Zmizet
Petra Soukupová
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Kniha neurazí, ale ani nenadchne. Tři příběhy, které se mnou nerezonovaly a patrně za čas budu tápat o čem byly. První povídka byla nejzajímavější, druhá byla fakt slabá a třetí průměrná. To nejlepší vás čeká na začátku.
P.S. Pokud vás od přečtení knihy odrazovaly komentáře, že se jedná o těžké či depresivní čtení, nebojte se, není tomu tak.
Shrnutí všech povídek: Když jste zamilovaní, život není jednoduchý, když však nejdříve přijdete o to nejcennější, co máte a to hned dvakrát život vám dal pořádnou facku...
pouto mezi sourozenci a rodinou někdy není úplně ideální. O tom " mluví" poslední dvě povídky.
Moje první kniha této autorky mě doslova nadchla. Zvláště první povídka byla dokonalá, ale ani ostatní nebyly o nic horší. Povídky ze života a nahlédnutí na "bolístky a trápení" dětských duší. A aby mi po této spisovatelce nebylo smutno, tak jsem "najela" hned na její další knihu Nejlepší pro všechny :).
Tři napínavé příběhy. Jako matku tří dětí mě nejvíce zasáhla první povídka - asi nejhorší noční můra všech rodičů.
Knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah :-)
Obsahově kniha není vůbec špatná, jen dost smutná a depresivní, ale styl psaní mi vůbec nesedí a to zatím u každé knihy paní Soukupové.
Tři variace na stejné téma ve kterých se objevují stejné motivy (první sníh) a především obsahující sice jinak pojmenované, ale stejné postavy - přepracovanou nebo egocentrickou matku, otce burana neschopného empatie, kterého zajímá jen alkohol a sport, dvojici sourozenců, jejichž jedinou vzájemnou emocí je žárlivost (místy přerůstající v nenávist) zapříčiněná nerovnoměrnou distribucí rodičovské náklonnosti, potažmo rodičovský trojúhelník, pokud má jeden ze sourozenců jiného otce.
Obdivuju, že ze stejných ingrediencí (dobrých, ale specifických) dokázala Soukupová vytvořit tři různé příběhy. Navíc mě všechny tři celu dobu zajímaly a podobnosti jsem brala jako rozcestníky - co nevyšlo jedné rodině, může vyjít druhé. Je to vlastě vědecký výzkum, jak se stejná konstelace projevuje při různých vnějších podmínkách.
Ač se kniha tváří, že popisuje standardní dynamiku průměrné rodiny, nejsem takový pesimista a vnímám to jako vynikající, psychologicky věrný popis určitého typu rodiny, která je na hranici rozpadu, jen o tom neví, dokud něco nenaruší zaběhlý stereotyp. Dětské vypravěče Soukupová umí, řetězení drobností, které vedou k velkým následkům, je logické a opodstatněné - zvenčí to vypadá, že se člověk zbláznil, ale díky vhledu má čtenář výhodu a rozumí, proč tisíckrát nic způsobilo útok nůžkami na spolužáka.
Jak jsou si texty podobné, dají se i společně shrnout - účelný styl, strohý, až dokumentární, přitom věrohodná psychologie, skvěle ukázané rodinné problémy. V druhé polovině pak pokaždé přehnaný příliv špatných událostí, jako by bylo třeba rodiny potrestat vším, čím se dá, přičemž děj i reakce okolí přestávají být věrohodné (různě staré děti nějakým způsobem zmizí z domova, aniž to zajímá rodiče, učitele, úřady). Dva závěry pesimistické, jeden opatrně optimistický, ale všechny zase vyrovnávají hladinu a vrací příběh do mezí pravděpodobnosti. V každém případě výborné řemeslo, Soukupová umí psát a přesně ví, co dělá. Také zajímavé zamyšlení nad českou rodinnou na začátku tisíciletí, byť nepřijímám předkládaný obraz, že nejsnazší je pro člověka dělat zlo a ze zla plyne další zlo a tak pořád dokola, zatímco dobro stojí spoustu sil a každý závan větru ho nenávratně odnese.
Takto knihu četla Nezletilá kritička Marika (15 let), celou recenzi najdete na FB ve skupině Nezletilí kritici: "Kniha Zmizet Petry Soukupové rozhodně není pro čtenáře, kteří by hledali v knihách relaxaci. Soukupová nabízí pravý opak: knihu složenou z tří povídek vyprávěných dětskými hrdiny, po jejíž přečtení vám přejde mráz po zádech. Také se nejspíš dostaví uvědomění, že naše životy, ač se mohou zdát těžké až k nevydržení, jsou pořád vlastně poklidné oproti tomu, co prožívají rodiny v knize.
Styl autorky je velice přesvědčivý. Mladší chlapec mluví nespisovně, matka zase emocionálně. Soukupová si i hraje s úhly pohledu: často je mění, stejně tak střídá formy vyprávění a pak čtenář hádá, kdo je právě vypravěčem a čí myšlenky právě čteme."
Číst tuto knihu jako první po rodičovské dovolené byl odvážný čin. Skvělý ponor do hlubin lidských duší. Nejvíce mě zasáhla ta první povídka, ale i zbývající byly pozoruhodné - jak po jazykové, tak po obsahové stránce.
Nějak jsem si nepřečetla,že jsou to povídky,takže po useknutém konci,jsem byla překvapená a zklamaná.Jsem velký fanoušek Petry Soukupové,ale ne povídek.
Petra Soukupová to prostě umí a na mě to působí vždy. Trošku víc se mi líbily povídky Zmizel a Věneček. Nakrátko je zfilmovaná, najdete ji na Netflixu.
Skvělé rodinné drama, které zaujme opravdu každého. Ani v jedné ze tří povídek to neměly postavy jednoduché, a Vy si po celou dobu čtení připadáte, jako byste sami byli hlavní postavou a celý děj prožívali a naslouchali mu. Opravdu se nedivím, že kniha obdržela cenu, protože si jí opravdu zaslouží.
Četla jsem už lepší autorčiny knihy. Co je však stejné - autentický styl psaní, natolik "nevyumelkovany", bez zbytečných "klišé", místy pubertální vulgarismus,který podtrhuje "realicnost" příběhu.Prestoze se k autorce ráda vracím, její příběhy mám ráda, někdy bych stejně uvítala i nějaký ten "happyend"
Tři povídky, krásně napsané, místy poměrně drsné, chvílemi mě až mrazilo, téma sourezeneckych vztahů, lásky/nenávisti/pochopení/nepochopení.
KV: databáze knih, téma č.5 - hlavní postava trpí fyzickou indispozicí
Soubor povídek ze života ukazují tu pravou tvář rodinných vztahů. Popis jednotlivých povídek bych zestručnila do několika vět: Život jaký máme si nikdo z nás nevybral a to, co se nám v něm stane, ať už hezkého nebo zlého a hodně smutného, je osud. Ale člověk musí vstát a jít dál, to lze vyčíst mezi řádky tři povídek.
Moje pátá kniha od Soukupové a asi bych řekla, že z těch pěti je nejslabší. Tím ale neříkám, že je kniha špatná. První povídka Zmizel se mi líbila nejvíc. Bylo to napsané v klasickém stylu Soukupové, její klasicky model rodiny a to mě baví. Druhá povídka Na krátko mi přišla už trochu o ničem, pořád jsem čekala, o čem to teda bude, až jsem byla na konci povídky. Třetí povídka Věneček byla fajn, ale takový průměr bych řekla. Nicméně na knihách Soukupové mě baví, jak se umí pitvat v rodinných vztazích a z českých spisovatelek je jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
Tři povídky, kdy je život sourozenců ovlivněn traumatem z jejich dětství a dospívání. Ve vztahu mezi mladším a starším sourozencem bývá často vzájemná žárlivost, nenávist a naschvály a ten druhý si myslí, že rodiče jsou nespravedlivý. Příběhy jsou moc hezky napsané a hodně ze života ve spoustě rodinách.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Kniha Zmizet je v
Právě čtených | 26x |
Přečtených | 2 258x |
Čtenářské výzvě | 462x |
Doporučených | 138x |
Knihotéce | 404x |
Chystám se číst | 467x |
Chci si koupit | 76x |
dalších seznamech | 11x |
Velmi čtivá kniha, z hlediska psychologie zajímavé příběhy, svědčící o tom, že mezilidské vztahy nejsou jednoduché. Zpočátku mi trochu vadil styl psaní, ale rychle jsem si zvykla.