není historicky vědecká, nýbrž politická.

Pravice jsou ovšem různé. Jsou pravice oficiální a pravice podzemní. Ani v rámci podzemní pravice neexistuje dogma, jak pohlížet na druhou světovou: je to spíš platforma pro setkávání různých názorů, celého spektra jemně odstíněných pohledů. V každém případě je to ale něco odlišného od levice, která mi přijde čím dál doktrinářštější.
Pokud jde o absolutní pravdu, přiznávám, že v ni nevěřím, a přijde mi to jako vhodný nástroj sebekontroly. Jestliže připustím, že nic takového není, a tudíž se můžu mýlit, dává mi to svobodu zohledňovat i názory mimo "mou" pravdu. Konec konců "absolutní pravda" je vynálezem abrahámovských monoteismů (viz Eliade), jimž zrovna neholduji.
Alternativní dějiny pracují s jinými scénáři vývoje, ne s jinými interpretacemi jednoho děje.
A co se týče toho, že někoho snad rozzlobím: zlobit se je pořád lepší než být lhostejný, takže to nepovažuji za žádnou újmu.

Na historii se učíme dívat se na prameny (a na historiografické narativy) kriticky. To znamená, že nic není černobílé.
Neomlouvám nic, protože nevěřím v žádný objektivní soud budoucnosti, před kterým by se měli lidé a národy ospravedlňovat; takové soudy budou vždycky záviset jen na 1) společenských hodnotách v dané době, 2) dostupnosti pramenů a 3) subjektivitě toho, kdo věc posuzuje.
Neřekla jsem, že existuje přímá úměrnost mezi Versaillským diktátem a nacistickým režimem, nýbrž že Versaillská smlouva byla jednou z příčin nástupu nacismu. Nacistický teror není, jak známo, reakcí na smlouvu, nýbrž na rudý teror. SA například původně vznikla jako obrana před komunistickými násilnými aktivisty narušujícími schůze NSDAP, ale násilí používali ve Výmarské republice jako politický prostředek také sociální demokrati (viz chování soc.dem. odborů na pracovištích) . A teror nelze zlikvidovat jinak než terorem.
Jistě že Německo na tom bylo po druhé světové válce zle - protože válku prohrálo. Ale i tak skončilo stejně, jako kdyby se do žádné války nikdy nepustilo: zničili je komunisté a imigrace z třetího světa. Druhá světová válka byla velkým, byť neúspěšným pokusem této situaci předejít. A dělat něco je lepší než nedělat nic.
Řešení přelidnění je samozřejmě otázkou preferencí, ale mně zase běhá mráz po zádech z nesmyslného omezování porodnosti v prvním světě a snahy udržet každou již existující bytost při životě za každou cenu, bez ohledu na kvalitu tohoto života.
Přijde mi přirozené, že pravice si správu věcí veřejných představuje jinak než levice nebo střed. Tak to bylo vždycky.

Připisovat oběti války jednomu konkrétnímu člověku je nesmyslné a ahistorické, protože válka je polykauzální jev a umožňují ji teprve určité politické podmínky, překračující jedince.
Druhá světová válka byla mimo jiné důsledkem první světové války a Versaillské dohody, která nastolila dlouhodobě neudržitelné poměry. A zároveň byla i nutností vzhledem k budoucnosti (hrozba přelidnění, nedostatek prostoru atd.). K válce o prostor a zdroje by dříve nebo později došlo tak jako tak.
Shodit katastrofu globálních rozměrů na bedra jednoho muže je poněkud primitivní krok a nechápu, jak by na něj mohl přistoupit i někdo jiný než konzument propagandy. Jako student historie, který čichl k pramenům, mám trochu... vrstevnatější náhled.