Zmizet

Zmizet https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113521/bmid_zmizet-4z5-113521.jpg 4 1525 330

Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text

Přidat komentář

ivusse
26.06.2016 5 z 5

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Těšila jsem se na ni a nezklamala. Povídky jsou napsané čtivě, mají spád, nápad... Každá mě vedla k zamyšlení. Musím ale dodat, že mám raději pozitivnější příběhy nebo příběhy s lepším koncem... toto bylo na mě až příliš negativní... ale i tohle je život...

babsi66
13.06.2016 5 z 5

Důkaz toho, že ne vždy je nutné detailně popisovat dobu, prostředí, místa, věci, abyste měli ze čtení naprosto reálný zážitek. U Soukupové se vše podstatné odehrává v psychologii postav, které jsou zcela reálné a uvěřitelné, od nejnepatrnějších vnitřních pohnutek, až po expresivní výbuchy vzteku, smutku nebo zlosti.


Elisa.Beth
07.06.2016 5 z 5

Tahle kniha mi sedla jako hrnec na p***l.

Čtivé. Všechno dost reálné.

Pokud má člověk sourozence nebo je rodičem sourozenců, někde se v těch třech povídkách prostě najde, i kdyby nakrásno nechtěl.

"Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světě mít nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic."

GreenMagritte
16.05.2016 5 z 5

Podle mého názoru je povídka Zmizet jednou z nejlepších, jaké jsem v současné české literatuře četla.
Není potřeba hledat vznešená témata, šokující zápletky a drásavé motivy. Petra Soukupová nám líčí dramata všednosti, která jsou opravdová a často mnohem naléhavější, než ty, které na sebe strhávají pozornost. V jejich povídkách je až mrazivě vystižena realita dětství, která není vždy laskavá a naivní, ale často velmi drsná a trpící křivdami. Děti zápasí se sourozencem nejen o rodičovskou pozornost, ale o své místo na slunci. Ze sourozeneckého hašteření vyplývá na hladinu vzájemná nevraživost, touha druhého ranit a ponížit jej. Nejsou to jen nevinné hry, často z nich jde cítit čiré zlo, které pro sebe soupeři chladně připravují. Petra Soukupová nic nepřibarvuje, což je vzhledem k dětským hrdinům jejich povídek obdivuhodné.

martanci2
14.05.2016

První kniha od této spisovatelky, kterou jsem četla a určitě ne poslední. Moc dobře se mi četla, ale také mě ty příběhy dost vzaly, vzpomněla jsem si na ně, i když jsem právě nečetla. Možná proto, že jsem na vlastní kůži nezažila ani jednu situaci (a ani toho nelituji ), mě často některá situace popsaná v knize chytla a dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala.

Jana_Hlus
01.05.2016 4 z 5

Tak takhle kniha mě oslovila hodně, dokonale popsané sourozenecké vztahy bez jakkéhokoliv idealizování, které gradují v nenávist a nepochopení, a to nemusí jít ani o nevlastní sourozence. A rodiče? Těžká úloha, když mají obě děti rádi. Skvěle napsané, jen snad trošku rušivě na mě působilo, že všechny postavy ve třech různých povídkách mají stejný styl vyjadřování.

perpe2a
09.04.2016 3 z 5

Kniha nebyla špatná, neurazí, nenadchne. Ale podruhé bych po ní nesáhla.

martina.bella
23.02.2016 5 z 5

Přečetla jsem ji na doporučení kamarádky a dobře jsem udělala. Krásně odpozorovaný skutečný život… je zvláštní, jak silný příběh se dá napsat z pohledu dítěte.

teresinha
23.02.2016 4 z 5

Skvěle obyčejné čtení. Kdybych věděla, že jsou to vlastně tři povídky, asi po té knížce nesáhnu, ale byla by to škoda. První je asi nejlepší, ale v každé si člověk něco najde. Dětský úhel pohledu Petře Soukupové svědčí a příběhům dodává zajímavý rozměr. Je to smutné, trochu drásavé a ryze české. Rozhodně se vyplatí si přečíst!

Majdaloupka
31.01.2016 5 z 5

Kniha ke ktere se rada vracim. Bez prikras, ze zivota. Precetla jsem ji jednim dechem, hned pote znovu a stale jsem zirala s otevrenou pusou. Pote jsem ji nekomu pujcila, zapomnela komu a tak se mi po ni styskalo, ze jsem si ji koupila znovu :)

Albina
17.01.2016 3 z 5

Nedá se popřít, že rodinné vztahy jsou všelijaké, ale tolik patologie na pár stránkách je vážně moc. Na moje gusto příliš depresívní.

alzbeta4340
14.01.2016 5 z 5

Zajímavé mi přišlo, že prostřední povídka, která končí nejsmířlivěji, se mi zdála dějově nejméně pravděpodobná. Ale všechny povídky jsou skvělé - možná až moc, tolik negativního mezi lidmi - těžko se to snáší.

Thrixie
13.01.2016 5 z 5

Moje oblíbená česká autorka. Její knihy nemají chybu.

aralka
07.01.2016 5 z 5

Úplně souhlasím s komentářem Inozuky... je to knížka, která jde až na dřeň, je v ní tragika i naděje, líbí se mi úderný styl psaní, krátké výstižné věty, vše řečeno jakoby mimochodem, skoro až heslovitě, dětským způsobem... jsou to příběhy ze života podané velmi empatickým způsobem... určitě za pět hvězdiček!

Marhola
22.11.2015 4 z 5

Zařadila bych knihu jako povinnou literaturu pro rodiče. Až mrazící pohled dětí na starší/mladší sourozence a jejich vztahy s rodiči. Mnohé jsem si uvědomila a v mnohém jsem viděla moje soužití s mladším bratrem.

Inozuka
20.11.2015 5 z 5

Nemám moc rád filmy a knihy, kde hlavními hrdiny jsou děti, ale Zmizet je tak vyjímečná kniha, že hned po pár prvních stránkách jsem na tuto svou averzi úplně zapomněl. Pečlivě vystavěné příběhy třech tragickými událostmi narušených rodin jsou napsané naprosto strhujícím způsobem. S Petrou Soukupovou jsem četl nedávno rozhovor a říkala, že nejlépe se jí píše v nonstopu... Nedivím se pak, že výsledné díla jsou tím nonstopem trochu načichlá a dýchá z nich smysl pro lidské tragično, avšak s až překvapivými závěry prodchnutými zvláštní nadějí .... Přesně můj cup of tea.

Lidka
04.10.2015 4 z 5

Výborná knížka. Petra Soukupová píše úderně, spoře, někdy i tvrdě až mrazí. Některé ty dialogy jsem si četla i opakovaně a nahlas . Opravdu doporučuji všem, co absolvují sourozenecké dohadování, co prožívají neúspěšné vztahy nebo zklamání, co marně touží či neúspěšně hledají, co někdy nemají čas naslouchat dětské duši, co jsou opuštění , těm co trpí pocitem nedostatku lásky, ať již jakékoliv, ... ale doporučuji ke čtení i těm , co tyhle problémy sice nemají, aby o nich věděli, protože člověk nikdy neví, jak a kam se jeho životní osudy vyvinou...

Zvláště mne zaujalo téma jak a kdy informovat děti o tom, kdo jsou jejich praví biologičtí rodiče. Musí to být děsně těžké. Pokud je človíček malý, tak se o tom dobře a snadno mlčí, ale když pak dospívá a zjistí, pátrá , dovídá se, musí to být strašné pro děti i rodiče. A jaké to musí být, když se to člověk dozví po smrti rodičů? Smířit a vyrovnat se s tím je těžké a někdy to asi ani nejde.
Ty příběhy jsou ze života a situace v nich popsané nás mohou potkat a pak ten pocit někam ZMIZET může mít i kdokoliv z nás jako ti, co o nich budete číst v těchto třech zajímavých příbězích.

Pájuš
08.09.2015 4 z 5

Má druhá kniha od Soukupové, popravdě jsem nečetla anotace a o knize si dopředu nic nezjišťovala, o to víc jsem byla překvapená, že jsou to vlastně tři příběhy. Stejně jako v prvotině K moři i ve Zmizet Soukupová popisuje problematiku rodinných vztahů, a to očima dětí. V prvních dvou příbězích ani jedno z dětí nemá pevné rodinné zázemí, cítí se utlačovano starším sourozencem, trpní pod jeho nadvládou. Především u příběhu s názvem Na krátko mě mrazilo. Oceňuji Soukupové způsobem vyprávění, ve které provádí sondu do mysli postav, ukazuje nám situace z jejich zorného pohledu, vidíme jejich jednání, důvod, pocity, můžeme je prožívat s nimi. A ano, název funguje i já jsem si kolikrát během čtení přála zavřít oči a zmizet, nevidět tu krutost.

wiana82
12.07.2015 4 z 5

Velmi zajímavě napsané sourozenecké, rodinné vztahy očima dětí...já jsem jedináček, tak mi občas přišlo, že je to až příliš "husté"...opravdu mají sourozenci mezi sebou tak hrozné vztahy? Je to i dost poučná kniha: nemít jedno dítě raději než druhé (nebo ať to aspoň není poznat), nenutit děti k něčemu, pro co nemají vlohy....může samotná matka plnohodnotně vychovat své děti? .....hodně k zamyšlení, knihu jsem dočetla a musela se pustit do něčeho veselejšího....i teď po měsíci na ty příběhy stále myslím...

misacaj
24.06.2015 5 z 5

Moje první kniha od této autorky a musím říct, že se mi líbila. Trošku jsem si musela zvykat na hovorovou češtinu. Styl psaní má velmi reálný až drsný. První povídka na mě působila dost depresivně, ale ani ostatní nejsou žádné lehké čtení na dovolenou... Vztahy mezi lidmi i jejich myšlenky popisuje bez přikrášlení a nějakých happy endů.