Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113521/bmid_zmizet-4z5-113521.jpg
4
1525
330
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Styl Soukupové mám opravdu ráda, je takový pěkně realistický a odosobněný :) Ale myslím, že má lepší knížky, kniha K moři mě nadchla a Pod sněhem bylo taky velice dobré. Ale u této povídkové knihy jsem měla pocit, že většina příběhů tak nějak vyšuměla, že je autorka utnula, když už ji přestalo bavit je psát. Čekala jsem něco-cokoli nakonec a ono to nepřišlo, proto nemohu hodnotit plným počtem.
Velmi sugestivně popsané vztahy v narušených rodinách, jejíž členové trpí a ubližují si, nerozumí si, i když se mají rádi.
Soubor tří nezávislých povídek mě uchvátil. Tak pekelně přesná, podrobná a odosobněná výpověď o rodinných poutech mě dostala. Člověk už nějaký pátek po světě chodí, dívá a pozoruje očima a dobře ví, že všude je něco, každá rodina má ve skříni více či méně chrastivé kostlivce. Perspektiva dětí (uplatněná s různou intenzitou ve všech povídkách), neosobní er-forma, polopřímé a nepřímé řeči, střídání perspektiv vyprávění - to vše dodalo celému svazku nevšední, až bytostně nepříjemný pohled na věc. Petra Soukupová šla až na dřeň a vyplatilo se: nepříjemný pocit rozlezlý během četby po všech vnitřnostech dává tušit, že na knížku jen tak nezapomenu.
Místy je to na silnější žaludek, protože místy jsou rodinné vztahy fakt vybroušené do čisté nenávisti. Čtení ale skvělé, skvělý styl, rychlý spád a ty zvraty... Rozhodně stojí za přečtení!
Dobré povídky napsané typickým stylem autorky. Hodně retrospektiv, hodně vypravěčů, hovorový jazyk. Přesto se kniha čte moc dobře a určitě má na to čtenáře zasáhnout a donutit ho se zamyslet nad vlastní rodinou. Jen doufám, že většina lidí je na tom lépe, protože hrdinové povídek moc šťastné životy nemají. První povídka se nabízí jako nejlepší, vzhledem k milému vypravěči a silnému tématu, ale mne asi nejvíc zaujala poslední povídka, kde mohlo být tolik věcí jinak, kdyby...
Tři rozsáhlejší povídky, každá jinak líčí destrukci soudobých mezilidských vztahů. Jako ostatní knihy od Soukupové i Zmizet vyvolává smutek, stísněnost, soucit s hrdiny. Přesto, nebo právě proto, pět hvězd, protože ty příběhy jsou napsané tak, že věříte, že se fakt mohly odehrát a dokonale pronikáte do nitra jednotlivých postav.
Tahle knížka byla těžká depka. Máme dobré rodinné vztahy, proto mě až zaskočilo, kolik nenávisti může být mezi sourozenci, a jak se k sobě taky můžou příbuzní chovat. A taky to, jak je to většinou nechtěně způsobeno právě rodiči. Moc dobře popsané pocity, chování, psychologie dětí.
Obvykle mě povídkové knihy moc nebaví a nevyhledávám je, ale na doporučení jsem udělala výjimku, a dobře tak. Bylo to tím, že povídky byly v knize jenom tři delší, proto bylo možné se do příběhů dostatečně začíst. Hlavně to ale bylo autorčinou schopností skvěle popsat běžné i dramatické okamžiky života, vykreslit jednotlivé postavy a přesně vystihnout jejich niterní pocity. Myslím, že povídku "Zmizel" se mi jen tak nepodaří dostat z hlavy..
První povídka rozhodně za 5 hvězdiček, perfektně psychologicky rozpracovaný postupný rozklad nejprve šťastné a spokojené rodiny. Jenže druhá povídka se mi strašně pletla s první a ve třetí jsem se nemohla pořádně vyznat kvůli retrospektivě a víc než příliš podobným jménům hlavních hrdinek (Hanka/Helenka), takže jsem se pořád musela soustředit na to, kdo s kým, stejně jsem to moc nepochytila a příběh utekl. Škoda...
Byla to první kniha této autorky,kterou jsem četla.Nejvíce mě oslovila první povídka,musím dodat,že styl psaní autorky mi moc nevyhovuje.Přesto si chci ještě přečíst nějakou její knihu.
Dospívání není snadné. Knížka je autentická, živá, přesvědčivá. Rozhodně nelituji, že jsem si ji zakoupil a přečetl. Pěkné čtyři hvězdičky si jistě zaslouží.
Původně se mi do toho moc nechtělo. Ano, nemám odvahu jít do českých autorů, ale tentokrát jsem do toho šla a nelituju. Určitě mě při čtení povzbuzovalo, že jde "jenom" o povídky. Do románu na téma rodiné trable bych se opravdu v dohledné době nechtěla pouštět.
Přímo při čtení jsem se pořád nemohla rozhodnout, zda se mi to líbí či ne, ale s odstupem pár dnů si začínám uvědomovat, že se mi to vlastně opravdu líbilo. Nejvíce jsem se našla v "Na krátko" :)
Soukupová patří k mým oblíbeným autorům. Pocit z této knihy je ovšem jen těžko popsatelný. Rozhodně to není nějaká laciná komedie. Je to zkrátka intimní, tak jak je zde uvedeno v popisu knihy.
Jak tady někdo píše, že ho kniha naprosto rozválcovala....tak nevím nevím. Ano, je čtivá, hodně reálné situace, každý se v tom pozná. Lehké, pružné, svižné čtení. Sice mi vadila hovorová čeština, ale i ta svým způsobem napomohla autentičnosti knihy. Ke spisovatelce se nejspíš nevrátím, ale tato její kniha mě potěšila.
Fuuuu. Soukopová píše fantasticky. Bridí sa vám vŕtať v tých privátnych hnusoch, ale musíte to čítať a musíte jedným dychom. Soukupová by si mohla založiť eserocku na dusno. Tá atmosféra, čo je v jej knihách ... Všetky tri poviedky výborné. Doporučujem.
Obsah knihy se mi nelíbil, nechtělo se mi to číst. Ale ten styl je tak našlapaný, že prostě musíte. Nevím, co víc napsat...
Po přečtení jsem měla pocit, že mě rozjel parní válec. Jsem fascinovaná tím, že tahle vytlemená ženská, co píše scénáře pro Ulici a podobné sračky, dokáže vyplodit něco tak depresivního a naturalistického. Nevím, jestli můžu napsat, že se mi povídky líbily, protože jejich obsah byl ztělesněním lidské bídy a zoufalosti, odsunuje bokem všechno to, co nás odlišuje od zvířat. Napíšu tedy jen to, že Soukupové strohý a věcný (až chlapský) styl psaní mi je velmi sympatický a řadí ji mezi mé oblíbené autorky.
P. S. Tímto jí odpouštím Martu v roce vetřelce.
Všechny ty příběhy hrozně bolí, hrozně. Jsou tak reálné… je to mnohem drásavější čtení než Denemarková. Ale výborně se to čte a je to myslím hodně poučné pro udržování mezilidských vztahů.
Od této autorky jsem četla nejprve K moři, pak Martu v roce vetřelce. Zaujalo, velmi. Tuto knihu jsem zvládla za dnešek a jsem ještě teď stále ve světě hlavních hrdinů těchto povídek. Není to žádné sci-fi, žádné super zvraty. Je to úplně obyčejný běžný život, který se může týkat každého z nás a o to je to děsivější. Takové věci se přeci stávají "těm druhým". Díky této knize jsem navíc zjistila, že pocházím z poměrně harmonické rodiny :) Depresivní, smutné a děsivě pravdivé. Opravdu jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Taky jsem očekávala mnohem víc. Ale knížku jsem si stejně ráda přečetla.